Nesouhlasí-li účastník s vedlejším účastenstvím třetí osoby na jeho straně, nelze vedlejší účastenství této osoby připustit.

12 Cmo 324/2005-77 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Marcely Tuscanyové a JUDr. Marty Chrastilové v právní věci žalobce: Ch. E., spol. s r. o., se sídlem B., zastoupeného advokátem JUDr. J.T. se sídlem P., proti žalovanému: K. b. a. s., se sídlem P., zastoupenému advokátkou JUDr. A. B., CSc. se sídlem P., o zaplacení 77.814.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání Č. o. b., a. s., se sídlem P., proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 16 Cm 172/2003-61 ze dne 20. března 2005, t a k t o : I. Usnesení se p o t v r z u j e . II. Účastníci a Č. o. b., a. s. nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2005 nepřipustil vstup Č. o. b., a. s. (dále jen ČSOB) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Rozhodnutí odůvodnil soud tím, že ČSOB oznámila soudu svůj vstup do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného a uvedla, že má právní zájem na výsledku sporu, neboť rozhodnutím v této věci bude dotčeno její postavení v řízení vedeném pod sp. zn. 26 Cm 110/2002. Žalobce i žalovaný vyjádřili nesouhlas se vstupem ČSOB jako vedlejšího účastníka. Soud poukázal na § 93 o. s. ř. a dospěl k závěru, že v dané věci nemá ČSOB právní zájem na svém vedlejším účastenství, přičemž tento svůj závěr blíže odůvodnil. Kromě toho samozřejmým předpokladem pro vstup vedlejšího účastníka je souhlas toho účastníka, na jehož podporu má vedlejší účastník vystupovat. Soud proto navrhované účastenství nepřipustil. ČSOB podala včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhla napadené rozhodnutí změnit a vedlejší účastenství připustit. Odvolání odůvodnila tím, že na straně odvolatele je dán právní zájem na výsledku dané věci a blíže tento názor rozvedla. Účastníci se k odvolání nevyjádřili. S ohledem na Čl. II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb. postupoval odvolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 3. 2005 (dále jen o. s. ř.). Odvolací soud bez ústního jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není. Podle odst. 2 do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu, nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh. Podle odst. 3 v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Byť tato podmínka není v textu ustanovení § 93 o. s. ř. přímo vyjádřena, je nutno dovodit, že pokud soud rozhoduje na návrh některého z účastníků o přípustnosti vedlejšího účastenství, nelze toto účastenství připustit, pokud s ním nesouhlasí účastník, na jehož straně má vedlejší účastník přistoupit. Smyslem institutu vedlejšího účastenství je posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jde tedy o právní zájem na vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut vedlejšího účastenství proto neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil. Tento závěr lze dovodit též z té skutečnosti, že s ohledem na § 203 odst. 1 o. s. ř. se vedlejší účastník nemůže odvolat ve věci samé, pokud s tím jím podporovaný účastník nesouhlasí. Ze smyslu a účelu institutu vedlejšího účastenství plyne, že nelze připustit, aby vedlejší účastník vstoupil do řízení proti vůli toho, koho má vedlejší účastník v řízení podporovat. V dané věci žalovaný vyjádřil nesouhlas s přistoupením ČSOB jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Vzhledem k této skutečnosti nemohl soud prvního stupně postupovat jinak, než vedlejší účastenství na straně žalovaného nepřipustit. S ohledem na uvedený právní závěr se již odvolací soud nezabýval tím, zda na straně odvolatele je dán právní zájem na jeho vedlejším účastenství na straně žalovaného. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Nebylo zjištěno, že by účastníkům vznikly v odvolacím řízení náklady, které by byla povinna hradit ČSOB dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že účastníci ani odvolatel nemají právo na náhradu těchto nákladů. Poučení: proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 12. října 2005 JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: