Za den poskytnutí právní služby v trestním řízení ve smyslu zákona o dani z přidané hodnoty ( zák.č. 235/2004 Sb.) se považuje den poskytnutí posledního právního úkonu obhájce v daném řízení. Byl-li proto poslední úkon proveden po dni 1.5.2004, má obhájce, který je registrován jako plátce daně z přidané hodnoty, podle § 151 odst. 2 tr.ř. ( s účinností od 1.5.2004 ) za tuto právní službu nárok na částku odpovídající dani z přidané hodnoty z celkově stanovené odměny a náhrady hotových výdajů, kterou je povinen odvést podle zvláštního předpisu.

Podle § 149 odst.l písm. a) tr.ř. se z podnětu podané stížnosti napadené usnesení v celém rozsahu zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že podle § 151 odst. 2, odst. 3 tr.ř. se stanoví obhájci JUDr. V. S., Advokátní kancelář, Na Roudné 18, Plzeň odměna a náhrada hotových výdajů včetně částky odpovídající DPH za obhajobu odsouzené A.T. v celkové výši 6 693,75 Kč. Odůvodnění: Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20.9.2004 sp.zn. 1 Nt 353/2004 bylo rozhodnuto tak, že 1) Podle § 151 odst. 3 ír. r. se stanoví obhájci JUDr. V. S., AK Plzeň, Na Roudné 18, odměna a náhrada hotových výdajů za vykonanou obhajobu odsouzené A.T. takto : I. Odměna za úkony právní služby 16.04.2004 - převzetí a příprava obhajoby 1 800,- Kč 13.05.2004 - veřejné zasedání u KS Plzeň 1 800,- Kč 24.05.2004 - stížnost do usnesení KS Plzeň ze dne 13.5.2004 1 800,- Kč Celkem odměna za úkony právní služby 5 400,- Kč II. Hotové výdaje režijní paušál 3x 75,- Kč 225,- Kč Celkem hotové výdaje 225,- Kč Celkem ad l a ad II. 5 625,-Kč 19% DPH z částky 3 750,-Kč 712,50Kč Celkem ad I a ad l! = 6 337,50 Kč 2) Pokud bylo ze strany obhájce žádáno na mimosmluvní odměně a náhradě hotových výdajů více, než je stanoveno pod body l a II výše, návrh se zamítá. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně, oproti návrhu obhájce, nezvýšil nárokovanou odměnu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) za úkon právní služby ze dne 16.4.2004, neboť tento úkon byl proveden před účinností zák.č. 235/2004 Sb. o DPH. Proti tomuto usnesení podal ve lhůtě uvedené v § 143 odst.l tr.ř. obhájce JUDr. V. S. stížnost, kterou odůvodnil tím, že dle § 21 odst.l zák.č. 235/2004 Sb. o DPH se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné při poskytování služeb dnem jejich poskytnutí nebo zaplacením, a to tím dnem, který nastal dříve. Podle § 41 odst.5 tr.ř. není-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. Právní služba je tedy poskytnuta dnem skončení obhajoby, tj. v daném případě dnem skončení řízení o návrhu na povolení obnovy, a tedy v době účinnosti zák.č. 235/2004 Sb. o DPH, přičemž na ustanoveného obhájce se již vztahuje 19% sazba DPH. Dle ustálené praxe finančních úřadů vzniká ustanovenému obhájci, jakožto plátci daně, povinnost přiznat a odvést daň dnem nabytí právní moci usnesení, kterým je mu stanovena odměna a náhrada hotových výdajů. Výklad soudu, který dovodil, že obhájce má odvádět daň ve zdaňovacím období, kdy provedl každý jednotlivý úkon právní služby, a to v sazbě platné v době, kdy byl jednotlivý úkon právní služby proveden, je nesprávný. Závěrem stěžovatel navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a obhájci stanovil odměnu a náhradu hotových výdajů včetně částky odpovídající 19% DPH za úkon právní služby ze dne 16.4.2004. Vrchní soud v Praze z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst.l tr.ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13.5.2004 sp.zn. 1 Nt 353/2004 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15.7.2004 sp.zn. 7 To 87/2004 byl podle § 283 písm.d) tr.ř. zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, které skončilo rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29.4.2003 sp.zn. 2 T 1/2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12.8.2003 sp.zn. 7 To 75/03, podaný J.T., nar. 26.9.1955, ve prospěch odsouzené A.T., nar. 20.4.1963. Usnesení nabylo právní moci dne 15.7.2004. Advokát JUDr. V. S. byl odsouzené A.T. ustanoven jako obhájce ex offo pro účely řízení o návrhu na povolení obnovy opatřením Krajského soudu v Plzni ze dne 8.4.2004 sp.zn. 1 Nt 353/2004 z důvodu nutné obhajoby podle § 36a odst.2 písm.a),b) tr.ř. Krajský soud v Plzni rozhodoval o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce na základě návrhu obhájce ze dne 3.8.2004, když bylo nepochybné, že v této době řízení o návrhu na povolení obnovy již pravomocně skončilo. Krajskému soudu nelze vytknout, pokud stanovil sazbu mimosmluvní odměny podle § 10 odst. 3 písm. d) a § 15a AT na částku 1.800 Kč za jeden úkon právní služby, neboť odsouzená A.T. byla stíhána pro pokus trestného činu vraždy. Ve výroku napadeného usnesení rozhodl nalézací soud o odměně a náhradě hotových výdajů sestávajících z částek za jednotlivé úkony právní služby, které byly skutečně provedeny a dostatečným způsobem specifikovány. Na tomto místě považuje vrchní soud za potřebné uvést, že projednání stížnosti obhájce a stanovení výše odměny jsou na jedné straně limitovány návrhem obhájce a na straně druhé ustanovením § 150 odst. 1 ír. r., podle nějž orgán rozhodující o stížnosti nemůže z jejího podnětu změnit usnesení v neprospěch osoby, která stížnost podala (zákaz reformace in peius). Toto omezení dovoluje vrchnímu (stížnostnímu) soudu soustředit se na řešení sporné výše odměny či hotových výdajů pouze v těchto mantinelech bez možnosti revize jiných případných pochybení. Sporným v projednávaném případě zůstává zodpovězení otázky, zda obhájce má či nemá nárok na částku odpovídající DPH, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního předpisu, za úkony právní služby provedené před účinností zák.č. 235/2004 Sb. o DPH, tj. před datem 1.5.2004. Podle § 151 odst.2 tr.ř. účinného od 1.5.2004 má ustanovený obhájce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu. Nárok je třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká; tento nárok obhájce, je-li plátcem DPH. se zvyšuje o částku, odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Tím je zákon č. 235/2004 Sb. o DPH. Podle § 2 odst.l písm.a) zák.č. 235/2004 Sb. o DPH je předmětem daně poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani s místem plnění v tuzemsku. Advokát JUDr. V. S. poskytl právní službu a doložil osvědčení, že je plátcem DPH. Tím splnil základní podmínky pro postup podle § 151 odst.2 věty druhé za středníkem tr.ř. a podle zákona č. 235/2004 Sb. o DPH. Podle § 10 odst.l zák.č. 588/1992 Sb. o DPH, ve znění pozdějších předpisů, platného do dne 30.4.2004 vznikla plátci povinnost uplatnit daň na výstupu dnem uskutečnění zdanitelného plnění. Podle § 9 odst.l písm.e) téhož zákona se při poskytnutí služby zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejich poskytnutí, nebo dnem zaplacení, a to tím dnem, který nastane dříve. Podle § 21 odst.1 zák.č. 235/2004 Sb. o DPH je plátce povinen přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Podle § 21 odst.4 písm,a) téhož zákona se při poskytnutí služby zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu, a to tím dnem, který nastane dříve. Ze zprávy Ministerstva financí ČR ze dne 7.10.2004 č.j. 18/104 358/2004 -181, kterou si k projednávané problematice vyžádal Vrchní soud v Praze vyplývá, že v případě poskytování právních služeb se jak podle zákona o DPH účinného do dne 30.4.2004, tak i podle zákona účinného ode dne 1.5.2004 za den poskytnutí právní služby považuje den poskytnutí posledního právního úkonu advokáta v dané věci (tj. ukončení činnosti advokáta v dané věci), přičemž tímto okamžikem je nejčastěji den právní moci rozhodnutí v daném řízení. Vrchní soud v Praze neshledává důvod tento výklad zákona DPH ve svém rozhodnutí nějak zpochybňovat. Předmětné stanovisko není v rozporu s ustanovením § 41 odst.5 tr.ř., podle kterého nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení, nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání. Stejně tak je doba zmocnění, či ustanovení obhájce omezená v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy ( srov. § 36a odst.2 tr.ř.: „v řízení ..."), přičemž podle § 12 odst.10 tr.ř. se trestním řízením rozumí řízení podle tohoto zákona, trestným stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé. Názoru soudu prvního stupně, že každý z úkonů právní služby provedených obhájcem je dnem uskutečnění zdanitelného plnění resp. že povinnost zaplatit DPH vzniká na konci každého zdaňovacího období, nelze přisvědčit. Obhajobu provedenou v rámci trestního stíhání či v rámci příslušného trestního řízení je třeba z hlediska zákona o DPH posuzovat jako množinu jednotlivých úkonů obhájce, neboť teprve pravomocné rozhodnutí ve věci samé resp. rozhodnutí v příslušném řízeni je spojeno s jejím zánikem, tj. s poskytnutím právní služby. Za správnou nepovažuje stížnostní soud ani argumentaci obhájce odvolávající se na praxi finančních úřadů tj., že za den uskutečnění zdanitelného plnění je považován den nabytí právní moci usnesení, kterým je podle § 151 odst. 3 tr. r. obhájci stanovena odměna a náhrada hotových výdajů. Toto stanovisko je v rozporu s ustanovením § 21 odst.4 žák. o DPH, neboť poskytnutí služby zpravidla nastává dříve, než vystavení daňového dokladu (za který je nutno považovat zmiňované usnesení) přičemž aplikovat na tuto problematiku písm.b) cit. ustanovení zákona o DPH nelze. Vrchní soud na základě výše uvedeného uzavírá, že v projednávané věci, kdy právní službu poskytl obhájce JUDr. V. S. ke dni 24.5.2004 (o čemž se tento dozvěděl nejpozději dne 2.8.2004), tj. za účinnosti novelizovaného § 151 odst. 2 tr. r. a za účinnosti zák.č. 205/2004 Sb. o DPH, má stěžovatel nárok i na částku odpovídající DPH z celkové odměny a náhrady hotových výdajů spojených s poskytnutím právní služby v řízení o návrhu na povolení obnovy a že rozhodnutí soudu prvního stupně je v tomto směru nesprávné a nezákonné. Vrchní soud v Praze proto z podnětu podané stížnosti napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a sám znovu rozhodl tak, že obhájci JUDr. V. S. stanovil odměnu a náhradu hotových výdajů včetně částky odpovídající DPH v celkové výši 6 693,75 Kč.