K projednání sporů o pracovní nároky jsou věcně příslušné okresní soudy i tehdy, kdy je žalován správce konkursní podstaty.

15 Cmo 206/2003 - 55 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Jiřího Goldsteina v právní věci žalobkyně: M.Š., bytem Ú., zastoupená JUDr.F. S., advokátem, sídlem K., proti žalovanému: JUDr.J. K., sídlem P., správce konkursní podstaty úpadce V., s.r.o., o náhradu škody způsobené nemocí z povolání, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 39 Cm 29/2002-41 ze dne 8.října 2003, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 39 Cm 29/2002-41 ze dne 8.října 2003 se zrušuje a věc se postupuje Okresnímu soudu Plzeň-město jako soudu místně a věcně příslušnému. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti správci konkursní podstaty úpadce náhrady škody způsobené nemocí z povolání, konkrétně nároku na náhradu ztráty na výdělku ve výši 4.000,- Kč hrubého měsíčně od listopadu 2002 nadále. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by od listopadu 2002 měla nižší mzdu, než jaké dosahovala jako přadlena v pracovním poměru u úpadce. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a vytýkala v něm soudu prvního stupně nesprávný právní závěr o tom, že v důsledku nemoci z povolání jí neuchází od listopadu 2002 část výdělku ve srovnání s výdělkem v době, kdy pracovala ještě jako přadlena u úpadce. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející, a to podle § 214 odst.1 písm.d) o.s.ř. a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu prvostupňového rozhodnutí. Soud prvního stupně se při projednávání žalované pohledávky nezabýval její povahou. Podle skutkových okolností uvedených v žalobě jde v daném sporu o pracovní nárok podle § 31 odst.3 zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), který se, stejně jako pohledávky za podstatou, nepřihlašují do konkursu. Lze je uspokojit kdykoliv v průběhu konkursu, tedy i mimo rozvrhové usnesení. Přitom může ovšem i u těchto nároků vzniknout mezi věřitelem a správcem konkursní podstaty spor o pravost nebo výši takového nároku a je proto přípustné, aby za trvání konkursu mohla být podána žaloba z pracovního nároku proti správci konkursní podstaty, která má vyjasnit otázky existence a výše takového nároku, a která může být formulována i jako žaloba na splnění povinnosti (žaloba na plnění). Avšak spor o pracovní nárok podle názoru odvolacího soudu není sporem vyvolaným konkursem, protože k takému sporu by mohlo dojít, i kdyby konkursu nebylo. Platí pro něj obecná ustanovení o místní a věcné příslušnosti soudu (srov. obdobně bod XXV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Cpjn 19/98, uveřejněného pod č.52/1998 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 565/2001, řešící obdobně otázku místní a věcné příslušnosti soudu ve sporech o pohledávku za podstatou). Jelikož občanský soudní řád v § 9 nezakládá věcnou příslušnost krajských soudů ve sporech o pracovní nároky, je k projednání žaloby v dané věci věcně příslušný okresní soud, a to Okresní soud Plzeň-město jako soud místně příslušný podle § 85 odst.1 o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc postoupil k dalšnímu řízení soudu věcně a místně příslušnému (§ 221 odst.1 písm.b/ a § 221 odst.2 písm.b/ o.s.ř.). Poučení : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 27.února 2004 JUDr.František Kučera v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení :