Tvrdí-li směnečný dlužník, že směnku nepodepsal, má důkazní povinnost k tomuto tvrzení směnečný dlužník a není na majiteli směnky, aby prokazoval opak.

12 Cmo 233/2005-29 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Marcely Tuscanyové a JUDr. Marty Chrastilové v právní věci žalobce: M. Ch., bytem T. proti žalované: H. B., nar. 8. 11. 1973, bytem K., o zaplacení směnečné pohledávky 98.000,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 33 Cm 9/2005-14 ze dne 12. dubna 2005, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 12. 4. 2005 v bodu I. výroku zamítl žalobu o zaplacení 98.000,- Kč a v bodu II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že se žalobce na žalované domáhal zaplacení směnečné pohledávky z titulu nezaplacené směnky vlastní z 19. 8. 2003, splatné dne 31. 8. 2004. Žalovaná uvedla, že směnku nepodepsala. Soud dospěl k závěru, že na předložené směnce vlastní není originální podpis žalované. Z toho důvodu chybí podstatná náležitost směnky dle Čl. I § 75 bodu 7. zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), což způsobuje neplatnost předmětné směnky vzhledem k Čl. I § 76 odst. 1 ZSŠ. Soud proto žalobu zamítl. Žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť jí žádné náklady nevznikly. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že žalovaná podepsala směnku v kanceláři ve skladu v Modlanech dne 19. 8. 2003 za přítomnosti pana P. G., bytem U. Směnka zajišťovala vrácení půjčky 98.000,- Kč, poskytnuté žalované na koupi automobilu. Předání peněz se uskutečnilo v autobazaru AAA P. za přítomnosti svědků, a to J. W. a K. W., oba bytem N. Soud neučinil žádné úkony, které by zjistily pravost podpisu žalované na směnce. Žalovaná se k odvolání vyjádřila a navrhla napadený rozsudek potvrdit. Uvedla, že mezi účastníky nikdy nebyl směnečný ani jiný právní vztah. Žalobce poskytl půjčku 10.000,- Kč na nákup automobilu manželu žalované P. B. Peníze vyplatil žalobce při nákupu vozidla v bazaru AAA v Praze za přítomnosti pouze manželky žalobce. Tvrzení svědci W. nebyli přítomni a ani P. G. nemohl být přítomen při podpisu směnky. V současné době policie požádala dle § 105 trestního řádu o odborné vyjádření k pravosti podpisu žalované na směnce. II. odbor služby kriminální policie a vyšetřování Ústí nad Labem zahájil pod ČTS: PSV141/HK-2005 úkony k prověření skutečnosti, zda byl spáchán trestný čin. Žalovaná navrhuje vyčkat na výsledek odborné expertízy. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Žalovaná se proti uplatněné žalobě bránila tvrzením, že směnku nepodepsala. Soud prvního stupně toto tvrzení akceptoval jako zjištěné, avšak neuvedl, jaké důkazy jej dovedly k závěru, že žalovaná směnku nepodepsala v pozici výstavce vlastní směnky ve prospěch žalobce. Za této procesní situace nemůže odvolací soud přezkoumat uvedený skutkový závěr soudu prvního stupně, neboť tento závěr je neodůvodněn. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, kdo má důkazní břemeno v případě zpochybněné pravosti podpisu směnky - zda je na směnečném dlužníkovi, aby prokázal, že směnku nepodepsal, nebo zda tíží důkazní břemeno majitele směnky, že podpis dlužníka na směnce je pravý. Popírá-li u soukromé listiny vystavitel její pravost, leží důkazní břemeno na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 617/99 z 9. 10. 2000, uveřejněný v "Právních rozhledech" č. 2/2001). Směnka nepochybně je soukromou listinou, avšak výše uvedený závěr pro ni neplatí. Při námitce nepravého či padělaného podpisu směnečného dlužníka na směnce je nutno vzít v úvahu, že na směnku nelze pohlížet jako na jiné soukromé listiny. U běžné soukromé listiny (např. uznání závazku dlužníka) platí, že pokud dlužník popře pravost listiny, stíhá věřitele důkazní břemeno, že listina bylo vyhotovena (podepsána) dlužníkem. Pokud toto neprokáže, je nutno pohlížet na předmětnou listinu jako na neplatnou. Tento závěr ale nelze vztáhnout na směnky, což lze dovodit z Čl. I § 7 ZSŠ, který platí podle Čl. I § 77 odst. 2 ZSŠ i pro směnky vlastní. Dle uvedeného ustanovení, jsou-li na směnce podpisy osob, které se nemohou směnečně zavazovat, podpisy nepravé, podpisy vymyšlených osob, nebo podpisy, jež z nějakého jiného důvodu nezavazují osoby, které se na směnku podepsaly, nebo jejichž jménem byla směnka podepsána, nemá to vliv na platnost závazků ostatních osob na ní podepsaných. Z citovaného ustanovení je nutno dovodit, že nepravé podpisy nezpůsobují neplatnost směnky, neboť v opačném případě by byly neplatné i závazky ostatních osob podepsaných na "směnce". Z neplatné směnky nemůže nikomu vzniknout platný směnečný závazek. I pokud by bylo bezpečně zjištěno, že např. podpis výstavce vlastní směnky je nepravý či padělaný, taková směnka formálně obsahuje i náležitost dle Čl. I § 75 bod 7. ZSŠ (nejedná se o situaci, kdy podpis výstavce chybí), a proto se jedná o platnou směnku za předpokladu, že má všechny ostatní náležitosti dle uvedeného ustanovení. V tomto směru není správný závěr soudu prvního stupně, pokud dovozuje, že se jedná o neplatnou směnku, je-li ve vlastní směnce nepravý podpis výstavce. Z výše uvedeného plyne, že pokud směnečný dlužník - žalovaný namítá, že směnku nepodepsal, vždy stíhá důkazní břemeno k tomuto tvrzení dotyčného žalovaného a není na žalobci, aby naopak prokazoval pravost podpisu dlužníka. Toto platí jak v předmětném směnečném řízení, ve kterém nebyl vydán směnečný platební rozkaz, tak tím spíše i v případě jeho vydání ve zkráceném směnečném řízení. Jak plyne ze spisu, žalovaná v řízení u soudu prvního stupně nenavrhla žádné důkazy ke svému tvrzení, že směnku nepodepsala. Soud prvního stupně nepoučil dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovanou přítomnou při jednání dne 12. 4. 2005, že neoznačila žádné důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení. Rozsudek není přezkoumatelný pro nedostatek důvodů ke skutkovému závěru soudu prvního stupně, že žalovaná směnku nepodepsala. Odvolací soud proto rozsudek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení, ve kterém je nutno vycházet z procesní zásady, že žalovanou tíží důkazní povinnost prokázat, že směnku nepodepsala. Podle § 224 odst. 3 o. s. ř. bude v novém rozhodnutí soudu rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poučení: proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 13. ledna 2006 JUDr. Ladislav D e r k a v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: