„Kriteria uvedená v ustanovení § 32 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání má správce respektovat i tehdy, uspokojuje-li v průběhu konkursu pohledávky uvedené v ustanovení § 31 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání, proto je oprávněn uspokojit v průběhu konkursního řízení pohledávky za podstatou dle ustanovení § 31 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání pouze za předpokladu, že výtěžek zpeněžení podstaty postačuje i na úhradu těch pohledávek, které dle § 32 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání nutné uspokojit nejdříve.“

15 Cmo 178/2007-117 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v právní věci žalobkyně: JUDr.E. Š., sídlem H. K., správkyně konkursní podstaty úpadce I. P., proti žalovanému: Ing.Mgr.J. Ch., bytem H. B., zast. advokátem JUDr.R. J., sídlem H. B., o zaplacení 1,885.657,- Kč a 3.964,- Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 47 Cm 239/2006-98 ze dne 5.června 2007, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 47 Cm 239/2006-98 ze dne 5.června 2007 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1,885.657,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% od 17.2.2004 do zaplacení, a částky 3.964,- Kč. Žalobkyni soud uložil, aby žalovanému zaplatila na náhradu nákladů řízení 76.752,- Kč. V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně jako správkyně konkursní podstaty, jež byla ustavena poté, co žalovaný byl této funkce v konkursu vedeném na majetek úpadce I. P., a.s. zproštěn, se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedených částek, které představují škodu způsobenou porušením právních povinností. Škoda ve výši 1,885.657,- Kč vnikla tak, že žalovaný věřitelům první tříd, dříve než byla schválena konečná zpráva a rozvrh, tuto částku vyplatil na úhradu jejich pohledávek, částka 3.964,- Kč představuje škodu, jež vznikla zaplacením poštovného při doručování poštovních poukázek. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že mezi účastníky není sporu o tom, že v době prohlášení konkursu na majetek úpadce byly pohledávky, k jejichž upokojení žalovaný použil částku 1,885.657,- Kč, pohledávkami první třídy. Zákon č.105/2000 Sb., který nabyl účinnosti 1.5.2000, jímž bylo mimo jiné změněno ust. § 31 zákona o konkursu a vyrovnání, předmětné pohledávky zařadil mezi pohledávky, které patří mezi pracovní nárok. Dle přechodného ustanovení je nutné tyto pohledávky, původně zařazené mezi pohledávky první třídy, považovat za pohledávky za podstatou. Vzhledem k tomu, že z ust. § 31 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání vyplývá, že uvedené pohledávky lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení a není nutné vyčkat na rozvrh, žalovaný neporušil žádnou právní povinnost když na jejich uspokojení vyplatil částku 1,885.657,- Kč a uhradil poštovné ve výši 3.964,- Kč. Z tohoto důvodu se soud neztotožnil s názorem žalobkyně, že pokud v konkursu zůstaly nezaplacené pohledávky za podstatou ve výši 4,766.014,88 Kč, které není možné v celém rozsahu již uhradit, je nutno vyplacenou částku 1,885.657,- Kč a 3.964,- Kč považovat za škodu způsobenou konkursní podstatě. O náhradě nákladů řízení soud rozhodla dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala zejména tím, že žalovaný do konkursní podstaty získal finanční prostředky celkem ve výši 21,834.990,04 Kč. Z této částky uhradil náklady spojené se správou a udržováním podstaty, zálohu na náklady správce, mzdové náklady a poštovné v celkové výši 10,863.007,75 Kč, a dále oddělenému věřiteli vyplatil částku 2,638.101,57 Kč. Proto ke dni 16.2.2004, kdy žalovaný z účtu konkursní podstaty vybral předmětné částky, byl na účtu zůstatek 8,3 mil Kč, který nepostačoval na úhradu dosud neuhrazených pohledávek za podstatou ve výši 4,4 mil Kč a pohledávky odděleného věřitele ve výši 5,1 mil Kč. Žalovaný měl správně nejdříve uspokojit hotové výdaje a odměnu správce, dále náklady spojené s udržováním a správou podstaty, poté soudní poplatek za konkurs a v případě, že by zbylá částka nepostačovala na úhradu všech uvedených pohledávek v tomto pořadí, měly se tyto pohledávky uspokojit poměrně. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný. Dle jeho názoru odvolací argumentace vychází z chybné aplikace ust. § 30 a násl. zákona o konkursu a vyrovnání. Z textu ust. § 31 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání vyplývá, že pro uspokojení pracovních nároků dle ust. § 31 odst.3 zákona o konkursu a vyrovnání neplatí požadavek pravomocného rozvrhového usnesení ani obecná zásada poměrného uspokojení a tyto nároky lze uspokojit kdykoliv během konkursu. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 K 75/99-230 ze dne 16.6.1999 byl na majetek úpadce I. P., a.s. prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven žalovaný. Poté, co zákonem č.105/2000 Sb., jenž nabyl účinnosti 1.5.2000, bylo mimo jiné změněno ust. § 31 zákona odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání, žalovaný zařadil přihlášené pohledávky představující pracovní nároky uvedené v ust. § 31 odst. 3 písm. a) a b) a původně zjištěné jako pohledávky první třídy, mezi pohledávky za podstatou jako pracovní nároky. Poté 16.2.2004 zaplatil na jejich úhradu částku ve výši 1,885.657,- Kč a uhradil poštovné spojené s touto platbou ve výši 3,479.740,- Kč. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 K 75/99-2027 ze dne 9.9.2004 byl žalovaný zproštěn funkce správce konkursní podstaty úpadce a správkyní konkursní podstaty byla ustavena žalobkyně. Podle bodu 1. článku II zákona č. 105/2000 Sb., jímž byl s účinností od 1.5.2000 změněn zákon o konkursu a vyrovnání, tedy i ust. § 31 tohoto zákona, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností, není-li dále stanoveno jinak; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona zůstávají zachovány. Protože pod body 1. až 7. článku II zmíněného zákona není uvedeno nic, z čeho by bylo lze dovodit, že v řízeních zahájených před 1.5.2000 by při uspokojování pohledávek v konkursu mělo být postupováno podle dosavadních předpisů, nelze než aplikovat novelizovanou úpravu. Proto není na místě spatřovat pochybení žalovaného v tom, že původně přihlášené pohledávky, představující pracovní nároky, které byly zjištěny jako pohledávky první třídy, zařadil mezi pohledávky, jež představují pracovní nároky uvedené v ust. § 31 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Pohledávky představující pracovní nároky lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení, jak vyplývá z ust. § 31 odst. 1 zákona po konkursu a vyrovnání. Uvedené ustanovení je nutno vykládat ve vztahu k ust. § 32 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, dle něhož za situace, kdy výtěžek zpeněžení podstaty nepostačuje na úhradu všech pohledávek za podstatou, uspokojí se v rozvrhu nejdříve hotové výdaje a odměna správce, potom náklady spojené s udržováním a správou podstaty, poté soudní poplatek za konkurs, poté pohledávky výživného ze zákona; ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Proto správce konkursní podstaty při rozhodování, zda v průběhu konkursního řízení uhradí nároky dle ust. § 31 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání, musí vždy zvažovat, zda v případě jejich úhrady neohrozí úhradu pohledávek v režimu § 32 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání. Tedy předmětné pohledávky mohl žalovaný uhradit pouze za situace, pokud výtěžek zpeněžení byl dostatečně vysoký i s ohledem na ostatní pohledávky vypočtené v ust. § 32 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání. Soud prvního stupně se ovšem touto zásadní otázkou, zda výtěžek zpeněžení žalovanému dovoloval v průběhu řízení uhradit předmětné pohledávky, nezabýval a neprovedl k tomu žádné důkazy. V případě, že by po úhradě předmětných pohledávek zůstalo v konkursní podstatě dost finančních prostředků k plné úhradě pohledávek dle ust. § 32 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání, nebylo by lze totiž v postupu žalovaného spatřovat porušení právních přepisů a konkursní podstatě by škoda nemohla vzniknout. To ale žalobkyně popírá a tvrdí, že výtěžek zpeněžení neumožňoval úhradu všech pohledávek za podstatou uvedených v ust. § 32 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání, že postup žalovaného byl v rozporu s uvedeným ustanovením a konkursní postatu poškodil. K posouzení toho, zda konkursní podstatě jednáním žalovaného vznikla škoda, bude zřejmě třeba, aby žalovaná sestavila konečnou zprávu, o níž konkursní soud rozhodne postupem podle § 29 zákona o konkursu a vyrovnání. Teprve částka, která se nebude dostávat na úhradu pohledávek, jež je třeba uhradit nejdříve, může představovat škodu vzniklou konkursní podstatě. Není-li ostatní majetek podstaty dosud zpeněžen, tedy nejsou-li podmínky pro sestavení konečné zprávy, bylo by lze případně rozhodnout o žalobě toliko mezitímním rozsudkem, pokud by již bylo zjevné, že konkursní podstatě škoda skutečně vnikne, tedy za situace, kdy nebude pochyb o nedostatečnosti prostředků k úhradě pohledávek v režimu ust. § 32 zákona o konkursu a vyrovnání. Zároveň je však namístě doplnit, že spolu s konečnou zprávou předkládají vyúčtování svých odměn a výdajů všichni v konkursu činní správci, o nichž soud musí též rozhodnout. Není proto vyloučeno, že případná škoda může být ponížena o sumu, o kterou třeba konkursní soud právě z důvodu pochybení žalovaného jeho odměnu sníží. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že na základě zjištění soudu prvního stupně zatím nelze posoudit, zda žalovaný v konkursu postupoval chybně a zda v příčinné souvislosti s tímto postupem konkursní podstatě vznikla škoda. Za dané situace odvolací soud napadené usnesení dle ust. § 219 a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 17.ledna 2007 JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení :