O jeden úkon právní služby se jedná i tehdy, byla-li porada obhájce s klientem přerušena z důvodů existujících na straně věznice a součet doby před přerušením a po něm je delší než jedna hodina (§ 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Podle § 149 odst.l písm.a) trestního řádu se napadené usnesení zrušuje a znovu se r o z h od u i e tak, že podle § 151 odst.3 trestního řádu se obhájci JUDr. J.P., advokátu se sídlem Nové Město nad Metují, , stanoví za obhajobu odsouzeného P.E. odměna ve výši 65.700,-Kč s režijním paušálem ve výši 2.475,-Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 4.900,-Kč a náhrada hotových výdajů na cestovném ve výši 11.220,-Kč, celkem částka 84.295,-Kč. Odůvodnění Usnesením ze dne 19.ledna 2005 sp.zn. 3 T 5/2004 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl za I) tak, že podle § 151 odst.2,3 tr.ř. se obhájci JUDr. J.P., advokátu, Nové Město nad Metují, stanoví odměna ve výši 62.100,-Kč s režijním paušálem ve výši 2.325,-Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 4.900,-Kč a náhrada hotových výdajů za cestovné ve výši 11.220,-Kč, celkem částka 80.545,-Kč za obhajobu odsouzeného P.E., a za II) tak, že podle téhož ustanovení zákona se témuž obhájci nepřiznává odměna ve výši 9.000,-Kč s režijním paušálem ve výši 150.-Kč, celkem částka 9.150,-Kč. Důvody, které krajský soud k tomuto rozhodnutí vedly jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění tohoto usnesení. Proti tomuto usnesení podal ve lhůtě stanovené v § 143 odst.l tr.ř. obhájce JUDr. J.P. stížnost. Tento opravný prostředek směřuje, jak výslovně stěžovatel uvádí, pouze do výroku pod bodem II) napadeného usneseni a to jen do části, ve které mu nebyla přiznána odměna spolu s režijním paušálem v částce 3.750,-Kč za dva úkony právní služby - porady s klientem ve vazbě ze dne 19.března a z 23.ledna 2003 (jde patrně o písařskou chybu, když správně má být 23.ledna 2004 a 19.března 2004). Stěžovatel poukazuje na to, že je sice pravdou, že tyto porady neproběhly v jednom časovém úseku, ale bylo to výhradně jen z důvodů polední přestávky ve vazební věznici, kdy je nutné předváděcí místnosti opustit. Navíc dle praxe předmětné vazební věznice se po vpuštění do předváděcí místnosti často na předvedení klienta čeká a to i desítky minut a naopak, i když je polední přestávka od 12.00 do 13.00 hod., již od 11.45 hod. probíhá nevyžádané odvádění klientů. Paradoxem dle něho navíc je, že obě tyto nepřiznané porady s klientem netrvaly jen hodinu plus technický čas na vstup a odchod z věznice, ale prakticky od 10.40 do 13.45 hod., tedy trojnásobek požadovaného času. Za situace, kdy on nemá sídlo kanceláře v Hradci Králové, nemohl polední přestávku ani nijak pracovně využít. Závěrem svého opravného prostředku stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že formálně správný výklad § 11 odst.l písm.c) vyhl. č. 177/1996 Sb. není v tomto případe důvodný a navrhuje proto, aby bylo napadené usnesení v uvedené části zrušeno a byla mu přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši, jak jím byla účtována. Vrchní soud v Praze z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení v obou jeho bodech, jakož i správnost řízení napadenému usnesení předcházejícího, jak mu to ukládá ustanovení § 147 odst.l tr.ř., a dospěl k závěru, že stížnost je plně důvodná. Jak vyplývá ze spisového materiálu, odsouzený P.E. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne lO.května 2004 sp.zn. 3 T 5/2004 ve spojem s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4.srpna 2004 sp.zn. 8 To 81/2004 uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle 8 odst.l k § 219 odst.l r.zák. a byl mu dle § 219 odst.l tr.zák.za použití § 40 odst. 2 tr.zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, který v současné době vykonává. Dnem vyhlášení rozsudku Vrchním soudem v Praze trestní stíhání odsouzeného P.E. v dané věci pravomocně skončilo. Obhájce JUDr. J.P. (dále jen obhájce) byl odsouzenému P.E. ustanoven rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 3. listopadu 2003 pod sp.zn. Nt 1306/2003 a prováděl obhajobu odsouzeného až do právní moci konečného rozhodnutí ve věci. Krajský soud tedy rozhodoval o odměně a náhradě hotových výdajů, která tomuto obhájci náleží, až po té, kdy trestní stíhání proti odsouzenému bylo pravomocně skončeno, přičemž takto učinil na základě návrhu obhájce ze dne 28.října 2004, který krajskému soudu došel následujícího dne. V tomto směru nelze krajskému soudu nic vytknout. Krajský soud však zcela správně stanovil podle § 10 odst.3 písm.d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT - advokátní tarif) i sazbu mimosmluvní odměny na částku 1.800,-Kč zajeden úkon právní služby, neboť odsouzený byl od zahájení trestního stíhání stíhán za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody převyšující deset let . Ve výroku napadeného usnesení pak rozhodl o přiznání celkové částky, která odpovídá součtu všech částek za úkony právní služby, které obhájce skutečně ve prospěch odsouzeného ve věci provedl a za něž odměna dle AT také náleží. Plně v souladu se zákonem a příslušnými předpisy obhájci přiznal též náhradu za promeškaný čas i náhradu hotových výdajů, ať již ve formě tzv. režijního paušálu či ve formě cestovného, jakož i náhradu za promeškaný čas. Ani v tomto směru nelze mít žádných námitek. Ovšem poněkud jinak je tomu, pokud krajský soud přistoupil ke zkrácení odměny a náhrady hotových výdajů oproti vyúčtování, které obhájce ve věci provedl. Zcela v souladu s ustanovením § 12 odst.l AT sice nepřiznal obhájcem požadované zvýšení na dvojnásobek stran úkonu spočívajícího v převzetí a přípravě obhajoby ze dne 3.listopadu 2003 a dalšího úkonu z téhož dne spočívajícího v účasti při výslechu odsouzeného, ovšem proti tomuto zkrácení stížnost obhájce také nesměřuje. Dle přesvědčení vrchního soudu však krajský soud pochybil, pokud obhájci nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve formě tzv. režijního paušálu stran úkonů spočívajících v poradě s klientem konané dne 23.ledna 2004 a dále dne 19.března 2004 (v odůvodnění napadeného usnesení uvedeno v důsledku písařské chyby nesprávně 23.ledna 2003 a dále 19.března, aniž by byl uveden rok), stran nichž obhájce vznáší námitky s tím, že mu odměna a náhrada hotových výdajů tak, jak ji účtoval, náleží. Je pravdou, že v ustanovení § 11 odst.l písm.c) AT je za úkon právní služby považována jen další porada s klientem přesahující jednu hodinu a je pravdou i to, že dle zprávy Vězeňské služby ČR, Vazební věznice Hradec Králové, porady obhájce s odsouzeným P.E. ve dnech 23.ledna 2004 a 19.března 2004 neprobíhaly jednu hodinu v jednom časovém úseku, jak na to poukazuje krajský soud v napadeném usnesení. Ovšem takový striktní jazykový výklad, kterého krajský soud použil a v jeho důsledku obhájci nepřiznal nárok na odměnu za tyto úkony není v daném případě na místě. Z uvedené již zprávy vězeňské služby ze dne 12.1istopadu 2004 totiž vyplývá i to, že dne 23.1edna 2004 porada probíhala od 11.10 do 12.00 hod. a dále od 13.00 do 13.45 hod., tedy v celkovém čase 95 minut s přerušením v době polení přestávky, a porada dne 19.března 2004 od 11.10 do 11.55 hod. a dále od 13.20 do 14.10 hod., tedy rovněž s přerušením v čase oběda v celkové době 95 minut. Je tak nutno přisvědčit stěžovateli, že k přerušení porady v obou uvedených dnech došlo nikoli jeho vinou, ale jen proto, že v jejím průběhu došlo k odvedení klienta z důvodů nastalé polední přestávky, po níž bylo v poradě pokračováno. Jestliže tedy celková doba porady činila více jak jednu hodinu a k přerušení jejího průběhu došlo z důvodů obhájcem nezaviněných, ale daných režimem vazební věznice, pak je nutno takovouto poradu při užití logického výkladu bezesporu považovat za úkon právní služby, který má citované již ustanovení § 11 odst.l písm.c) AT na mysli. Proto i dle přesvědčení vrchního soudu odměna za oba uvedené úkony právní služby spolu s tzv. režijním paušálem obhájci skutečně náleží a měla mu být také přiznána. Toto pochybení krajského soudu však mohl vrchní soud z podnětu stížnosti obhájce sám napravit, když měl pro vlastní rozhodnutí dostatek podkladů. Proto podle § 149 odst.l písm.a) tr.ř. napadené usnesení zrušil a ve věci znovu rozhodl podle § 151 odst.3 tr.ř. tak, že obhájci JUDr. J.P. přiznal oproti napadenému usnesení odměnu o 3.600,-Kč vyšší a náhradu hotových výdajů ve formě tzv. režijního paušálu o 150,-Kč vyšší v souladu s návrhem obhájce tak, jak ho učinil ve své stížnosti. Celkem tak obhájci přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 84.295,-Kč. Tato částka plně koresponduje s částkou uvedenou v návrhu obhájce ze dne 28.října 2004 a také odpovídá stavu věci a zákonu.