Proti rozhodnutí o přípustnosti vydání ve smyslu § 397 odst.1 tr.ř. není stížnost přípustná.

1) Podle § 148 odst. l písm. a) trestního řádu se zamítá stížnost proti výroku ad I. (o přípustnosti vydání). 2) Podle § 148 odst. l písm. c) trestního řádu se zamítá stížnost proti výroku ad II. (o vazbě). Odůvodnění Shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo rozhodnuto jednak tak, že podle § 397 odst. l tr. řádu je přípustné vydání A.S.H. k výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který mu byl uložen pro trestný čin závažného ublížení na zdraví podle či. 182 odst. l trestního zákona Rumunské republiky rozsudkem soudu v Moldova Nuova č. 220 ze dne 17.12.2001, ve spojení s usnesením č. 159 župního soudu Caras-Severin ze dne 15.4.2002 a usnesením č. 530/R odvolacího soudu Timisoara ze dne 29.5.2002 do Rumunské republiky. Trestného činu se měl dopustit tím, že dne 21.5.1997 v Rumunské republice fyzicky napadl E.Š. (Š.), dříve K. (C) tak, že ji udeřil tupým předmětem přes levou ruku a způsobil jí zranění, které si vyžádalo 100 dní lékařské péče. Dále bylo rozhodnuto tak, že podle § 397 odst. 3 tr. řádu se výše uvedený bere do vydávací vazby. Proti tomuto usnesení podal S.H. včas stížnost, kterou blíže neodůvodnil. Vrchní soud v Praze shledal, že stížnost proti výroku o přípustnosti vydání (ad. I.) není přípustná. V ustanovení § 397 odst. 4 se totiž uvádí, že stížnost je přípustná pouze proti rozhodnutím podle odst. 2 a 3, nikoliv proti rozhodnutí podle § 397 odst. l tr. řádu. Podle § 141 odst. 2 tr. řádu lze stížností napadnout pouze takové usnesení, kde to zákon výslovně připouští. V tomto případě (§ 397 odst. 4 tr. řádu) tedy není uvedeno, že by to zákon připouštěl, což znamená, že stížnost přípustná není. Na tom nic nemění ani nesprávné poučení, kterého se stranám dostalo. Protože proti výroku ad. L není stížnost přípustná, stížnostní soud ji zamítl podle § 148 odst. l písm. a) tr. řádu. Proti výroku o vazbě (ad II. napadeného usnesení) stížnost přípustná je. Z dikce ustanovení § 397 odst. 3 však vyplývá, že jiné rozhodnutí soudu, než rozhodnutí o vzetí do vazby, není možné („vysloví-li, že vydání je přípustné, vezme osobu, o jejíž vydání jde, do vydávací vazby..."). Soud totiž není vazebními důvody podle § 67 tr. řádu vázán. Protože tedy došlo k rozhodnutí o přípustnosti vydání a protože jediným důvodem vzetí do vydávací vazby je právě toto rozhodnutí, zamítl stížnostní soud stížnost jako nedůvodnou.