1. Pokud se žalovaný nevyjádří v odporu proti platebnímu rozkazu k věci a zůstane-li i následně nečinný, jsou dány okolnosti případu, které odůvodňují vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o.s.ř. 2. Jednání mezi účastníky o mimosoudním vyřízení sporu není vážným důvodem, který by bránil žalovanému se k věci samé vyjádřit.

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Menclové a soudců JUDr. Zdeňka Štencla a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: Ing. M.B.,se sídlem P., správce konkursní podstaty úpadce Š., a.s, se sídlem P., proti žalovanému: Z.,s.r.o., se sídlem P., o zaplacení 360.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2002, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem pro uznání ze dne 27.6.2002 uložil žalovanému zaplatit žalobci 360.000,- Kč se 17 % úrokem z částky 60.000,- Kč od 16.11.1997, z 60.000,- Kč od 16.12.1997, z 60.000,- Kč od 16.1.1998,z 60.000,- Kč od 16.2.1998,z 60.000,- Kč od 16.3.1998, vždy do zaplacení. Soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice soudní poplatek 14.400,- Kč na účet soudu a rozhodl, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil soud tím, že se žalobce domáhal zaplacení dluhu ze smlouvy o převodu cenných papírů, kterou bylo na žalovaného převedeno 30.000 ks akcií Š. D.,a.s., po 20,- Kč; vzhledem k částečnému promlčení pohledávky se žalobce domáhal úhrady 5. - 10. splátky. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu neodůvodněný odpor. Usnesením ze dne 7.3.2002 vyzval soud žalovaného podle § 114b o.s.ř., aby se písemně vyjádřil k žalobě ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení a v případě,že nárok neuzná, aby vylíčil všechny rozhodující skutečnosti, označil a předložil důkazy, jichž se dovolává. Zároveň byl žalovaný poučen, že jestli se ve stanovené lhůtě bez vážného důvodu nevyjádří, případně nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, soud bude mít za to, že nárok uznává a soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a o.s.ř. Žalovaný se věcně nevyjádřil, pouze soudu ve stanovené lhůtě sdělil, že probíhají jednání o mimosoudním vyřízení věci, proto požádal o prodloužení lhůty o 30 dnů. Dalším podáním sdělil, že došlo k předběžné dohodě o urovnání sporu. Soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky § 114b odst.5 o.s.ř. pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě věcně nevyjádřil a ani nesdělil soudu vážný důvod,který by mu v tom bránil. Bylo proto rozhodnuto ve prospěch žalobce rozsudkem pro uznání. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud § 2 odst.3 a § 11 odst.2 písm.r) zákona o soudních poplatcích č.549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 142 odst.1 o.s.ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobci žádné náklady nevznikly. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, ve kterém navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.Odvolání odůvodnil tím,že podání žalovaného,kterým bylo sděleno dosažení předběžné dohody o mimosoudním urovnání sporu, je nutno považovat za sdělení vážného důvodu ve smyslu § 114b odst.5 o.s.ř. S ohledem na okolnosti případu je postup soudu v rozporu s § 114a odst.2 písm.b) o.s.ř. Žalobce omluvil svou neúčast při jednání odvolacího soudu a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Odvolací soud podle § 212 o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek. Odvolací jednání se konalo v souladu s § 101 odst.3 o.s.ř. v nepřítomnosti obou účastníků - žalobce se z účasti omluvil a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Žalovaný v písemném podání uvedl, že se připojuje k "návrhu žalobce na odročení jednání". Takový návrh však podán nebyl a žalovaný neuvedl žádný důvod jeho neúčasti. Odvolací soud proto jednání neodročil, ve věci jednal a neshledal odvolání důvodným. Žalovaný v odvolání namítl, že soudu sdělil vážný důvod, který mu bránil se včas vyjádřit k žalobě podle výzvy soudu. Odvolání tedy obsahuje odvolací důvod v souladu s § 205 odst.1 a § 205b o.s.ř. Podle § 114b odst.1 první věty o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst.1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst.2, místo výzvy podle § 114a odst.2 písm.a),nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy,jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle odst.5 uvedeného ustanovení jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst.3) musí být poučen. V prvé řadě se odvolací soud zabýval tím, zda byly splněny podmínky pro vydání výzvy podle § 114b odst.1 o.s.ř. Jak plyne z uvedeného ustanovení, usnesení podle § 114b o.s.ř. s důsledky uvedenými v odst.5 nelze vydat v každé věci, nýbrž pouze tehdy, "vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu". Pod pojmem "povaha věci" je nutno rozumět skutkově anebo právně složitější věc,kterou by s ohledem na chybějící stanovisko žalovaného zřejmě nebylo možné rozhodnout při prvním jednání ve věci. "Okolnosti případu", které odůvodňují vydání výzvy podle uvedeného ustanovení, mohou být dány např. v případě pasivity nebo dokonce naprosté nečinnosti žalovaného. V dané věci žalovaný podal dne 19.12.2001 blanketní odpor proti platebnímu rozkazu, tj. bez odůvodnění. V usnesení ze dne 7.3.2002 vyzval soud žalovaného podle § 114b k vyjádření, přičemž žalovaného poučil o důsledcích nesplnění výzvy nebo neuvedení vážného důvodu, který mu brání v jejím splnění. Usnesení bylo odůvodněno tím, že žalovaný, ač podal odpor proti platebnímu rozkazu,se k věci dosud nevyjádřil. Soud proto v zájmu rozhodnutí věci bez průtahů vydal předmětnou výzvu. Odvolací soud dále zkoumal, zda okolnosti případu opravňovaly soud prvního stupně k vydání výzvy podle § 114b odst.1 o.s.ř. Okolnost, že odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu byl neodůvodněný,není v rozporu s ustanoveními o.s.ř.Nicméně je nutno mít na paměti, že účastníci jsou povinni podle § 101 odst.1 písm.a) o.s.ř. tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci. Žalovaný byl po podání odporu zcela nečinný, proto nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení, když po téměř třech měsících vyzval žalovaného k podání vyjádření. S ohledem na pasivitu žalovaného po podání neodůvodněného odporu proti platebnímu rozkazu byly dány takové okolnosti případu ve smyslu § 114b odst.1 o.s.ř., které umožňovaly soudu prvního stupně vydat výzvu podle uvedeného ustanovení s důsledky uvedenými v odst.5 ustanovení. Odvolací soud se dále zabýval tím,zda došlo k naplnění zákonné fikce uznání závazku stanovené v § 114b odst.5 o.s.ř. Žalovaný v rámci lhůty stanovené výzvou soudu sdělil, že mezi účastníky probíhají jednání o mimosoudním vyřízení věci případně o uzavření smíru. V tomto směru žalovaný nesplnil výzvu soudu, neboť k věci samé se z hlediska hmotného práva nevyjádřil. Dále lze souhlasit se soudem prvního stupně, že probíhající mimosoudní jednání není vážným důvodem, který by žalovanému bránil se k věci samé vyjádřit. V rámci zahájeného soudního řízení již nemají účastníci volbu, kdy sdělí soudu skutečnosti významné pro rozhodnutí;ani případné probíhající mimosoudní jednání o vyřešení sporu nezbavuje účastníka (v tomto případě žalovaného) povinnosti se k výzvě soudu vyjádřit k věci samé (vznést svou obranu proti uplatněnému nároku). Odvolací soud se proto neztotožnil s odvolacím důvodem uváděným v odvolání. Žalovaný byl ve výzvě soudu prvního stupně ze 7.3.2003 poučen o následku zákonné fikce uznání v případě nesplnění výzvy nebo nesdělení vážného důvodu,který mu ve splnění výzvy bránil. V dané věci bylo možné schválit smír podle § 99 o.s.ř. (předmětem sporu byl nárok prodávajícího ze smlouvy o převodu cenných papírů na zaplacení kupní ceny), byl proto splněn předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání i podle § 153a odst.2 o.s.ř. Soud prvního stupně oprávněně vyhověl žalobě rozsudkem pro uznání a správně též uložil žalovanému v souladu s § 2 odst.3 zákona o soudních poplatcích zaplatit soudní poplatek 14.400,- Kč České republice (žalobce byl podle § 11 odst.2 písm.r/ zákona od poplatku osvobozen). Žalobci žádné náklady, o kterých by muselo být podle § 142 odst.1 o.s.ř. rozhodnuto v jeho prospěch, nevznikly. Odvolací soud proto rozsudek, včetně rozhodnutí o nákladech řízení a jejich náhradě podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Nebylo zjištěno, že by žalobci vznikly náklady v odvolacím řízení, které by byl povinen hradit žalovaný dle § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků odvolacího řízení nemá právo na jejich náhradu. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V Praze dne 18. února 2003 JUDr. Daniela M e n c l o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: