Není-li možné směnečný platební rozkaz doručit žalovanému, je nutno jej zrušit podle § 175 odst. 2 o.s.ř. Nelze žalovanému, který je neznámého pobytu, určit opatrovníka podle § 29 odst. 3 o.s.ř. jen pro účely doručení tohoto platebního rozkazu. Je možné mu jej určit až pro další pokračování řízení po zrušení směnečného platebního rozkazu.

3 5 Cmo 42/2006-21 U s n e s e n í  Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce K. s. ú. d. D.,  sídlem P., zastoupeného Mgr. L. V., advokátem v P. 16 (adresa pro doručování P.) proti žalovanému V. V.,  bytem D.  V.,  Slovenská republika, zastoupeného opatrovníkem I. M., vyšším soudním úředníkem Městského soudu v Praze o Sk 19 249,- s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení  Městského soudu v Praze ze dne 28.11.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-16, t a k t o :  Napadené usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zrušil soud prvého stupně svůj směnečný platební rozkaz ze dne 9.2.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-7 pro nedoručitelnost podle § 175 odst. 2 a § 173 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Poukázal na to, že žalovanému byl, aby mu bylo možné doručit napadené usnesení, ustanoven opatrovník. Protože ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. odkazuje pouze na ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. a nikoliv také na předchozí prvý odstavec, který u běžných platebních rozkazů vylučuje náhradní doručení, lze směnečný platební rozkaz doručit do vlastních rukou i náhradně a proto by postačovalo doručit jej i opatrovníkovi. Odvolací soud konstatuje, že je nepochybné, že žalovanému, když se místo jeho pobytu přes všechno rozumné úsilí soudu prvého stupně nepodařilo vypátrat, směnečný platební rozkaz doručit nelze. Usnesením ze dne 17.8.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-14 byl skutečně soudem prvého stupně ustanoven žalovanému jako osobě neznámého pobytu opatrovník podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Směnečný platební rozkaz je samostatnou formou zkráceného soudního řízení a je jistě nutno souhlasit s odvolatelem, že pokud ustanovení § 175 o.s.ř. neodkazují výslovně na předpisy o běžném platebním rozkazu, jak jsou obsažena v § 172 až 174 o.s.ř., nelze je do oblasti směnečného platebního rozkazu vtahovat. Proto je, jak se ostatně zcela obecně uznává, možné doručení směnečného platebního rozkazu sice do vlastních rukou žalovaného, ale i náhradním způsobem a je možné jeho doručení i do ciziny, jak se o ně soud prvého stupně také pokoušel, které je obecně pro běžné platební rozkazy vyloučeno ustanovením § 172 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Ovšem ani u běžných platebních rozkazů ani u směnečných či šekových platebních rozkazů není dokonce vyloučena rovněž možnost, že bude účastníku doručováno přes jiné osoby. Nastane-li situace, která sice není zcela běžná, ale je vždy možná, že žalovaný předložil již dříve soudu plnou moc svého procesního zástupce (advokáta, obecného zmocněnce), bude postupováno podle § 45c o.s.ř. a tedy i platební rozkazy všeho druhu budou doručovány jen tomuto zástupci (právě pro směnečné platební rozkazy viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.7.2002 sp. zn. 5 Cmo 236/2002, Soudní rozhledy č. 10/2002, str. 351). Totéž platí i pro zákonné zástupce účastníka pouze s výjimkou případu osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům ve smyslu § 23 o.s.ř., kdy je nutno doručovat vedle zákonného zástupce platební rozkazy rovněž této osobě. Zde ovšem máme účastníka známého pobytu, obecně dosažitelného, který jen nechává za sebe vystupovat jinou osobu, nebo kterému je taková jiná osoba přiřčena zákonem nebo na základě zákona. Tyto zastupující osoby také znají nebo alespoň mohou znát poměra účastníka a jsou schopny za něho kvalifikovaně v řízení vystupovat. Tito účastníci zároveň sami nebo prostřednictvím svých zákonných zástupců o probíhajícím řízení vědí a vědět mohou. Jinak je tomu s osobami neznámého pobytu. Ty se o zahájeném řízení nedozvídají a také opatrovníci mohou mít jen spíše dílčí a většinou velmi málo určitý přehled o poměrech účastníka. Tedy tito opatrovníci ve většině případů nejsou schopni postihnout v řízení řešený problém v jeho komplexnosti. Proto i pro běžné platební rozkazy ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. stanoví, že nelze-li je doručit, soud jej zruší. To nemá nic společného s formou doručování, nýbrž právě jen s okolností, že na někoho, kdo nemůže o řízení vědět, nemůže mít platební rozkaz ony tíživé důsledky, jež jsou s ním jinak spojeny. Při tom v tomto případě byla by pozice opatrovníka jednodušší v tom, že k účinnosti odporu nepožaduje se žádné zdůvodnění této obrany. Tím spíše musí to platit ve směnečném rozkazním řízení, kde je nutno v extrémně krátké lhůtě uplatnit veškerou obranu a to nikoliv formálním procesním úkonem jakým je odpor, ale meritorně, když námitky, mají-li vést k účinné obraně žalovaného, musí být věcně odůvodněny. To by bylo zjevně nad síly většiny v úvahu přicházejících opatrovníků a důsledky pro účastníka byly by fatální. Potom výklad předmětných ustanovení, jak jej předkládá odvolatel, vedl by k popření práva na spravedlivý proces zaručený Listinou. Tedy možnost, aby platební rozkazy nebo směnečné platební rozkazy byly doručovány opatrovníkům žalovaných neznámého pobytu, je nutno zcela zamítnout. Jen na okraj lze k tomu připojit dvě poznámky. Předně je nutno uvážit, že platilo-li by, že lze doručit platební rozkazy i těmto opatrovníkům, nebylo nikdy žádných nedoručitelných platebních rozkazů běžných ani směnečných (šekových). Takto by šly doručit úplně všechny. Ustanovení § 173 odst. 2 a § 175 odst. 2 o.s.ř. neměla by nikdy místa. Druhá poznámka se týká možné námitky, že významnou část skupiny osob neznámého pobytu tvoří osoby, které se svým věřitelům, soudů a úřadům záměrně a plánovitě vyhýbají. To je jistě pravda. Stejně tak ovšem platí, že mezi těmito osobami neznámého pobytu jsou početně zastoupeni ti, kdo pobývají déle v cizině, náhle onemocněli nebo z jiných závažných důvodů nemohou se zdržovat ve svém obvyklém a jinak běžně známém bydlišti. Tyto osoby by rády hájily svá práva i před soudem, ale významné okolnosti jim v tom brání. Při tom na počátku řízení prakticky nikdy nelze poznat, o který z těchto případů se jedná. To se, pokud vůbec, ozřejmí až později v průběhu řízení. Je nutno říci, že i kdyby v množině osob neznámého pobytu byla jen jedna jediná osoba takto postižená, stejně je nutné ochránit její zájmy, i kdyby se tím měla otevřít možnost všem ostatním, aby toho zneužívali. Tedy soud prvého stupně postupoval zcela správně, když směnečný platební rozkaz zrušil, když zjistil, že žalovanému doručit jej nelze. Plně namístě pak bylo i ustanovení opatrovníka a to nikoliv proto, aby mu byl doručen směnečný platební rozkaz, nýbrž proto, aby s ním mohlo řízení pokračovat, počínaje samozřejmě doručením napadeného usnesení. Tedy ani žalobce není postupem soudu zkrácen v možnosti obhájit svůj uplatněný nárok před soudem a dosáhnout jeho přiznání. Jen se tak může stát pouze po standardním nalézacím řízení a již jen rozsudkem a nikoliv ve zkráceném řízení a směnečným platebním rozkazem. Napadené usnesení soudu prvého stupně je tedy věcně správné a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. Protože v tomto řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. V Praze dne 10. února 2006 JUDr. Zdeněk  K o v a ř í k, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: 3 5 Cmo 42/2006-21 U s n e s e n í  Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce K. s. ú. d. D.,  sídlem P., zastoupeného Mgr. L. V., advokátem v P. 16 (adresa pro doručování P.) proti žalovanému V. V.,  bytem D.  V.,  Slovenská republika, zastoupeného opatrovníkem I. M., vyšším soudním úředníkem Městského soudu v Praze o Sk 19 249,- s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení  Městského soudu v Praze ze dne 28.11.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-16, t a k t o :  Napadené usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zrušil soud prvého stupně svůj směnečný platební rozkaz ze dne 9.2.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-7 pro nedoručitelnost podle § 175 odst. 2 a § 173 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Poukázal na to, že žalovanému byl, aby mu bylo možné doručit napadené usnesení, ustanoven opatrovník. Protože ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. odkazuje pouze na ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. a nikoliv také na předchozí prvý odstavec, který u běžných platebních rozkazů vylučuje náhradní doručení, lze směnečný platební rozkaz doručit do vlastních rukou i náhradně a proto by postačovalo doručit jej i opatrovníkovi. Odvolací soud konstatuje, že je nepochybné, že žalovanému, když se místo jeho pobytu přes všechno rozumné úsilí soudu prvého stupně nepodařilo vypátrat, směnečný platební rozkaz doručit nelze. Usnesením ze dne 17.8.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-14 byl skutečně soudem prvého stupně ustanoven žalovanému jako osobě neznámého pobytu opatrovník podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Směnečný platební rozkaz je samostatnou formou zkráceného soudního řízení a je jistě nutno souhlasit s odvolatelem, že pokud ustanovení § 175 o.s.ř. neodkazují výslovně na předpisy o běžném platebním rozkazu, jak jsou obsažena v § 172 až 174 o.s.ř., nelze je do oblasti směnečného platebního rozkazu vtahovat. Proto je, jak se ostatně zcela obecně uznává, možné doručení směnečného platebního rozkazu sice do vlastních rukou žalovaného, ale i náhradním způsobem a je možné jeho doručení i do ciziny, jak se o ně soud prvého stupně také pokoušel, které je obecně pro běžné platební rozkazy vyloučeno ustanovením § 172 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Ovšem ani u běžných platebních rozkazů ani u směnečných či šekových platebních rozkazů není dokonce vyloučena rovněž možnost, že bude účastníku doručováno přes jiné osoby. Nastane-li situace, která sice není zcela běžná, ale je vždy možná, že žalovaný předložil již dříve soudu plnou moc svého procesního zástupce (advokáta, obecného zmocněnce), bude postupováno podle § 45c o.s.ř. a tedy i platební rozkazy všeho druhu budou doručovány jen tomuto zástupci (právě pro směnečné platební rozkazy viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.7.2002 sp. zn. 5 Cmo 236/2002, Soudní rozhledy č. 10/2002, str. 351). Totéž platí i pro zákonné zástupce účastníka pouze s výjimkou případu osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům ve smyslu § 23 o.s.ř., kdy je nutno doručovat vedle zákonného zástupce platební rozkazy rovněž této osobě. Zde ovšem máme účastníka známého pobytu, obecně dosažitelného, který jen nechává za sebe vystupovat jinou osobu, nebo kterému je taková jiná osoba přiřčena zákonem nebo na základě zákona. Tyto zastupující osoby také znají nebo alespoň mohou znát poměra účastníka a jsou schopny za něho kvalifikovaně v řízení vystupovat. Tito účastníci zároveň sami nebo prostřednictvím svých zákonných zástupců o probíhajícím řízení vědí a vědět mohou. Jinak je tomu s osobami neznámého pobytu. Ty se o zahájeném řízení nedozvídají a také opatrovníci mohou mít jen spíše dílčí a většinou velmi málo určitý přehled o poměrech účastníka. Tedy tito opatrovníci ve většině případů nejsou schopni postihnout v řízení řešený problém v jeho komplexnosti. Proto i pro běžné platební rozkazy ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. stanoví, že nelze-li je doručit, soud jej zruší. To nemá nic společného s formou doručování, nýbrž právě jen s okolností, že na někoho, kdo nemůže o řízení vědět, nemůže mít platební rozkaz ony tíživé důsledky, jež jsou s ním jinak spojeny. Při tom v tomto případě byla by pozice opatrovníka jednodušší v tom, že k účinnosti odporu nepožaduje se žádné zdůvodnění této obrany. Tím spíše musí to platit ve směnečném rozkazním řízení, kde je nutno v extrémně krátké lhůtě uplatnit veškerou obranu a to nikoliv formálním procesním úkonem jakým je odpor, ale meritorně, když námitky, mají-li vést k účinné obraně žalovaného, musí být věcně odůvodněny. To by bylo zjevně nad síly většiny v úvahu přicházejících opatrovníků a důsledky pro účastníka byly by fatální. Potom výklad předmětných ustanovení, jak jej předkládá odvolatel, vedl by k popření práva na spravedlivý proces zaručený Listinou. Tedy možnost, aby platební rozkazy nebo směnečné platební rozkazy byly doručovány opatrovníkům žalovaných neznámého pobytu, je nutno zcela zamítnout. Jen na okraj lze k tomu připojit dvě poznámky. Předně je nutno uvážit, že platilo-li by, že lze doručit platební rozkazy i těmto opatrovníkům, nebylo nikdy žádných nedoručitelných platebních rozkazů běžných ani směnečných (šekových). Takto by šly doručit úplně všechny. Ustanovení § 173 odst. 2 a § 175 odst. 2 o.s.ř. neměla by nikdy místa. Druhá poznámka se týká možné námitky, že významnou část skupiny osob neznámého pobytu tvoří osoby, které se svým věřitelům, soudů a úřadům záměrně a plánovitě vyhýbají. To je jistě pravda. Stejně tak ovšem platí, že mezi těmito osobami neznámého pobytu jsou početně zastoupeni ti, kdo pobývají déle v cizině, náhle onemocněli nebo z jiných závažných důvodů nemohou se zdržovat ve svém obvyklém a jinak běžně známém bydlišti. Tyto osoby by rády hájily svá práva i před soudem, ale významné okolnosti jim v tom brání. Při tom na počátku řízení prakticky nikdy nelze poznat, o který z těchto případů se jedná. To se, pokud vůbec, ozřejmí až později v průběhu řízení. Je nutno říci, že i kdyby v množině osob neznámého pobytu byla jen jedna jediná osoba takto postižená, stejně je nutné ochránit její zájmy, i kdyby se tím měla otevřít možnost všem ostatním, aby toho zneužívali. Tedy soud prvého stupně postupoval zcela správně, když směnečný platební rozkaz zrušil, když zjistil, že žalovanému doručit jej nelze. Plně namístě pak bylo i ustanovení opatrovníka a to nikoliv proto, aby mu byl doručen směnečný platební rozkaz, nýbrž proto, aby s ním mohlo řízení pokračovat, počínaje samozřejmě doručením napadeného usnesení. Tedy ani žalobce není postupem soudu zkrácen v možnosti obhájit svůj uplatněný nárok před soudem a dosáhnout jeho přiznání. Jen se tak může stát pouze po standardním nalézacím řízení a již jen rozsudkem a nikoliv ve zkráceném řízení a směnečným platebním rozkazem. Napadené usnesení soudu prvého stupně je tedy věcně správné a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. Protože v tomto řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. V Praze dne 10. února 2006 JUDr. Zdeněk  K o v a ř í k, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: 3 5 Cmo 42/2006-21 U s n e s e n í  Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce K. s. ú. d. D.,  sídlem P., zastoupeného Mgr. L. V., advokátem v P. 16 (adresa pro doručování P.) proti žalovanému V. V.,  bytem D.  V.,  Slovenská republika, zastoupeného opatrovníkem I. M., vyšším soudním úředníkem Městského soudu v Praze o Sk 19 249,- s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení  Městského soudu v Praze ze dne 28.11.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-16, t a k t o :  Napadené usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zrušil soud prvého stupně svůj směnečný platební rozkaz ze dne 9.2.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-7 pro nedoručitelnost podle § 175 odst. 2 a § 173 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Poukázal na to, že žalovanému byl, aby mu bylo možné doručit napadené usnesení, ustanoven opatrovník. Protože ustanovení § 175 odst. 2 o.s.ř. odkazuje pouze na ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. a nikoliv také na předchozí prvý odstavec, který u běžných platebních rozkazů vylučuje náhradní doručení, lze směnečný platební rozkaz doručit do vlastních rukou i náhradně a proto by postačovalo doručit jej i opatrovníkovi. Odvolací soud konstatuje, že je nepochybné, že žalovanému, když se místo jeho pobytu přes všechno rozumné úsilí soudu prvého stupně nepodařilo vypátrat, směnečný platební rozkaz doručit nelze. Usnesením ze dne 17.8.2005 č.j. 23 Sm 9/2005-14 byl skutečně soudem prvého stupně ustanoven žalovanému jako osobě neznámého pobytu opatrovník podle § 29 odst. 3 o.s.ř. Směnečný platební rozkaz je samostatnou formou zkráceného soudního řízení a je jistě nutno souhlasit s odvolatelem, že pokud ustanovení § 175 o.s.ř. neodkazují výslovně na předpisy o běžném platebním rozkazu, jak jsou obsažena v § 172 až 174 o.s.ř., nelze je do oblasti směnečného platebního rozkazu vtahovat. Proto je, jak se ostatně zcela obecně uznává, možné doručení směnečného platebního rozkazu sice do vlastních rukou žalovaného, ale i náhradním způsobem a je možné jeho doručení i do ciziny, jak se o ně soud prvého stupně také pokoušel, které je obecně pro běžné platební rozkazy vyloučeno ustanovením § 172 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Ovšem ani u běžných platebních rozkazů ani u směnečných či šekových platebních rozkazů není dokonce vyloučena rovněž možnost, že bude účastníku doručováno přes jiné osoby. Nastane-li situace, která sice není zcela běžná, ale je vždy možná, že žalovaný předložil již dříve soudu plnou moc svého procesního zástupce (advokáta, obecného zmocněnce), bude postupováno podle § 45c o.s.ř. a tedy i platební rozkazy všeho druhu budou doručovány jen tomuto zástupci (právě pro směnečné platební rozkazy viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.7.2002 sp. zn. 5 Cmo 236/2002, Soudní rozhledy č. 10/2002, str. 351). Totéž platí i pro zákonné zástupce účastníka pouze s výjimkou případu osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům ve smyslu § 23 o.s.ř., kdy je nutno doručovat vedle zákonného zástupce platební rozkazy rovněž této osobě. Zde ovšem máme účastníka známého pobytu, obecně dosažitelného, který jen nechává za sebe vystupovat jinou osobu, nebo kterému je taková jiná osoba přiřčena zákonem nebo na základě zákona. Tyto zastupující osoby také znají nebo alespoň mohou znát poměra účastníka a jsou schopny za něho kvalifikovaně v řízení vystupovat. Tito účastníci zároveň sami nebo prostřednictvím svých zákonných zástupců o probíhajícím řízení vědí a vědět mohou. Jinak je tomu s osobami neznámého pobytu. Ty se o zahájeném řízení nedozvídají a také opatrovníci mohou mít jen spíše dílčí a většinou velmi málo určitý přehled o poměrech účastníka. Tedy tito opatrovníci ve většině případů nejsou schopni postihnout v řízení řešený problém v jeho komplexnosti. Proto i pro běžné platební rozkazy ustanovení § 173 odst. 2 o.s.ř. stanoví, že nelze-li je doručit, soud jej zruší. To nemá nic společného s formou doručování, nýbrž právě jen s okolností, že na někoho, kdo nemůže o řízení vědět, nemůže mít platební rozkaz ony tíživé důsledky, jež jsou s ním jinak spojeny. Při tom v tomto případě byla by pozice opatrovníka jednodušší v tom, že k účinnosti odporu nepožaduje se žádné zdůvodnění této obrany. Tím spíše musí to platit ve směnečném rozkazním řízení, kde je nutno v extrémně krátké lhůtě uplatnit veškerou obranu a to nikoliv formálním procesním úkonem jakým je odpor, ale meritorně, když námitky, mají-li vést k účinné obraně žalovaného, musí být věcně odůvodněny. To by bylo zjevně nad síly většiny v úvahu přicházejících opatrovníků a důsledky pro účastníka byly by fatální. Potom výklad předmětných ustanovení, jak jej předkládá odvolatel, vedl by k popření práva na spravedlivý proces zaručený Listinou. Tedy možnost, aby platební rozkazy nebo směnečné platební rozkazy byly doručovány opatrovníkům žalovaných neznámého pobytu, je nutno zcela zamítnout. Jen na okraj lze k tomu připojit dvě poznámky. Předně je nutno uvážit, že platilo-li by, že lze doručit platební rozkazy i těmto opatrovníkům, nebylo nikdy žádných nedoručitelných platebních rozkazů běžných ani směnečných (šekových). Takto by šly doručit úplně všechny. Ustanovení § 173 odst. 2 a § 175 odst. 2 o.s.ř. neměla by nikdy místa. Druhá poznámka se týká možné námitky, že významnou část skupiny osob neznámého pobytu tvoří osoby, které se svým věřitelům, soudů a úřadům záměrně a plánovitě vyhýbají. To je jistě pravda. Stejně tak ovšem platí, že mezi těmito osobami neznámého pobytu jsou početně zastoupeni ti, kdo pobývají déle v cizině, náhle onemocněli nebo z jiných závažných důvodů nemohou se zdržovat ve svém obvyklém a jinak běžně známém bydlišti. Tyto osoby by rády hájily svá práva i před soudem, ale významné okolnosti jim v tom brání. Při tom na počátku řízení prakticky nikdy nelze poznat, o který z těchto případů se jedná. To se, pokud vůbec, ozřejmí až později v průběhu řízení. Je nutno říci, že i kdyby v množině osob neznámého pobytu byla jen jedna jediná osoba takto postižená, stejně je nutné ochránit její zájmy, i kdyby se tím měla otevřít možnost všem ostatním, aby toho zneužívali. Tedy soud prvého stupně postupoval zcela správně, když směnečný platební rozkaz zrušil, když zjistil, že žalovanému doručit jej nelze. Plně namístě pak bylo i ustanovení opatrovníka a to nikoliv proto, aby mu byl doručen směnečný platební rozkaz, nýbrž proto, aby s ním mohlo řízení pokračovat, počínaje samozřejmě doručením napadeného usnesení. Tedy ani žalobce není postupem soudu zkrácen v možnosti obhájit svůj uplatněný nárok před soudem a dosáhnout jeho přiznání. Jen se tak může stát pouze po standardním nalézacím řízení a již jen rozsudkem a nikoliv ve zkráceném řízení a směnečným platebním rozkazem. Napadené usnesení soudu prvého stupně je tedy věcně správné a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. Protože v tomto řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné. V Praze dne 10. února 2006 JUDr. Zdeněk  K o v a ř í k, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: