Je-li právní úkon fyzické osoby, která se nemůže podepsat z důvodu tělesného zranění, podepsán jejím jménem jinou osobou, není zachována písemná forma právního úkonu

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z JUDr.Daniely Menclové, předsedkyně a JUDr. Heleny Šteflové a JUDr. Marie Grygarové, soudkyň, v právní věci žalobce Č.s. a.s., sídlem v P., proti žalovaným č.1. V.K., bytem v P., č.2. V. P.,bytem v D. a č.3. J. P., bytem v D., zastoupené advokátem JUDr. J. B., sídlem v P., o zaplacení částky 1,816.206,30 Kč s přísl. proti žalované č.3, o odvolání třetí žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2001 t a k t o : I. Rozsudek soudu I.stupně ze dne 5.dubna 2001 se mění tak, že zní: Žaloba proti třetí žalované se z a m í t á . Žalobce je povinen zaplatit na účet Městského soudu v Praze na náhradu znalečného částku 4.814,20 Kč. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů k rukám jejího právního zástupce částku 123.238,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem uložil soud jen třetí žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1,816.206,30 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 41.170,90 Kč za období od 6.7.1996 do 12.9.1996 a se 17 %ním úrokem z této částky od 13.9.1996 do zaplacení s tím, že této povinnosti se zprostí v případě a v rozsahu plnění žalovaného prvního nebo žalovaného druhého, o jejichž povinnosti bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 16.10.1997 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.1999, a s tím, že třetí žalovaná je povinna plnit společně a nerozdílně s druhým žalovaným. Žalované bylo také uloženo zaplatit na nákladech řízení 74.536,- Kč a nést náklady znalečného ve výši částky 4.814,20 Kč. Předmětem žaloby je vypořádání dluhu prvního žalovaného V. K. jako dlužníka ze smlouvy o úvěru ve výši sporné částky a závazku žalovaných č.2 a č.3 jako ručitelů jmenovaného, kteří podepsali ručitelské prohlášení za závazek dlužníka z této smlouvy. Ve vztahu k žalovaným č.1 a č.2 byla žaloba shledána důvodná a rozhodnutí vůči těmto žalovaným, jak shora uvedeno, jsou již pravomocná. V řízení, které bylo ukončeno napadeným rozsudkem rozhodoval soud prvního stupně jen ve věci závazku žalované třetí (dále jen žalovaná) a v souladu se závěry podepsaného soudu obsaženými v odůvodnění rozsudku ze dne 31.3.1999 doplnil dokazování ohledně pravosti podpisu žalované na ručitelském prohlášení ze dne 26.10.1996. Podstata obrany žalované spočívala v námitce nepravosti jejího podpisu na předmětném ručitelském prohlášení (dále jen prohlášení). Žalovaná tvrdila, že uvedeného dne měla ruku fixovanou v sádře, prohlášení podepsal jejím jménem manžel, který se sám na prohlášení také podepsal. Soud tedy provedl důkaz lékařskými zprávami a vyjádřeními lékařů a zdravotní sestry, ovšem pro absenci podrobné lékařské dokumentace s konkrétními údaji relevantími pro období fixace pravé ruky žalované a obecný charakter vyjádření, z těchto důkazů nevycházel. Byl proveden také důkaz znaleckým posudkem soudem jmenované písmoznalkyně,t.j. znaleckým posudkem znalkyně Mgr. J. S. ze dne 31.10.2000, jehož závěr zní, že podpis žalované na prohlášení není jejím pravým a spontánním podpisem. Soud prvního stupně při úvaze o důvodnosti obrany žalované vyšel také z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu pro Prahu - západ, kde předmětem řízení zahájeného z podnětu třetí žalované bylo určení neplatnosti zástavní smlouvy a prohlášení o ručitelském závazku ze dne 26.10.1993. Soud zohlednil tu skutečnost, že tato žaloba byla zamítnuta, jakož i okolnost, že žalovaná v průběhu tohoto řízení měnila svá tvrzení tak, že oproti původnímu tvrzením, že listiny podepsala teprve následně toto popřela a uvedla, že tak učinit nemohla pro fixaci pravé ruky. Zásadně tedy soud prvního stupně ani po provedeném doplnění dokazování neuznal výhradu žalované o nepravosti jejího podpisu na prohlášení a tedy neplatnosti tohoto prohlášení za opodstatně- nou, a to ani ze zřetelem k závěru znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Tvrzení o fixaci pravé ruky v inkriminované době se jeví jako účelové, už vzhledem k kontroverzním tvrzením jak vyplývají z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu pro Prahu - západ. Pokud jde o závěr znaleckého posudku stvrzujícího nepravost podpisu, zde se zřetelem k ust. §35 odst.1 obč. zákona soud dovodil, že pokud žalovaná byla přítomna u podpisu, který za ni měl provést její manžel současně přítomný, pak je zřejmé, že s tímto úkonem projevila souhlas a vyjádřila tak jiným způsobem než výslovně vůli, aby úkon byl takto za ni proveden. Skutečnost, že prohlášení bylo podepsáno jinou osobou a žalovaná byla součas- ně přítomna není v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ust. §303 obch. zákoníku. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust.§ 142 odst.l o.s.ř. a žalobci jako úspěšnému účastníkovi řízení přiznal náhradu za částku vynaloženou za soudní poplatek. Proti rozsudku se žalovaná včas odvolala. V úvodu vyslovuje přesvědčení, že úvěrová smlouva uzavřená s prvním žalovaným je neplatná z důvodu nedostatečného uvedení jmen zaměstnanců žalobce. Poukazuje též na to, že dlužník použil úvěrové prostředky jinak než v souladu s účelem ve smlouvě sjednaným. Důvodem odvolání je však přesvědčení žalované o absolutní neplatnosti prohlášení o ručení jak to bylo podepsáno žalovanou a jejím manželem. Totéž se týká smlouvy o zřízení zástavního práva na nemovitý majetek v jejich spoluvlastnictví. Důvodem takové neplatnosti má podle názoru žalované být absence svobody vůle, vážnosti a srozumitelnosti úkonu, když k úkonům byla žalovaná nucena prvním žalovaným, který byl zaměstnavatelem dcery a jejího manžela. Žalovaná jen strpěla to, že se proti své vůli dostavila na pracoviště žalobkyně. S těmito úkony však nesouhlasila a prohlášení nepodepsala. Učinil tak její manžel, když se podepsal jejím jménem, a až na přímé vyzvání pracovníka žalobkyně a prvního žalovaného. Navíc oba s manželem byli ujištěni, že jde o úkony "nezávazné". Vytýká soudu prvního stupně, že nepostupoval důsledně dle odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.1999, když neobjasnil dostatečně" okolnosti podpisu listin". Nebyly provedeny výslechy zaměstnanců žalobkyně a dlužníka z úvěrové smlouvy, prvního žalovaného V. K. V další části odvolání je obsažena polemika se závěry a odůvod- něním rozsudku Okresního soudu pro Prahu - západ s tím, že závěry tohoto soudu neodpovídají tvrzením žalované a jsou proto nevěro- hodné. Závěrem žalovaná navrhuje zrušení odvoláním napadeného rozsudku a připuštění dovolání, to ve vztahu k potřebě objasnit skutečnosti jak to již bylo doporučeno odvolacím soudem v jeho předchozím rozhodnutí. Žalovaná současně s podáním odvolání požadovala přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání. O této žádosti rozhodl soud prvního stupně tak, že přiznal osvobození v rozsahu dvou třetin vyměřeného poplatku. O odvolání proti tomuto usnesení rozhodl odvolací soud samostatným rozhodnutím ze dne 3. ledna 2003. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust.§ 212 odst.1 a ust.§212a odst.1 o.s.ř. Po provedeném jednání (ust.§ 214 odst.1 o.s.ř.) a opakovaném provedení důkazu čtením listin jak dále uvedeno v rozsahu a podle ust. § 213 odst.2 o.s.ř, se zřetelem k tvrzením účastníků, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. V průběhu jednání před odvolacím soudem žalovaná setrvala na svém odvolání, zejména zdůraznila, že listinu obsahující ručitelský závazek k úvěru poskytnutému žalobcem prvnímu žalovanému sama nepodepsala. I když to sama nenavrhovala, podpis na listině za ni v její přítomnosti učinil její manžel. Žalobce s odvoláním nesouhlasil a ve shodě s dosavadním postojem navrhoval, aby rozsudek soudu prvního stupně, pokud směřuje proti žalované, byl potvrzen. Odvolací soud provedl opakovaně důkaz obsahem znaleckého posudku ze dne 31.10.2000, z jehož závěru (část III.) jednoznačně vyplývá, že podpis "P. J." na listině s ručitelským prohlášením není pravým a spontánním podpisem žalované. Tento závěr se vyslovuje i proti eventualitě, že by se jednalo o pravý podpis pozměněn "bezděčně či úmyslně". Uvedený závěr je pro úvahu o důvodnosti žaloby proti žalované směrodatný a klíčový. Z ust.§ 303 vyplývá, že ručitelské prohlášení musí být učiněno písemně. Z toho zcela jednoznačně je třeba dovodit, že požadavek písemné formy se nutně vztahuje i na podpis ručitele, přičemž z povahy podpisu vyplývá, že se musí jednat o podpis pravý. Nepravost vlastnoručního podpisu je důvodem neplatnosti právního úkonu pro absenci zákonem vyžadované formy úkonu. Podle ust.§ 40 obč.zákona je neplatný právní úkon, pokud nebyl učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Protože ust.§ 303 obch. zákoníku vyžaduje písemnou formu ručitelského prohlášení, je toto prohlášení pokud mělo zavazovat žalovanou neplatné pro rozpor s cit.zák. ustanovením obč. zákona, to pro absenci vlastnoručního pravého podpisu žalované. Není proto opory pro přiznání žalobou uplatněného nároku ve vztahu k žalované. Skutečnost, že žalovaná byla současně přítomná při podpisu, který za ni učinila třetí osoba není směrodatná, a to ani se zřetelem k ust.§ 35 odst.1 obč. zákona. V situaci, kdy pro konkrétní právní úkon vyžaduje zákon zvláštní formu, nelze ust.§ 35 odst.1 obč. zákona aplikovat, protože nejde o úkon učiněný opomenutím a už vůbec ne o úkon učiněný "způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit", když žalovaná byla úkonu jen přítomná, ale sama svou vůli být zavázána nedala najevo a v řízení toto ostatně nebylo ani prokázáno. Ve světle shora uvedeného je již bezpředmětné případné zjištění, zda v rozhodujícím okamžiku nebyla žalovaná schopná se podepsat z důvodu fixace pravé ruky. Odvolací soud po provedeném jednání vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a po opakování důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví shledal právní závěr soudu nesprávným a proto napadený rozsudek podle ust.§ 220 odst.1 o.s.ř. změnil tak, že žalobu proti žalované zamítl. Současně byl změněn výrok o povinnosti k úhradě znalečného dosud hrazeného z prostředků státu prostřednictvím Městského soudu v Praze ve smyslu ust.§ 148 odst.1 o.s.ř. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo podle ust.§ 224 odst.2 o.s.ř. a ust.§ 142 odst.l o.s.ř. rozhodnuto tak, že úspěšné žalované byla přiznána náhrada za soudní poplatek zaplacený za první odvolání proti rozsudku ze dne 16.10.1997 (24.845,- Kč), za náklady právního zastoupení v řízení před soudem prvního stupně podle ust.§ 7 a ust.§ 11 odst.1 lit. a),d) a 2x g) se zřetelem k ust.§ 12 odst.4 cit. vyhl., 39.600,- Kč) a za právní zastoupení v řízení odvolacím dle ust.§ 3 vyhl.č. 484/2000 Sb. a ust.§ 13 vyhl. č.177/1996 Sb. (58.743,- Kč). Poučení :Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručeník Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu,který rozhodoval v prvním stupni. V Praze dne 20. ledna 2003 JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: