V řízení o popření vykonatelné pohledávky není správce konkursní podstaty pasivně legitimován.

15 Cmo 6/2006 - 160 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Č. k. a., sídlem P., zastoupený Mgr.R. Š., advokátkou, sídlem P., proti žalovaným: 1/Ing.S. K., sídlem H. K., správce konkursní podstaty úpadce M. B., a.s., zastoupený JUDr.V. V., advokátem, sídlem P., 2/Ing.M. K., sídlem Č. B., správce konkursní podstaty úpadce T., a.s., o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 144/2005-137 ze dne 3.října 2005, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 13 Cm 144/2005-137 ze dne 3.října 2005 se ve vztahu k žalovanému 2/ potvrzuje, jinak se tento rozsudek zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce a žalovaný 2/ nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku zamítl návrh na určení, že pohledávka žalovaného 1/ Ing. S. K. ve výši 162,000.000,- Kč s 6% úrokem z prodlení za období od 26.4.2002 do 14.9.2004 ve výši 25,571.000,- Kč a odměna ve výši 540.000,- Kč, což jsou nároky vyplývající ze směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze pod č.j. Sm 1583/2002-10 ze dne 20.2.2003, není po právu. Pod bodem II.výroku uznal žalobce povinným zaplatit žalovanému 1/ na náhradu nákladů řízení 9.130,- Kč a pod bodem III.výroku rozhodl, že žalovaný 2/ nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že na majetek společnosti T., a.s. byl dne 15.9.2004 prohlášen konkurs, že do tohoto konkursu žalovaný 1/ přihlásil tvrzenou vykonatelnou pohledávku v celkové výši 186,111.000,- Kč a jako důvod vzniku pohledávky v přihlášce uvedl, že jde o nárok přiznaný směnečným platebním rozkazem vydaným Městským soudem v Praze, který nabyl právní moci dne 29.3.2003 z důvodu neuhrazených 4 směnek vlastních. Tyto směnky byly vystaveny úpadcem T., a.s. dne 22.3.2002 na v nich označený směnečný peníz s datem splatnosti ve směnkách uvedeným. Tyto směnky však žalobce nezaplatil, a proto je žalovaný 1/ přihlásil jako svou pohledávku za úpadcem do konkursu vedeného na majetek úpadce T., a.s. Žalobce na přezkumném jednání konaném v konkursním řízení přihlášenou pohledávku žalovaného 1/ popřel a v řízení namítl, že směnky byly úpadcem vystaveny bez právního důvodu, protože jimi měla být uhrazena úplata za postoupení pohledávky ve výši 180,000.000,- Kč, což je část pohledávky údajně vzniklé JUDr.V. N. jako smluvní pokuta ze smlouvy o poskytování právních služeb, kterou uzavřel s Investiční a poštovní bankou, a.s. (dále jen IPB, a.s.). Podle žalobce tato pohledávka JUDr.N. neexistuje, a proto nemohla být dále postupována a tedy ani žalovanému 1/ nemohlo vzniknout právo na úhradu za její postoupení. K výzvě správce konkursní podstaty žalobce, jako popírající konkursní věřitel byl vyzván k podání této incidenční žaloby podle § 23 odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV) a žalobu u soudu podal včas. Po zhodnocení provedených důkazů, a to protokolu o přezkumném jednání konaném dne 11.1.2005, výzvy k podání žaloby a směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze pod sp.zn. Sm 1583/2002, který nabyl právní moci dne 29.3.2003, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný 1/ do konkursu přihlásil judikovanou pohledávku. Z rozhodnutí soudu je patrné, že soud před vydáním směnečného platebního rozkazu posuzoval nárok po hmotněprávní stránce a pokud by dospěl k závěru, že tento nárok není po právu, jistě by směnečný platební rozkaz nevydal. Soud se v incidenčním řízení proto již nemůže znovu zabývat řádně rozhodnutou věcí. V incidenčním řízení se soud mohl zabývat pouze tím, zda se po vydání směnečného platebního rozkazu neobjevily nové okolnosti, které by odůvodňovaly popření vykonatelné pohledávky, jako je např. zánik pravomocně přiznané pohledávky soudem v důsledku jejího splnění, či započtení. Z těchto důvodů proto také soud nepřipustil kauzální námitky žalovaného 1/ činěné z pozice žalovaného 2/, které směřují do neplatnosti právního důvodu vystavení směnek, neboť pouze žalovaný 2/, resp. úpadce T., a.s. byl účasten směnečného vztahu Podle názoru soudu prvního stupně by bylo možné projednání těchto kauzálních námitek pouze u nevykonatelných směnečných pohledávek, u kterých dosud neproběhlo řádné směnečné řízení. Z tohoto důvodu proto neprovedl v řízení navrhované důkazy. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným 1/ odůvodnil úspěchem žalovaného 1/ ve věci a tedy odkazem na § 142 odst.1 o.s.ř. a výrok o nákladech řízení ve vztahu k žalovanému 2/ odůvodnil podle shodného ustanovení o.s.ř. s tím, že žalovanému 2/ žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, eventuálně rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vytýkal soudu prvního stupně nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a v důsledku toho také nesprávný právní závěr. V odvolání poukazoval na to, že žalovaný 1/ přihlásil do konkursu vedeného na majetek úpadce T., a.s. svou údajnou vykonatelnou pohledávku ve výši 186,111.000,- Kč a jako důvod vzniku pohledávky uvedl nárok na úhradu částek podle pravomocného směnečného platebního rozkazu. Soud se nevypořádal s námitkou žalobce, že směnky byly úpadcem vystaveny bez právního důvodu, resp. jimi měla být hrazena úplata za postoupení pohledávky ve výši 186,000.000,- Kč, která je údajně částí zjevně neexistující pohledávky domněle vzniklé JUDr.V. N. jako smluvní pokuta ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi ním a IPB, a.s. Jde přitom o pohledávku od počátku neexistující, která proto nemohla být na úpadce platně postoupena. Žalovanému 1/ tedy nemohlo vzniknout právo na úhradu za její postoupení. S ohledem na skutečnosti uváděné žalovaným 1/ v přihlášce je zřejmé, že právním důvodem přihlašované pohledávky jsou směnky v přihlášce specifikované, a nikoliv směnečný platební rozkaz, jak nesprávně uvádí soud prvního stupně. Směnečný platební rozkaz podle žalobce představuje pouze listinu, která pro účely konkursu a vyrovnání prokazuje vykonatelnost přihlášené pohledávky. Soud proto pochybil, jestliže neprovedl důkaz originálem směnek s ohledem na to, že žalobce sporoval jejich pravost. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že soud v incidenčním řízení nemůže meritorně přezkoumávat pravomocná rozhodnutí jiných soudů a nemůže tedy znovu rozhodovat o judikované pohledávce. Podle žalobce přihlášenou pohledávku lze popřít bez ohledu na to, zda byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného zřízení, popř. zda jde o pohledávku, o níž dosud soud nerozhodl. Stejně tak nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v případě judikované pohledávky žalobci nenáleží kauzální směnečné námitky, které by v incidenčním řízení mohl uplatňovat. Podle žalobce účelem incidenčního řízení je určení, zda tu předmětné právo je či není. Žalobce v žalobě i při jednání zmínil námitky a tvrdil skutečnosti, které potvrzují, že žalovaným 1/ přihlášená vykonatelná pohledávka není po právu. Je přesvědčen, že konkursní řízení umožňuje i jiným osobám než účastníkům určitého závazkového vztahu, aby přihlášené pohledávky popíraly, a aby v těchto případech mohlo být vedeno řízení, v němž mohou prokázat, že přihlašovaná pohledávka není po právu. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné. V odvolacím řízení bylo postaveno najisto jako mezi účastníky nesporná skutečnost, že žalovaný 2/ - správce konkursní podstaty úpadce T., a.s. při přezkumném jednání pohledávku, která je předmětem této incidenční žaloby (dále jen sporná pohledávka) přihlášenou žalovaným 1/ do konkursu vedeného na společnost T., a.s., popřel a sám podal podle § 24 odst.2 ZKV žalobu na určení neexistence sporné pohledávky. V daném případě jde o žalobu konkursního věřitele úpadce T., a.s. podanou podle § 23 odst.2 ZKV, tudíž účastníkem řízení na straně žalovaného o takové žalobě má být pouze konkursní věřitel, který spornou pohledávku přihlásil. Správce konkursní podstaty není v tomto sporu pasivně legitimovaný, což nepřímo vyplývá i z § 24 odst.2 ZKV, který naopak správci zakládá aktivní legitimaci k tomu, aby sám uplatnil své popření u soudu. To se ostatně v daném případě také stalo. Zákon o konkursu a vyrovnání přitom, na rozdíl od úpravy uvedené v § 23 odst. 2 dopadající na situaci, kdy je toliko věřitelem popřena nevykonatelná pohledávka jiného věřitele, v žádném ze svých ustanovení neukládá tento popírajícímu věřiteli, aby své popření uplatnil i vůči správci. Je to ostatně i logické, neboť není dán racionální důvod pro to, aby správce v postavení žalovaného účastníka incidenčního řízení „pomáhal“ konkursnímu věřiteli uplatňujícímu vykonatelnou pohledávku uspět ve sporu a následně být v konkursu uspokojen. Zákon o konkursu a vyrovnání stojí mimo jiné na principu, že každý konkursní věřitel je povinen se o svou pohledávku za úpadcem starat sám, a proto by bylo nepřípustným zvýhodněním věřitelů s vykonatelnými pohledávkami požadovat, aby spolu s nimi byl v incidenčním řízení žalován i správce. Toliko pro úplnost lze v této souvislosti uvést, že stejný závěr plyne plyne i ze stanoviska Nejvyššího soudu publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/1998 (XXXI, odst. 12). Z tohoto důvodu odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé i v akcesorickém výroku o nákladech řízení ve vztahu k žalovanému 2/, a to z důvodů nedostatku jeho pasivní legitimace ve sporu. O nákladech odvolacího řízení mezi těmito účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když procesně úspěšnému žalovanému 2/ takové náklady nevznikly. Ve vztahu k žalovanému 1/ dospěl odvolací soud k závěru, že zatím nejsou dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku, neboť soud prvního stupně rozhodl na základě nedostatečného skutkového stavu věci, když si v důsledku nesprávného právního názoru, neopatřil pro své rozhodnutí dostatek důkazů. Především neobstojí právní závěr soudu prvního stupně, že pokud o nárocích ze směnek bylo již vydáno pravomocné soudní rozhodnutí, v němž je judikováno, že nároky ze směnek existují, nemůže soud v incidenčním řízení znovu přezkoumávat existenci nároku ze směnek. Vykonatelný směnečný platební rozkaz netvoří pro incidenční řízení zahájené podle § 23 odst.2 nebo § 24 odst.2 ZKV překážku věci již rozsouzené. Naopak ZKV výslovně upravuje možnost v incidenčním řízení znovu přezkoumávat nároky přiznané vykonatelným rozhodnutím soudu, či jiného státního orgánu. Incidenční žaloba totiž není žalobou na plnění, nerozhoduje se tedy v ní znovu o tom, že má být znovu plněno, nýbrž jde o zvláštní druh určovací žaloby, která slouží jen pro potřeby konkursu a v níž se rozhoduje jen o tom, zda uplatněná pohledávka, byť přiznaná vykonatelným soudním rozhodnutím, bude v konkursním řízení uspokojena, či nikoliv. Odvolací soud se ztotožňuje se žalobcem v tom, že okolnost, zda přihlášená pohledávka do konkursu byla přiznána vykonatelným rozhodnutím soudu, má význam pro určení toho, kdo je oprávněn, resp. povinen, podat žalobu na odstranění vzniklé spornosti pohledávky. U vykonatelných pohledávek je takovou osobou pouze konkursní věřitel, který ji popřel (§ 23 odst.2 ZKV) nebo správce konkursní podstaty (§ 24 odst.2 ZKV). Žalobce pak v těchto řízeních nese důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pohledávkou pravou nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše. V tomto směru lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu z 26. října 2005 sp. zn. 29 Odo 327/2004, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod číslem 26/2006, na nějž Nejvyší soud odkazuje i ve svém dalším rozsudku z 22. února 2006 sp. zn. 29 Odo 245/2004. Odvolací soud se neztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně, že žalobci nepřísluší v incidenčním řízení podle § 23 odst.2 ZKV vznášet kauzální námitky spočívající v tvrzení o neplatnosti (správně neexistenci) právního důvodu vystavení směnek a že takové kauzální námitky je možné projednat jen v incidenčním řízení o určení existence nevykonatelných pohledávek. Odvolací soud souhlasí se žalobcem v tom, že žalobce v řízení podle § 23 odst.2 ZKV může vznášet námitky, které příslušejí jinak účastníkům směnečného vztahu ve směnečném řízení. Jestliže ZKV zakládá právo kteréhokoliv konkursního věřitele popírat vykonatelnou pohledávku, může popírající konkursní věřitel uplatňovat v incidenčním řízení vůči přihlašovateli vykonatelné pohledávky všechny námitky, které by mohl vznášet, pokud by šlo o pohledávky nevykonatelné. Jinak by konkursní věřitelé neměli možnost prokázat, že přihlášená pohledávka není po právu. Soud prvního stupně se však kauzálními námitkami žalobce v řízení nezabýval a v důsledku toho ve věci rozhodl, aniž by měl pro své rozhodnutí oporu v provedených důkazech. Z těchto důvodů odvolací soud podle § 219a odst.1 písm.b) a § 219a odst.2 o.s.ř. napadený rozsudek ve vztahu k žalovanému 1/ zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude soud prvního stupně vázán právním názorem vyjádřeným odvolacím soudem v tomto rozhodnutí (§ 226 odst.1 o.s.ř.). V dalším řízení soud prvního stupně provede všechny důkazy označené dosud žalobcem či žalovaným 1/. Dokazování se přitom s ohledem na kauzální námitky žalobce ohledně neexistence právního důvodu vystavení směnek, tj. ohledně neexistence vlastní pohledávky, neobejde bez toho, aby soud neprovedl důkaz originálem směnek označených v přihlášce k důkazu o tom, komu náleží právo ze směnek a zda je žalovaný 1/ oprávněným držitelem směnek, tedy ke zjištění toho, zda došlo k jejich řádnému předání. Dále bude třeba, aby soud prvního stupně vyzval žalovaného 1/ k předložení smlouvy o postoupení pohledávky, ohledně níž žalobce tvrdí, že od počátku neexistovala, a to k prokázání toho, že pohledávku platně nabyl. Nedoloží-li žalovaný 1/ své tvrzené právo dovozované ze smlouvy o postoupení pohledávky, nemůže se svým nárokem obstát. Bude-li postupní smlouva žalovaným 1/ soudu k důkazu předložena, a bude-li shledána platnou, bude třeba, aby soud vyzval účastníky řízení, aby předložili, eventuálně označili důkazy k tomu, zda existuje či neexistuje kauzální závazkový vztah, tj. pohledávka JUDr.N. vůči IPB, a.s., která byla na žalovaného 1/ zčásti postoupena, či nikoliv. Jen prokázání existence základního příčinného závazkového vztahu zakládá právní důvod k zaplacení ceny za tuto postoupenou pohledávku směnkami. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na to, že směnečná problematika v incidenčním řízení již byla v minulosti rozhodnutími soudů řešena, a pro potřeby další fáze řízení proto odkazuje na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu z 27. března 2001 sp. zn. 29 Odo 1338/2000, publikovaného v časopise Soudní judikatura pod číslem 97/2001. S ohledem na to, že podle shodných tvrzení účastníků tohoto řízení před soudem prvního stupně o téže pohledávce žalovaného 1/ probíhají souběžně i další řízení, a to jednak k žalobě správce konkursní podstaty a jednak k žalobám dalších konkursních věřitelů, kteří pohledávku žalovaného 1/ rovněž popřeli, bude namístě, a to nejenom s ohledem na zásadu ekonomičnosti řízení všechna řízení spojit podle § 112 o.s.ř. ke společnému řízení, neboť tímto postupem bude zajištěno, že o všech skutkově shodných žalobách bude rozhodnuto se stejným výsledkem. Poučení : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do té části rozsudku, v něm odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má v této části po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 9.března 2006 JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení :