Závěr o existenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody na straně klienta a pochybením jeho advokáta lze učinit jen tehdy, pokud by klient byl v soudním řízení v dané věci v případě řádného výkonu advokacie úspěšný.

12 Cmo 363/2005-67 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Marcely Tuscanyové a JUDr. Marty Chrastilové v právní věci žalobce: P.t.s. L., se sídlem P., zastoupeného advokátem JUDr. V. Z. se sídlem P., proti žalované: JUDr. E. P., nar. 4. 3. 1962, se sídlem L., o zaplacení 176.459,40 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 61 Cm 93/2003-55 ze dne 2. května 2005, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. 5. 2005 uložil žalované zaplatit žalobci 176.459,40 Kč a náhradu nákladů řízení 40.174,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl žalován o zaplacení 66.474,90 Kč s příslušenstvím v souvislosti s vozidlem IVECO. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 8 C 212/96-53 z 29. 3. 1999 bylo žalobě vyhověno a žalobci byla stanovena povinnost zaplatit K. K. 66.474,90 Kč s úrokem z prodlení 0,05 % denně od 4. 12. 1996 do zaplacení a náhradu nákladů řízení 32.746,- Kč. Zástupkyní žalobce jako advokátka byla žalovaná. Nedopatřením vyznačila žalovaná na předmětném rozsudku jako datum doručení den 3. 6. 1999, byť rozsudek byl doručen již dne 1. 6. 1999. Dne 15. 6. 1999 vypověděla žalovaná žalobci plnou moc k zastupování. Ve věci bylo podáno odvolání dne 17. 6. 1999, které bylo odmítnuto pro opožděnost usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 17 Co 168/2001-85 a žalobce byl zavázán nahradit K. K. náklady 2.500,- Kč. Žalobce uhradil dne 9. 11. 2001 na základě rozsudku K. K. částku 138.633,40 Kč, pozůstávající z jistiny 66.474,90 Kč a úroku z prodlení, dále částku 35.246,- Kč jako náklady řízení a náhradu soudního poplatku 2.580,- Kč, celkem 176.459,40 Kč, jejíž zaplacení je předmětem dané věci. Žalovaná uznala své pochybení (chybu své zaměstnankyně), spočívající v nesprávném vyznačení data doručení rozsudku. Žalovaná tak způsobila žalobci škodu 176.459,40 Kč, která je v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Žalovaná potvrdila, že v její kanceláři došlo k popsané chybě. Dne 8. 6. 1999 odeslala žalovaná žalobci jako svému klientovi předmětný rozsudek s dotazem, zda má být podáno odvolání. Žalobce jí sdělil, že odvolání bude podáno prostřednictvím jiného advokáta; poté považovala žalovaná věc za vyřízenou. Soud učinil z provedeného dokazování závěr, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o poskytování právních služeb, na jehož základě žalovaná zastupovala žalobce v řízení u Okresního soudu v Litoměřicích ve věci žaloby K. K. proti žalobci (jako žalovanému) o zaplacení 66.674,90 Kč s příslušenstvím. Okresní soud rozhodl dne 29. 3. 1999 rozsudkem č. j. 8 C 212/96-55 a žalovaná na písemné vyhotovení rozsudku vyznačila datum doručení 3. 6. 1999. Žalovaná vypověděla žalobci plnou moc dne 15. 6. 1999, čímž skončil jejich právní vztah. Žalobce podal proti rozsudku odvolání dne 17. 6. 1999 a odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost s odůvodněním, že rozsudek byl odvolateli doručen dne 1. 6. 1999, tudíž lhůta pro odvolání skončila dne 16. 6. 1999. Žalovaná jako advokátka žalobce neučinila ve věci neodkladné úkony, aby její klient neutrpěl újmu, ani nedoložila, že by se s klientem dohodla jinak, jak jí ukládá § 24 odst. 4 zákona o advokacii č. 85/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, čímž způsobila žalobci škodu, spočívající ve ztrátě práva žalobce uplatnit své právo u soudu. Není významné, s jakým výsledkem by skončilo odvolací řízení. Advokát odpovídá podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii za škodu, kterou způsobil klientovi, a to i tehdy, byla-li způsobena v souvislosti s výkonem advokacie i jeho zástupcem nebo zaměstnancem. Výše škody činí 176.459,40 Kč a pozůstává z jistiny 66.474,90 Kč, z úroku z prodlení 72.158,50 Kč za období od 4. 2. 1996 do zaplacení dne 8. 11. 2001, z náhrady nákladů řízení 35.246,- Kč a soudního poplatku 2.580,- Kč. Z uvedených důvodů shledal soud uplatněný nárok oprávněným a žalobě vyhověl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání, ve kterém navrhla rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím, že soud převzal automaticky výši škody z rozsudku Okresního soudu, avšak nezabýval se tím, že i v případě včasného odvolání mohl být napadený rozsudek potvrzen. V této souvislosti poukazuje žalovaná na rozsudek Nejvyššího soudu s. zn. 25 Cdo 1862/2001, podle kterého advokát odpovídá klientovi dle § 24 odst. 1 věty první zákona o advokacii za způsobenou škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Úprava odpovědnosti nebere v úvahu zavinění a vyžaduje splnění všech tří zákonných předpokladů: výkon advokacie, vznik škody a příčinnou souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Škoda vznikla v dané věci na základě kupní smlouvy při koupi vozidla typu Iveco a jeho poškození, nikoliv v souvislosti s výkonem advokacie. Soud tedy pominul jak vznik škody, tak i příčinnou souvislost. Kromě toho soud neprovedl důkaz dopisem žalované z 8. 6. 1999, ve kterém se žalovaná dotazovala žalobce, zda bude podávat odvolání. Žalobce měl tedy dostatek času včas zareagovat. Z procesního hlediska soud pochybil, neboť nepřizval jako vedlejšího účastníka K. p., a. s., kterého navrhovala žalovaná. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud podle § 212 a § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přezkoumal rozsudek a dospěl k závěru, že v předmětné věci nejsou dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí. K tvrzenému vedlejšímu účastenství K. p., a. s. odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně vyzval dne 29. 3. 2005 uvedenou a. s., aby sdělila, zda souhlasí se svým vstupem do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. K. p., a. s. se nevyjádřila, tudíž se nestala vedlejším účastníkem, neboť nezbytnou podmínkou jejího vedlejšího účastenství je její souhlas se vstupem do řízení. V dané věci se žalobce domáhá náhrady škody, kterou mu měla žalovaná způsobit při výkonu činnosti advokáta v řízení u Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 8 C 212/96, a to tím, že v důsledku chybného uvedení data doručení rozsudku, kterého se dopustila zaměstnankyně žalované, nebylo žalobcem včas podáno odvolání proti rozsudku uvedeného soudu z 29. 3. 1999. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem, nebo jeho zaměstnancem; případná odpovědnost těchto osob podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Podle odst. 2 advokát se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z objektivní odpovědnosti škůdce a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Podmínku, že výkon advokacie nebyl činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska § 16 zákona o advokacii. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je vyjádřitelná v penězích. Příčinná souvislost je dána tehdy, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie; příčinou škody je pouze taková okolnost, bez jejíž existence by ke škodě nedošlo. Důkazní povinnost, že uvedené předpoklady odpovědnosti za škodu byly splněny, má poškozený (v dané věci žalobce). Podle žalobních tvrzení vznikla škoda žalobci tím, že v důsledku chybného uvedení data doručení rozsudku, kterého se dopustila zaměstnankyně žalované, nebylo žalobcem včas podáno odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 8 C 212/96-53 z 29. 3. 1999, kterým byl žalobce zavázán zaplatit K. K. 66.474,90 Kč s denním úrokem z prodlení 0,05 % od 4. 2. 1996 do zaplacení a náhradu nákladů řízení 32.746,- Kč. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 17 Co 168/2001-85 z 23.8. 2001 bylo odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku odmítnuto pro opožděnost a žalobci bylo uloženo zaplatit K. K. náhradu nákladů odvolacího řízení 2.500,- Kč. V řízení u soudu prvního stupně bylo zjištěno, že žalobce uhradil dne 8. 11. 2001 K. K. částku 138.633,- Kč a prostřednictvím její právní zástupkyně uhradil dále částku 32.546,- Kč. Částka 176.459,40 Kč požadovaná žalobcem v předmětné věci sestává z jistiny 66.474,90 Kč, z úroku z prodlení z této částky za období od 4. 2. 1996 do zaplacení dne 8. 11. 2001 ve výši 72.158,50 Kč, z uhrazených nákladů řízení 35.246,- Kč a ze soudního poplatku za odvolání 2.580,- Kč. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že je splněn první předpoklad pro náhradu škody, a to výkon advokacie, v daném případě prostřednictvím zaměstnankyně žalované (§ 24 odst. 1 druhá věta zákona o advokacii). V důsledku chybně napsaného data doručení rozsudku považoval žalobce za poslední den odvolací lhůty 18. 6. 1999 a za této situace nelze žalobci vyčítat, že podal odvolání proti rozsudku až dne 17. 6. 1999. Nicméně závěr o příčinné souvislosti mezi vznikem škody na straně žalobce a uvedením pochybením advokátní kanceláře žalované, lze učinit jen tehdy, jestliže v případě včasného odvolání se mohl žalobce úspěšně ubránit nároku uplatněnému K. K., kterému bylo v řízení u Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn.8 C 212/96 vyhověno. Z hlediska vzniku škody bylo třeba, aby soud prvního stupně vyřešil jako předběžnou otázku, zda nárok K. K. (zaplacení ceny za opravu vozidla) skutečně neexistoval. Žalovaná je odpovědná za vznik škody jedině v případě, že žalobce neměl vůči K. K. uvedený dluh. Tento závěr odvolacího soudu se opírá o právní názor Nejvyššího soudu, vyjádřený v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1862/2001 z 26. 2. 2003. Soud prvního stupně se touto předběžnou otázkou nezabýval, neboť zastával názor, že bez ohledu na výsledek odvolacího řízení ve věci samé proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích by žalovaná odpovídala za škodu dle § 24 odst. 1 zákona o advokacii. Veden tímto nesprávným právním názorem, nepoučil soud prvního stupně žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že dosud neuvedl, z jakého důvodu považuje nárok uplatněný K. K. v řízení u Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn.8 C 212/96 za neoprávněný a nenavrhl k tomuto skutkovému závěru žádné důkazy. Okolnost, že žalobci nebylo dáno poučení dle uvedeného ustanovení, a to z důvodu odlišného právního názoru soudu prvního stupně, je dle § 213b odst. 2 o. s. ř. vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud proto napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř.) dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle § 224 odst. 3 o. s. ř. bude v novém rozhodnutí soudu rozhodnuto též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poučení: proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 27. března 2006 JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: