Pokud byla blankosměnka doplněna pouze z důvodu prohlášení konkursu na majetek úpadce, jehož kauzální závazek byl směnečně zajištěn, přičemž nenastaly podmínky dohodnuté ve smlouvě o vyplnění blankosměnky, nejedná se o směnku vyplněnou v souladu s touto dohodou.

9 Cmo 536/2003 - 53 Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Štencla a soudců JUDr. Daniely Menclové a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: GE C. B., a. s., se sídlem P. proti žalovaným: 1) Ing. J. H., nar. 31.8.1938, 2) J. H., nar. 18.7.1965, oba bytem Č. B., oba zast. advokátem JUDr. F. V., se sídlem Č. B., o námitkách žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplatit směnečný peníz 6,054.650,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 507/2003-36 ze dne 13.8.2003, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje s tím, že částka náhrady nákladů řízení přiznaných žalovaným se mění na částku 147.090,- Kč. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení 146.940,- Kč na účet právního zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Českých Budějovicích v bodu I. výroku rozsudku ze dne 13. 8. 2003 zrušil směnečný platební rozkaz č. j. Sm 233/2002-11 ze dne 16. 1. 2003. V bodu II. výroku soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 218.670,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že se žalobce domáhal zaplacení směnky vlastní vystavené společností J. s. r. o. dne 10. 6. 2002 se lhůtou splatnosti 21. 11. 2002. Žaloba byla dále odůvodněna tím, že na majetek uvedené společnosti byl dne 14. 11. 2002 prohlášen konkurs. První a druhý žalovaní jsou rukojmí za výstavce směnky. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včas námitky, ve kterých uvedli, že směnka byla blankosměnkou a výstavce J. s. r. o. podepsal dohodu o vyplnění blankosměnky. Podle této dohody byl žalobce oprávněn vyplnit blankosměnku v případě, že se výstavce ocitl v prodlení s plněním. To se do dne vydání směnečného platebního rozkazu nestalo. Žalovaní předložili dohodu ze dne 10. 6. 2002 o způsobu vyplnění blankosměnky. Žalobce potvrdil, že směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek žalobce vůči společnosti J. s. r. o. ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 134021193 ze dne 10. 6. 2002. Na majetek výstavce byl dne 14. 11. 2002 prohlášen konkurs, a proto se stala splatnou i pohledávka žalobce plynoucí z uvedené smlouvy. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že oba žalovaní byli účastni při stanovení podmínek pro existenci směnky (oba podepsali dohodu o způsobu vyplnění blankosměnky). Ke dni prohlášení konkursu na majetek výstavce a k témuž dni vyplnění blankosměnky nebyl výstavce v prodlení s placením jistiny úvěru s příslušenstvím. Směnka mohla být podle dohody vyplněna pouze v případě prodlení výstavce se splácením úvěru, což se nestalo. Podle názoru soudu nelze z § 14 odst. 1 písm. g) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZKV) dovodit, že je možno v důsledku konkursu na majetek dlužníka doplnit blankosměnku. V žádném právním předpise není uvedeno, že by bylo možné doplnit blankosměnku jinak než jak bylo dohodnuto (čl. I § 10 zákona č. 191/1950 Sb. - dále jen ZSŠ). Žalobce nevyplnil směnku tak jak bylo ujednáno, soud proto námitku žalovaných akceptoval a směnečný platební rozkaz v souladu s § 175 odst. 4 o. s. ř. zrušil. Rozhodnutí o náhradě nákladů bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti. Odvolání odůvodnil tím, že do prodlení se splácením úvěru se výstavce dostal již 5. 9. 2002, neboť v rozporu se smlouvou nepředložil seznam pohledávek za Jihočeskou plynárenskou a. s., čímž ve smyslu čl. II odst. 7 smlouvy nemohlo dojít ke splácení jednotlivých čerpání revolvingového úvěru. Soud prováděl důkaz smlouvou, nicméně tento závěr z ní nevyvodil. Do dalšího prodlení se výstavce dostal 31. 10. 2002, kdy řádně nesplatil úroky z poskytnutého úvěru, což vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, který tvořil přílohu vyjádření žalobce k námitkám žalovaných. Žalobce též nesouhlasí s právním posouzením § 14 odst. 1 písm. g) ZKV. Od data prohlášení konkursu jsou i dosud nesplatné pohledávky považovány za splatné. Je běžné, že se takové pohledávky převádějí na jiného smlouvou o postoupení pohledávky. Takto stanovená splatnost pohledávek je skutečností, která má důsledky i mimo vlastní konkursní řízení, o čemž svědčí i § 27 odst. 5 ZKV. Z tohoto ustanovení vyplývá, že plnění přijatá věřitelem od ručitele úpadce či od směnečného dlužníka nepatří do konkursní podstaty. Při odvolacím jednání žalobce doplnil, že podle jeho názoru nemohou směneční rukojmí vznášet námitky proti nedodržení dohody o vyplňovacím oprávnění u blankosměnky. Žalovaní se k odvolání vyjádřili a navrhli napadený rozsudek potvrdit. Odvolání obsahuje nová tvrzení, která nebyla uplatněna před soudem prvního stupně, nicméně přesto žalovaní popírají, že by se před dnem prohlášení konkursu dostal výstavce do prodlení s plněním dle smlouvy o úvěru. Rozhodující skutečností je, že žalobce vyplnil směnku v rozporu s dohodou o způsobu vyplnění směnky. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek. Po provedeném ústním jednání dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné. V prvé řadě je nutno uvést, že ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto nemohl zabývat novými tvrzeními žalobce, že úvěrový dlužník neplnil řádně své platební povinnosti ze smlouvy o úvěru. V tomto směru není správný názor žalobce, že toto zjištění měl učinit soud prvního stupně již z důkazu provedeného smlouvou o úvěru - z takového důkazu je možné zjistit uzavření smlouvy, nikoliv však porušení povinností obsažených ve smlouvě některým ze smluvních partnerů. Odvolací soud se proto dále zabýval tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů byly soudem prvního stupně zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr. V dané věci žalovaní, kteří jsou rukojmími ze směnky vlastní vystavené společností J. s. r. o. ve prospěch žalobce, vznesli proti směnečnému platebnímu rozkazu tyto námitky: 1) Podle čl. IV odst. 2 vyplňovací dohody byl žalobce oprávněn vyplnit blankosměnku, pokud se klient J. s. r. o. ocitl v prodlení s plněním dluhu z úvěru vůči žalobci. Uvedená společnost nebyla v prodlení, avšak směnka byla vyplněna z důvodu prohlášení konkursu na uvedenou společnost. 2) Žalobce nepředložil žalovaným směnku k placení. 3) Na zaplacení dluhu společnosti J. s. r. o. obdržel žalobce nejméně 420.000,- Kč. Mezi účastníky nebyly sporné skutkové okolnosti věci, tj. obsah dohody o vyplnění blankosměnky (právo majitele vyplnit blankosměnku v případě prodlení společnosti J. s. r. o. se splácením dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 134021193 z 10. 6. 2002) a důvod vyplnění blankosměnky (prohlášení konkursu usnesením soudu ze dne 14. 11. 2002 na uvedenou společnost). Sporným zůstává, zda v důsledku prohlášení konkursu měl žalobce právo doplnit do blankosměnky chybějící údaje - směnečný peníz a datum splatnosti směnky. Podle Čl. I § 10 ZSŠ nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že směnečný dlužník může vznášet vůči remitentovi (prvnímu majiteli směnky) námitku nesprávného vyplnění směnky odporujícího dohodě; vůči dalším majitelům, což ale není případ předmětné věci, pouze za splnění dalšího předpokladu (zlá víra nebo hrubá nedbalost při nabytí směnky). Z uvedeného plyne, že je nutno odmítnout názor žalobce, že žalovaní jako rukojmí nejsou oprávněni vznést námitku nesprávného vyplnění blankosměnky. Kromě toho v dané věci bylo prokázáno, že žalovaní podepsali vedle společnosti J. s. r. o. a žalobce dohodu o vyplnění blankosměnky, žalovaní tedy uzavřeli s žalobcem identickou vyplňovací dohodu jako uvedená společnost, výstavce vlastní směnky. Nepochybně jim z tohoto důvodu plyne právo vznést uvedenou námitku. Podle § 14 odst. 1 písm. g) ZKV, ve znění pozdějších předpisů, prohlášení konkursu má tyto účinky: nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, považují se v konkursu za splatné. Je skutečností, že případná úvěrová pohledávka věřitele se vůči úpadci stává splatnou prohlášením konkursu ve smyslu uvedeného ustanovení, nicméně je nutno si uvědomit, že se tak děje pouze v rámci konkursu (viz text ustanovení "...považují se v konkursu za splatné.") a prohlášení konkursu nemá žádný vliv na obsah dohody o vyplnění blankosměnky. Žalovaných a jimi uzavřené dohody o vyplnění blankosměnky se konkurs nijak netýká. Pokud nenastaly podmínky, dohodnuté ve smlouvě o vyplnění blankosměnky, nelze považovat směnku doplněnou o chybějící údaje za směnku řádně vyplněnou v souladu s Čl. I § 10 ZSŠ. Tento závěr platí jak pro osoby odlišné od úpadce, tak i ve vztahu k úpadci samotnému-majitel směnky nemá vůči směnečnému dlužníkovi-úpadci právo vyhotovit z blankosměnky řádnou směnku, pokud by to odporovalo dohodě o vyplnění blankosměnky. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že blankosměnka není cenným papírem, jedná se pouze o listinu, která před jejím vyplněním není pohledávkou a nelze ji tedy ani považovat za závazek osob v blankosměnce uvedených. Též z tohoto důvodu nelze akceptovat závěr, že by věřitel mohl z této listiny vyhotovit splatnou pohledávku z důvodu prohlášení konkursu na majetek ať již směnečného dlužníka nebo dlužníka ze zajištěného závazku. Blankosměnka není nesplatným závazkem dlužníka. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu o důvodnosti námitky žalovaných, že směnka byla vyplněna v rozporu s tím, jak bylo ujednáno (Čl. I § 10 ZSŠ), proto se již nezabýval zbývajícími dvěma námitkami žalovaných, jejichž hodnocení by již nemělo žádný vliv na rozhodnutí ve věci samé. Soud prvního stupně rozhodl správně, když zrušil směnečný platební rozkaz a rozhodl o náhradě nákladů řízení o námitkách ve prospěch žalovaných. Odvolací soud proto rozsudek ve výroku ve věci samé a co do důvodu též ve výroku o náhradě nákladů řízení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Náklady žalovaných spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu sazby 122.320,- Kč zvýšené o 20 % na částku 146.790,- Kč dle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 a § 17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v hotových výdajích v rozsahu 4 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč ke 4 úkonům právní služby (dvojí převzetí zastoupení, námitky a účast při jednání) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud proto rozsudek v částce náhrady nákladů řízení přiznaných soudem prvního stupně ve výši 218.670,- Kč změnil na částku 147.090,-Kč. S ohledem na plný úspěch žalovaných rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jejich prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu sazby 122.320,- Kč zvýšené o 20 % na částku 146.790,- Kč dle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 a § 17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč ke 2 úkonům právní služby (vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí. V Praze dne 20. ledna 2004 JUDr. Zdeněk Š t e n c l v.r . předseda senátu Za správnost vyhotovení: