I po smrti dlužníka trvá závazek, který nemusel být osobně splněn dlužníkem. Z tohoto důvodu je platná dohoda o přistoupení k peněžitému závazku dlužníka, který již v době uzavření dohody nežil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z JUDr.Daniely Menclové, předsedkyně a JUDr. Heleny Šteflové a JUDr.Marie Grygarové, soudkyň, v právní věci žalobce: Č. s. a.s.,sídlem v P., proti žalovanému: J. H.,bytem v P., o návrhu na zaplacení částky 240.626,10 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2001 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že zní : Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 173.940,- Kč a na nákladech řízení 4.430,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části se žaloba z a m í t á . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 4.237,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem zamítl soud žalobu na zaplacení sporné částky a žalobci uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení 17.850,- Kč. Soud tak nevyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal přiznání částky 240.626,10 Kč, to s odkazem na smlouvu o přistoupení k závazku ve smyslu ust.§ 533 obč. zákona ze dne 13.8.1998 (dále jen smlouva). Žalovaný uzavřel smlouvu jako přistupitel a takto přistoupil k dluhu paní I. P., který jmenovaná byla povinna zaplatit žalobci na základě smlouvy o úvěru č. 780018270 ze dne 21.12.1990. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že soud vycházeje z obsahu žaloby a prokázané skutečnosti, že dlužnice z úvěrové smlouvy, jmenovaná I. P., zemřela dne 20.6.1997, nepovažuje ujednání smlouvy o přistoupení k dluhu uzavřené až po úmrtí dlužníka z úvěrové smlouvy za právně relevantní a způsobilé zavázat přistupitele. Podle stanoviska soudu lze účinně přistoupit k závazku ve smyslu ust.§ 533 obč. zákona jen v případě, že dlužník z původního závazku žije. Není-li tomu tak, tedy i v souzeném případě, je smlouva o přistoupení neplatná a tento závěr vyplývá z dikce ustanovení § 533 obč.zákona, podle kterého se přistupující dlužník stane dlužníkem vedle původního dlužníka a s tím je zavázán společně a nerozdílně. Pokud tedy původní dlužník již nežije, uvedené podmínky nemohou být splněny a uzavření platné dohody o přistoupení k závazku není možné. Dohoda je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust.§ 39 obč. zákona. V řízení byly provedeny důkazy listinami předloženými žalobcem, t.j. úvěrovou smlouvou, smlouvou o přistoupení k závazku, přihláškou k dědictví ze dne 9.7.1998 a sdělením obvodního soudu pro Prahu 9 ohledně výsledku dědického řízení a dále dokladem stvrzujícím důvodnost výše uplatněného nároku. Kromě shora uvedeného bylo tak zjištěno, že zemřelá dlužnice z úvěrové smlouvy nezanechala majetek, dědické řízení bylo proto zastaveno. Žalovaný se smluvně zavázal k zaplacení sporné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 3.345,- Kč počínaje zářím roku 1998, nikoliv však pod ztrátou výhody splátek. Celý dluh měl být zaplacen nejpozději do září roku 2004. Soud tak uznal jako oprávněnou obranu žalovaného spočívající v poukazu na absenci pasívní legitimace na jeho straně v daném sporu. Vyšel přitom ze zjištění z dokladů shora uvedených, nikoliv však již z dalších výhrad žalovaného pokud ten poukazoval na to, že smlouva o přistoupení byla uzavřena pod nátlakem a v rozporu s dobrými mravy. K tomu žalovaný navrhoval důkaz jeho výslechem a výslechy jeho matky a manželky. Žalobce popřel, že by při uzavírání smlouvy o přistoupení k závazku vyvíjel na žalovaného nátlak a k tomu navrhoval důkaz výslechem pracovníků žalobce. Návrhy na doplnění dokazování nebyly soudem připuštěny. Proti rozsudku se žalobce včas odvolal. Odvoláním napadl celý výrok rozsudku. Vytýká soud neúplně zjištění skutkového stavu věci z důvodu neprovedení navrhovaných důkazů. Dále vyslovil nesouhlas s právním hodnocením obsaženým v odůvodnění rozsudku a s poukazem na ust.§ 579 obč. zákona, podle kterého závazek smrtí dlužníka nezaniká, dovozuje, že dohoda podle ust.§ 533 obč.zákona, tedy přistoupení k dluhu již nežijícího dlužníka, je možná. Předmětná smlouva je tedy platně uzavřena. Ani okolnosti vztahující se ke vzniku závazku nemohou zpochybnit jeho platnost, protože zmíněný právní úkon byl ze strany žalovaného učiněn svobodně a vážně. Závěrem žalobce navrhuje, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný u jednání před odvolacím soudem setrval na vznesených výhradách a k tvrzení o nátlaku na jeho osobu k podepsání předmětné smlouvy o přistoupení k závazku doplnil, že nátlak vnímal v souvislosti s reálným nebezpečím uspokojení se žalobce ze zástavy, domu, ve kterém bydlí jeho matka. Zástavní právo k této nemovitosti bylo sjednáno na zajištění návratnosti úvěrových prostředků dlužnice z úvěrové smlouvy, zemřelé I. P. Proto, t.j. aby matka ve svém pokročilém věku nemusela opustit svůj byt, přistoupil žalovaný k návrhu žalobce na jiné zajištění úvěru, tedy podepsal smlouvu o přistoupení. K tomu žalobce uvedl, že nabídku jiného zajištění úvěru učinil s cílem neohrozit bezprostředně žalovaného jako zástavního dlužníka. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust.§ 212 odst.1 a ust.§ 212a odst.1 o.s.ř. a po provedeném jednání (ust.§ 214 odst.1 o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. Předmětem řízení je nárok žalobce uplatněný proti žalovanému na základě jím podepsané smlouvy o přistoupení k závazku třetí osoby vyplývajícího ze smlouvy o úvěru, kdy závazek této osoby nebyl ke dni podepsání smlouvy o přistoupení vypořádán. Výše závazku odpovídá v tomto řízení uplatněné sporné částce, protože žalovaný jako přistupitel nezaplatil ani jednu sjednanou měsíční splátku. Pokud žalovaný v rámci své obrany v řízeních před soudy obou stupňů poukazoval na nátlak ze strany žalobce směřující k tomu aby žalovaný podepsal přistoupení k závazku, je třeba na tomto místě pro úplnost (námitka nesvobody vůle nebyla obsahem argumentace žalobce jako odvolatele proti rozsudku soudu) uvést, že za daných okolností se ze strany žalobce jednalo jen o věcnou argumentaci a návrh možného řešení stran uspokojení jeho pohledávky z úvěrové smlouvy. Jak shora uvedeno pohledávka mohla být řešena realizací předmětu zástavy. Je jen zcela logické, že žalovaný, který z osobních či rodinných důvodů, neměl zájem na tom, aby se takový postup uskutečnil, souhlasil s vypořádáním závazku cestou uzavření smlouvy o přistoupení k závazku, a to formou měsíčních splátek jak byly současně v této smlouvě sjednány. Nelze proto dospět k závěru o neplatnosti úkonu dle ust.§ 39 obč. zákona z důvodu nesvobody vůle na straně žalovaného, protože šlo o jeho volnou úvahu při přijetí zcela vstřícné nabídky jiného způsobu zaplacení dluhu z úvěru, která ve svých důsledcích se zřejmě jevila jako přijatelnější než prodej zastavené nemovitosti. Jednalo se jen o vůli žalovaného jako svéprávného subjektu způsobilého uvedenou nabídku posoudit a případné dodatečné výslechy svědků by na uvedeném závěru nemohly ničeho změnit. Pokud však soud prvního stupně možnost uzavření dohody o přistoupení k závazku dle ust.§ 533 obč. zákona dovozuje jen pro situaci, že stávající dlužník, t.j. dlužník z původního závazkového vztahu žije, je třeba uvést toto. Podle ust.§ 533 obč. zákona kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem , že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Přistoupivší dlužník má vůči věřiteli zachovány stejné námitky jako dlužník původní (ust.§ 531 odst.4 obč.zákona). Z uvedeného ani z jiných zákonných ustanovení nevyplývá, že v době přistoupení závazku ve smyslu shora cit. zák. ustanovení musí původní dlužník být naživu. Postačí, že je skutečné dán závazek, ke kterému má být ze strany nového dlužníka přistoupeno. To v daném případě, tedy existence dluhu z úvěrové smlouvy k tíži zemřelé paní Paličkové, nebylo zpochybněno. Dikci zákona, pokud z té vyplývá, že nový dlužník se stává dlužníkem vedle původního dlužníka, nutno vyložit tak, že závazek původního dlužníka přistoupením nového nezaniká, nikoliv tak, že oba dlužníci musejí být současně naživu. Závazek ať jednoho či druhého dlužníka by v případě pozdějšího úmrtí jednoho z nich i tak zůstal v platnosti. Tedy i v situaci, kdy dlužníci nejsou zavázání "vedle sebe" platí jejich závazky samostatně. Tak tomu tedy je i v případě nyní souzeném, kdy odvolací soud uzavírá, že dohoda o přistoupení k závazku paní P. vyplývajícího z úvěrové smlouvy uzavřené s žalobcem a trvajícího ke dni 13.8.1998, je platná, navzdory tomu, že jmenovaná před uzavřením této dohody zemřela. Neplatnost dohody v daném kontextu nelze dovodit ani z toho, že podle cit.zák. ustanovení jsou oba dlužníci zavázáni společně a nerozdílně. Význam dikce cit.zák. ustanovení, jeho části, spočívá v možnosti volby oprávněného věřitele zda svůj nárok uplatní proti původnímu nebo přistoupivšímu dlužníkovi. Opět otázka , zda druhý dlužník již případně není naživu, není směrodatná. Kromě uvedeného nelze než nepoukázat na ust.§ 579 odst.1 obč. zákona, podle kterého smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem je plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. V projednávaném případě jde o vrácení úvěrových prostředků, peněz jako obecného platidla, které svou povahou mohou být v držení kohokoliv. Nejedná se tak o plnění osobního charakteru s vazbou na osobu původního dlužníka. Závazek, od něhož je odvozen předmět sporu, tak smrtí dlužníka z úvěrové smlouvy nezanikl. Bylo proto možné k němu platně přistoupit ve smyslu ust.§ 533 obč.zákona. Vzhledem ke zjištění, že ke dni rozhodování odvolacího soudu nebyl závazek žalovaného ze smlouvy splatný zcela nýbrž jen za období měsíců září 1998 až prosinec 2002, je uplatněný nárok žalobce důvodný jen do výše odpovídajícího počtu splátek po 3.345,- Kč za padesát dva měsíců, t.j. do částky 173.940,-Kč. Se zřetelem k tomu, odvolací soud, který vyšel ze soudem prvního stupně správně zjištěného skutkového stavu, změnil rozhodnutí tohoto soudu podle ust.§ 220 odst.1 o.s.ř., to na základě právních závěrů jak jsou shora uvedny tak, že žalobě vyhověl do částky, která byla podle smlouvy o přistoupení k závazku splatná ke dni rozhodování soudu ( ust.§ 154 odst.1 o.s.ř) a ve zbývající části žalobu zamítl. Žalobci, který byl v odvolacím řízení úspěšný přiznal podle ust.§ 224 odst.1 a 2 o.s.ř. a podle ust.§ 142 odst.2 o.s.ř. náklady tohoto řízení podle míry jeho úspěchu ve věci, to v rozsahu částky vynaložené za soudní poplatek za odvolání, když náhradu jiných nákladů žalobce nepožadoval. Rozhodnutí o nákladech vychází také ze zjištění, že žalobce náklady neuplatnil ani v řízení před soudem prvního stupně. Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. V Praze dne 20. ledna 2003 JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: