Ochrana zakotvená v § 25a odst. 1 ZKV se týká jen správce konkursní podstaty toho úpadce, jenž má postavení dlužníka, nikoliv konkursního věřitele.

3 Cmo 505/2004-18 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Romany Vostrejšové v právní věci žalobce: JUDr. J. B., advokát se sídlem v H. K., , správce konkursní podstaty úpadce I., a.s. se sídlem v H. K., proti žalovanému: V. P., bytem v P., správce konkursní podstaty úpadce P., spol. s r.o. se sídlem v P., zast. Mgr. et MUDr. Z. K., advokátem se sídlem v P., o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2004 č.j. 7 Cm 17/2004-10 t a k t o : I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2004 č.j. 7 Cm 17/2004-10 se v bodu II. výroku mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 6.350,--Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce Mgr. et MUDr. Z. K., advokáta se sídlem v Praze 1. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 450,--Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce Mgr. et MUDr. Z. K., advokáta se sídlem v Praze 1. O d ů v o d n ě n í : Žalobce v postavení správce konkursní podstaty úpadce I.,a.s. (dále věřitele) se domáhal určení do konkursu vedeného na majetek úpadce P., spol. s r.o.(dále dlužníka) přihlášené a v jeho průběhu žalovaným popřené pohledávky ve výši 286.000,--Kč z právního důvodu neproplacené směnky. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ze směnky nelze uplatňovat žádné nároky, neboť neexistuje pohledávka, k jejímuž zajištění by byla vystavena. Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil podle § 96 o.s.ř. poté, co žalobce vzal žalobu zpět dříve, než soud začal jednat ve věci samé (bod I. výroku), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), když aplikoval ustanovení § 25a odst. 1 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále ZKV), podle něhož žádný z účastníků řízení o určení pravosti, výše či pořadí popřených pohledávek nemá právo na náhradu nákladů řízení proti správci konkursní podstaty. Shora uvedené usnesení napadl žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odvoláním proti bodu II. výroku a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že žalobce zaváže k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 6.350,--Kč, neboť soud prvního stupně otázku náhrady nákladů řízení posoudil po právní stránce nesprávně. Uvedl, že v důsledku postupu žalobce (zpětvzetí žaloby) bylo namístě postupovat nikoliv podle § 25a odst. 1 ZKV, nýbrž podle § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť řízení bylo zastaveno z důvodu žalobcova zavinění, a je proto povinen nahradit náklady řízení žalovaného, jenž zastavení řízení nezavinil. Doplnil, že žalobcem sice je správce konkursní podstaty úpadce, jenž však má postavení věřitele úpadce dlužníka, a v konkursu vedeném na jeho majetek žalobce uplatňuje jeho pohledávky. Odvolací soud přezkoumal napadení usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř. dospěl k závěru, že je důvodné. Podle § 25a odst. 1 ZKV ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení. Smyslem tohoto ustanovení, jež je zařazeno v ZKV za právní úpravou přezkoumání pohledávek (23 ZKV) a popření pohledávek (§ 24 ZKV), stejně jako úprava generálního osvobození správce od soudního poplatku v řízeních o nárocích (§ 11 odst. 2 písm.r) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) je umožnit správci vedení těchto sporů i tam, kde by správce jinak neměl k jejich vedení potřebné finanční prostředky. V řízení o určení pravosti, výše či pořadí pohledávek se však ochrana zakotvená v § 25a odst. 1 ZKV týká jen toho správce konkursní podstaty úpadce, jenž se stal účastníkem řízení z toho důvodu, že přihlášenou pohledávku popřel jiný konkursní věřitel nebo správce konkursní podstaty osobně při plnění svých povinnosti vyplývajících ze ZKV, jejichž cílem je naplnění základního cíle konkursu, tj. dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu (§ 2 odst. 3, § 23 ZKV), tedy jen úpadce dlužníka, nikoliv úpadce v postavení věřitele. Aplikovat toto ustanovení i na správce konkursní podstaty úpadců, kteří jsou v postavení konkursních věřitelů by pak znamenalo porušit zásadu rovnosti s ostatními konkursními věřiteli v konkursu vedeném na majetek úpadce dlužníka při uplatňování nároků proti němu. Odvolací soud proto konstatuje, že v projednávané věci není namístě ve vztahu k žalobci postupovat podle § 25a odst. 1 ZKV, nýbrž podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Na základě shora uvedeného proto soud postupoval podle § 220 o.s.ř. napadené usnesení v bodu II. výroku změnil tak, že žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení, neboť to byl on, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Výše náhrady pak představuje odměnu za zastupování advokátem v rozsahu odměny za účast advokáta v řízení v jednom stupni v sazbě 6.200,--Kč podle § 8 písm. b) vyhl. č. 484/2004 Sb. a dvou náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. celkem 6.350,--Kč. V nenapadeném bodu I. výroku zůstalo usnesení nedotčeno (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému v rozsahu odměny advokáta za zastupování v řízení v jednom stupni v sazbě 750,--Kč krácené o 50 % ( §§ 14 odst. 3 a 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem 450,--Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Praze dne 4. ledna 2005 JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: