V případě eventuálního petitu je pro výpočet paušální odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně.

5 Cmo 158/2008 - 269 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudců JUDr. Hany Zachystalové a Mgr. Mileny Filingerové ve věci žalobce: K.b., a.s., se sídlem P., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, se sídlem P., proti žalovanému: M. P., a.s., se sídlem P., zastoupenému JUDr. K. Š., advokátem, se sídlem Č. B., o určení neúčinnosti smluv o úplatném převodu cenných papírů, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 50 Cm 439/2002-255 ze dne 13. prosince 2007 t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném rozsahu, tj. ve výroku III. o náhradě nákladů řízení mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce JUDr. K. Š., advokáta, částku 278 848,71 Kč, a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce JUDr. K. Š., advokáta, do tří dnů od doručení tohoto usnesení náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 952,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem zamítl soud prvého stupně žalobu o určení neúčinnosti smlouvy o úplatném převodu cenných papírů společnosti M. K., a.s., ze dne 19.11.1999 a o povinnosti vydat do konkursní podstaty úpadce Satrapa, a.s. v likvidaci, 103 800 kusů kmenových zaknihovaných akcií na majitele emitenta M. K., a.s., o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč za 1 akcii, in eventum zaplatit do konkursní podstaty Kč 63,318.000,- Kč s příslušenstvím, dále zamítl žalobu o určení neúčinnosti smlouvy o úplatném převodu cenných papírů společnosti M. S., a.s., ze dne 19.11.1999 a o povinnosti vydat do konkursní podstaty úpadce S., a.s. v likvidaci 118 kusů kmenových listinných akcií na majitele emitenta M. S., a.s., o jmenovité hodnotě 1,000.000,- Kč za 1 akcii a 782 kusů kmenových listinných akcií na majitele emitenta M. S., a.s. o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč za 1 akcii, in eventum zaplatit do konkursní podstaty 171,046.080,- Kč s příslušenstvím. Současně byla žalobci uložena povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 283.279,50 Kč a státu náhradu nákladů řízení ve výši 52,- Kč. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že na základě smluv o úplatném převodu cenných papírů ze dne 19.11.1999 došlo k řádnému převodu akcií na žalovaného. Dohodnutá kupní cena nevybočuje v intervalu stanoveného znaleckým posudkem a nelze ji tedy označit za nápadně nevýhodnou z pohledu jedné ze smluvních stran. Nelze proto přisvědčit nároku žalobce z titulu neúčinnosti právního úkonu či jeho odporovatelnosti. Na straně žalovaného vznikl závazek k zaplacení kupní ceny, jehož tvrzený zánik započtením nebyl prokázán. Žaloba byla proto v plném rozsahu zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému byla přiznána paušální odměna za zastoupení advokátem dle § 3 odst. 1 bod 7 vyhl.č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31.8.2006 ve výši 215.160,- Kč, přičemž soud vycházel z hodnoty předmětu sporu ve výši 234,364.080,- Kč, dále paušální náhrady výdajů v celkové výši 450,- Kč a 2.700,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., náhrada za ztrátu času ve výši 1.500,- a 6.000,- Kč dle § 14 vyhl.č. 177/1996 Sb., náhrada cestovních výdajů ve výši 11.340,- a 900,- Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 45.229,50 Kč. Celkem tedy byla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 283 279,50 Kč. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. byl dále žalobce zavázán k náhradě nákladů řízení vzniklých státu v rozsahu částky přiznané Středisku cenných papírů. Žalobce napadl rozsudek ve výroku III., jímž mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých žalovanému, včas podaným odvoláním a domáhá se jeho změny tak, aby výše náhrady byla stanovena dle ustanovení § 5 písm. c) vyhl.č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31.8.2006. Uvedl, že soud prvního stupně aplikoval na daný případ nedopadající ustanovení § 3 odst. 1, bod 7. vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění platném do 31.8.2006. Soud vycházel z hodnoty předmětu sporu ve výši 234,364.080,- Kč, žalobce se však v předmětném řízení domáhal určení neúčinnosti smlouvy o převodu cenných papírů. Svou povahou jde tedy o žalobu určovací, nikoli o žalobu na plnění. Žalobce se proto domnívá, že není dána žádná relevantní skutečnost, která by soudu umožnila odchýlit se od aplikace ust. § 5 vyhlášky č. 484/2000 Sb., podle něhož se stanoví sazba odměny ve věcech určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, přičemž podle písm. c) tohoto ustanovení činí sazba odměny 6.200,- Kč. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že v řízení zahájeném u Městského soudu v Praze dne 19.11.2002 se žalobce zprvu domáhal pouze určení neúčinnosti dvou smluv o úplatném převodu cenných papírů ze dne 19.11.1999 uzavřených mezi společnostmi S., a.s. v likvidaci a M. P., a.s., jimiž došlo k převodu cenných papírů, s odůvodněním, že tyto právní úkony úpadce zkracují spokojení pohledávek konkursních věřitelů. K návrhu učiněnému podáním žalobce ze dne 3.9.2004 připustil soud změnu žaloby tak, aby žalovanému byla na základě stejného skutkového základu, který byl ovšem v žalobě popsán pouze s maximální možnou stručností a teprve tímto podáním doplněn o vylíčení rozhodných skutečností, dále uložena povinnost vydat do konkursní podstaty úpadce S., a.s. v likvidaci, předmětné cenné papíry, tj. 118 kusů kmenových akcií emitenta M. S., a.s., o jmenovité hodnotě 1,000.000,- Kč za 1 akcii, dále 782 kusů kmenových akcií téhož emitenta o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč za 1 akcii a konečně 103.800 kusů kmenových akcií emitenta M. K., a.s. o jmenovité hodnotě 1,000.000,- Kč za 1 akcii. Celkem tedy žalobce požadoval vydání 900 kusů akcií emitenta M. S., a.s. v úhrnné nominální hodnotě 118 782 000,- Kč a 103 800 kusů akcií emitenta M. K., a.s., v nominální hodnotě 103 800 000,- Kč. Pro případ, že žalovaný požadované akcie nemá, navrhl žalobce in eventum, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit do konkursní podstaty úpadce S., a.s. v likvidaci, sjednanou kupní cenu ve výši 171,046.080,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % p.a. ode dne 8.9.2004 do zaplacení a 63,318.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % p.a. ode dne 8.9.2004 do zaplacení. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobou ve znění její soudem připuštěné změny bylo uplatněno celkem 6 různých nároků, z toho dva nároky eventuální, požadované žalobcem pouze pro případ, že návrhu na vydání akcií nebude možno vyhovět. Jak vyslovení neúčinnosti obou smluv o převodu cenných papírů, tak i vydání cenných papírů (event. zaplacení jejich kupní ceny) do konkursní podstaty by se přitom žalobce nepochybně mohl domáhat v několika řízeních, zahájených na základě samostatně podaných návrhů. Skutečnost, že tak neučinil a využil svého dispozičního oprávnění, umožňujícího mu učinit veškeré shora uvedené nároky předmětem jediného řízení, na množství těchto nároků ničeho nemění. Za podmínek, kdy to zákon připouští, představuje spojení věcí ke společnému řízení účelný postup, jehož důvodem je hospodárnost řízení zejména ve stadiu dokazování. Mnohost uplatněných nároků se však ale v takovém případě musí projevit nejen ve výroku rozhodnutí ve věci samé, ale také ve výši poplatkové povinnosti žalobce (§ 6 a 6a zákona č. 549/1991 Sb.) a ve výši odměny za zastupování účastníka advokátem. Soud prvního stupně na své rozhodnutí o přiznání paušální odměny zástupce žalovaného aplikoval sice správný právní předpis, tedy vyhlášku č. 484/2000 Sb., ve znění platném do 31.8.2006 (dále jen „vyhláška“), nesprávně jej však vyložil. Podle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky se stanoví sazby odměn pro řízení v jednom stupni z peněžité částky, která je předmětem řízení, anebo podle druhu projednávané věci. Podle ust. § 17 vyhlášky bylo-li ke společnému řízení spojeno více věcí, určí se sazba odměn a) stanovených procentem z předmětu řízení ze součtu předmětu řízení všech spojených věcí, b) stanovených pevnou částkou podle druhu projednávané věci nebo procentem z předmětu řízení a pevnou částkou podle druhu projednávané věci součtem jednotlivých sazeb. Žalobou byly spojeny ke společnému řízení dvě jinak samostatné věci, tj. určení neúčinnosti smlouvy o úplatném převodu cenných papírů společnosti M. K., a.s., ze dne 19.11.1999 a zároveň určení neúčinnosti smlouvy o úplatném převodu cenných papírů společnosti M. S., a.s., ze dne 19.11.1999. Odměna za zastoupení je v těchto případech stanovena pevnou částkou podle druhu projednávané věci a činí dle § 8 písm. b) vyhlášky 6.200,- Kč. S ohledem na spojení věcí se sazba odměn určuje podle § 17 písm. b) součtem obou sazeb a činí tedy 12.400,- Kč. K této částce je nutno dle citovaného ustanovení dále připočíst sazbu odměn za řízení o nároku na vydání cenných papírů. Za předmět řízení ve smyslu ust. § 3 odst. 1 vyhlášky se v tomto případě považuje podle ust. § 3 odst. 5 vyhlášky částka 222,582.000,- Kč tvořená součtem jmenovitých hodnot akcií, o jejichž vydání jde. Přestože vyhláška neobsahuje ustanovení výslovně upravující výši odměny advokáta v řízení, jehož předmětem je eventuální nárok, jako je tomu v případě stanovení výše soudního poplatku, je nutno i při rozhodování o určení sazby odměny advokáta vycházet z povahy eventuálního nároku. O žalobu s eventuálním petitem jde tehdy, jestliže se žalobce domáhá uložení určité povinnosti (případně vyhovění jinému jeho požadavku) a teprve pro případ, že tomuto návrhu nebude vyhověno (např. bude-li zjištěno, že věc nelze vydat, protože ji žalovaný již nemá), domáhá se jiného plnění (např. náhrady škody). Pokud soud vyhoví primárnímu petitu, tj. požadavku, který byl uplatněn jako prvý v pořadí, nezabývá se již petitem eventuálním (tedy jej ani neprojednává, nečiní předmětem dokazování, nerozhoduje o jeho zamítnutí). O eventuálním petitu rozhoduje soud jen v případě, že primární petit zamítne. V době zahájení řízení tedy není ještě známo, zda vůbec bude eventuální nárok předmětem řízení. Je proto logické, že dle platné právní úpravy je předmětem soudního poplatku za podání žaloby pouze primární petit (§ 6a odst. 1 vyhl.č. 549/1991 Sb., v platném znění). Obdobně je třeba vycházet z nároku, který je uplatněn jako prvý v pořadí, také při stanovení paušální sazby odměny advokáta. Žalobce přece nepožaduje obě plnění současně, ale pouze jedno z nich – v daném případě buďto vydání cenných papírů do konkursní podstaty, či zaplacení jejich kupní ceny. Jako prvý v pořadí si žalobce v projednávané věci zvolil nárok na vydání celkem 104 700 kusů akcií o celkové nominální hodnotě 222,582.000,- Kč. Tuto částku je tedy třeba považovat za předmět řízení (§ 3 odst. 5 vyhlášky), přičemž sazba odměny dle § 3 odst. 1 vyhlášky činí 213.390,- Kč. Jak je již výše uvedeno, částku 234,364.080,- Kč, představující kupní cenu akcií, z níž vycházel soud prvého stupně při stanovení výše odměny, nelze pro účely stanovení výše odměny za zastoupení považovat za předmět řízení, neboť jde o částku uplatněnou eventuálním žalobním petitem. Celková výše odměny advokáta za řízení v prvním stupni je dle ust. § 17, § 8 písm. b) a § 3 odst. 1 a 5 vyhlášky tvořena součtem částek 12 400,- Kč a 213.390,- Kč a činí tedy 225.790,- Kč. Žalovanému dále přísluší 6 paušálních náhrad výdajů po 75,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. (advokátní tarif), ve znění do 31.8.2006, 9 paušálních náhrad výdajů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. ve znění platném od 1.9.2006, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k ústním jednáním konaným ve dnech 22.1.2004, 6.9.2004 a 18.11.2004 v rozsahu 3 x 10 půlhodin po 50,- Kč, tj. v celkové výši 1 500,- Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb., ve znění do 31.8.2006, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním konaným ve dnech 26.10.2006, 29.1.2007, 5.4.2007, 28.6.2007, 17.9.2007 a 13.12.2007 v rozsahu 6 x 10 půlhodin po 100,- Kč, tj. v celkové výši 6.000,- Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb., ve znění od 1.9.2006, dále náhrada cestovních výdajů při použití motorového vozidla VW GOLF RZ 2C66713 na trase z Českých Budějovic do Prahy a zpět, tj. celkem 300 km při průměrné spotřebě benzínu Natural 8,3 l/100 km, ceně PHM ve výši 30,40 Kč/l a sazbě základní náhrady ve výši 3,80 Kč/1 km dle § 8 odst. 1 zák.č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, a dle § 2 a 3 vyhl.č. 496/2005 Sb. ve výši 1 896,96 Kč za cestu k jednání konanému dne 26.10.2006, dále náhrada cestovních výdajů za cesty tímtéž vozidlem k jednáním soudu prvého stupně, která se konala ve dnech 29.1.2007, 5.4.2007, 28.6.2007, 17.9.2007 a 13.12.2007 při ceně PHM ve výši 28,10 Kč/l a sazbě základní náhrady ve výši 3,80 Kč za 1 kilometr jízdy podle § 189 odst. 1 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) a § 1 vyhl.č. 577/2006 Sb. ve výši 5 x 1 839,69 Kč, celkem tedy 9 198,45 Kč, jakož i cestovní výdaje ve výši odpovídající cestám veřejným hromadným dopravním prostředkem ve smyslu § 30 odst. 2 vyhl.č. 37/1992 Sb., v platném znění, za cesty k jednáním konaným ve dnech 22.1.2004, 6.9.2004 a 18.11.2004 ve výši 3 x 300,- Kč, neboť zástupce žalovaného nedoložil konání těchto cest osobním motorovým vozidlem (osobní vůz VW GOLF RZ 2C66713 byl dle předloženého technického průkazu registrován v ČR až dne 14.7.2005, technický průkaz jiného motorového vozidla nebyl soudu předložen). Podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náleží žalovanému rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 44 522,06 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tedy činí 278. 848,71 Kč. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku III. o náhradě nákladů řízení podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení v celkové výši 278 848,71 Kč. Podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. byla dále žalovanému, který byl v odvolacím řízení úspěšný, přiznána náhrada nákladů tohoto řízení v celkové výši 952,- Kč, sestávající z paušální odměny za zastoupení podle § 14 odst. 3 vyhl.č. 484/2000 Sb., v platném znění, snížené na poloviny podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky, tedy částka 500,- Kč, dále jedna paušální náhrada výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 152,- Kč. V Praze dne 17. června 2008 P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. JUDr. Zdeněk K o v a ř í k , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: