Nelze se úspěšně domáhat vyloučení pohledávky ze soupisu konkursní podstaty, pokud tato pohledávka byla úpadcem (postupitelem) postoupena konkursnímu věřiteli (postupníku) k zajištění jeho pohledávky za úpadcem. Konkursní věřitel má v takovém případě právo, aby jeho pohledávka za úpadcem byla uspokojena ze zpeněžení postoupené pohledávky podle § 28 odst. 1 ZKV.

15 Cmo 193/2003 - 35 Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: I., a.s., sídlem P., zastoupený JUDr.I. R., advokátem, sídlem P., proti žalovanému: Ing.P. T., bytem P., správce konkursní podstaty úpadce S. Ch., a.s., o vyloučení pohledávek ze soupisu konkursní podstaty úpadce, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 22 Cm 28/2003 -21 ze dne 14.srpna 2003, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 22 Cm 28/2003-21 ze dne 14.srpna 2003 se potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu o vyloučení pohledávek v celkové výši 9,216.995,58 Kč ze soupisu konkursní podstaty úpadce a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že pohledávky, které žalobce včas a řádně přihlásil do konkursu vedeného na majetek úpadce v celkové výši 9,216.995,58 Kč, jsou pohledávkami, které získal žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2000, podle které úpadce postoupil žalobci k zajištění dluhu z poskytnutého revolvingového úvěru podle úvěrové smlouvy ze dne 22.11.2000 pohledávky za svými věřiteli specifikované v příloze č.1 a 2 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.4.2002. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky, které se žalobce dovolává, je neplatná, neboť je v rozporu s § 524 občanského zákoníku, podle kterého předmětem smlouvy o postoupení pohledávky může být pohledávka jak splatná, tak nesplatná, ale i teprve budoucí, ovšem podmínkou je, že jde o určitou a existující pohledávku. Tomuto požadavku podle názoru soudu prvního stupně smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22.11.2000 nevyhovuje. V čl.II. odstavec 2.2 je pouze prohlášení postupitele, že mu v rámci obchodních vztahů vzniknou v budoucnu další pohledávky. Teprve pak se postupitel zavazuje postupníkovi předkládat konkrétní specifikace těchto vzniklých pohledávek. Podle tohoto ustanovení se účastníci smlouvy dále dohodli, že k postoupení pohledávek dojde v okamžiku, kdy se postupitel dostane do prodlení s jakoukoliv splátkou úvěru a příslušenství podle úvěrové smlouvy. Dále v čl.III odstavec 3.5 je uvedeno, že nastane-li skutečnost uvedená v čl.II odstavec 2.2, zavazuje se postupitel postupníkovi předkládat přehled postoupených pohledávek k poslednímu dni předchozího měsíce, přičemž přehled, jako nedílná součást smlouvy, musí obsahovat prohlášení o postoupení pohledávek postupníkovi podle této smlouvy, podpisy statutárních orgánů, označení dlužníka, datum vystavení faktury a splatnosti pohledávek. Podle názoru soudu prvního stupně aktualizovaná příloha č.1 a 2 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.4.2002 nevyhovuje náležitostem předepsaným v čl.III odstavec 3.5 smlouvy o postoupení pohledávek a nelze ji považovat za nedílnou součást smlouvy. Příloha č.1 není podepsána statutárním zástupcem úpadce, obě přílohy neobsahují prohlášení o postoupení pohledávek postupníkovi. Z tohoto důvodu dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalobce nestal věřitelem pohledávek, jejichž vyloučení se žalobou žalobce domáhá, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl v něm, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil charakter smlouvy o postoupení pohledávek s tím, že k postoupení pohledávek nedošlo samotným uzavřením smlouvy, ale teprve splněním podmínky podle čl.2.2 smlouvy, tedy prodlením úpadce se splácením úvěru poskytnutého podle úvěrové smlouvy ze dne 22.11.2000 a následným vymezením postoupených pohledávek ze dne 12.4.2002. S ohledem na prodlení dlužníka se splacením úvěru se úvěr stal předčasně splatným ke dni 20.3.2002, což žalobce úpadci oznámil dopisem ze dne 14.3.2002. Podmínka pro postoupení pohledávek vymezená v čl. 2.2 smlouvy o postoupení pohledávak byla naplněna a tomu korespondují i další úkony úpadce, zejména to, že dne 12.4.2002 úpadce vyhotovil a zaslal žalobci přehled postoupených existujících pohledávek, včetně všech podstaných identifikátorů těchto pohledávek, tzn. čísla faktury, označení dlužníka, výše pohledávky, předmětu poskytnutého plnění, data vystavení a termínu splatnosti a sám oznámil svým dlužníkům postoupení pohledávek žalobci s výzvou, aby závazky z pohledávek vyplývající plnili ve prospěch žalobce. Z toho vyplývá, že předmětem postoupení byly pohledávky v době postoupení existující a dostatečným způsobem specifikované tak, že nebylo možno je zaměnit s jinými pohledávkami. Z těchto důvodů považuje za nesprávný právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná pro rozpor s § 524 občanského zákoníku. To, že přílohy č.1 a 2 ze dne 12.4.2002 nemají veškeré formální náležitosti předepsané v čl.III odstavec 3.5 smlouvy o postoupení pohledávky, je podle názoru žalobce pro posouzení oprávněnosti žaloby irelevantní. Obě přílohy jsou opatřeny podpisy statutárních zástupců oprávněných podepisovat za postupitele, na obou jsou otisky razítka úpadce a absence výslovného prohlášení o postoupení předmětných pohledávek žalobci nemůže navodit neplatnost postoupení předmětných pohledávek. Tomuto závěru koresponduje i následné oznámení úpadce zaslané dlužníkům postoupených pohledávek podle § 526 odst.1 občanského zákoníku. Důsledkem tohoto postupu je pak to, že dlužník není oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení pohledávek. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, i když z důvodů jiných, než které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých ovšem dovodil nesprávný právní závěr o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22.11.2000 pro neurčitost jejího obsahu a pro rozpor s § 524 občanského zákoníku. Odvolací soud je přesvědčen, že z listinných důkazů provedených soudem prvního stupně nelze závěr o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky dovodit. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že pohledávky, které jsou předmětem postoupení podle postupní smlouvy, jsou určeny dostatečně určitě, a to jak stávající, tak i budoucí, neboť ty, které vzniknou v budoucnu, jsou v souladu se smlouvou přesně a určitě specifikovány v přílohách č.1 a 2 ze dne 12.4.2002. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem žalobce o tom, že obě tyto přílohy lze pokládat za přílohy vypracované úpadcem podle bodu 3.5 čl.III smlouvy o postoupení pohledávky, a to, že u jedné přílohy chybí datum a v obou chybí výslovné prohlášení o tom, že jde o pohledávky postupované podle smlouvy o postoupení pohledávky, nemůže mít za následek neurčitost a tudíž neplatnost celé smlouvy o postoupení pohledávky. Odvolací soud dospěl k závěru, že přílohy č.1 a 2 ze dne 12.4.2002 lze považovat za další specifikaci či upřesnění postoupených pohledávek postupem dohodnutým ve smlouvě o postoupení ze dne 12.11.2002 a že tudíž smlouva o postoupení pohledávek je obsahově určitá a platná. Ani tento odlišný právní názor odvolacího soudu však nemůže mít za následek, že žaloba žalobce je důvodná, neboť otázka platnosti či neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek je pro rozhodnutí o žalobě podané podle § 19 odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV) v tomto případě irelevantní. Jak ze smlouvy o úvěru ze dne 12.11.2002, tak ze smlouvy o postoupení pohledávky z téhož dne jednoznačně vyplývá, že smlouva o postoupení pohledávky byla mezi žalobcem a úpadcem uzavřena jen k zajištění pohledávky žalobce z úvěru poskytnutého žalobcem úpadci, a že tudíž smlouva o postoupení pohledávky je pouze instuitutem zajišťujícím splnění pohledávky z úvěru. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce si včas a řádně přihlásil pohledávku z dlužného úvěru zajištěného jednak zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví úpadce a dále zmíněnou smlouvou o postoupení pohledávky do konkursu vedeného na majetek úpadce, a že tuto pohledávku žalovaný uznal. Podáním přihlášky do konkursního řízení vedeného na majetek úvěrového i současně zástavního dlužníka pak žalobce vyjádřil své právo domáhat se vůči dlužníkovi jak svého uspokojení ze zástavy, tak svého uspokojení ze smlouvy o postoupení pohledávek a z tohoto pohledu jde o pohledávku s právem na oddělené uspokojení podle § 28 odst.1 ZKV. V důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka konkursní věřitel, který včas a řádně přihlásil svou pohledávku do konkursu, se již nemůže domáhat ani uspokojení ze zástavy, ani uspokojení z postoupených pohledávek postupem podle obecného právního předpisu, tedy podle občanského zákoníku, nýbrž uspokojení takové pohledávky podléhá výlučně režimu zákona o konkursu a vyrovnání, který je právním předpisem speciálním k občanskému zákoníku. Podle § 28 odst.1 ZKV pak platí, že věřitelé pohledávek, které byly zajištěny zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, převodem práva nebo postoupením pohledávky podle § 554 občanského zákoníku, mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena za zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna. Z tohoto zákonného ustanovení tudíž vyplývá, že pohledávky, kterými byla zajištěna pohledávka z poskytnutého úvěru, budou zpeněženy jako konkursní podstata úpadce podle § 27 ZKV a z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty žalovaný uspokojí řádně a včas přihlášenou pohledávku žalobce z titulu dlužného úvěru postupem podle § 28 odst.3 ZKV. Z tohoto důvodu žaloba na vyloučení pohledávek ze soupisu konkursní podstaty postoupených smlouvou o postoupení pohledávek, která pouze zajišťovala splatnost dluhu z úvěru nemůže obstát, i když žalobce prokázal, že mu takové pohledávky náleží podle platné smlouvy o postoupení pohledávek. Vyloučení takových pohledávek ze soupisu konkursní podstaty brání, jak shora uvedeno, § 28 odst.1 ZKV. Z tohoto důvodu odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř., včetně akcesorického výroku o nákladech řízení. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst.1 ve spojení s § 142 odst.1 o.s.ř. Žalovanému, který měl v odvolacím řízení ve věci úspěch, žádné náklady řízení nevznikly. Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni. V Praze dne 26.února 2004 JUDr.František Kučera v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení :