Jestliže správce konkursní podstaty provozuje podnik, pak se pro určení jeho odměny ve smyslu § 7 odst.1 vyhlášky č.476/1991 Sb., zohledňují jen příjmy provozu podniku, které převážily náklady na ně vynaložené, tj. jen případný zisk. Tím není soud zbaven možnosti odměnu správce přiměřeně zvýšit podle § 8 odst.3 ZKV.

1Ko 230/2008 -443 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Ivany Mlejnkové v konkursu vedeném na majetek úpadce: DRŮBEŽ PŘÍŠOVICE, a.s. se sídlem v Příšovicích 10, identifikační číslo 25058240, o odvolání věřitele: Reticulum, a.s. se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, identifikační číslo 47973561, zast. Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 K 5/2006-418 ze dne 16. července 2008 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 K 5/2006-418 ze dne 16. července 2008 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením č.j. 43 K 5/2006-418 ze dne 16. července 2008 v bodě I. výroku o tom, že námitky věřitele Reticulum, a.s. (dále jen odvolatel) jsou částečně důvodné, v bodě II. výroku schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty Mgr. Vladimíra Šintáka (dále jen správce), kdy a) příjmy z podstaty činily 29.510.751,92 Kč, b) výdaje z podstaty činily 22.727.976,99 Kč, z toho záloha na odměnu správce činila 1.700.000,- Kč, hotové výdaje správce činily 741.406,63 Kč, uspokojení oddělených věřitelů činilo 10.354.213,80 Kč, c) zůstatek k rozvrhu činil 6.782.774,93 Kč, z toho částka určená na doplatek odměny správce činila 2.517.997,- Kč a na odměnu členů věřitelského výboru 75.000,- Kč, v bodě III. výroku uložil soud správci ve lhůtě 50 dnů od právní moci usnesení předložit návrh na rozvrhové usnesení a upravený seznam přihlášek a v bodě IV. výroku uložil správci před předložením návrhu na rozvrh provést kontrolu, zda jsou uhrazeny všechny pohledávky za podstatou. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že správce předložil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a vyúčtování odměny a výdajů, kterou soud přezkoumal a vyvěsil na úřední desce soudu. Ve lhůtě podal námitky odvolatel, které soud shledal částečně oprávněnými. Odvolatel uváděl, že je nesprávně vypočtena odměna správce, když pro výpočet byla užita částka 29.365.350,51 Kč, a správce vyloučil jen finanční prostředky z bankovních kont 143.929,91 Kč a hotovost v pokladně 1.471,50 Kč. Odměna by podle jeho názoru měla být vypočtena z částky 22.310.995,35 Kč, tj. základ měl být snížen ještě o tržby z provozu podniku úpadce DRŮBEŽ PŘÍŠOVICE, a.s. (dále jen úpadce) ve výši 6.977.350,57 Kč, o inkaso daně z přidané hodnoty ve výši 192.406,- Kč a o zálohu na náklady konkursu ve výši 30.000,- Kč. Dále odvolatel tvrdil, že v situaci, kdy provozem podniku nebyl vytvořen zisk, nemůže mít správce nárok na odměnu z tržeb z provozu podniku, namítal nedůvodnost odměny z vrácené daně z přidané hodnoty za období po prohlášení konkursu, neobjasněné rozdíly mezi konečnou zprávou ze dne 28. února 2008 a ze dne 31. května 2008. Odvolatel rovněž poukazoval na to, že správce nezařadil do příjmů vratku z daně z přidané hodnoty z odměny, i když je správce plátcem daně z přidané hodnoty, a protože je i úpadce plátcem daně z přidané hodnoty, má nárok na odpočet, tedy na příjem do konkursní podstaty. Soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, tvoří odměnu správce součet odměny z částky dosažené zpeněžením konkursní podstaty a odměny určené podle počtu konkursních věřitelů. Příjmy konkursní podstaty činily 29.510.751,92 Kč, od této částky je nutno odečíst finanční prostředky na bankovních účtech úpadce ke dni prohlášení konkursu (143.929,91 Kč), finanční prostředky v pokladně úpadce (1.471.50,- Kč) a zálohu 30.000,- Kč složenou úpadcem, protože tato částka by v případě jejího neuhrazení byla na účtu úpadce ke dni prohlášení konkursu. V části týkající se složené zálohy soud námitku odvolatele uznal jako oprávněnou, a oproti předložené konečné zprávě schválil odměnu správce v částce nižší o 3.569,65 Kč. K námitce, že do příjmů konkursní podstaty měla být zahrnuta vratka daně z přidané hodnoty z odměny správce, soud uvedl, že se tak stát nemohlo, protože dosud nebyla odměna vyplacena a daň z přidané hodnoty odvedena finančnímu úřadu. V dalším průběhu konkursu může podle soudu dojít k navýšení příjmů a tím i částky určené k uspokojení věřitelů, ale bez možnosti navýšit odměnu správce, která je soudem schválena. Soud konečnou zprávu schválil, když do výroku zahrnul podstatný obsah konečné zprávy. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal do bodů I. a II. výroku a namítal, že základem pro odměnu správce měla být jen částka 22.310.955,- Kč, tedy částka snížená o příjmové položky konečné zprávy bod 2. Ostatní příjmy, písm. f), g), h). Vyslovil přitom názor, že pod pojem veškeré příjmy podstaty patří tzv. „absolutní příjmy“, neoproštěné od nákladů na jejich dosažení, může vést k absurdním závěrům, kdy správce nebude odměněn podle úspěšnosti konečného přínosu pro konkursní podstatu, ale podle objemu uskutečněných tržeb, čímž by jeho odměna rostla na úkor konkursních věřitelů. V tomto případě by i provoz ztrátového podniku byl pro správce lukrativní. Dále odvolatel namítal, že je třeba se v konečné zprávě vyvarovat uvádění jednotlivých nic neříkajících tržeb z provozu podniku úpadce jako např. „prodej služeb“ - čl. 1 bod 2 písm. f) konečné zprávy a že v rámci konečné zprávy došlo k duplikaci příjmů, jež byly již jednou zahrnuty v položce „zisk“. Takový postup je v rozporu se zásadou ochrany věřitelů a jde o bezdůvodné obohacení. Pokud se týká položky „inkaso DPH z FÚ“ (čl.1 bod 2 písm. g) konečné zprávy, pak nejde o příjem konkursní podstaty, ale o vyrovnání daně, jež v průběhu provozu podniku úpadce převýšila na vstupu její výstup. Za příjem konkursní podstaty nelze považovat ani zálohu na konkurs (položka v čl. 1 bod 2 písm. h), protože tato částka byla uhrazena ještě před prohlášením konkursu. Pokud jde o průběh konkursního řízení, odvolatel dále namítal, že návrh konečné zprávy ze dne 31. května 2008 nebyl projednán s věřitelským výborem a že soud projednal konečnou zprávu bez toho, aby o tomto jednání byli informováni členové věřitelského výboru. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K odvolání se vyjádřil správce, který uvedl, že ačkoli návrh konečné zprávy s datem 6. března 2008 byl odvolatelem původně odsouhlasen, podal proti němu odvolatel poté námitky, které nebyly se správcem projednány a ten k nim nemohl dodat vysvětlení, protože tyto námitky byly uplatněny přímo u soudu. V návaznosti na to správce upravil konečnou zprávu včetně přepočtu své odměny. Protože šlo o úpravu vycházející ze zákona, nepovažoval správce za nutné tuto úpravu znovu s členy věřitelského výboru projednat. Rozdíly mezi oběma konečnými zprávami byly objasněny při projednávání konečné zprávy dne 16. července 2008. Bylo konstatováno, že položky konečné zprávy nejsou právní úpravou přesně specifikovány a nelze je přesně navázat na jednotlivé účty v rámci podvojného účetnictví. Pokud jde o způsob výpočtu odměny, má správce za to, že zpeněžením se pro účely vyhlášky č. 479/1991 Sb. rozumí veškeré příjmy konkursní podstaty vyjma finančních prostředků patřících úpadci ke dni prohlášení konkursu. Nelze zákonodárce podezřívat , že nezná rozdíl mezi pojmy příjem a zisk, a že pokud uvedl v zákoně výslovně, které prostředky se pro výpočet odměny nezapočítávají, pak lze dovodit, že všechny ostatní prostředky se tam započítat musí. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Podle § 8 odst. 3 ZKV má správce nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZKV, tvoří odměnu správce konkursní podstaty, zástupce správce a zvláštního správce součet odměny z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty a odměny určené z počtu konkursních věřitelů. Podle odstavce 3 téhož paragrafu platí, že zpeněžením se pro účely této vyhlášky rozumí veškeré příjmy konkursní podstaty s výjimkou finančních prostředků úpadce náležejících do konkursní podstaty ke dni prohlášení konkursu. Pokud jde o námitku věřitele ohledně určení základu pro výpočet odměny správce, pak podle logického výkladu právních předpisů platí, že v případě provozu podniku se ve "veškerých příjmech" nezohledňují "absolutní příjmy" z provozu podniku, tj. příjmy neoproštěné od nákladů vynaložených na jejich dosažení. Zohledňují se jen příjmy, které převýšily náklady na ně vynaložené, tj. jen případný zisk. Takový přístup zcela odpovídá jak tomu, že s podnikem se v konkursu zachází jako s určitou autonomní částí podstaty, která se zvláště sepisuje (§ 18a odst. 1 ZKV a viz též § 5 obch. zák.) a speciálním způsobem se i zpeněžuje (§ 27a ZKV), tak tento přístup zcela odpovídá i potřebě zohlednit v odměně správce co nejlépe jeho úspěšnost při spravování podstaty. Kdyby se do základu první složky odměny správce započítávaly "absolutní příjmy" z provozu podniku, pak by správcova odměna mohla narůst do značných rozměrů bez ohledu na to, jakého celkového přínosu se z tohoto provozu podstatě dostalo. Správci by se při takovém přístupu "vyplatilo" provozovat i ztrátový podnik, a to čím déle, tím více, což by odporovalo smyslu a účelu ZKV, kterým je co nejrychlejší a nejefektivnější uspořádání majetkových poměrů dlužníka a co nejvyšší uspokojení jeho věřitelů. Ačkoli tedy správce v reakci na odvolání věřitele vycházel pouze z gramatického výkladu vyhlášky č. 476/1991 Sb., je třeba mít na zřeteli princip smyslu a účelu zákona a princip logické metody výkladu předpisů. V případě, že by zákonodárce zamýšlel, aby k výpočtu odměny správce byl užit „obrat“ z provozu podniku, jistě by to ve vyhlášce č. 476/1991 Sb. výslovně stanovil. Ze znění § 7 výše uvedené vyhlášky však nelze dovozovat, že toto bylo úmyslem zákonodárce, protože takový výklad by byl jinak příliš extenzivní už z toho důvodu, že pojmy „příjmy konkursní podstaty“ mají jiný ekonomický význam než „absolutní příjmy“ z provozu podniku tj. veškeré příjmy včetně nákladů na jejich dosažení (daně, odpisy, provozní náklady, mzdy), tedy „obrat“ podniku. Za důvodnou lze považovat i námitku odvolatele, že v konečné zprávě by neměly být uvedeny blíže nespecifikované položky jako „tržby z provozu podniku - prodej služeb“, když samotná položka „zisk“ (čl. 1 bod 2 písm. c) je nulová, a v konečné zprávě není zmínka o tom, co pod položku „tržby z provozu podniku - prodej služeb“ spadalo. Podle § 29 odst. 1 ZKV správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni. Podle odstavce 3 téhož paragrafu platí, že konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu. V rozporu s tímto ustanovením nebyl o upravené konečné zprávě věřitelský výbor informován, což potvrzuje i správce ve svém vyjádření k odvolání věřitele s tím, že šlo o úpravu vycházející ze zákona, proto nepovažoval za nutné tuto úpravu znovu s členy věřitelského výboru projednat z důvodu, že rozdíly mezi oběma konečným zprávami byly objasněny při projednávání konečné zprávy dne 16. července 2008. Z obsahu protokolu z projednání konečné zprávy ze dne 16. července 2008 plyne, že správce žádným způsobem změny mezi zněními konečných zpráv neodůvodnil (například rozdíl mezi výší tržeb z provozu podniku úpadce, kdy v první verzi konečné zprávy ze dne 6. března 2008 byly tyto tržby vyšší než v druhé verzi konečné zprávy ze dne 31. května 2008), pouze uvedl, že jde o jiné členění ve struktuře konečné zprávy a že k faktickým změnám nedošlo. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání věřitele je důvodné, a proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a 221 odst. 1 písm. a) zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, jenž v souvislosti s rozhodováním o schválení konečné zprávy znovu rozhodne i o odměně správce, a to dle kriterií uvedených v § 8 odst.3 ZKV. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 9. dubna 2009 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kůtová 1Ko 230/2008 -443 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Ivany Mlejnkové v konkursu vedeném na majetek úpadce: DRŮBEŽ PŘÍŠOVICE, a.s. se sídlem v Příšovicích 10, identifikační číslo 25058240, o odvolání věřitele: Reticulum, a.s. se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, identifikační číslo 47973561, zast. Mgr. Pavlem Baťkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 K 5/2006-418 ze dne 16. července 2008 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 K 5/2006-418 ze dne 16. července 2008 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením č.j. 43 K 5/2006-418 ze dne 16. července 2008 v bodě I. výroku o tom, že námitky věřitele Reticulum, a.s. (dále jen odvolatel) jsou částečně důvodné, v bodě II. výroku schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty Mgr. Vladimíra Šintáka (dále jen správce), kdy a) příjmy z podstaty činily 29.510.751,92 Kč, b) výdaje z podstaty činily 22.727.976,99 Kč, z toho záloha na odměnu správce činila 1.700.000,- Kč, hotové výdaje správce činily 741.406,63 Kč, uspokojení oddělených věřitelů činilo 10.354.213,80 Kč, c) zůstatek k rozvrhu činil 6.782.774,93 Kč, z toho částka určená na doplatek odměny správce činila 2.517.997,- Kč a na odměnu členů věřitelského výboru 75.000,- Kč, v bodě III. výroku uložil soud správci ve lhůtě 50 dnů od právní moci usnesení předložit návrh na rozvrhové usnesení a upravený seznam přihlášek a v bodě IV. výroku uložil správci před předložením návrhu na rozvrh provést kontrolu, zda jsou uhrazeny všechny pohledávky za podstatou. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že správce předložil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a vyúčtování odměny a výdajů, kterou soud přezkoumal a vyvěsil na úřední desce soudu. Ve lhůtě podal námitky odvolatel, které soud shledal částečně oprávněnými. Odvolatel uváděl, že je nesprávně vypočtena odměna správce, když pro výpočet byla užita částka 29.365.350,51 Kč, a správce vyloučil jen finanční prostředky z bankovních kont 143.929,91 Kč a hotovost v pokladně 1.471,50 Kč. Odměna by podle jeho názoru měla být vypočtena z částky 22.310.995,35 Kč, tj. základ měl být snížen ještě o tržby z provozu podniku úpadce DRŮBEŽ PŘÍŠOVICE, a.s. (dále jen úpadce) ve výši 6.977.350,57 Kč, o inkaso daně z přidané hodnoty ve výši 192.406,- Kč a o zálohu na náklady konkursu ve výši 30.000,- Kč. Dále odvolatel tvrdil, že v situaci, kdy provozem podniku nebyl vytvořen zisk, nemůže mít správce nárok na odměnu z tržeb z provozu podniku, namítal nedůvodnost odměny z vrácené daně z přidané hodnoty za období po prohlášení konkursu, neobjasněné rozdíly mezi konečnou zprávou ze dne 28. února 2008 a ze dne 31. května 2008. Odvolatel rovněž poukazoval na to, že správce nezařadil do příjmů vratku z daně z přidané hodnoty z odměny, i když je správce plátcem daně z přidané hodnoty, a protože je i úpadce plátcem daně z přidané hodnoty, má nárok na odpočet, tedy na příjem do konkursní podstaty. Soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, tvoří odměnu správce součet odměny z částky dosažené zpeněžením konkursní podstaty a odměny určené podle počtu konkursních věřitelů. Příjmy konkursní podstaty činily 29.510.751,92 Kč, od této částky je nutno odečíst finanční prostředky na bankovních účtech úpadce ke dni prohlášení konkursu (143.929,91 Kč), finanční prostředky v pokladně úpadce (1.471.50,- Kč) a zálohu 30.000,- Kč složenou úpadcem, protože tato částka by v případě jejího neuhrazení byla na účtu úpadce ke dni prohlášení konkursu. V části týkající se složené zálohy soud námitku odvolatele uznal jako oprávněnou, a oproti předložené konečné zprávě schválil odměnu správce v částce nižší o 3.569,65 Kč. K námitce, že do příjmů konkursní podstaty měla být zahrnuta vratka daně z přidané hodnoty z odměny správce, soud uvedl, že se tak stát nemohlo, protože dosud nebyla odměna vyplacena a daň z přidané hodnoty odvedena finančnímu úřadu. V dalším průběhu konkursu může podle soudu dojít k navýšení příjmů a tím i částky určené k uspokojení věřitelů, ale bez možnosti navýšit odměnu správce, která je soudem schválena. Soud konečnou zprávu schválil, když do výroku zahrnul podstatný obsah konečné zprávy. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal do bodů I. a II. výroku a namítal, že základem pro odměnu správce měla být jen částka 22.310.955,- Kč, tedy částka snížená o příjmové položky konečné zprávy bod 2. Ostatní příjmy, písm. f), g), h). Vyslovil přitom názor, že pod pojem veškeré příjmy podstaty patří tzv. „absolutní příjmy“, neoproštěné od nákladů na jejich dosažení, může vést k absurdním závěrům, kdy správce nebude odměněn podle úspěšnosti konečného přínosu pro konkursní podstatu, ale podle objemu uskutečněných tržeb, čímž by jeho odměna rostla na úkor konkursních věřitelů. V tomto případě by i provoz ztrátového podniku byl pro správce lukrativní. Dále odvolatel namítal, že je třeba se v konečné zprávě vyvarovat uvádění jednotlivých nic neříkajících tržeb z provozu podniku úpadce jako např. „prodej služeb“ - čl. 1 bod 2 písm. f) konečné zprávy a že v rámci konečné zprávy došlo k duplikaci příjmů, jež byly již jednou zahrnuty v položce „zisk“. Takový postup je v rozporu se zásadou ochrany věřitelů a jde o bezdůvodné obohacení. Pokud se týká položky „inkaso DPH z FÚ“ (čl.1 bod 2 písm. g) konečné zprávy, pak nejde o příjem konkursní podstaty, ale o vyrovnání daně, jež v průběhu provozu podniku úpadce převýšila na vstupu její výstup. Za příjem konkursní podstaty nelze považovat ani zálohu na konkurs (položka v čl. 1 bod 2 písm. h), protože tato částka byla uhrazena ještě před prohlášením konkursu. Pokud jde o průběh konkursního řízení, odvolatel dále namítal, že návrh konečné zprávy ze dne 31. května 2008 nebyl projednán s věřitelským výborem a že soud projednal konečnou zprávu bez toho, aby o tomto jednání byli informováni členové věřitelského výboru. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K odvolání se vyjádřil správce, který uvedl, že ačkoli návrh konečné zprávy s datem 6. března 2008 byl odvolatelem původně odsouhlasen, podal proti němu odvolatel poté námitky, které nebyly se správcem projednány a ten k nim nemohl dodat vysvětlení, protože tyto námitky byly uplatněny přímo u soudu. V návaznosti na to správce upravil konečnou zprávu včetně přepočtu své odměny. Protože šlo o úpravu vycházející ze zákona, nepovažoval správce za nutné tuto úpravu znovu s členy věřitelského výboru projednat. Rozdíly mezi oběma konečnými zprávami byly objasněny při projednávání konečné zprávy dne 16. července 2008. Bylo konstatováno, že položky konečné zprávy nejsou právní úpravou přesně specifikovány a nelze je přesně navázat na jednotlivé účty v rámci podvojného účetnictví. Pokud jde o způsob výpočtu odměny, má správce za to, že zpeněžením se pro účely vyhlášky č. 479/1991 Sb. rozumí veškeré příjmy konkursní podstaty vyjma finančních prostředků patřících úpadci ke dni prohlášení konkursu. Nelze zákonodárce podezřívat , že nezná rozdíl mezi pojmy příjem a zisk, a že pokud uvedl v zákoně výslovně, které prostředky se pro výpočet odměny nezapočítávají, pak lze dovodit, že všechny ostatní prostředky se tam započítat musí. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: Podle § 8 odst. 3 ZKV má správce nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZKV, tvoří odměnu správce konkursní podstaty, zástupce správce a zvláštního správce součet odměny z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty a odměny určené z počtu konkursních věřitelů. Podle odstavce 3 téhož paragrafu platí, že zpeněžením se pro účely této vyhlášky rozumí veškeré příjmy konkursní podstaty s výjimkou finančních prostředků úpadce náležejících do konkursní podstaty ke dni prohlášení konkursu. Pokud jde o námitku věřitele ohledně určení základu pro výpočet odměny správce, pak podle logického výkladu právních předpisů platí, že v případě provozu podniku se ve "veškerých příjmech" nezohledňují "absolutní příjmy" z provozu podniku, tj. příjmy neoproštěné od nákladů vynaložených na jejich dosažení. Zohledňují se jen příjmy, které převýšily náklady na ně vynaložené, tj. jen případný zisk. Takový přístup zcela odpovídá jak tomu, že s podnikem se v konkursu zachází jako s určitou autonomní částí podstaty, která se zvláště sepisuje (§ 18a odst. 1 ZKV a viz též § 5 obch. zák.) a speciálním způsobem se i zpeněžuje (§ 27a ZKV), tak tento přístup zcela odpovídá i potřebě zohlednit v odměně správce co nejlépe jeho úspěšnost při spravování podstaty. Kdyby se do základu první složky odměny správce započítávaly "absolutní příjmy" z provozu podniku, pak by správcova odměna mohla narůst do značných rozměrů bez ohledu na to, jakého celkového přínosu se z tohoto provozu podstatě dostalo. Správci by se při takovém přístupu "vyplatilo" provozovat i ztrátový podnik, a to čím déle, tím více, což by odporovalo smyslu a účelu ZKV, kterým je co nejrychlejší a nejefektivnější uspořádání majetkových poměrů dlužníka a co nejvyšší uspokojení jeho věřitelů. Ačkoli tedy správce v reakci na odvolání věřitele vycházel pouze z gramatického výkladu vyhlášky č. 476/1991 Sb., je třeba mít na zřeteli princip smyslu a účelu zákona a princip logické metody výkladu předpisů. V případě, že by zákonodárce zamýšlel, aby k výpočtu odměny správce byl užit „obrat“ z provozu podniku, jistě by to ve vyhlášce č. 476/1991 Sb. výslovně stanovil. Ze znění § 7 výše uvedené vyhlášky však nelze dovozovat, že toto bylo úmyslem zákonodárce, protože takový výklad by byl jinak příliš extenzivní už z toho důvodu, že pojmy „příjmy konkursní podstaty“ mají jiný ekonomický význam než „absolutní příjmy“ z provozu podniku tj. veškeré příjmy včetně nákladů na jejich dosažení (daně, odpisy, provozní náklady, mzdy), tedy „obrat“ podniku. Za důvodnou lze považovat i námitku odvolatele, že v konečné zprávě by neměly být uvedeny blíže nespecifikované položky jako „tržby z provozu podniku - prodej služeb“, když samotná položka „zisk“ (čl. 1 bod 2 písm. c) je nulová, a v konečné zprávě není zmínka o tom, co pod položku „tržby z provozu podniku - prodej služeb“ spadalo. Podle § 29 odst. 1 ZKV správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni. Podle odstavce 3 téhož paragrafu platí, že konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu. V rozporu s tímto ustanovením nebyl o upravené konečné zprávě věřitelský výbor informován, což potvrzuje i správce ve svém vyjádření k odvolání věřitele s tím, že šlo o úpravu vycházející ze zákona, proto nepovažoval za nutné tuto úpravu znovu s členy věřitelského výboru projednat z důvodu, že rozdíly mezi oběma konečným zprávami byly objasněny při projednávání konečné zprávy dne 16. července 2008. Z obsahu protokolu z projednání konečné zprávy ze dne 16. července 2008 plyne, že správce žádným způsobem změny mezi zněními konečných zpráv neodůvodnil (například rozdíl mezi výší tržeb z provozu podniku úpadce, kdy v první verzi konečné zprávy ze dne 6. března 2008 byly tyto tržby vyšší než v druhé verzi konečné zprávy ze dne 31. května 2008), pouze uvedl, že jde o jiné členění ve struktuře konečné zprávy a že k faktickým změnám nedošlo. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání věřitele je důvodné, a proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a 221 odst. 1 písm. a) zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, jenž v souvislosti s rozhodováním o schválení konečné zprávy znovu rozhodne i o odměně správce, a to dle kriterií uvedených v § 8 odst.3 ZKV. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 9. dubna 2009 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kůtová