Zástavní právo zaniká již tím, že nastane některá ze skutečností uvedených v § 170 obč. zák. Výmaz zástavního práva, který se do katastru nemovitostí nevkládá, nábrž se v něm jen zaznamená podle § 171 obč. zák., pak již nevede k zániku zástavního práva, ale jen zajišťuje soulad zápisů v katastru se skutečností a nemá tedy konstitutivní povahu.

5 Cmo 177/2004-158 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce P. a.s., sídlem K.H., zast. JUDr. D.D., advokátem v H. K., proti žalované H.J., bytem H. K., zast. Mgr. P. S., advokátem v H. K., o Kč 532.453,- o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11.12.2003 č.j. 33 Cm 462/98-144 t a k t o : Napadený rozsudek soudu prvého stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhá na žalované zaplacení Kč 532.153,-, což představuje úroky 14% od 1.10.1996 do 20.3.2001 z jistiny Kč 800.000,- a úroky v téže sazbě od 21.3.2001 do 16.7.2001 z jistiny Kč 700.000,- s tím, že lze se uspokojit jen ze zástavy, kterou je 5/12 domu čp. 501 s pozemky zapsaných na LV č. 9791 pro obec a k.ú. Hradec Králové u Katastrálního úřadu tamtéž. Zástava zajišťuje splacení úvěru, který byl poskytnut M. K. a R. B.. Dovozoval, že v řízení vedeném u soudu prvého stupně vedeném pod spisovou značkou 33 Cm 462/98 byla mu přiznána jistina Kč 800.000,- s tím, že tuto pohledávky může vymoci jen proti uvedeným nemovitostem. Je však toho názoru, že zástavní právo nezajišťovalo jen jistinu, nýbrž také úroky a těch se v tomto řízení domáhá. Soud prvého stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Vyšel z nesporného zjištění, že zástavní právo na uvedených nemovitostech ve prospěch žalobce váznoucí bylo v katastru nemovitostí vymazáno, když před tím bylo zastaveno exekuční řízení u Okresního soudu v Hradci Králové vedené pod spisovou značkou 21 E 2902/97 vedené k vymožení shora uvedené pohledávky žalobce na jistinu proti uvedeným nenovostem, když povinná částka byla mimo exekuci uhrazena. Z toho soud dovodil, že zástavní právo na uvedených nemovitostech zaniklo tímto výmazem a není relevantní zkoumat, z kterého důvodu uvedeného v § 170 obč. zák. se tak stalo. Protože žalovaná není obligačním dlužníkem, nelze tvrzenou pohledávku přiznat, i kdyby v době vydání rozsudku existovala. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Uvádí, že podle § 171 obč. zák. se výmaz zástavního práva provede až po jeho zániku. Tedy zánik zástavního práva a jeho výmaz jsou od sebe odděleny. K zamítnutí žaloby bylo by třeba, aby žalovaná prokázala, jakým ze způsobů uvedených v § 170 obč. zák. zástavní právo zaniklo. To prokázáno nebylo. Vyjadřuje také názor, že spolu jistinou je vždy zástavním právem zajištěno i její příslušenství. Odvolací soud vyšel ze zjištění, která na základě dosavadního dokazování učinil soud prvého stupně a které nejsou nijak pochybná. Zástavní právo k nemovitostem zapsaným vkladem vzniká zpravidla vkladem do katastru podle § 157 obč. zák. Takto vzniklo i sporné zástavní právo. Zánik zástavního práva, jak je upraven v § 170 obč. zák. však skutečně neváže se na formální zápisy nebo jejich výmazy, nýbrž výlučně na to, že nastane některá ze skutečností tam taxativně uvedená. Tak ku příkladu zánikem zástavou zajištěného dluhu zaplacením zanikne zástavní právo bez dalšího. Vztah zániku zástavního práva ke katastru nemovitostí u tam zapsaných nemovitostí řeší § 171 obč. zák. tak, že zanikne-li zástavní právo, provede se jeho výmaz. Z toho nutně vyplývá, že hmotně právní důsledky má nadejití okolnosti, se kterou právo zánik zástavního práva spojuje, výmaz v katastru nemovitostí je jen záležitostí evidenční, sledující dosažení souladu zápisů v katastru se skutečností. Tomu také odpovídá postup katastrálních úřadů, které výmaz zástavního práva neprovádějí vkladem, nýbrž záznamem podle § 7 zák. č. 265/1992 Sb. v pozdějších zněních. Výpis z katastru nemovitostí o tom, že došlo k výmazu zástavního práva, tedy může být nepochybně důkazem o tom, že zástavní právo zaniklo, ovšem jen potud, pokud z jiných důkazů nevyplývá něco jiného. Proto také nemohla by být zamítnuta žaloba o výkon zástavních práv jen na podkladě zjištění, že došlo k výmazu zástavního práva, pokud by zároveň nebylo jasné, jak k zániku zástavního práva došlo a to některým ze způsobů uvedených v § 170 obč. zák. V této věci došlo nepochybně k výmazu zástavního práva. Tím však nemůže býti zde prokázán jeho zánik, když vlastně celé toto řízení týká se sporné otázky, zda zástavní právo vztahovalo se pouze k jistině anebo také k jejímu příslušenství. Opět je nepochybné, že jistina uhrazena byla, o úrocích to známo není. K otázce, zda vedle jistiny je zajištěno také příslušenství, bylo navrhováno žalobcem dokazování, které nebylo provedeno, když vzhledem k závěrům, ke kterým soud prvého stupně dospěl, bylo by zbytečným. Je tedy nutné, aby bylo prokázáno, že zástavní právo zaniklo a to některou zcela konkrétní skutečností uvedenou v § 170 o.s.ř. Při tom je nutno vzít v úvahu, že pokud ze zástavní smlouvy neplyne výslovně něco jiného, je zajištěna zástavním právem pohledávka i se svým příslušenstvím. Omezit zástavní právo jen na část pohledávky a tedy také třeba jen na jistinu je však vždy možné. Zástavní smlouva k věcem musí býti písemná podle § 156 obč. zák. a tedy je nutno vyjít z příslušné listiny,jež musí být k dispozici u příslušného katastrálního úřadu a není tedy důvodu nahrazovat tento důkaz výpovědí účastníků nebo svědků. Dále je nutno vzít v úvahu, že výše úroků, pokud z dokazování vyplyne, že jsou také zástavním právem zajištěny, musí být žalobcem dokázána a soudem zjištěna. Nelze tedy napadený rozsudek potvrdit ani změnit, jak navrhuje žalobce, nýbrž je nutné jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 o.s.ř. Pokud bude zjištěno, že zástavní právo zaniklo některým ze způsobu uvedených v § 170 obč. zák. bude žaloba opět zamítnuta. Pokud nezaniklo (třebaže jest vymazáno), to jest, pokud zástavní právo týká se zcela nebo zčásti také žalovaných úroků, bude žalobě vyhověno do výše zjištěného nároku na tyto úroky. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. V Praze dne 29. dubna 2004 JUDr. Zdeněk K o v a ř í k v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: 5   Cmo 177/2004-158 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce P. a.s., sídlem K.H., zast. JUDr. D.D., advokátem v H. K.,  proti žalované H.J., bytem  H. K., zast. Mgr. P. S., advokátem v H. K.,  o Kč 532.453,- o odvolání žalobce  proti rozsudku  Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11.12.2003 č.j. 33 Cm 462/98-144 t a k t o :  Napadený rozsudek soudu prvého stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhá na žalované zaplacení Kč 532.153,-, což představuje úroky 14% od 1.10.1996 do 20.3.2001 z jistiny Kč 800.000,- a úroky v téže sazbě od 21.3.2001 do 16.7.2001 z jistiny Kč 700.000,- s tím, že lze se uspokojit jen ze zástavy, kterou je 5/12 domu čp. 501 s pozemky zapsaných na LV č. 9791 pro obec a k.ú. Hradec Králové u Katastrálního úřadu tamtéž. Zástava zajišťuje splacení úvěru, který byl poskytnut M. K. a R. B.. Dovozoval, že v řízení vedeném u soudu prvého stupně vedeném pod spisovou značkou 33 Cm 462/98 byla mu přiznána jistina Kč 800.000,- s tím, že tuto pohledávky může vymoci jen proti uvedeným nemovitostem. Je však toho názoru, že zástavní právo nezajišťovalo jen jistinu, nýbrž také úroky a těch se v tomto řízení domáhá. Soud prvého stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Vyšel z nesporného zjištění, že zástavní právo na uvedených nemovitostech ve prospěch žalobce váznoucí bylo v katastru nemovitostí vymazáno, když před tím bylo zastaveno exekuční řízení u Okresního soudu v Hradci Králové vedené pod spisovou značkou 21 E 2902/97 vedené k vymožení shora uvedené pohledávky žalobce na jistinu proti uvedeným nenovostem, když povinná částka byla mimo exekuci uhrazena. Z toho soud dovodil, že zástavní právo na uvedených nemovitostech zaniklo tímto výmazem a není relevantní zkoumat, z kterého důvodu uvedeného v § 170 obč. zák. se tak stalo. Protože žalovaná není obligačním dlužníkem, nelze tvrzenou pohledávku přiznat, i kdyby v době vydání rozsudku existovala. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno. Uvádí, že podle § 171 obč. zák. se výmaz zástavního práva provede až po jeho zániku. Tedy zánik zástavního práva a jeho výmaz jsou od sebe odděleny. K zamítnutí žaloby bylo by třeba, aby žalovaná prokázala, jakým ze způsobů uvedených v § 170 obč. zák. zástavní právo zaniklo. To prokázáno nebylo. Vyjadřuje také názor, že spolu jistinou je vždy zástavním právem zajištěno i její příslušenství. Odvolací soud vyšel ze zjištění, která na základě dosavadního dokazování učinil soud prvého stupně a které nejsou nijak pochybná. Zástavní právo k nemovitostem zapsaným vkladem vzniká zpravidla vkladem do katastru podle § 157 obč. zák. Takto vzniklo i sporné zástavní právo. Zánik zástavního práva, jak je upraven v § 170 obč. zák. však skutečně neváže se na formální zápisy nebo jejich výmazy, nýbrž výlučně na to, že nastane některá ze skutečností tam taxativně uvedená. Tak ku příkladu zánikem  zástavou zajištěného dluhu zaplacením zanikne zástavní právo bez dalšího. Vztah zániku zástavního práva ke katastru nemovitostí u tam zapsaných nemovitostí řeší § 171 obč. zák. tak, že zanikne-li zástavní právo, provede se jeho výmaz. Z toho nutně vyplývá, že hmotně právní důsledky má nadejití okolnosti, se kterou právo zánik zástavního práva spojuje, výmaz v katastru nemovitostí je jen záležitostí evidenční, sledující dosažení souladu zápisů v katastru se skutečností. Tomu také odpovídá postup katastrálních úřadů, které výmaz zástavního práva neprovádějí vkladem, nýbrž záznamem podle § 7 zák. č. 265/1992 Sb. v pozdějších zněních. Výpis z katastru nemovitostí o tom, že došlo k výmazu zástavního práva, tedy může být nepochybně důkazem o tom, že zástavní právo zaniklo, ovšem jen potud, pokud z jiných důkazů nevyplývá něco jiného. Proto také nemohla by být zamítnuta žaloba o výkon zástavních práv jen na podkladě zjištění, že došlo k výmazu zástavního práva, pokud by zároveň nebylo jasné, jak k zániku zástavního práva došlo a to některým ze způsobů uvedených v § 170 obč. zák. V této věci došlo nepochybně k výmazu zástavního práva. Tím však nemůže býti zde prokázán  jeho zánik, když vlastně celé toto řízení týká se sporné otázky, zda zástavní právo vztahovalo se pouze k jistině anebo také k jejímu příslušenství. Opět je nepochybné, že jistina uhrazena byla, o úrocích to známo není. K otázce, zda vedle jistiny je zajištěno také příslušenství, bylo navrhováno žalobcem dokazování, které nebylo provedeno, když vzhledem k závěrům, ke kterým soud prvého stupně dospěl, bylo by zbytečným. Je tedy nutné, aby bylo prokázáno, že  zástavní  právo  zaniklo  a to některou zcela konkrétní skutečností uvedenou v § 170 o.s.ř. Při tom je nutno vzít v úvahu, že pokud ze zástavní smlouvy neplyne výslovně něco jiného, je zajištěna zástavním právem pohledávka i se svým příslušenstvím. Omezit zástavní právo jen na část pohledávky a tedy také třeba jen na jistinu je však vždy možné. Zástavní smlouva k věcem musí býti písemná podle § 156 obč. zák. a tedy je nutno vyjít z příslušné listiny,jež musí být k dispozici u příslušného katastrálního úřadu a není tedy důvodu nahrazovat tento důkaz výpovědí účastníků nebo svědků. Dále je nutno vzít v úvahu, že výše úroků, pokud z dokazování vyplyne, že jsou také zástavním právem zajištěny, musí být žalobcem dokázána a soudem zjištěna. Nelze tedy napadený rozsudek potvrdit ani změnit, jak navrhuje žalobce, nýbrž je nutné jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 o.s.ř. Pokud bude zjištěno, že zástavní právo zaniklo některým ze způsobu uvedených v § 170 obč. zák.  bude žaloba opět zamítnuta. Pokud nezaniklo (třebaže jest vymazáno), to jest, pokud zástavní právo týká se zcela nebo zčásti také žalovaných úroků, bude žalobě vyhověno do výše zjištěného nároku na tyto úroky. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. V Praze dne 29. dubna 2004 JUDr. Zdeněk  K o v a  ř  í  k   v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: