Plnění z titulu „životního pojištění“ poškozeného není majetkovou škodou způsobenou trestným činem ve smyslu § 43 odst.1 tr.ř., proto o návrhu na náhradu takového plnění nelze rozhodnout a přiznat jej poškozenému podle § 228 odst.1 tr.ř. v adhezním řízení.

Podle § 258 odst. l, písm. f/, odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek, z podnětu obou odvolání, částečně zrušuje, a to v celém výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný I.S. je podle § 228 odst. l trestního řádu povinen nahradit poškozenému V.P., nar. 26.7.1946, bytem Veselí nad Lužnicí, škodu ve výši 28.205,- Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se poškozený V.P. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. l trestního řádu se poškození Česká podnikatelská pojišťovna a.s., Budějovická 5, Praha 4 a Pojišťovna Kooperativa a.s., Zátkovo nábřeží č. 441/3, České Budějovice se svými nároky na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. O d ů v o d n ě n í Výše označeným rozsudkem byl obžalovaný I.S., v řízení proti uprchlému, uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. l, odst. 2 písm. h/ tr. žák., protože „s cílem opatřit si finanční prostředky uskutečnil ve dnech 22. až 24.4.2003 mapování místních poměrů a dne 24.4.2003 v přesně nezjištěné době mezi 14,00 - 14,30 hod. v Táboře, v ulici 9. května č. 505, ve skladu herna baru Pinocchio nezjištěným nástrojem napadl barmanku M.P., nar. 17.1.1976 a způsobil jí mnohočetná smrtelná bodnořezná poranění v horní části těla, ta na následky těchto zranění na místě zemřela, když příčinou smrti bylo udušení z vdechnutí krve při bodnořezném poranění krku, odcizil jí klíče od trezoru a z něho pak odcizil finanční částku okolo 170.000,- Kč, dále 8 ks videokazet, sklenice, popelník, 4 prázdné láhve od minerálky zn. Mattoni, jednu plnou láhev obsahu 0,3 l minerální vody Mattoni, 6 ks PVC kelímků a pivní tácek, čímž nájemci baru Karlu Zabloudilovi způsobil škodu ve výši 477,- Kč". Za to byl podle § 219 odst. 2 tr. žák. za použití § 29 odst. 2 tr. žák. odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 18 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d/ tr. žák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57 odst. l, odst. 2 tr. žák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle § 228 odst. l tr.ř. byl obžalovaný zavázán povinností nahradit způsobenou škodu poškozeným V.P., nar. 26.7.1946, bytem Veselí nad Lužnicí, ve výši 74.748,30 Kč, České podnikatelské pojišťovně a.s., Budějovická 5, Praha 4, ve výši 50.000,- Kč, Pojišťovně Kooperativa a.s. Zátkovo nábřeží č. 441/3, České Budějovice, ve výši 80.000,- Kč, přičemž poškozený V.P. byl podle § 229 odst. 2 tr.ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. II. V zákonné lhůtě podali proti tomuto rozsudku odvolání obžalovaný prostřednictvím svého obhájce a státní zástupce. Odvolání obžalovaného směřuje do výroku o trestu a napadán je též výrok týkající se povinnosti obžalovaného k náhradě škody. Uložený trest, pokud byl uložen jako výjimečný, je podle odvolatele nepřiměřený, neboť nebyly splněny podmínky uvedené v § 29 odst. 2 tr. žák. Určité okolnosti chování obžalovaného nesvědčí o jeho plánovitém a promyšleném postupu, jestliže reagoval úprkem poté, co mu začaly vypadávat peníze a zbavoval se věcí, kterých se na místě činu zmocnil. Směnou zakrvácených bankovek v bankách na sebe výrazně přitahoval pozornost a zanechával tak důkazy své viny. Domů na Ukrajinu nejel rovněž společně se svými krajany, jak původně plánoval a až po celé události se rozhodl využít služeb svědka H.. Způsob útoku obžalovaného proti poškozené není skutečností, která odůvodňovala závěr o velmi vysokém stupni nebezpečnosti jeho činu pro společnost a uložení výjimečného trestu. Podle znalců mohl celý útok trvat i jen několik desítek vteřin, kdy poškozená nepociťovala ani tak bolest fyzickou, jako spíše psychickou. Útok obžalovaného se nijak výrazně nevymykal běžným útokům u trestných činů vraždy, vedených nožem proti bránící se oběti. Obhajoba obžalovaného nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, jenž má za nepravdivá jeho tvrzení o nutnosti návštěv lékaře, neboť svědci u něj příznaky zdravotních potíží pozorovali, obžalovaný zanechal svých sportovních aktivit a ač ho předcházela pověst dobrého pracovníka, přestal chodit pravidelně do zaměstnání. Jako cizinec se mohl léčit neoficiálně za hotové peníze, jestliže zdravotnická zařízení o jeho léčbě nemají záznamy. Dává s e v úvahu, zda u obžalovaného, který místo práce začal navštěvovat herny, dokázal prohrát i desetitisícové částky a značně se zadlužit, nešlo o patologické hráčství. Nebylo též přihlédnuto k polehčující okolnosti vedení řádného života před spácháním trestného činu, ač ta výrazně snižuje stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost. Výrok o povinnosti nahradit škodu poškozeným České podnikatelské pojišťovně a.s. a Pojišťovně Kooperativa a.s. není odůvodněn a je proto nepřezkoumatelný. Nesprávný je i výrok týkající se náhrady škody poškozenému V.P., pokud mu bylo na zřízení pomníku přiznáno více jak 10.000,- Kč. Navrhuje se zrušit výrok o trestu a uložit obžalovanému přiměřený, leč nikoli výjimečný trest. Ohledně náhrady škody poškozenému V.P. napadený výrok zrušit a znovu rozhodnout v souladu s platnými předpisy. V případě poškozených České podnikatelské pojišťovny a.s. a Pojišťovny Kooperativa a.s. pak budiž napadený výrok zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Odvolání státního zástupce, jež bylo původně toliko podáno v neprospěch obžalovaného, se domáhá právní kvalifikace jeho skutku jakožto trestného činu vraždy podle § 219 odst. l, odst. 2 písm. b/, h/ tr. žák. Při veřejném zasedání o odvolání intervenující státní zástupkyně modifikovala tento opravný prostředek i pokud jde o výrok o povinnosti obžalovaného nahradit způsobenou škodu, který shledává nesprávným a v této části odvolání obžalovaného důvodným. Jakkoli soud prvního stupně označil jednání obžalovaného jako brutální, mimořádně nebezpečné, svědčící o jeho bezcitnosti a naprosté neúctě k lidskému životu, brutalita jeho útoku svědčí o jeho razanci a způsob provedení trestného činu přesahuje rámec běžných vražedných útoků. Podle stanoviska soudních znalců poškozená pociťovala duševní trýzeň. Čin byl spáchán způsobem zvlášť surovým a trýznivým, nicméně soud prvního stupně se s touto otázkou nevypořádal, když neuznal obžalovaného vinným též podle písm. b/, odstavce 2, § 219 tr. žák., jak bylo státním zástupcem v závěrečné řeči u hlavního líčení navrhováno. Pokud pak jde o výrok týkající se povinnosti obžalovaného nahradit způsobenou škodu, státní zástupkyně u veřejného zasedání o odvolání uvedla, že ten nebyl náležitě odůvodněn a navíc se dílem opírá o již neplatný právní předpis. III. Vrchní soud podle § 254 odst. l tr.ř. přezkoumal vzhledem k obsahu podaných odvolání zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebylo zjištěno vad, vyjma okolnosti, že z poškozených, kteří se včas k řízení s nárokem na náhradu škody připojili, nebyla, jak alespoň vyplývá ze spisu, Česká podnikatelská pojišťovna a.s., Zátkovo nábřeží č. 441/3, České Budějovice vyrozuměna o hlavním líčení, jakkoli jí byl pak rozsudek, jímž jí bylo v jejím požadavku vyhověno, doručen. Jinak bylo v řízení, jež vedeno proti uprchlému, dbáno práv procesních stran a respektováno právo obžalovaného na obhajobu. Skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil, jsou úplná, nejsou o nich žádné důvodné pochybnosti a umožňují ve věci rozhodnout. Pokud jde o státním zástupcem namítanou právní kvalifikaci, totiž zda čin byl spáchán též zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, přičemž v opravném prostředku je dovozována přítomnost této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 219 odst. 2 písm. b/ tr. žák. v obou jejích alternativách, zaujímá odvolací soud následující stanovisko. Spácháním trestného činu zvlášť surovým způsobem nutno rozumět vražedný útok s extrémně vysokou výraznou mírou brutality, která se v podstatě vymyká z rámce běžného u většiny trestných činů tohoto druhu. V literatuře se jako příklad uvádí agrese pachatele, která je spojena s ubíjením oběti a nápadnější devastací jejího těla, např. vražda starce dvěma pachateli, kterého tito srazili na zem, zabalili mu hlavu do pláště a rozdupali ji. Při zvlášť surovém útoku půjde zpravidla o takový, který je proveden užitím většího počtu nástrojů či mechanismů k usmrcení poškozeného. Pozvolné udušení svázané oběti, položené na postel, přikrytí peřinou a zanechání bez pomoci, lze s ohledem na duševní i fyzické útrapy mít za zvláště surový způsob / porov. č. 42/1/94 Sb. rozh. /. Konstantní judikatura zastává stanovisko, že z hlediska trýznivého způsobu nutno zkoumat, jaká byla intenzita bolesti poškozeného a po jakou dobu jí trpěl, tedy nakolik byla tato doba relativně dlouhá a pachatelem protahovány jím oběti způsobované útrapy. V předmětné věci z dokazování, zejména z výslechu znalce z odvětví soudního lékařství u hlavního líčení, bylo zjištěno, že délka útoku obžalovaného, i přes množství zasazených ran, nemusela být značná. Takové množství ran je možné zasadit řádově během desítek vteřin. Bodnořezné rány v takovém sledu, jak tomu v dané věci bylo, nevedou k intenzivnímu pocitu bolesti, poškozený pociťuje duševní trýzeň, jsa silně stressován vědomím, že útok pachatele zřejmě nepřežije. Smrtící zranění na krku, při němž došlo k přetětí krkavice, vedlo u poškozené během několika vteřin k bezvědomí. Přestože šlo o brutální útok nožem opakovanými zásahy vedenými velkou intenzitou proti tělu poškozené, odvolací soud vzhledem k vyjádření znalce, neshledává, že by v tomto jednání obžalovaného byly naplněny i znaky zvlášť surového nebo trýznivého způsobu spáchání činu, jak má na mysli § 219 odst. 2 písm. b/ tr. žák.. Těžkou psychickou újmou ve stressové situaci trpí v podstatě každá oběť trestného činu vraždy, pokud je ve stavu způsobilém vnímat útok pachatele a uvědomovat si hrozící fatální následek. Vzhledem k překotnosti skutkového děje v kritickém okamžiku nešlo o déle trvající fyzickou bolest, kterou poškozená trpěla před tím, než u ní došlo ke ztrátě vědomí a následné smrti. Ani to, že obžalovaný užil k útoku proti poškozené zřejmě nože, jímž jí zasadil nejen těžké, mnohočetné, ale též silně krvácející rány, není ještě bez dalšího okolností naplňující znak spáchání činu způsobem zvlášť surovým. V porovnání s jinými obdobnými útoky totiž nebyla shledána natolik vysoká míra brutality, která by se výrazně vymykala z rámce obdobných případů. Shodně se znakem „trýznivého způsobu" lze i u znaku „zvlášť surového způsobu" uvést, že určitá míra surovosti je při násilném usmrcení poškozeného vždy na místě a předpokládá se. Útok obžalovaného nebyl veden úmyslem co největší devastace poškozené, ale úmyslem co nejrychlejšího jejího usmrcení. Odvolací soud proto námitkám státního zástupce, pokud směřovaly proti použité právní kvalifikaci, nepřisvědčil a soudem prvního stupně zvolenou právní kvalifikaci skutku jakožto vlastně loupežné vraždy podle § 219 odst. l, odst. 2 písm. h/ tr. žák. má za dostatečně vystihující mimořádně vysoký stupeň nebezpečnosti činu obžalovaného pro společnost. Podle § 29 odst. 2 tr. žák. může soud trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, který je trestem výjimečným, uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je velmi vysoký nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. Obžalovaný je mužem ve zralém věku. Vzdor příznivým referencím o vedení řádného života v dřívější době, začal hrát na automatech, kde prohrával vysoké částky, přestal docházet do zaměstnání a zabředával do dluhů. Není nejmenších pochyb, že finanční problémy, s nimiž se potýkal, byly základem jeho motivace ke spáchání posléze inkriminovaného skutku. Ve světle těchto zjištění jistě nemůže obstát námitka obhajoby, že při obžalovaným tvrzených návštěvách lékaře mohlo jít o privátní péči a soud prvního stupně právem shledal předmětná tvrzení obžalovaného nepravdivými. Obžalovaný totiž nepochybně tak zakrýval své jednání, jímž si vytvářel podmínky pro pozdější spáchání trestného činu, jak tento předsevzal. Naprosto zjevná je promyšlenost, připravenost, plánovitost a zákeřnost, s nimiž k uskutečnění svého záměru zmocnit se větší částky peněz vraždou poškozené přistoupil. Ačkoli předtím zřejmě navštěvoval jiné herny či bary, začal docházet do herny baru P. v Táboře, kde se choval naprosto spořádaně, nepožíval žádný alkohol, nehrál na automatech a svoji přítomnost vysvětloval tvrzením, zeje nemocen a proto nedochází do zaměstnání. Není pochyb, že během tohoto pobytu rekognoskoval provoz herny, zejména detailně sledoval činnost obsluhujícího personálu, jeho manipulaci s penězi na doplňování herních automatů a na nich prohranými částkami, jež v automatech zůstávaly, a to včetně toho, kam a v jakých obnosech jsou tyto peníze ukládány. Že k tomu měl dostatek příležitostí, vyplývá ze svědeckých výpovědí. Brutálně nožem zaútočil na naprosto bezbrannou ženu na místě, kde jí nikdo nemohl přijít na pomoc, když odstranil i kliku u dveří místnosti, kam poškozená odešla a kde byla obžalovaným napadena, aniž mohla v tomto směru cokoli předpokládat a nic pro takový útok předtím nesvědčilo. Za těchto okolností neměla nejmenší naději útoku obžalovaného odolat, přestože se mu nepochybně bránila. Obžalovaný bez jakýchkoli výčitek a se zjevnou otrlostí se zmocnil poté klíčů od trezoru, v němž byly v herně ukládány nemalé peněžní částky a aniž by mu nějak vadila přítomnost návštěvníků herny, trezor otevřel a odcizil z něj značný finanční obnos kolem 170.000,- Kč. Působil přitom dojmem nového zaměstnance herny, který v ní převzal obsluhu, za což byl také přítomnými svědky dokonce i považován. Výše odcizené peněžní částky nebyla okolností nahodilou, protože obžalovaný už předtím zcela záměrně manipulaci s penězi v herně vysledoval, přičemž v jeho skutku jde o relativně častý druh trestné činnosti, kdy pachatel vraždí, aby získal prostředky na své potřeby, v tomto případě výměnou odcizených tuzemských peněz za cizí měnu v jednotlivých peněžních ústavech bezprostředně poté, co se jich inkriminovaným skutkem zmocnil a rovněž předem připraveným způsobem z místa činu a ze samotného města Tábora uprchl, aby poté území České republiky opustil. Tyto okolnosti svědčí nejen o těžké narušenosti pachatele, ale umožňují i uzavřít, že stupeň nebezpečnosti jeho cínuje skutečně velmi vysoký a že podmínka uvedená v § 29 odst. 2 tr. žák. pro uložení výjimečného trestu je splněna. Zákon při zvolené právní kvalifikaci uložení takového trestu předpokládá. Zařazení obžalovaného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice se zvýšenou ostrahou pak odpovídá zákonu a je jediné možné. Trest vyhoštění na dobu neurčitou byl obžalovanému uložen rovněž plně v souladu se zákonem, neboť nemůže být v zájmu státu, aby se na jeho území pohybovaly osoby, jež se zde dopustily jednání tak závažného, jako obžalovaný v tomto případě a přitom nejsou jeho občany. Důvodná jsou však odvolání obžalovaného i státního zástupce, pokud směřují proti výroku o náhradě škody. Za subjekt adhezního řízení lze pokládat jen poškozeného, který má proti obžalovanému nárok na náhradu majetkové škody / § 228.odst. l tr.ř. /. V případě České podnikatelské pojišťovny a.s. jde o výplatu částky 50.000,- Kč na základě smlouvy o životním pojištění poškozené M.P. / vide cop. na č.l. 500 /, v níž je jako oprávněná osoba pro přijetí cílové částky v případě smrti pojistníka, v tomto případě částky 50.000,- Kč, uvedena H.P., jež jinak v řízení jako poškozená nevystupuje. Je sice pravdou, že plnění pojišťovny je v příčinné souvislosti s usmrcením poškozené. Pro náhradu takto vzniklé „škody" však neexistuje zákonný podklad. Jedná se pouze o smluvní závazek. Navíc v tomto případě by bylo obtížné vyčíslit, o jakou částku se vlastně zmenšil majetek pojišťovny, protože část vyplacené částky si poškozená M.P. „naspořila". Obžalovanému nadto nelze ani přičítat zavinění ve vztahu ke vzniku této „škody", tj. jeho vědomost o tom, že poškozená M.P. předmětnou pojistnou smlouvu uzavřela a alespoň srozumění s tím, že jejím usmrcením poškodí na majetku pojišťovnu. Ze všech těchto důvodů má odvolací soud zato, že se nejedná o škodu ve smyslu ustanovení § 43 odst. l tr. řádu a že tedy tento nárok nelze podle § 228 odst. l tr. řádu přiznat. Poškozená organizace neměla být vůbec k trestnímu řízení jako poškozený připuštěna. Pokud však tak soud učinil, je v tomto stádiu řízení jednodušší a schůdnější zrušení části výroku o náhradě škody a odkázání této organizace na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud pak jde o Pojišťovnu Kooperativa a.s., jež se k řízení připojila s nárokem na náhradu škody částkou 80.000,- Kč, která představuje pojistné plnění za škodu způsobenou odcizením / vide č.l. 512 /, nárok není doložen, když není k dispozici ani příslušná smlouva a patrný tak právní titul, podle něhož bylo plněno. Zřejmé není ani to, zda se tato pojišťovna připojila k řízení statutárním orgánem, případně jím pověřenou osobou a jaká konkrétní škoda je tvrzeným pojistným plněním hrazena. Ohledně této pojišťovny je pak výrok týkající se povinnosti obžalovaného k náhradě škody nepřezkoumatelný. Proto v případě obou těchto pojišťoven byl výrok týkající se povinnosti obžalovaného k náhradě škody zrušen a tyto podle § 229 odst. l tr.ř. se svým nárokem odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních, když v případě Pojišťovny Kooperativa chybí podklady pro vyslovení případné povinnosti k náhradě škody a bylo by proto nutno provádět další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo. Důvodná jsou rovněž odvolání obžalovaného a státního zástupce, pokud směřují proti výroku o povinnosti nahradit škodu poškozenému V.P.. Jmenovanému byla napadeným rozsudkem přiznána náhrada škody celkovou částkou 74.748,30 Kč, která se podle odůvodnění rozsudku skládá z nákladů pohřbu 16.387,30 Kč, snížených o 5.000,- Kč pohřebného vyplaceného podle zákona o státní sociální podpoře, tedy z částky 11.387,30 Kč, dále z jedné třetiny nákladů na smuteční ošacení, což činí smírným zaokrouhlením 3.318,- Kč / jedna třetina z částky 9.950,- Kč /, z částky 1.000,- Kč za pohoštění a konečně z částky 57.950,- Kč na zhotovení pomníku. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že soud postupoval podle vládního nařízení č. 54/75 Sb. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně vycházel z neplatné právní úpravy. Podle § 449 odst. 2 obě. žák. se při usmrcení hradí též přiměřené náklady spojené s pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebným podle zákona o státní sociální podpoře. Ve smyslu § 3 vl. nař. č. 258/95 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, se náklady pohřbu určí podle pracovněprávních předpisů o odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolám. To platí i o nákladech na zřízení pomníku či desky. Podle § 37 vl. nař. č. 108/94 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky nesmí přesáhnout částku 10.000,- Kč a podle těchto právních předpisů bylo třeba postupovat. Odvolací soud proto napadený výrok, pokud jde o náhradu škody poškozenému V.P., zrušil a nově rozhodl tak, že obžalovaný je povinen tomuto nahradit škodu ve výši 28.205,- Kč, pozůstávající z částek 11.387,- Kč, tj. náklady pohřbu snížené o částku 5.000,- Kč (vyplacené pohřebné), 3.318,- Kč, což je jedna třetina smutečního ošacení, 3.500,-Kč za pohoštění smutečních hostí a l 0.000,- Kč jakožto nákladů na zřízení pomníku nebo desky, jak patrno z výše uvedeného odůvodnění. Ve zbytku uplatněného nároku na náhradu škody v celkové výši 100.000,- Kč, jíž se poškozený V.P. v zákonné lhůtě k trestnímu řízení proti obžalovanému připojil, byl tento odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud bylo v odvolání obžalovaného ohledně rozhodnutí o jeho povinnosti k náhradě škody poškozeným České podnikatelské pojišťovně a.s. a Pojišťovně Kooperativa a.s. navrhováno, aby po zrušení předmětného výroku byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, odvolací soud připomíná, že takový postup je v předmětné věci na rozdíl od poškozeného V.P. s přihlédnutím k § 265 tr.ř. vyloučen.