Pokud soud již jednou rozhodl, že se obviněný ponechává ve vazbě podle § 71 odst. 5 tr.ř., nepřichází v úvahu další rozhodnutí podle téhož ustanovení tr.ř.

Podle § 149 odst. l trestního řádu se napadené usnesení zrušuje. Odůvodnění Shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové byl obviněný P.S. podle § 71 odst. 5 z důvodů § 67 písm. c) tr. řádu ponechán ve vazbě. Proti tomuto usnesení podal obviněný včas stížnost, kterou odůvodnil jeho obhájce Mgr. V.B.. Poukázal na to, že klíčoví svědci jsou nevěrohodní a že trestnou činnost popírá. Nesouhlasí s obavou soudu, že by se v případě propuštění z vazby mohl dopouštět další trestné činnosti. Disponuje kvalitním rodinným zázemím a v minulosti se živil zcela legálně. Jeho předchozí odsouzení jsou zahlazena. Protože nejsou dány důvody vazby, navrhuje, aby nadřízený soud rozhodl o jeho propuštění na svobodu. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a přezkoumal zejména řízení, které jeho vynesení předcházelo. Shledal, že stížnost je důvodná, i když z jiných než uváděných důvodů. Obžaloba proti obviněnému P.S. napadla dne 30. dubna 2004 u Okresního soudu v Hradci Králové. Tento soud rozhodl dne 4. května 2004 pod sp.zn. l T 80/2004 tak. že podle § 188 odst. l písm. a) tr. řádu věc předložil k rozhodnutí o příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze. Dne 19. května 2004 rozhodl o vazbě obviněného, mimo jiné i podle § 71 odst. 5 tr. řádu tak, že obviněného ponechal ve vazbě z důvodů § 67 písm. c) tr. řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. června 2004, kdy Krajský soud v Hradci Králové zamítl stížnost obviněného Pavla Solara. Vrchní soud v Praze rozhodl dne 1. července 2004 (8 Ntd 7/2004), že příslušným k projednání věci je Krajský soud v Hradci Králové. Dne 12. července 2004 bylo usnesení Vrchního soudu v Praze, společně s procesním spisem, doručeno Krajskému soudu v Hradci Králové. Dne 9. srpna 2004 rozhodl Krajský soud v Hradci Králové znovu podle § 71 odst. 5 tr. řádu o vazbě obviněného tak. že jej ponechal ve vazbě ze stejných důvodů § 67 písm. c) tr. řádu.. Stížnostní soud pokládá opětovné rozhodnutí podle 3 71 odst. 5 trestního řádu za nadbytečné a dokonce za učiněné v rozporu s účelem tohoto ustanovení a s právy obviněného. Účelem ustanovení § 71 odst. 5 trestního řádu je to, aby, po skončení přípravného řízení a po přeložení obžaloby soudu, soud přezkoumal důvody vazby. Toto rozhodnutí může být nahrazeno i jiným rozhodnutím o vazbě. Jediným závazným požadavkem je to, že musí být učiněno do 30 dnů ode dne kdy byla podána obžaloba nebo kdy byl soudu doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci. Pokud obviněného (obžalovaného) ve vazbě ponechá, navazuje na toto rozhodnutí rozhodnutí podle § 71 odst. 4, 6 (případně 7) trestního řádu. Toto rozhodnutí se však řídí přísnějším režimem. Kromě toho, že musí být učiněno do tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí, zahrnuje přezkum nejen důvodů vazby, ale i toho, zda nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Určitou exkluzivitu tohoto rozhodnutí vyslovil i Ústavní soud ČR ve svém nálezu I V. US 157/03, kdy vyloučil nahrazení tohoto rozhodnutí jiným rozhodnutím o vazbě. V našem případě tedy Okresní soud v Hradci Králové, po podání obžaloby ve lhůtě 30 dní, podle § 71 odst. 5 tr. řádu rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě a toto rozhodnutí nabylo právní moci. Nabytím právní moci tohoto usnesení začala běžet tříměsíční lhůta podle § 71 odst. 4 tr. řádu. Jak je uvedeno shora, pro rozhodnutí podle § 71 odst. 4 tr. řádu platí mnohem přísnější podmínky a toto rozhodnutí také nemůže být nahrazeno rozhodnutím jiným. Pokud v době běhu tříměsíční lhůty rozhodl soud (není podstatné který) znovu podle § 71 odst. 5 trestního řádu a pokud by toto rozhodnutí nabylo právní moci, došlo by k naprosto neodůvodněnému prodloužení lhůty uvedené v § 71 odst. 4 tr. řádu, protože tato lhůta by začala běžet znovu od právní moci tohoto rozhodnutí. Tím by byl obviněný krácen na svém právu, aby jeho pobyt ve vazbě byl nejpozději do tří měsíců od právní moci posledního rozhodnutí podroben důkladnějšímu přezkumu než je „pouhý" přezkum vazebních důvodů podle § 71 odst. 5 tr. řádu. Je tedy zřejmé, že pokud soud již jednou rozhodl, že podle § 71 odst. 5 tr. řádu se obviněný ponechává ve vazbě, nepřichází další rozhodnutí podle § 71 odst.5 trestního řádu v úvahu. Stížnostní soud tedy nemohl napadené usnesení ponechat v platnosti, protože by tím krátil obviněného na jeho právu. Proto napadené usnesení zrušil, aniž by o vazbě obviněného sám rozhodl nebo aniž by nové rozhodnutí přikázal soudu prvního stupně. Trvání vazby obviněného se v současné době řídí režimem ustanovení § 71 odst. 4 tr. řádu a Krajský soud v Hradci Králové, pokud neučiní jiné rozhodnutí, bude povinen o dalším trvání vazby rozhodnout ve tříměsíční lhůtě, která běží od 10. června 2004. Nad rámec shora uvedené argumentace je možno ještě doplnit, že zákonodárce měl nepochybně v úmyslu „stupňování" kontroly důvodnosti vazby s její narůstající délkou. Vyplývá to jak z toho, kdo s nabývající délkou vazby o jejím „prodloužení" rozhoduje (v přípravném řízení státní zástupce, později soud), tak z toho, že se podmínky pro další ponechání ve vazbě zpřísňují. Bylo by tedy v rozporu s touto tendencí umožnit v době, kdy se trvání vazby řídí již „přísnějšími" kriterii ustanovení § 71 odst. 4 tr. řádu, aplikaci „mírnějších" kriterií § 71 odst. 5 tr. řádu. Navíc nelze přehlédnout, že postoupení nebo přikázání věci je, za určitých podmínek, možné i v pokročilejším stádiu řízení před soudem (např. po provedeném dokazování). Za této situace by se rozhodnutí podle § 71 odst. 5 tr. řádu jevilo skutečně absurdním. Ani znění ustanovení § 71 odst. 5 tr. řádu nemůže takovéto „nové" rozhodnutí odůvodnit. Pokud je zde uvedeno, že soud rozhodne do 30 dnů od podáni obžaloby nebo od doručení spisu na základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci, pak jsou zde pouze „vyjmenovány" různé možnosti, jak se zakládá povinnost soudu rozhodnout, přičemž první možnost, tj. do 30 dnů od podání obžaloby,, vylučuje možnosti další, tj. postoupení a přikázání věci.