V řízení o určení pravosti pohledávky není překážkou bránící pokračovat v řízení to, že před prohlášením konkursu byla žaloba o zaplacení této pohledávky pravomocně zamítnuta.

15 Cmo 256/2006 - 43 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: V. s. m. K., příspěvková organizace, sídlem K., zastoupený JUDr.A. B., advokátkou, sídlem K., proti žalovanému: JUDr.M. R. sídlem L.., správce konkursní podstaty úpadce Š. Ž., a.s., o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 Cm 59/2003-35 ze dne 19.října 2006, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 Cm 59/2003-35 ze dne 19.října 2006 se v napadených výrocích pod body II., III. a IV.výroku mění tak, že řízení se nezastavuje.. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením pod bodem I.výroku zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení, pod bodem II.výroku zastavil řízení o žalobě na určení pravosti pohledávky přihlášené do konkursu ve výši 2,131.823,- Kč podle § 104 odst.1 o.s.ř. s tím, že jde o věc pravomocně rozhodnutou ve smyslu § 159 odst.3 o.s.ř. Tento závěr dovodil soud prvního stupně ze zjištění, že před prohlášením konkursu na majetek dlužníka Š. Ž., a.s. Okresní soud v Lounech svým rozsudkem ze dne 22.1.1991 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu pravomocně rozhodl tak, že žalobě na plnění pohledávky přihlášené později do konkursu na majetek dlužníka soud vyhověl jen co do částky 207.760,- Kč (v tomto rozsahu také žalovaný v konkursu přihlášenou pohledávku zjistil), a co do částky 1,999.200,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení tak, že náhradu nákladů řízení přiznal úpadci. Pod body III. a IV.výroku rozhodl soud prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek ze žaloby. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání. Vytýkal v něm soudu prvního stupně nesprávný právní závěr o tom, že rozhodnutí o určení pravosti pohledávky brání překážka věci již pravomocně rozsouzené. Poukázal na to, že žalobce podal proti rozsudku krajského soudu dovolání, které je zásadně přípustné, když odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, avšak v dovolacím řízení nelze pokračovat v důsledku prohlášení konkursu na majetek dlužníka ani na návrh správce konkursní podstaty ve smyslu § 14 odst.1 písm.c) zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV). Žalobce tak nemá za této situace jiný mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu o podané žalobě na plnění a jedinou možností, jak přezkoumat správnost takového soudního rozhodnutí je podat incidenční žalobu za situace, kdy žalovaný správce přihlášenou pohledávku do konkursu popřel. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a o.s.ř. v rozsahu podaného odvolání, a to postupem podle § 214 odst.2 písm.c) o.s.ř., aniž nařizoval odvolací jednání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Pravomocný a vykonatelný rozsudek vydaný ve sporném řízení o žalobě na plnění tvrzené pohledávky předtím, než byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, netvoří podle názoru odvolacího soudu překážku věci pravomocně rozsouzené pro řízení o incidenční žalobě podané poté, kdy správce konkursní podstaty popřel do konkursu přihlášenou pohledávku, o které předtím rozhodl soud v nalézacím řízení tak, že ji zamítl, neboť v řízení o žalobě na plnění a v řízení incidenčním není dána totožnost účastníků obou řízení na straně žalovaného, tedy nejde o totožnou věc. Nadto zákon o konkursu a vyrovnání v § 23 odst. 2,4 a 24 odst. 1 výslovně počítá s tím, že o pohledávce popřené při přezkumném jednání bude rozhodováno v incidenčním řízení zahájeném k žalobě věřitele, bylo by tedy v rozporu se smyslem zákonné úpravy obsažené v těchto ustanoveních zastavovat takové řízení, pokud žalující věřitel na takové žalobě trvá (nevzal ji zpět). Je tomu tak proto, že zákon o konkursu a vyrovnání nemá žádné ustanovení, jež by umožňovalo správci odmítnout přezkoumat z hlediska formálních náležitostí bezvadnou přihlášku takové pohledávky, již je obecně vzato třeba do konkursu přihlásit (nejde o pohledávku, která se do konkursu nepřihlašuje - např. pohledávky podle § 31 odst. 3 písm. a/ ZKV). Jinak řečeno, ukládá-li zákon o konkursu a vyrovnání správci, aby na pořad přezkumného jednání zařadil i pohledávku, o níž bylo dříve pravomocně rozhodnuto tak, že věřitel nemá na její úhradu právo, není logicky obhajitelné zastavit pro překážku rei iudicatae řízení o té incidenční žalobě, již následně k výzvě správce věřitel podal. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení změnil podle § 220 odst.3 o.s.ř. způsobem uvedeným ve výroku. Pro potřeby dalšího řízení pokládá odvolací soud za vhodné uvést, že i v incidenčním řízení je třeba aplikovat ustanovení § 135 a 159a o.s.ř., což mimo jiné znamená, že ten, kdo byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o zamítnutí jeho pohledávky, nemůže být zásadně úspěšný v jiném řízení ohledně téhož nároku jenom proto, že žalovaným je správce konkursní podstaty, popř. též popírající konkursní věřitel (ze stejného principu vychází i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5/2000, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2001). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 19.prosince 2006 JUDr.František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení : Právní věta: „A“ V řízení o určení pravosti pohledávky není překážkou bránící pokračovat v řízení to, že před prohlášením konkursu byla žaloba o zaplacení této pohledávky pravomocně zamítnuta. Heslo: Konkurs; Podmínky řízení § 104, 135, 159a o.s.ř. § 23,24 ZKV Usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 15 Cmo 256/2006-43 ze dne 19.prosince 2006. JUDr.František Kučera předseda senátu 15 Cmo