Nelze-li doručit směnečný platební rozkaz některému ze žalovaných, zruší jej svým usnesením soud pouze ve vztahu k tomu ze žalovaných, na jehož straně je překážka doručení dána. Úplné zrušení směnečného platebního rozkazu přichází v úvahu jen tehdy, není-li množné směnečný platební rozkaz doručit žádnému ze žalovaných.

5 Cmo 275/2006-65 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobkyně Č. o. b. a.s. sídlem P., adresa pro doručování: Ohrožené úvěry – region V, P. proti žalovanému 4: Ing. P. Š., bytem K., zastoupenému JUDr. P. Z., advokátem v P. a žalované 5. J. K., bytem K. o Kč 3,057.013,17 s příslušenstvím o odvolání žalovaného 4. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27.1.2005 č.j. 49 Cm 119/2004-57 t a k t o : Napadené usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. Žalobkyně a žalovaný 4. nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením zrušil soud prvého stupně svůj směnečný platební rozkaz ze dne 30.10.2003 č.j. 61 Sm 187/2003-7 ve vztahu k žalované 5. proto, že ten jí nelze doručit. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 4. a navrhuje jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen i vůči němu. Poukazuje na skutečnost, že ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. poukazuje na obdobné použití ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. i pro směnečné platební rozkazy a podle posledně uvedeného usnesení je nutno zrušit jej v celém rozsahu a tedy i vůči žalovanému 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že jde o samostatné účastníky řízení a účastník, který ztratil procesní způsobilost, může být podle § 107 o.s.ř. nahrazen v řízení právním nástupcem. Odvolací soud předně se zabýval přípustností tohoto odvolání. Při tom je zřejmé, že napadeným usnesením výslovně žalovaný 4. dotčen není. Naproti tomu ovšem je nutno uvážit, že tím, že soud prvého stupně zrušil směnečný platební rozkaz, vycházeje při tom z právního názoru vysloveného odvolacím soudem v předchozím usnesení zdejšího soudu ze dne 11.7.2005 č.j. 5 Cmo 211/2005-53, pouze ve vztahu k žalované 5., nepřímo zárovň odmítl zrušit jej ve vztahu k dalším žalovaným a tedy i ve vztahu k odvolateli. Při tom odvolatel toto stanovisko soudu prvého stupně, to je, že vůči němu není zrušení směnečného platebního rozkazu namístě, jinak napadnout nemůže. Soud vydá pouze zrušovací usnesení, o tom, že vůči některým účastníkům ke zrušení nedojde, však nikde výslovně nerozhodne. Proto je nutno dospět k závěru, že žalovaný se proti tomuto usnesení odvolat může, protože také zasahuje do jeho procesních zájmů. Opačný závěr vedl by k tomu, že věc bylo by třeba s tímto žalovaným meritorně projednat, aby až v odvolacím řízení mohl odvolatel namítat, že směnečný platební rozkaz měl být zrušen již na počátku námitkového řízení. Takový postup byl by zjevně v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto odvolací soud k odvolání žalovaného 4. napadené usnesení přezkoumal. Jediná rozhodná skutečnost, to je, že žalované 5. v důsledku jejího úmrtí je směnečný platební rozkaz nedoručitelný, je nepochybná. Sporné jsou jen procesněprávní důsledky této skutečnosti ve vztahu k žalovanému 4. Ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. skutečně uvádí, že ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. užije se i pro směnečné platební rozkazy obdobně. Ustanovení, na které se odkazuje, pak uvádí, že běžný platební rozkaz, který nelze doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud zruší v plném rozsahu. Pokud bychom se omezili na výklad výlučně jazykový, pak skutečně museli bychom dospět ke stejnému závěru, k jakému dochází odvolatel, to znamená, že při nemožnosti doručit směnečný platební rozkaz i jen jednomu ze žalovaných, je nutno jej zrušit i ve vztahu ke všem ostatním žalovaným. Zákon však nelze vykládat pouze jedinou metodou, nýbrž je nutno vzít stejně tak v úvahu i ostatní metody výkladu. Zde je nutno především vyjít z výkladu logického. Předpis § 173 odst. 2 o.s.ř. je ovšem zcela případný pro oblast běžných platebních rozkazů a to proto, že podle § 174 odst. 2 o.s.ř., podá-li i jen jeden ze žalovaných odpor, ruší se tím celý platební rozkaz, nastává situace, jako by ještě vůbec meritorně rozhodnuto nebylo a soud věc od počátku projedná. Z toho plyne, že i když jednomu ze žalovaných marně projde lhůta pro podání odporu, stále ještě ani vůči němu nemůže nabýt platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku, neboť mohou-li ještě podat odpor jiní žalovaní, může ten být i vůči němu odstraněn. Tedy platební rozkaz nemůže nabýt uvedených účinků dříve, než marně projde lhůta pro podání odporu všem žalovaným. Tedy platební rozkaz nabývá těchto účinků naráz vůči všem žalovaným. Jestliže některému z nich nelze platební rozkaz doručit, nelze uzavřít, zda ten by odpor podal nebo nepodal, kdyby mu doručen byl, a nelze tedy uzavřít, zda by právě na základě jeho odporu celý platební rozkaz nebyl zrušen bez dalšího. Soud zde ruší rozhodnutí, které ještě vůči žádnému ze žalovaných pravomocné být nemůže. Ostatně proto je i logické, že náhradní doručení platebního rozkazu je vyloučeno. Není z tohoto hlediska důležité, zda jde o účastníky samostatné, nebo jde o jejich nerozlučné společenství. Uvedené zásady platí i pro účastníky samostatné. Směnečné rozkazní řízení, kde ovšem nerozlučné společenství žalovaných je zcela nepředstavitelné a vždy jde o účastníky samostatné podle § 91 odst. 1 o.s.ř., stojí na jiných zásadách. Směnečný platební rozkaz je také rozhodnutím ve věci, obranou však není odpor, nýbrž námitky a zásadní rozdíl mezi těmito instituty spočívá již v tom, že oproti odporu námitky včasné a jinak řádné nemohou nikdy přivodit zrušení směnečného platebního rozkazu samy o sobě. Ke zrušení směnečného platebního rozkazu může přistoupit jedině soud svým rozhodnutí a to až po projednání předmětných námitek. Tedy směnečný platební rozkaz nezrušuje se podáním námitek ani ve vztahu k namítajícímu a už vůbec nikoliv ve vztahu k ostatním žalovaným. Podá-li žalovaný včas námitky, soud je projedná. Tedy projednává jen řádně a včas podané námitky těch žalovaných, kteří je podali. Ve vztahu k žalovaným, kteří námitky nepodali, uplatní se ustanovení § 173 odst. 3 prvá věta o.s.ř., to znamená, že vůči nim nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku. Z tohoto hlediska je zcela bezvýznamné, zda některý z ostatních žalovaných námitky podal nebo nikoliv. Nemůže tedy být ani podstatné, zda by je podal, kdyby o vydání směnečného platebního rozkazu věděl nebo by je byl býval nepodal. Proto zde logicky není také uplatněno pravidlo o nemožnosti náhradního doručení. Nemůže být tedy ani významné, zda některému ze žalovaných případně nelze směnečný platební rozkaz doručit. Protože proti těm, kdo nepodali včas námitky nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku nehledě na procesní aktivitu nebo pasivitu ostatních žalovaných, nabývá zde směnečný platební rozkaz uvedených účinků postupně a parciálně a to podle toho, jak jednotlivým žalovaným postupně marně končí námitková lhůta. Tedy vůči některým již může být pravomocný a vůči jiným zatím nikoliv a to i když námitky nepodali, pokud mají ještě zachovánu lhůtu, nebo ta je jim byla soudem případně prominuta. Tedy pokud bychom se přidrželi pouze jazykového výkladu, vedlo by to k situaci, že soud by bez zjevné licence zákonem k tomu dané rušil své pravomocné meritorní rozhodnutí. Vedlo by to i k rozporu s příkazem projednat námitky žalovaného, který je podal řádně a včas, jak ukládá ustanovení § 175 odst. 4 o.s.ř. Tedy soud musí ve směnečném rozkazním řízení použít ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř., ale musí tak činit konformně s podmínkami tohoto řízení. Tedy nelze-li některému ze žalovaných doručit směnečný platební rozkaz, tento musí zrušit. Nemůže ku příkladu věc vyřešit tak, že mu za tím účelem ustanoví opatrovníka a tomu bude směnečný platební rozkaz doručovat. Smí jej však zrušit jen vůči tomu ze žalovaných, kterého se tato překážka týká a nikoliv vůči ostatním žalovaným, vůči kterým je již směnečný platební rozkaz pravomocným nebo vůči těm, kteří již svou námitkovou obranu uplatnili nebo mohou uplatnit. To je právě situace žalovaného 4., tomu byl směnečný platební rozkaz bez překážek doručen, uplatnil již také svou kvalifikovanou obranu, když podal námitky. Ty je namístě projednat a podle výsledku projednání těchto námitek pak směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti nebo zrušit. To vše podle § 175 odst. 4 o.s.ř. Postup podle § 175 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 173 odst. 2 zde však na místě není. Tak bylo lze postupovat jen proti žalované 5., které se překážka doručení jedině týká. Toto vše již vyslovil odvolací soud ve svém předchozím výše zmíněném usnesení a soud prvého stupně postupoval správně, když se tohoto právního závěru přidržel. Jeho usnesení je proto věcně správné a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. Podle výsledku odvolacího řízení náležela by náhrada jeho nákladů úspěšné žalobkyni. Protože té žádné nutné náklady v této souvislosti nevznikly, nebyla tato jejich náhrada přiznána ani jí. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. V Praze, dne 24. července 2006 JUDr. Zdeněk K o v a ř í k v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Köhlerová 5 Cmo 275/2006-65 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobkyně Č. o. b. a.s. sídlem P., adresa pro doručování: Ohrožené úvěry – region V,  P.  proti žalovanému 4: Ing. P. Š., bytem K.,  zastoupenému JUDr. P. Z., advokátem v P. a žalované 5. J. K., bytem K. o Kč 3,057.013,17 s příslušenstvím o odvolání žalovaného 4. proti usnesení Krajského soudu v Praze  ze dne 27.1.2005 č.j. 49 Cm 119/2004-57 t a k t o : Napadené usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. Žalobkyně a žalovaný 4. nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením zrušil soud prvého stupně svůj směnečný platební rozkaz ze dne 30.10.2003 č.j. 61 Sm 187/2003-7 ve vztahu k žalované 5. proto, že ten jí nelze doručit. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 4. a navrhuje jeho změnu tak, že směnečný  platební  rozkaz bude zrušen i vůči němu. Poukazuje na skutečnost, že ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. poukazuje na obdobné použití ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. i pro směnečné platební rozkazy a podle posledně uvedeného usnesení je nutno zrušit jej v celém rozsahu a tedy i vůči žalovanému 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že jde o samostatné účastníky řízení a účastník, který ztratil procesní způsobilost, může být podle § 107 o.s.ř. nahrazen v řízení právním nástupcem. Odvolací soud předně se zabýval přípustností tohoto odvolání. Při tom je zřejmé, že napadeným usnesením výslovně žalovaný 4. dotčen není. Naproti tomu ovšem je nutno uvážit, že tím, že soud prvého stupně zrušil směnečný platební rozkaz, vycházeje při tom z právního názoru vysloveného odvolacím soudem v předchozím usnesení zdejšího soudu ze dne 11.7.2005 č.j. 5 Cmo 211/2005-53, pouze ve vztahu k žalované 5., nepřímo zárovň odmítl zrušit jej ve vztahu k dalším žalovaným a tedy i ve vztahu k odvolateli. Při tom odvolatel toto stanovisko soudu prvého stupně, to je, že vůči němu není zrušení směnečného platebního rozkazu namístě, jinak napadnout nemůže. Soud vydá pouze zrušovací usnesení, o tom, že vůči některým účastníkům ke zrušení nedojde, však nikde výslovně nerozhodne. Proto je nutno dospět k závěru, že žalovaný se proti tomuto usnesení odvolat může, protože také zasahuje do jeho procesních zájmů. Opačný závěr vedl by k tomu, že věc bylo by třeba s tímto žalovaným meritorně projednat, aby až v odvolacím řízení mohl odvolatel namítat, že směnečný platební rozkaz měl být zrušen již na počátku námitkového řízení. Takový postup byl by zjevně v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto odvolací soud k odvolání žalovaného 4. napadené usnesení přezkoumal. Jediná rozhodná skutečnost, to je, že žalované 5. v důsledku jejího úmrtí je směnečný platební rozkaz nedoručitelný, je nepochybná. Sporné jsou jen procesněprávní důsledky této skutečnosti ve vztahu k žalovanému 4. Ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. skutečně uvádí, že ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. užije se i pro směnečné platební rozkazy obdobně. Ustanovení, na které se odkazuje, pak uvádí, že běžný platební rozkaz, který nelze doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud zruší v plném rozsahu. Pokud bychom se omezili na výklad výlučně jazykový, pak skutečně museli bychom dospět ke stejnému závěru, k jakému dochází odvolatel, to znamená, že při nemožnosti doručit směnečný platební rozkaz i jen jednomu ze žalovaných, je nutno jej zrušit i ve vztahu ke všem ostatním žalovaným. Zákon však nelze vykládat pouze jedinou metodou, nýbrž je nutno vzít stejně tak v úvahu i ostatní metody výkladu. Zde je nutno především vyjít z výkladu logického. Předpis § 173 odst. 2 o.s.ř. je ovšem zcela případný pro oblast běžných platebních rozkazů a to proto, že podle § 174 odst. 2 o.s.ř., podá-li i jen jeden ze žalovaných odpor, ruší se tím celý platební rozkaz, nastává situace, jako by ještě vůbec meritorně rozhodnuto nebylo a soud věc od počátku projedná. Z toho plyne, že i když jednomu ze žalovaných marně projde lhůta pro podání odporu, stále ještě ani vůči němu nemůže nabýt platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku, neboť mohou-li ještě podat odpor jiní žalovaní, může ten být i vůči němu odstraněn. Tedy platební rozkaz nemůže nabýt uvedených účinků dříve, než marně projde lhůta pro podání odporu všem žalovaným. Tedy platební rozkaz nabývá těchto účinků naráz vůči všem žalovaným. Jestliže některému z nich nelze platební rozkaz doručit, nelze uzavřít, zda ten by odpor podal nebo nepodal, kdyby mu doručen byl, a nelze tedy uzavřít, zda by právě na základě jeho odporu celý platební rozkaz nebyl zrušen bez dalšího. Soud zde ruší rozhodnutí, které ještě vůči žádnému ze žalovaných pravomocné být nemůže. Ostatně proto je i logické, že náhradní doručení platebního rozkazu je vyloučeno. Není z tohoto hlediska důležité, zda jde o účastníky samostatné, nebo jde o jejich nerozlučné společenství. Uvedené zásady platí i pro účastníky samostatné. Směnečné rozkazní řízení, kde ovšem nerozlučné společenství žalovaných je zcela nepředstavitelné a vždy jde o účastníky samostatné podle § 91 odst. 1 o.s.ř., stojí na jiných zásadách. Směnečný platební rozkaz je také rozhodnutím ve věci, obranou však není odpor, nýbrž námitky a zásadní rozdíl mezi těmito instituty spočívá již v tom, že oproti odporu námitky včasné a jinak řádné nemohou nikdy přivodit zrušení směnečného platebního rozkazu samy o sobě. Ke zrušení směnečného platebního rozkazu může přistoupit jedině soud svým rozhodnutí a to až po projednání předmětných námitek. Tedy směnečný platební rozkaz nezrušuje se podáním námitek ani ve vztahu k namítajícímu a už vůbec nikoliv ve vztahu k ostatním žalovaným. Podá-li žalovaný včas námitky, soud je projedná. Tedy projednává jen řádně a včas podané námitky těch žalovaných, kteří je podali. Ve vztahu k žalovaným, kteří námitky nepodali, uplatní se ustanovení § 173 odst.  3 prvá věta o.s.ř., to znamená, že vůči nim  nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku. Z tohoto hlediska je zcela bezvýznamné, zda některý z ostatních žalovaných námitky podal nebo nikoliv. Nemůže tedy být ani podstatné, zda by je podal, kdyby o vydání směnečného platebního rozkazu věděl nebo by je byl býval nepodal. Proto zde logicky není také uplatněno pravidlo o nemožnosti náhradního doručení. Nemůže být tedy ani významné, zda některému ze žalovaných případně nelze směnečný platební rozkaz  doručit. Protože proti těm, kdo nepodali včas námitky nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku nehledě na procesní aktivitu nebo pasivitu ostatních žalovaných, nabývá zde směnečný platební rozkaz uvedených účinků postupně a parciálně a to podle toho, jak jednotlivým žalovaným postupně marně končí námitková lhůta. Tedy vůči některým již může být pravomocný a vůči jiným zatím nikoliv a to i když námitky nepodali, pokud mají ještě zachovánu lhůtu, nebo ta je jim byla soudem případně prominuta. Tedy pokud bychom se přidrželi pouze jazykového výkladu, vedlo by to k situaci, že soud by bez zjevné licence zákonem k tomu dané rušil své pravomocné meritorní rozhodnutí. Vedlo by to i k rozporu s příkazem projednat námitky žalovaného, který je podal řádně a včas, jak ukládá ustanovení § 175 odst. 4 o.s.ř. Tedy soud musí ve směnečném  rozkazním řízení použít ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř., ale musí tak činit konformně s podmínkami tohoto řízení. Tedy nelze-li některému ze žalovaných doručit směnečný platební rozkaz, tento musí zrušit. Nemůže ku příkladu věc vyřešit tak, že mu za tím účelem ustanoví opatrovníka a tomu bude směnečný platební rozkaz doručovat. Smí jej však zrušit jen vůči tomu ze žalovaných, kterého se tato překážka týká a nikoliv vůči ostatním žalovaným, vůči kterým je již směnečný platební rozkaz pravomocným nebo vůči těm, kteří již svou námitkovou obranu uplatnili nebo mohou uplatnit. To je právě situace žalovaného 4., tomu byl směnečný platební rozkaz bez překážek doručen, uplatnil již také svou kvalifikovanou obranu, když podal námitky. Ty je namístě projednat a podle výsledku projednání těchto námitek pak směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti nebo zrušit. To vše podle § 175 odst. 4 o.s.ř. Postup podle § 175 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 173 odst. 2 zde však na místě není. Tak bylo lze postupovat jen proti žalované 5., které se překážka doručení jedině týká. Toto vše již vyslovil odvolací soud ve svém předchozím výše zmíněném usnesení a soud prvého stupně postupoval správně, když se tohoto právního závěru přidržel. Jeho usnesení je proto věcně správné a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. Podle výsledku odvolacího řízení náležela by náhrada jeho nákladů úspěšné žalobkyni. Protože té žádné nutné náklady v této souvislosti nevznikly, nebyla tato jejich náhrada přiznána ani jí. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. V Praze, dne  24. července 2006 JUDr. Zdeněk  K o v a ř í k  v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Köhlerová 5 Cmo 275/2006-65 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobkyně Č. o. b. a.s. sídlem P., adresa pro doručování: Ohrožené úvěry – region V,  P.  proti žalovanému 4: Ing. P. Š., bytem K.,  zastoupenému JUDr. P. Z., advokátem v P. a žalované 5. J. K., bytem K. o Kč 3,057.013,17 s příslušenstvím o odvolání žalovaného 4. proti usnesení Krajského soudu v Praze  ze dne 27.1.2005 č.j. 49 Cm 119/2004-57 t a k t o : Napadené usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. Žalobkyně a žalovaný 4. nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením zrušil soud prvého stupně svůj směnečný platební rozkaz ze dne 30.10.2003 č.j. 61 Sm 187/2003-7 ve vztahu k žalované 5. proto, že ten jí nelze doručit. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 4. a navrhuje jeho změnu tak, že směnečný  platební  rozkaz bude zrušen i vůči němu. Poukazuje na skutečnost, že ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. poukazuje na obdobné použití ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. i pro směnečné platební rozkazy a podle posledně uvedeného usnesení je nutno zrušit jej v celém rozsahu a tedy i vůči žalovanému 4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že jde o samostatné účastníky řízení a účastník, který ztratil procesní způsobilost, může být podle § 107 o.s.ř. nahrazen v řízení právním nástupcem. Odvolací soud předně se zabýval přípustností tohoto odvolání. Při tom je zřejmé, že napadeným usnesením výslovně žalovaný 4. dotčen není. Naproti tomu ovšem je nutno uvážit, že tím, že soud prvého stupně zrušil směnečný platební rozkaz, vycházeje při tom z právního názoru vysloveného odvolacím soudem v předchozím usnesení zdejšího soudu ze dne 11.7.2005 č.j. 5 Cmo 211/2005-53, pouze ve vztahu k žalované 5., nepřímo zárovň odmítl zrušit jej ve vztahu k dalším žalovaným a tedy i ve vztahu k odvolateli. Při tom odvolatel toto stanovisko soudu prvého stupně, to je, že vůči němu není zrušení směnečného platebního rozkazu namístě, jinak napadnout nemůže. Soud vydá pouze zrušovací usnesení, o tom, že vůči některým účastníkům ke zrušení nedojde, však nikde výslovně nerozhodne. Proto je nutno dospět k závěru, že žalovaný se proti tomuto usnesení odvolat může, protože také zasahuje do jeho procesních zájmů. Opačný závěr vedl by k tomu, že věc bylo by třeba s tímto žalovaným meritorně projednat, aby až v odvolacím řízení mohl odvolatel namítat, že směnečný platební rozkaz měl být zrušen již na počátku námitkového řízení. Takový postup byl by zjevně v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto odvolací soud k odvolání žalovaného 4. napadené usnesení přezkoumal. Jediná rozhodná skutečnost, to je, že žalované 5. v důsledku jejího úmrtí je směnečný platební rozkaz nedoručitelný, je nepochybná. Sporné jsou jen procesněprávní důsledky této skutečnosti ve vztahu k žalovanému 4. Ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. skutečně uvádí, že ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. užije se i pro směnečné platební rozkazy obdobně. Ustanovení, na které se odkazuje, pak uvádí, že běžný platební rozkaz, který nelze doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud zruší v plném rozsahu. Pokud bychom se omezili na výklad výlučně jazykový, pak skutečně museli bychom dospět ke stejnému závěru, k jakému dochází odvolatel, to znamená, že při nemožnosti doručit směnečný platební rozkaz i jen jednomu ze žalovaných, je nutno jej zrušit i ve vztahu ke všem ostatním žalovaným. Zákon však nelze vykládat pouze jedinou metodou, nýbrž je nutno vzít stejně tak v úvahu i ostatní metody výkladu. Zde je nutno především vyjít z výkladu logického. Předpis § 173 odst. 2 o.s.ř. je ovšem zcela případný pro oblast běžných platebních rozkazů a to proto, že podle § 174 odst. 2 o.s.ř., podá-li i jen jeden ze žalovaných odpor, ruší se tím celý platební rozkaz, nastává situace, jako by ještě vůbec meritorně rozhodnuto nebylo a soud věc od počátku projedná. Z toho plyne, že i když jednomu ze žalovaných marně projde lhůta pro podání odporu, stále ještě ani vůči němu nemůže nabýt platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku, neboť mohou-li ještě podat odpor jiní žalovaní, může ten být i vůči němu odstraněn. Tedy platební rozkaz nemůže nabýt uvedených účinků dříve, než marně projde lhůta pro podání odporu všem žalovaným. Tedy platební rozkaz nabývá těchto účinků naráz vůči všem žalovaným. Jestliže některému z nich nelze platební rozkaz doručit, nelze uzavřít, zda ten by odpor podal nebo nepodal, kdyby mu doručen byl, a nelze tedy uzavřít, zda by právě na základě jeho odporu celý platební rozkaz nebyl zrušen bez dalšího. Soud zde ruší rozhodnutí, které ještě vůči žádnému ze žalovaných pravomocné být nemůže. Ostatně proto je i logické, že náhradní doručení platebního rozkazu je vyloučeno. Není z tohoto hlediska důležité, zda jde o účastníky samostatné, nebo jde o jejich nerozlučné společenství. Uvedené zásady platí i pro účastníky samostatné. Směnečné rozkazní řízení, kde ovšem nerozlučné společenství žalovaných je zcela nepředstavitelné a vždy jde o účastníky samostatné podle § 91 odst. 1 o.s.ř., stojí na jiných zásadách. Směnečný platební rozkaz je také rozhodnutím ve věci, obranou však není odpor, nýbrž námitky a zásadní rozdíl mezi těmito instituty spočívá již v tom, že oproti odporu námitky včasné a jinak řádné nemohou nikdy přivodit zrušení směnečného platebního rozkazu samy o sobě. Ke zrušení směnečného platebního rozkazu může přistoupit jedině soud svým rozhodnutí a to až po projednání předmětných námitek. Tedy směnečný platební rozkaz nezrušuje se podáním námitek ani ve vztahu k namítajícímu a už vůbec nikoliv ve vztahu k ostatním žalovaným. Podá-li žalovaný včas námitky, soud je projedná. Tedy projednává jen řádně a včas podané námitky těch žalovaných, kteří je podali. Ve vztahu k žalovaným, kteří námitky nepodali, uplatní se ustanovení § 173 odst.  3 prvá věta o.s.ř., to znamená, že vůči nim  nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku. Z tohoto hlediska je zcela bezvýznamné, zda některý z ostatních žalovaných námitky podal nebo nikoliv. Nemůže tedy být ani podstatné, zda by je podal, kdyby o vydání směnečného platebního rozkazu věděl nebo by je byl býval nepodal. Proto zde logicky není také uplatněno pravidlo o nemožnosti náhradního doručení. Nemůže být tedy ani významné, zda některému ze žalovaných případně nelze směnečný platební rozkaz  doručit. Protože proti těm, kdo nepodali včas námitky nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku nehledě na procesní aktivitu nebo pasivitu ostatních žalovaných, nabývá zde směnečný platební rozkaz uvedených účinků postupně a parciálně a to podle toho, jak jednotlivým žalovaným postupně marně končí námitková lhůta. Tedy vůči některým již může být pravomocný a vůči jiným zatím nikoliv a to i když námitky nepodali, pokud mají ještě zachovánu lhůtu, nebo ta je jim byla soudem případně prominuta. Tedy pokud bychom se přidrželi pouze jazykového výkladu, vedlo by to k situaci, že soud by bez zjevné licence zákonem k tomu dané rušil své pravomocné meritorní rozhodnutí. Vedlo by to i k rozporu s příkazem projednat námitky žalovaného, který je podal řádně a včas, jak ukládá ustanovení § 175 odst. 4 o.s.ř. Tedy soud musí ve směnečném  rozkazním řízení použít ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř., ale musí tak činit konformně s podmínkami tohoto řízení. Tedy nelze-li některému ze žalovaných doručit směnečný platební rozkaz, tento musí zrušit. Nemůže ku příkladu věc vyřešit tak, že mu za tím účelem ustanoví opatrovníka a tomu bude směnečný platební rozkaz doručovat. Smí jej však zrušit jen vůči tomu ze žalovaných, kterého se tato překážka týká a nikoliv vůči ostatním žalovaným, vůči kterým je již směnečný platební rozkaz pravomocným nebo vůči těm, kteří již svou námitkovou obranu uplatnili nebo mohou uplatnit. To je právě situace žalovaného 4., tomu byl směnečný platební rozkaz bez překážek doručen, uplatnil již také svou kvalifikovanou obranu, když podal námitky. Ty je namístě projednat a podle výsledku projednání těchto námitek pak směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti nebo zrušit. To vše podle § 175 odst. 4 o.s.ř. Postup podle § 175 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 173 odst. 2 zde však na místě není. Tak bylo lze postupovat jen proti žalované 5., které se překážka doručení jedině týká. Toto vše již vyslovil odvolací soud ve svém předchozím výše zmíněném usnesení a soud prvého stupně postupoval správně, když se tohoto právního závěru přidržel. Jeho usnesení je proto věcně správné a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. Podle výsledku odvolacího řízení náležela by náhrada jeho nákladů úspěšné žalobkyni. Protože té žádné nutné náklady v této souvislosti nevznikly, nebyla tato jejich náhrada přiznána ani jí. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. V Praze, dne  24. července 2006 JUDr. Zdeněk  K o v a ř í k  v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Köhlerová