Podání trestního oznámení na věc rozhodujícího soudce není samo o sobě ještě důvodem pochybnosti o jeho nepodjatosti.

4 Nco 59/2005-88 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Macka a soudkyň Mgr. Michaely Kudějové a JUDr. Yvony Svobodové v právní věci žalobce: MUDr. J. H., bytem P., proti žalovaným: 1/ JUDr. J. Z., sídlem P., správce konkurzní podstaty P., a.s., 2/ Mgr. J. P., soudce Krajského soudu v Brně, Rooseveltova 16, Brno, 3/ P., a.s. v konkurzu, se sídlem P., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 32 C 96/2003, o vyloučení soudců, takto: Soudci Městského soudu v Praze JUDr. J. L., JUDr. D. S. a JUDr. M. V. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou 32 C 96/2003. O d ů v o d n ě n í : Podáním ze dne 23.2.2005 vznesl žalobce námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze „oddělení ochrany práva osobnosti“, a to vůči JUDr. L., které přísluší věc shora uvedenou podle rozvrhu práce soudu projednat a rozhodnout, a proti ji zastupujícím soudcům JUDr. S. a JUDr. V.. Námitku odůvodnil tím, že proti jmenovaným soudcům podal dne 11.2., 17.2. a 23.2.2005 trestní oznámení „v titulu oznamovatele a poškozeného pro důvodné průkazné podezření zneužití pravomoci veřejného činitele“. Jak uvedl, trestní oznámení proti JUDr. L. podal proto, že „protiprávní a protiústavní procesní prolongací a tím odmítáním projednávat a rozhodnout ve věci mé žaloby práva ochrany osobnosti v jejím krytí v soudním řízení Městského soudu v Praze sp.zn. 32 C 96/2003 žalovaných konkurzního soudce Mgr. J. P. z Krajského soudu v Brně a věřitele správce konkurzní podstaty JUDr. J. Z. úpadce P., a.s. v jejich v tomto společné činnosti v rámci důvodně a průkazně podezřelého konkurzního řízení úpadce P. C., a.s., jmenovaným soudcem (pozn.: obdoba a rozsáhlost k trestním konkurzním řízení soudce JUDr. J. B. z Krajského soudu v Ústí nad Labem) v jejich nebývalé a k jejich občanskoprávní a trestní odpovědnosti ve vykonstruování pomluvy vůči MUDr. J. H., že tento tímto dle nich jejich výmyslem byl v evidenci dlužníků a nesplatil dluh vůči P., a.s., aby mohl být konkurzním soudcem Mgr. J. P. a správcem konkurzní podstaty úpadce P. C., a.s. JUDr. B. O. v jejich důvodných a průkazných podezřeních o jejich podvodném konkurzu úpadce P. C., a.s. tento takto nuceným vyrovnáním dokonán.“ Trestní oznámení na JUDr. S. (a dalších 5 soudců) žalobce podal pro „= přizpůsobování si právních prostředků a nástrojů ve smyslu § 7 odst. 1 trestního zákona ve prospěch žalobce JUDr. J. N. ke krytí jeho zločineckého minulosti člena a funkcionáře fašistické organizace KURATORIUM PRO VÝCHOVU V ČECHÁCH A NA MORAVĚ v rámci jeho žaloby práva ochrany osobnosti vedenou Městským soudem v Praze sp.zn. 37 C 48/2001 v cílený neprospěch žalovaného MUDr. J. H. protiprávním a protiústavním úkonem Městského soudu v Praze o jeho neobstarání důkazního prostředku o fašistické minulosti JUDr. J. N. u Ministerstva vnitra, když toto nemohl učinit žalovaný tzv. důkazem pravdy oproti zákonu č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, = navození stavu denegatio iustitiae přizpůsobováním si právních prostředků a nástrojů ve smyslu ust. § 7 odst. 1 trestního zákona, aby se věc Městského soudu v Praze sp.zn. 37 C/2001 neprojednala a žalovaní o nerozlučném společenství, kteří veřejně zvlášť hrubým způsobem pomluvili žalobce MUDr. J. H., se vyhnuli spravedlnosti“, a „zločinné spolčení“ s tam dále uvedenými soudci včetně soudců odvolacího soudu. Trestní oznámení podané na JUDr. M. V. (a dalších 8 soudců Vrchního soudu v Praze a Ústavního soudu ČR) bylo podáno pro „jeho odmítnutí projednat a rozhodnout žaloby sp.zn. 34 C 117/2002 a sp.zn. 34 C 135/2003 Městského soudu v Praze a v postupném průkazném podezření zločinného spolčení uvedených soudců – a to v oddělených po sobě jdoucích označených soudních řízeních resp. jejich jednotlivých stupních u jednotlivých označených žalob – ve smyslu § 89 odst. 17 trestního zákona a to v prospěch žalovaných J. U., Ing.arch. J. K., D. Z., M. K., politické strany Evropští demokraté, a to k předmětu identických žalob v jejich neprojednání a v nerozhodnutí ve věci pomluv uvedenými osoby žalobce MUDr. J. H. a tím ve smyslu §§ 4 a 6 písm. b/ trestního zákona trestního přizpůsobování si všemi uvedenými soudci právních prostředků a nástrojů ve smyslu ust. § 7 odst. 1 trestního zákona k jejich úmyslnému navození vůči žalobci protiústavního stavu denegatio iustitiae oproti nepřípustnosti tohoto dle čl. 90 první věta Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. v úmyslném trestném činu zneužití pravomoci veřejného činitele uvedenými soudci, aby věc sama nemohla být projednána rozhodnuta před žádnými soudy České republiky, kdy tento trestný čin byl již opakovaně jmenovanými soudci dokonán, aby žalobce a poškozený v jedné osobě MUDr. J. H. zůstal takto cíleně o spolupráci žalovaných a zvláštní státní mocí – soudci soudů demokratického režimu navždy jimi společně pomluven.“. V závěru svého podání žalobce mj. navrhl, aby ve věci rozhodující soudkyně JUDr. L. byla vyloučena z řízení sp.zn. 32 C 96/2003 a věc – vzhledem k vyloučení všech soudců Městského soudu v Praze „oddělení práva ochrany osobnosti“ – přikázána (i z důvodu vhodnosti) Krajskému soudu v Praze. Jmenovaní soudci vesměs ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti uvedli, že nemají vztah k projednávané věci, účastníkům a jejich zástupcům, nejsou jim známy žádné okolnosti, pro něž by byli z projednávání věci vyloučeni a že na výsledku sporu nemají zájem. Necítí se být proto podjati. Okolnost ze spisu vyplývající, tj. že bylo podáno na ně žalobcem trestní oznámení, podle jejich mínění je ovšem objektivně okolností, která by mohla zakládat důvod jejich vyloučení z projednávané věci. Vrchní soud v Praze postupoval podle § 16 odst. 1, odst. 3 věta druhá občanského soudního řádu – zák. č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“, aniž bylo třeba k projednání námitky nařizovat jednání a dospěl k závěru, že námitka byla uplatněna včas vzhledem k ust. § 15a odst. 1 a 2, věta první, o.s.ř., není však důvodná. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Takovým poměrem je např. příbuzenský nebo jiný osobní vztah soudce k účastníkům, popř. k jejich zástupcům, nebo vztah k věci, který zpravidla předznamenává zájem soudce na výsledku řízení a tím zpochybňuje jeho nestrannost. Podle § 14 odst. 4 o.s.ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Pokud věcným základem trestních oznámení (jak o nich též dále) je nesouhlas účastníka s tím, jak postupuje soudce v dané věci (JUDr. L.) či postupoval v jiných věcech (JUDr. S., JUDr. V.), pak již pro zákonné omezení důvodů vyloučení soudce nelze shledat věcné opodstatnění námitky žalobce. Je třeba dále poukázat na skutečnost, že žalobce sám považuje za okolnost rozhodnou pro vyloučení jmenovaných soudců podání trestních oznámení. Za situace, kdy věcný obsah uvedených trestních oznámení (jak uvedeno shora) by nemohl být důvodem k vyloučení soudců, pak akceptace přístupu žalobce (tj. že podané trestní oznámení nutně vede k vyloučení označeného soudce ve věci oznamovatele) by vedla k popření principu zákonného soudce, k umožnění vyloučení kteréhokoli soudce či všech soudců určitého soudu. Je zřejmé, že význam skutečnosti, že účastník soudního řízení (obvykle nespokojený s jeho výsledkem), podal trestní oznámení na soudce věc vyřizující pro důvody spojené s jejím vyřízením, nelze z hlediska poměru soudce k účastníkům podceňovat, avšak ani přeceňovat. Vrchní soud v Praze má především za to, že soudce, jako reprezentant veřejné moci, musí být vždy srozuměn s tím, že jeho postup může být předmětem kritiky, stížností i trestních oznámení a je třeba u něho také předpokládat určitý (vyšší) stupeň profesionality, a tedy i tolerance a nadhledu. Pouhá skutečnost podání trestního oznámení na věc rozhodujícího soudce, jež se dnes stává spíše již běžným než výjimečným prostředkem, se nemůže zpravidla nijak odrazit v přístupu soudce k účastníkovi. Pokud by se tak stalo a byl tak u soudce založen negativní vztah k účastníkovi, je povinností soudce, aby sám svou podjatost ve věci oznámil. Je pak rozhodné, že sami soudci ve svém vyjádření svou nepodjatost nezpochybňují, byť i oni poukazují na okolnost žalobcových trestních oznámení, jež by mohla dle nich být objektivně tou okolností, jež by je z rozhodování věci vyloučila. To však – pro důvody shora uvedené - Vrchní soud v Praze odmítl. Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že v posuzované věci nestranný vztah ve výroku jmenovaných soudců Městského soudu v Praze k projednávané věci, účastníkům i jejich zástupcům nebyl žalobcem v námitce podjatosti zpochybněn, takovým důvodem pochybností není samo o sobě podání stížnosti či trestního oznámení účastníkem na soudce pro jeho postup v daném či jiném řízení. Proto rozhodl tak, jak se podává z výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Praze dne 31. května 2005 JUDr. Jiří M a c e k v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: