Ve sporech z obchodních závazkových vztahů, jak plynou z ustanovení § 261 odst. 1 až 6 i § 262 obch. zák. jsou věcně příslušné krajské soudy, pokud z bodů 1. až 6. § 9 odst. 3 písm.r) o.s.ř. neplyne něco jiného. Dovětek v § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. "mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti" lze vztahovat pouze na spory o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

Ncp 3497/2005-29 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pavlíkové a soudkyň JUDr. Jitky Horové a JUDr. Leandry Zilvarové ve věci žalobce: C. I. L., se sídlem G. G. R. Londýn, Velká Británie, zastoupeného Mgr. B. H., advokátem, se sídlem kanceláře P., proti žalovanému: Č.r. - M. f., se sídlem P., o zaplacení částky 10,670.096,70 Kč s příslušenstvím, t a k t o : I. K projednání a rozhodnutí věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod spisovou značkou 16 C 582/2002, jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26.10.2001 se žalující společnost domáhá na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Předmětná částka jí byla postoupena správkyní konkursní podstaty úpadce - K. b. Plzeň, a.s. v likvidaci, jako pohledávka původního věřitele - K. b. Plzeň, a.s. v likvidaci - vůči žalovanému z titulu neuhrazené kupní ceny z kupních smluv o prodeji mobilní buňky s vnitřním vybavením a zařízením v katastrálním území B., o prodeji mobilní buňky s vnitřním vybavením a zařízením v katastrálním území M. u J., a o prodeji DHM, HIM z vybavení a zařízení nebytových prostor v objektech žalovaného. V průběhu řízení vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 1 pochybnosti o své věcné příslušnosti s ohledem na ustanovení § 9 odst. 3 písm. r) o.s.ř. ve spojení s § 261 odst. 2, resp. § 262 odst. 1 obch. zák. a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp.zn. 33 Cdo 2272/98. Vyzval proto účastníky, aby se k otázce věcné příslušnosti zaujali stanovisko. Stanovisko obou účastníků k dané otázce je diametrálně odlišné. Podle žalobce je k projednání a rozhodnutí věci daná věcná příslušnost krajských soudů podle § 9 odst. 3 písm. r/ o.s.ř. Zastává názor, že se jedná o spor z obchodního závazkového vztahu ve smyslu § 261 odst. 2 obch. zák., neboť obsahem předmětných kupních smluv mělo být uspokojování veřejných potřeb. Žalovaný má naopak za to, že o obchodní závazkový vztah se nejedná ani ve smyslu § 261 odst. 2 obch. zák., ani ve smyslu § 262 odst. 1 obch. zák. Odkaz na ustanovení § 409 obch. zák. obsažený v článcích I. a V. předmětných smluv nesplňuje podle něho podmínku výslovného projevu vůle smluvních stran, aby se jejich vztahy z daných smluv, nespadající pod obchodní závazkové vztahy uvedené v § 261 obch. zák., přesto řídily obchodním zákoníkem. Vrchní soud přezkoumal stanoviska obou účastníků i předkládajícího soudu a dospěl k závěru, že zpochybnění věcné příslušnosti okresních soudů k projednání a rozhodnutí dané věci v prvním stupni je na místě. I když jde o odklon od dosavadní zavedené rozhodovací činnosti, která vyplývala spíše z kusých komentářů k ustanovení § 9 odst. 3 písm. r/ o.s.ř. než přímo z tohoto ustanovení, dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že uvedené ustanovení nelze vyložit jinak, než že dopadá na spory ze všech obchodních závazkových vztahů, jak jsou stanoveny v § 261 odst. 1 až 6 a § 262 odst. 1 obch. zák., nejsou-li uvedeny ve výjimkách pod č. 1 až 6. Podle § 9 odst. 3 písm. r/ o.s.ř. náleží projednání a rozhodnutí sporů do věcné příslušnosti krajských soudů tehdy, jde-li o "spory z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů" vyjmenovaných pod body 1 až 6 tohoto ustanovení. Z uvedeného znění je zřejmé, že k aplikaci citovaného usnesení je nezbytné, aby ve věci šlo o spor z obchodního závazkového vztahu a aby nešlo o spory uvedené ve výjimkách. Naopak nejednoznačná je se zřetelem ke gramatickému vyjádření ta část ustanovení, která je obsažena mezi čárkou za slovem "vztahů" a před slovem "s výjimkou". Záleží totiž na tom, k jakému výrazu se vztahuje spojení "mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti", zda k výrazu "z obchodních závazkových vztahů", nebo k výrazům "o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení". Na prvním místě uvedenou možnost Vrchní soud v Praze nepokládá za správnou. Pokud by se totiž dodatek "mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti" měl vztahovat ke všem "dalším obchodním závazkovým vztahům", byl by takový výklad nejen v rozporu s gramatickým vyjádřením, ale znamenal by i ničím nepodložené omezení věcné příslušnosti krajských soudů jen na spory z obchodních závazkových vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti podle § 261 odst. 1 obch. zák. a ve svých důsledcích tak i nerovnoprávnost účastníků obchodních závazkových vztahů ve vztahu k zákonnému soudu. Je tedy třeba posoudit, zda spor v dané věci je sporem z obchodního závazkového vztahu, vymezeného v § 261 odst. 1 až 6, resp. § 262 odst. 1 obch. zák. V této otázce se Vrchní soud v Praze neztotožňuje se žalobcem v závěru, že v dané věci se jedná o obchodní závazkový vztah podle § 261 odst. 2 obch. zák. Kupní smlouvy, jimiž K. b. Plzeň, a.s. v likvidaci, prodávala Č. r. - M. f. majetek, který nepotřebovala, nelze totiž podle přesvědčení vrchního soudu pokládat za smlouvy, jejichž obsahem je uspokojování veřejných potřeb; v žádném případě pak nejde ze strany prodávajícího podnikatele o výkon jeho podnikatelské činnosti, nýbrž o zpeněžování majetku v rámci jeho likvidace. O obchodní závazkový vztah však v dané věci přesto jde, i když podle ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák. V článcích 1 předmětných kupních smluv je totiž shodně uvedeno, že byly účastníky uzavřeny "ve svobodné vůli a v souladu s § 409 a násl. Obchodního zákoníku v jeho platném znění", v článcích 5 pak, že i "pro ostatní právní poměry vzniklé z této kupní smlouvy platí příslušná ustanovení § 409 a násl. Obchodního zákonku". Tímto označením dali účastníci jasně najevo, že si přejí svůj vztah podřídit obchodnímu zákoníku. Jen pro úplnost se v této souvislosti podotýká, že striktní závěr vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2000, sp. zn. 33 Cdo 1962/98 a shrnutý do právní věty, že písemná dohoda ve smyslu § 262 odst. 1 obch. zák. musí obsahovat výslovný projev vůle, že závazkový vztah smluvních stran, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obch. zák., se bude řídit obchodním zákoníkem, nebyl k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek schválen a naopak v jeho pozdějších rozhodnutích (srov. mj. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21.5.2001, sp. zn. 33 Cdo 15/2001) je již zastáván názor, z něhož vychází i toto rozhodnutí.. Ze všech uvedených důvodů rozhodl Vrchní soud v Praze tak, jak je uvedené ve výroku jeho rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Praze dne 22. února 2006 JUDr. Alena Pavlíková v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: