V odůvodněných případech nelze vyloučit opodstatněnost nároku znalce na odměnu za jeho přípravu na výslech v řízení před soudem. Příslušný orgán činný v trestním řízení musí však vždy věnovat zvýšenou pozornost vyúčtování znalečného z hlediska skutečné potřeby a časové náročnosti přípravy znalce k podání posudku v rámci výslechu před soudem či orgánem přípravného řízení. Znalecký úkon spočívající v přípravě znalce na stvrzení již písemně podaného a ničím výjimečného posudku v rámci výslechu před soudem svojí povahou , rozsahem, ale i potřebnou odborností k jeho provedení zpravidla odůvodňuje výši odměny znalce na spodní hranici sazby odměn za znalecký posudek stanovené v § 16 vyhl. ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících č. 37/1967 ve znění pozdějších předpisů.

Vrchní soud v Praze projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2004 v trestní věci obžalovaného J.H., nar. 19. února 1984, stížnost znalce MUDr. J.H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2004 č.j. 1 T 1/2004 - 340 a rozhodl takto: Podle § 149 odst.l písm.a) tr.ř. se z podnětu podané stížnosti napadené usnesení zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že se podle § 111 odst.2 tr.ř. znalci MUDr. J.H. přiznává znalečné za 1 hodinu přípravy na výslech v hlavním líčení ve výši 100,- Kč a za 1 hodinu účasti u hlavního líčení ve výši 350,- Kč, tj. celkem 450,- Kč. Odůvodnění: l. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25.2.2004 sp.zn. 1 T 1/2004 bylo podle § 111 odst.2 tr.ř. znalci MUDr. J.H. přiznáno znalečné za účast u hlavního líčení za 1 hodinu ve výši 350,- Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vysvětlil, proč, s poukazem na to, že vyhláška č. 37/1967 Sb. nezná žádnou činnost, kterou by bylo možno označit za přípravu znalce na výslech v hlavním líčení, znalci nepřiznal odměnu i za tuto přípravu. Proti tomuto usnesení podal ihned po jeho vyhlášení znalec MUDr. J.H. stížnost, kterou posléze písemně odůvodnil. Stěžovatel namítl, že vyhláška č. 37/1967 Sb. nijak nespecifikuje znalecké úkony, například v ní není uvedeno studium spisů, klinické vyšetření obviněného, porady znalců atd., tedy úkony, které jsou běžně prováděny a účtovány a které by podle napadeného usnesení mohly být považovány za abundantní. Vedle toho si lze jen obtížně představit, že si znalec po delší době může přesně pamatovat, co jeho posudek obsahuje, aniž by si jej znovu prostudoval, udělal si z něj výpisky event. se spoluznalcem probral předpokládané dotazy. Nicméně i podle soudu prvního stupně si znalec musí alespoň připomenout závěry posudku, přičemž nelze spravedlivě žádat, aby tuto činnost vykonával zdarma. Z výše uvedených důvodů znalec trvá na svém vyúčtování znalečného. Vrchní soud v Praze z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst.l tr.ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. II. V posuzované věci postupoval předseda senátu městského soudu při určení výše znalečného za znalecký úkon (t. j. za podání posudku ve smyslu § 17 odst. 1 žák. č. 36/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů) v souladu s ustanovením § 111 odst. 1 odst. 2 tr. r. potud, pokud při rozhodování o odměně za výslech znalce MUDr. J.H. v hlavním líčení dne 25. února 2004 aplikoval zvláštní předpisy, kterými jsou zákon o znalcích a tlumočnících č, 36/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen cit. zákon) a vyhláška ministerstva spravedlnosti k provedení zákona o znalcích a tlumočnících č. 37/1967 Sb. ve zněni pozdějších předpisů (dále jen cit. vyhláška), a pokud přiznal znalečné ve výši 350.-Kč. Lze ostatně konstatovat, že o této částce není v předmětné věci sporu. III. Vrchní soud v Praze v tomto směru s odkazem na rozhodnutí ze dne 15.5.2001 sp.zn. 7 To 14/01 považuje za potřebné připomenout, že problematika odměňování znalců v řízení před státními orgány je konkrétně upravena především v § 17 odst. 1, odst. 2 cit. zákona, podle něhož má znalec za podání posudku právo na odměnu podle stanovených sazeb, přičemž odměna se stanoví podle stupně odbornosti potřebného k provedení úkonu a podle množství účelně vynaložené práce. Dále v cit. vyhlášce jsou stanovena v § 16 rozpětí sazeb za znalecké posudky, v § 20 zvýšení odměny za znalecký posudek, v § 21 snížení odměny za znalecký posudek, v § 24 výklad některých pojmů, v § 25 řízení o odměnách a v § 27 mimořádné snížení nebo odepření odměny. Jakkoli ve výše uvedených právních předpisech není pojem „podání posudku", za které má znalec nárok na odměnu, výslovně definován, nevzbuzuje pochybnost, že jím předně jsou v trestním řízení písemné vyhotovení posudku (srovnej kupř. § 13 cit. zákona, § 107 odst. 2 tr. ř.)"a výslech znalce (srovnej kupř. § 108 tr. r.). Stejně tak má oporu ve stávající právní "úpravě závěr, že tento pojem zahrnuje též přípravu obou již zmíněných forem posudku (srovnej kupř. § 14 cit. zákona a §107 odst. 1 tr. r.). Tato spočívá v osobní činnosti znalce různorodé povahy vyžadující jeho speciálních odborných vědomostí a směřující zde k podání posudku na základě otázek obsažených v usnesení příslušných orgánů činných v trestním řízení (zpravidla vyšetřovatele Policie České republiky) o přibrání znalce za účelem objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. IV, Výhrady stěžovatele se v posuzované věci zjevně týkají závěru městského soudu (byť v napadeném usnesení blíže nezdůvodněného), že znalec, který v trestním řízení vypracoval písemný posudek, již poté nemá nárok na odměnu za přípravu k jeho podání v rámci výslechu přeď soudem (samozřejmě s výjimkou přípravy na jeho soudem požadované doplnění).Vrchní soud v Praze zde ovšem dospěl k závěru, že ani za shora naznačené situace nelze vyloučit v odůvodněných případech opodstatněnost nároku znalce"na odměnu za jeho přípravu na výslech v řízení před soudem. Předpokladem pro takové rozhodnutí vedle splnění podmínek rozvedených v předchozí části tohoto rozhodnutí (srovnej bod III.) zpravidla bude potřeba znalce připomenout si s ohledem na časový odstup obsah písemného posudku, popřípadě jeho závěry opět konzultovat se znalci, kteří se na jeho vypracování též podíleli, zvláště pokud se v něm zabýval odborně náročnou či rozsáhlou problematikou. Vrchní soud má dokonce zato, že by bez této předem nehonorované přípravy v určitých trestních věcech hrozilo nesplnění základní zákonné povinnosti znalce vykonávat znaleckou činnost řádně, jak má na mysli § 8 cit. zákona. Na druhé straně s přihlédnutím ke zcela rozdílné náročnosti této přípravy k podání posudku oproti přípravě srovnatelného nového posudku znalce bude vždy na příslušném orgánu činném v trestním řízení, aby věnoval zvýšenou pozornost vyúčtování znalečného, a to z hlediska skutečné potřeby a časové náročnosti přípravy znalce k podání posudku v rámci výslechu před soudem či orgánem přípravného řízení. V. Znalecký posudek MUDr. J.H. ze dne 26.11.2003, navíc spojený s psychologickým posudkem PhDr. N.M., čítá třicet stránek. Hlavní líčení, v jehož rámci znalec tento posudek stvrdil u soudu, se konalo dne 25. února 2004. Nezbytná příprava znalce ke stvrzení (tj. podání) posudku v rámci výslechu u hlavního líčení v projednávané věci spočívala bez diskuse a jednoznačně toliko v jeho přečtení si (tj. připomenutí si dané problematiky), neboť při předvolání k soudu nebyly znalci položeny žádné doplňující otázky a od vypracování posudku uplynula lhůta necelých tří měsíců. Povaha této přípravy je oproti oběma formám podání posudku a přípravy k jeho vypracování natolik nenáročný a i po odborné stránce jednoduchý úkon, že jeho finanční ohodnocení neodůvodňuje přiznání jiné než nejnižší sazby odměny za znalecký posudek stanovené v § 16 cit. žák. Tato diferenciace je naprosto v souladu s ustanovením § 25 odst.2 cit. vyhl., které uvádí, že při určování výše odměny za znalecký úkon se hodnotí především povaha a rozsah úkonu a stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení, a to v každé z položek provedeného úkonu. Lze proto uzavřít, že znalecký úkon spočívající přípravě znalce na stvrzení již písemně podaného a ničím výjimečného posudku v rámci výslechu před soudem svojí povahou, rozsahem, ale i potřebnou odborností k jeho provedení zpravidla odůvodňuje výši odměny znalce na spodní hranici sazby odměn za znalecký posudek stanovené v § 6 cit.zák. Pokud jde o dobu nezbytnou k přečtení vdané věci podaného posudku, ani laikovi netrvá tato činnost včetně pochopení obsahu posudku déle než 1 hodinu. Účtoval-li si znalec hodiny dvě, pak jde o nepřiměřený a neodpovídající požadavek. Vrchní soud v Praze za stávající právní úpravy důrazně odmítá jakékoliv kompenzace praktikované soudy v, dřívější době, kdy celková odměna neodpovídající tehdejší ekonomické situaci a podhodnocená v sazbě již samotným zákonodárcem byla vyvažována znalci požadovaným a soudy tolerovaným a přiznávaným větším počtem hodin práce znalce, reprezentované právě kupříkladu časově nadhodnocenou přípravou ke stvrzení posud ku v rámci hlavního líčení. VI. Vrchní soud v Praze proto z podnětu podané stížnosti napadené usnesení zrušil a sám znovu rozhodl tak, že znalci MUDr. J.H. přiznal znalečné za 1 hodinu přípravy na výslech v hlavním líčení ve výši 100,- Kč a za 1 hodinu účasti u hlavního líčení ve výši 350,- Kč tj. celkem 450,- Kč.