V řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně nemůže projednávat trestní věci samosoudce, a to ani v případech, v nichž se vede z hlediska věcné příslušnosti řízení pro trestný čin, jehož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let. Užití ustanovení § 314a odst.1 tr.ř. je v těchto případech vyloučeno.

Podle § 149 odst.1 písm.b) tr.ř. se napadené usnesení z r u š u j e a soudu prvního stupně se u k l á d á , aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením Městského soudu v Praze byla trestní věc proti obviněným Š. R., Ing. M. P. a M. H., stíhaným pro trestný čin nekalé soutěže podle § 149 odst.1 tr.zák., podle § 314c odst.1 písm.a) tr.ř., za použití § 188 odst.1 písm.e) tr.ř. vrácena státnímu zástupci k došetření. Samosoudkyně městského soudu odůvodnila své usnesení tím, že sama obžaloba je nepřezkoumatelná, žalobní návrh nesplňuje požadavky ustanovení § 177 písm.c) tr.ř. a její odůvodnění pak požadavky ustanovení § 177 písm.d) tr.ř. V přípravném řízení zároveň nebyly objasněny základní skutečnosti umožňující rozhodnout v hlavním líčení bez provedení dalšího zásadního dokazování, které by v řízení před soudem bylo v porovnání s řízením přípravným obtížné a časově náročné a navíc by fakticky znamenalo nahrazení přípravného řízení řízením soudním. Samotné obžalobě vytýká, že v ní není vymezena doba ani místo, během níž a na němž se obvinění měli trestné činnosti dopouštět, údaj, že se obvinění dopustili trestného činu jako bývalí zaměstnanci společnosti ITASTOUR je pak zavádějící, neboť všichni obvinění byli zaměstnanci společnosti až do listopadu 2002. Samotná podstata trestné činnosti pak podle soudu není ve spisovém materiálu podložena reálnými důkazy, neboť ze žádného důkazu nevyplývá, že by obvinění uzavírali s klienty společnosti ITASTOUR s.r.o. smlouvy o zajištění ubytování, neodváděli platby za poskytnuté služby a ohrozili chod společnosti ITASTOUR s.r.o. a po stručné rekapitulaci doposud shromážděných důkazů uzavírá, že prokázání právě této skutečnosti je zcela zásadní pro právní kvalifikaci jednání obviněných. Domnívá se, že dosud bylo prokázáno pouze tolik, že společnost ITASTOUR s.r.o. prostřednictvím obviněného R. vložila svou prezentaci na doménu Pragueholiday.cz s vědomím svědkyně B. Další výhrady soudu směřují především ke znaleckému posudku z oboru kybernetika, výpočetní technika, jehož závěry neskýtají přehledné a laicky pochopitelné odpovědi na zadané dotazy, které již samy o sobě byly poměrně nešťastným způsobem formulovány. Znalecký posudek by pak neměl obsahovat formulace např., že „je důkazně jasné, že odpovědi k otázkám, které byly položeny, jsou zcela jasné a prokazují neoprávněnou činnost výše citovaných osob“. Požaduje proto po orgánech činných v přípravném řízení, aby posoudily důvodnost trestního stíhání a pokud učiní závěr, že trestní stíhání je důvodné, rozšíří dokazování v naznačeném směru. Zejména je třeba doplnit spisový materiál o smlouvy, které obvinění uzavírali s klienty společnosti ITASTOUR, o výpovědi těchto klientů, kteří na základě jednání obviněných neuzavřeli smlouvy se společností ITASTOUR, ale s jiným subjektem, přiberou nového znalce z oboru kybernetika, který i pro laika srozumitelným způsobem vysvětlí, v čem spočívala činnost obviněných, přičemž vhodné zvážení je i opětovné spojení trestní věci obviněného R., která byla ze společného řízení vyloučena a s předmětnou trestnou věcí souvisí. Procesní postup soudu, který rozhodoval samosoudcem, pak odůvodňuje s poukazem na § 31 odst.1 zák.č. 6/2002 Sb. o soudcích, přísedících a státní správě soudů, podle něhož krajský soud rozhoduje v senátech, samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy. V trestním řízení upravuje tuto oblast řízení před soudy výlučně trestní řád, který případy spadající do kompetence samosoudce vymezuje v ustanovení § 314a odst.1 zcela jednoznačně na základě příslušné zákonné trestní sazby a jiné vymezení či výjimky z tohoto ustanovení neobsahuje. Proti tomuto usnesení podala v zákonné lhůtě stížnost státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. S usnesením městského soudu nesouhlasí a s jeho názory se neztotožňuje. Připomíná znění ustanovení § 188 odst.1 písm.e) tr.ř., podle něhož soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout. Vady, které vytýká městský soud, však takovými vadami nejsou. Namítá, že doba i čas spáchání trestného činu byly vymezeny podle zjištěných a dostupných důkazů zcela dostatečným způsobem odpovídajícím požadavkům ustanovení § 177 písm.c) tr.ř., přičemž soudu nic nebrání v tom, aby tyto údaje sám po provedeném dokazování upřesnil. K odůvodnění obžaloby uvádí, že novela zák.č. 292/1993 Sb. umožňuje jeho značné zestručnění a zdůrazňuje, že státní zástupce podává obžalobu i v pochybnostech, přičemž důkazy, které by byly ve věci zjištěny v rámci přípravného řízení, její podání v dostatečné míře odůvodňovaly. Pokud pak soud považuje za potřebný výslech svědků, kteří uzavírali smlouvy se společností ITASTOUR a opatření smluv samotných, může tyto důkazy provést sám. Za absurdní pak považuje další požadavky, tj. přibrání jiného znalce z oboru kybernetika, který by srozumitelným způsobem vysvětlil, v čem spočívala činnost obviněných. Nedostatky, které spatřuje v podaném znaleckém posudku, může soud výslechem znalce odstranit sám, popř. přibráním znalce jiného. Závěrem navrhuje, aby bylo napadené usnesení zrušeno a soudu prvního stupně uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Vrchní soud v Praze jako soud stížnostní, z podnětu stížnosti podané státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze, podle § 147 odst.1 tr.ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení, jakož i správnost řízení, které mu přecházelo a dospěl k následujícím závěrům. Vrchní soud se neztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně odůvodňující jeho postup, kterým v dané věci jednala a rozhodovala samosoudkyně (byť na str.5 napadeného usnesení je uvedeno, že rozhodovala předsedkyně senátu), a to podle § 314a odst.1 tr.ř. Je pravdou, že ustanovení § 31 odst.1 zák.č. 6/2002 Sb. stanoví, že krajský soud rozhoduje v senátech, samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy a podle ustanovení § 314a odst.1 tr.ř. samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let. Takovým trestným činem je i trestný čin nekalé soutěže podle § 149 tr.zák., pro který je v předmětné trestní věci vedeno trestní stíhání. Při výkladu výše citovaných ustanovení však nelze pominout skutečnost, že tento trestný čin byl zařazen novelou trestního zákona č.265/2001 Sb. do ustanovení § 17 odst.1 písm.c) tr.ř. a jeho rozhodování tedy svěřeno do kompetence krajského soudu. Důvodem pro zařazení trestných činů do ustanovení § 17 odst.1 písm.c) tr.ř. byl požadavek potřebné specializace soudců rozhodujících ve věci, které tvoří menšinu objemu soudní agendy, avšak jsou zpravidla právně a skutkově složité. Na druhé straně ustanovení § 314a a násl. tr.ř. upravující postup řízení před samosoudcem předpokládá, že samosoudcem jsou projednávány trestné činy obecně menší typové závažnosti dané příslušnou trestní sazbou a zároveň je u nich předpokládaná nižší skutková i právní složitost, která odůvodňuje méně formalizovaný průběh řízení před soudem a svěřuje pravomoc k rozhodování jediné osobě – samosoudci. Důvody pro svěření právně i skutkově jednodušších věcí samosoudci a věcí odborně, právně i skutkově složitějších naopak krajskému soudu, jsou podle názoru vrchního soudu v protikladu a právě proto i přes formální správnost výkladu městského soudu je třeba výše citovaná ustanovení zák.č. 6/2002 Sb. a trestního řádu vykládat nadále v souladu s ustálenou judikaturou, tedy je třeba vycházet z toho, že krajský soud jako soud prvního stupně v trestních věcech nejedná nikdy samosoudcem, i kdyby z hlediska věcné příslušnosti projednával trestný čin, jehož horní hranice trestní sazby by nepřevyšovala 5 let. Postup soudu prvního stupně tedy nebyl shledán správným z důvodů procesních, stejně tak jako z důvodů věcných, jak bude rozebráno níže. Podle § 188 odst.1 písm.e) tr.ř. soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout a v řízení před soudem by takové došetření by bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi, nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Trestného činu nekalé soutěže se podle § 149 tr.zák. dopustí ten, kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž o hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst anebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele. Pokud se jedná o samotné jednání v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku, je jako příklad takového jednání mezi jejich dalšími formami literaturou vycházející ze současné judikatury např. uvedeno i jednání zaměstnance, který si ještě předtím, než zahájí svou vlastní samostatnou podnikatelskou činnost, připravuje výhodnější podmínky (využívá znalostí o časových a kapacitních možnostech soutěžitelů, dokumentace apod. získaných v době, kdy byl zaměstnancem), které by jinak při zahájení podnikání neměl, na úkor svého zaměstnavatele (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. R 3 Cmo 260/97). Proto je třeba především zjistit, zda obvinění využili svého působení ve společnosti, která byla zavedená na trhu, měla kontakty a klientelu a v době, kdy u ní působili, si již připravovali podmínky pro založení firmy se stejným nebo podobným předmětem činnosti, za využití či po převzetí kontaktů, klientely a dalších znalostí nabytých jejich zaměstnavatelem, firmou ITASTOUR a zároveň, zda tímto jednáním ohrozili chod společnosti. Přestože skutek popsaný v obžalobě obsahuje tvrzení, na které dokazování v přípravném řízení dostatečným způsobem nebylo zaměřeno, jsou základní skutkové okolnosti vyplývající z dokazování provedeného v přípravném řízení objasněny. Ty vyplývají např. z výpovědi svědkyně B., která popsala postavení obviněných ve společnosti, jejich úkoly a zároveň omezení obsažené v pracovní smlouvě týkající se zákazu konkurenčního jednání i to, že nevěděla o registraci domény Pragueholiday na obviněného P. Zároveň ve své výpovědi popsala, kdy a za jakých okolností došlo k propadu tržeb společnosti. Přes níže rozebrané nedostatky znaleckého posudku z oboru kybernetika nelze patrně pominout závěr znalce, podle něhož přesměrování stránek může provést jen ten, kdo zná heslo společnosti ITASTOUR, ani skutečnost, že překlad korespondence mezi obviněným R. a správcem serveru v Austrálii svědčí o využití platební karty společnosti ITASTOUR pro společnost Pragueholiday. Aniž by bylo úkolem soudů v této fázi řízení hodnotit doposud shromážděné důkazy, nezbývá než uzavřít, že výsledky přípravného řízení dávají dostatečný podklad pro závěr, že všichni tři obvinění jsou před soud stavěni důvodně, neboť je dostatek podkladů pro důvodné podezření, že obvinění si v rámci pracovní činnosti pro společnost ITASTOUR připravovali podmínky pro založení konkurenční společnosti za současného využití podmínek vytvořených jejich společností mateřskou, kterou tím navíc měli významným způsobem poškodit. Součástí jednání obviněných zákládajícího znaky skutkové podstaty trestného činu nekalé soutěže pak samozřejmě může být též skutečnost, že docházelo k přesměrování zájemců o služby ITASTOURU na internetovou doménu pod názvem Pragueholiday a především, zda po takovém přesměrování byli zájemci o služby ITASTOURU navedeni na kontakt na osoby vystupující již za později založenou společnost Pragueholiday i fakt, že smlouvy s takovými klienty byly skutečně uzavírány, nicméně tyto okolnosti, byť úzce souvisí s podstatou nekalosoutěžního jednání a ovlivňují nepochybně jeho rozsah a případný stupeň jeho nebezpečnosti, nebudou v tomto případě patrně tvořit jeho samotné těžiště. Je třeba se ztotožnit se soudem prvního stupně, že závěry znaleckého posudku neskýtají srozumitelné odpovědi na potřebné otázky, tzn. především kdy, případně kým, došlo k zásahu, který způsobil přesměrování z domény ITASTOUR na Pragueholiday a od kdy, v jakém rozsahu a kam směřovala poptávka klientů, kteří byli takto přesměrováni a také přehledný a srozumitelný souhrn obsahu souboru pragueholiday.xls, který obsahuje v názvu zkratky křestních jmen obviněných, znalci však ani takové otázky nebyly položeny a znalec nebyl ani vyzván k objasnění nejasností vyplývajících z jeho závěrů. Právě proto měl soud ještě předtím, než odmítl znalecký posudek jako celek, v rámci šetření ve smyslu ustanovení § 185 odst.2 tr.ř. vyžádat od zpracovatele znaleckého posudku vhodnou formou vysvětlení, na jehož základě by bylo možno uzavřít, zda znalec je schopen na základě již zpracované materie odpovědět na soudem požadované otázky a srozumitelným způsobem své závěry vysvětlit a teprve poté učinit závěr o tom, zda je třeba vypracovat znalecký posudek nový. I když se vrchní soud ztotožňuje s tím, že znalci nepochybně nepřísluší hodnotit jednání obviněných z právního hlediska či hodnotit provedené důkazy, neznehodnocuje tato skutečnost v daném případě znalecký posudek jako celek. Pro úplnost pak stížnostní soud poznamenává, že stejné výtky lze vznést vůči závěrům znaleckého posudku předloženého obhajobou. Co se pak týče časového vymezení skutku a nepřesností obžaloby, i zde se lze s námitkami soudu prvního stupně ztotožnit. Ani v tomto případě se však nejedná o vady odůvodňující postup podle § 188 odst.1 písm.e) tr.ř. Soudu přitom nezbude, než upravit popis skutku, jehož podstata obsahuje popis jednání obviněných sice nepřesně, avšak v dostatečné míře, tak, že z jeho popisu lze dovodit znaky skutkové podstaty trestného činu, který je obviněným kladen za vinu a skutek nemůže být zaměněn s jiným, takovým způsobem, aby po provedeném dokazování v hlavním líčení odpovídal jeho výsledkům. V dalším řízení tedy bude nezbytné, aby soud seznámil znalce z oboru kybernetika s oponentním znaleckým posudkem předloženým obžalobou a zároveň mu uložil zodpovědět na shora formulované otázky, případně na další dotazy, které bude považovat za potřebné k objasnění věci, přičemž může využít i postupu podle ustanovení § 203 odst.1 tr.ř. a za podmínek ustanovení § 180 odst.3 tr.ř. uložit doplnění dokazování státnímu zástupci. Poté se s ohledem na vyslovený právní názor vrchního soudu věc znovu projedná a rozhodne, tentokrát již v senátě.