Aplikace ustanovení § 73 odst.1 písm.a) tr.zák. o ochranném opatření zabráním věci přichází v úvahu i ve vztahu k věci náležející pachateli trestně neodpovědnému pro nedostatek věku či pro nepříčetnost. Alternativa právní věty:poznámka č.1: opačně Komentář k tr.zákonu a např. R 1/70 poznámka č.2: platí i při úpravě v novém trestním zákoníku, viz. zejména § 101 odst.1 písm.a), odst.2 písm.a)

Podle § 149 odst.1 písm.a) tr.ř. se napadené usnesení zrušuje a rozhoduje se tak, že podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák. se nezletilému T. B. ukládá zabrání věci a to bankovky nominální hodnoty 200,- Kč sériové č. D9364607, bankovky nominální hodnoty 200,- Kč sériové č.E16132546, bankovky nominální hodnoty 100,- Kč sériové č. E36484625 a ručního navijáku na rybářský prut zn. Quando F 530, šedé barvy s vlascem, včetně papírové krabice. Odůvodnění: Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo rozhodnuto tak, že podle § 73 odst.1 písm.a) trestního řádu ( správně trestního zákona ) se zamítá návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni sp.zn. 1 KZv 22/2008 ze dne 27.8.2008 na uložení ochranného opatření zabráním věcí nezl. T. B., nar. 28.4.1995, a to bankovky nominální hodnoty 200,- Kč sériové č. D9364607, bankovky nominální hodnoty 200,- Kč sériové č. E16132546, bankovky nominální hodnoty 100,- Kč sériové č.E36484625 a ručního navijáku na rybářský prut zn. Luando F 530, šedé barvy s vlascem včetně papírové krabice. Rozhodnutí Krajský soud odůvodnil tím, že návrh státního zástupce na uložení ochranného opatření v podobě zabrání věci se vztahuje na dítě mladší patnácti let, které není podle § 11 tr.zák. trestně odpovědné, což vyplývá i z § 89 odst.1 zák.č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. S dítětem mladším patnácti let, které se mělo dopustit činu jinak trestného, není podle Krajského soudu možno nakládat jako s osobou podléhající režimu trestního řízení, neboť samotné řízení podle hlavy III. citovaného zákona ve věcech dětí mladších patnácti let, je svébytným občanskoprávním soudním řízením, které vychází z úpravy řízení ve věcech péče o nezletilé upravené v občanském soudním řádu s modifikacemi uvedenými v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, nikoliv tedy v řádu trestním. S dítětem mladším patnácti let je na místě nakládat výlučně v procesně právním rámci občanského soudního řízení. Krajský soud zdůraznil, že aplikace ustanovení § 73 odst.1 písm.a) tr.zák. je možná pouze ve vztahu k věci náležející pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, za pachatele ve smyslu tohoto ustanovení však nelze považovat dítě mladší patnácti let, neboť se při respektování ustanovení § 11 tr.zák. a § 89 odst.1 zák.č. 218/2003 Sb. jedná o osobu trestně neodpovědnou pro nedostatek věku. Extenzivní výklad zmíněný v návrhu státního zástupce podle Krajského soudu nelze připustit, neboť tento by byl zjevně v neprospěch dítěte, vůči němuž je ochranné opatření státním zástupcem navrhováno. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni v zákonné lhůtě stížnost. Vyslovil v ní nesouhlas se závěry Krajského soudu uvedené v usnesení. Poukázal na to, že zákon č. 218/2003 Sb. nijak neřeší otázku postihu nelegálního výnosu z jejich jednání, to však podle něho neznamená, že tyto osoby nemohou podléhat režimu trestního řízení, jak dovodil Krajský soud. Poukázal na to, že vzhledem ke znění ustanovení § 1 odst.3 zák.č. 218/2003 Sb. a vzhledem k tomu, že tento zákon neobsahuje žádnou úpravu postihu výnosu z trestné činnosti ( resp. činnosti jinak trestné ) dětí mladších 15 let, nezbývá, než v souladu s tímto ustanovením použít obecné předpisy, tj. trestní zákon a trestní řád. Podle jeho názoru ustanovení § 96, které odkazuje na použití občanského soudního řádu, určuje pouze procesní předpis, podle něhož se má postupovat v řízení dle hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže, neznamená však, že by u dětí nebylo zásadně možno – mimo toto specifické řízení- použít trestních předpisů, konkrétně těch ustanovení, která upravují nakládání s věcmi pocházejícími z trestné činnosti. Protože vrácení věcí dle § 80 a § 81 tr.ř. není v daném případě na místě, přichází podle něj v úvahu pouze uložení ochranného opatření zabrání věci. Namítl, že pokud by vycházel z právního názoru Krajského soudu, že institut zabrání věci upravený v trestním zákonu nelze na osoby mladší 15 let vůbec použít, pak by to ve svém důsledku znamenalo, že těmto osobám by nebylo možno zabrat ani věci obecně nebezpečné získané trestnou činností jinak trestnou či k jejímu spáchání použité či určené, přestože ustanovení § 73 odst.1 písm.c) tr.zák. umožňuje vyslovit zabrání těchto věcí bez ohledu na to, zda věc náleží pachateli činu či nikoliv. Takový výklad považuje za nesprávný. Za nesprávný považuje i výklad, že pachatelem ve smyslu § 73 odst.1 písm.a) tr.zák. se rozumí pouze trestně odpovědná osoba. Domnívá se, že pakliže zákonodárce nově zavedl v § 73 odst.1 písm.d) tr.zák. vyslovit možnost zabrání věci, která náleží jiné osobě než pachateli, tím spíše by měla být zabrána taková věc osobě, která čin spáchala, není však za něj trestně odpovědná jen pro nedostatek věku. Navíc má za to, že v případě svého právního názoru měl Krajský soud zvážit, zda nepřichází v úvahu vyslovení zabrání věci podle § 73 odst.1 písm.d) tr.zák., neboť v takovém případě by se jednalo o věci nenáležející pachateli ( rozuměno: trestně odpovědnému pachateli ), získané trestným činem, resp. činem jinak trestným. Podle něj nedostál Krajský soud ani povinnosti zabývat se v úvahu přicházejícím ustanovením § 73 odst.2 tr.zák. Poznamenal, že v důsledku rozhodnutí Krajského soudu by bylo třeba uvedené věci nezletilému vrátit, i když se prokazatelně jedná o výnos z poměrně závažné trestné činnosti, resp. činnosti jinak trestné. Je přesvědčen, že kromě uvedeného řešení neexistuje žádná jiná možnost, jak tento nelegální výnos postihnout. Vrácení věcí nezletilému by bylo přitom v rozporu se smyslem a účelem trestních předpisů, včetně zákona o soudnictví ve věcech mládeže, které si kladou za cíl výchovně působit na pachatele činů jinak trestných. V dané věci sice jde „pouze“ o malou částku peněz, resp. věc nevelké hodnoty, je však si podle něj třeba uvědomit, že obdobným jednáním by mohlo dítě mladší 15 let teoreticky získat i značně vysoké sumy a tyto by mu musely být při akceptaci uvedeného názoru Krajského soudu ponechány, přitom vrácení peněz nezletilému by pak celkem oprávněně mohlo u něj vyvolat dojem, že páchání trestné činnosti se v zásadě vyplácí. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Vrchní soud v Praze podle § 149 odst.1 písm.a) tr.ř. napadené usnesení zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že se podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák., popř. § 73 odst.1 písm.d) tr.zák. vyslovuje ochranné opatření zabrání věci a to věcí specifikovaných v návrhu státního zástupce ze dne 27.8.2008. Vrchní soud v Praze přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst.1 správnost výroku napadeného usnesení i řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost státního zástupce je zcela důvodná. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 16.1.2008 policejní orgán PČR OŘ SKPV Plzeň – jih zahájil úkony trestního řízení ve věci některého z trestných činů proti měně podle hlavy druhé oddílu třetího trestního zákona, s tím, že je na podkladě zjištěných skutečností dostatečně odůvodněn závěr, že dne 16.1.2008 v době od 17.40 do 17.41 hod. byl nezletilým T. B. spáchán čin jinak trestný tím, že v uvedené době od v prodejně Obchod pro celou rodinu v Přešticích v Rybově ulici se pokusil rozměnit padělanou bankovku v nominální hodnotě 1.000,- Kč, kterou předtím vyhotovil na domácím skeneru a tiskárně. Dne 25.2.2008 byly zahájeny úkony trestního řízení rovněž pro podezření ze spáchání obdobného činu s ohledem na to, že byla zadržena bankovka nominální hodnoty 1.000,- Kč, a to v Komerční bance v Přešticích v tržbě prodejny Tabák – sazka. Usnesením policejního orgánu ze dne 22.4.2008 byla tato věc spojena ke společnému řízení s trestní věcí spáchání činu jinak trestného padělání a pozměňování peněz dle § 140 odst.2 alinea druhá tr.zák., kterého se dopustil nezl. T. B. tím, že doma v trvalém bydlišti, na multifunkčním zařízení zn. Canon PIXMA MP 160, v přesně nezjištěné době někdy počátkem měsíce ledna 2008, zhotovil okopírováním celkem 5 ks padělků bankovek, 3 ks nominální hodnoty 1.000,- Kč a 2 ks nominální hodnoty 500,- Kč, z nichž jednou padělanou 1.000,- Kč bankovkou zaplatil za naviják v hodnotě 500,- Kč, jednu padělanou 500,- Kč bankovku si nechal rozměnit, další padělanou 1.000,- Kč bankovkou se pokusil platit, ale padělek byl rozpoznán, a zbývající dvě padělané bankovky vydal policejnímu orgánu, neboť bylo zřejmé, že padělky pochází ze stejného zdroje. Usnesením ze dne 27.5.2008 rozhodl policejní orgán PČR SZK SKPV Plzeň podle § 159a odst.2 tr.ř. ve spojení s ustanovením § 11 písm.d) tr.ř. o odložení věci podezření z činu jinak trestného posouzeného jako padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst.2 alinea první trestního zákona, kterého se měl dopustit nezletilý T. B. tím, že v přesně nezjištěné době, někdy počátkem měsíce ledna 2008 doma ve svém trvalém bydlišti si na multifunkčním zařízení zn. Canon PIXMA MP 160 zhotovil okopírováním celkem 5 padělků bankovek, z toho 3 kusy nominální hodnoty 1.000,- Kč a 2 kusy nominální hodnoty 500,- Kč a poté zhruba po týdnu dne 8.1.2008 udal jednu z těchto bankovek v nominální hodnotě 1.000,- Kč nezjištěného sériového čísla v době kolem 17.00 hodin v prodejně v Přešticích majitele N. T. T., když zaplatil za naviják k rybářskému prutu v hodnotě 500,- Kč, přičemž prodavač L. N. V. mu na 1.000,- Kč vrátil částku 500,- Kč. Předmětnou padělanou bankovku pravděpodobně obdržel některý ze zákazníků při vrácení peněz a tato padělaná bankovka pak byla zřejmě zadržena v tržbě z prodejny Noviny-Tabák-Sazka v Přešticích provozovatelky J. Č. při jejím předložení v pobočce Komerční banky, a.s. v Přešticích. Dále pak dne 9.1.2008 si nechal nezletilý T. B. rozměnit padělanou bankovku nominální hodnoty 500,- Kč v prodejně Obchod pro celou rodinu v Přešticích majitele D. H. N. na bankovky nižších nominálních hodnot, přičemž majitel až při přepočítávání tržby zjistil, že se v ní nachází padělaná bankovka nominální hodnoty 500,- Kč. Dne 16.1.2008 v době kolem 16.45 hodin šel nezletilý opět do prodejny Obchod pro celou rodinu, kde si vybral rukavice v nezjištěné hodnotě, za které u pokladny zaplatil padělanou bankovkou nominální hodnoty 1.000,- Kč, majitel prodejny však zjistil, že se jedná o padělek a věc oznámil policii. Dne 16.1.2008 nezletilý T. B. dobrovolně vydal policii zbylé dvě padělané bankovky ( viz protokol o vydání věci na čl. 13 ), které se mu nepodařilo udat, kdy se jednalo o bankovku nominální hodnoty 500,- Kč a bankovku nominální hodnoty 1.000,- Kč. Jak vyplývá z protokolu o vydání věci na čl. 14 nezletilý T. B. dne 15.5.2998 vydal dvě bankovky nominálních hodnot 200,- Kč a bankovku nominální hodnoty 100,- Kč sériových čísel uvedených ve výroku tohoto usnesení s tím, že jde o peníze, které obdržel od vietnamského prodejce při nákupu navijáku na rybářský prut ( platba padělanou bankovkou v nominální hodnotě 1.000,- Kč ). Naviják na rybářský prut s papírovou krabicí od něj vydala podle protokolu o vydání věci policejnímu orgánu matka nezletilého H. B. dne 17.1.2008. Dne 28.8.2008 podal podle § 178 odst.2 tr.ř. u Krajského soudu v Plzni státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni návrh na vyslovení ochranného opatření a to zabrání věci podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák., konkrétně výše uvedených bankovek, které vydal nezletilý T. B. a navijáku, který vydala matka nezletilého. Návrhem se tedy státní zástupce domáhá zabrání uvedených věcí jako věcí náležejících pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit. Vrchní soud především zkoumal, zda ve věci jednal soud příslušný. Tato otázka totiž souvisí s otázkou, zda v případě dětí mladších 15 let lze aplikovat trestně právní a trestně procesní předpisy. Lze souhlasit s Krajským soudem v tom, že T. B. byl v době spáchání činu a je i v současné době dítětem mladším 15 let, tedy není trestně odpovědnou osobou a v důsledku toho je třeba s ním především nakládat v rámci řízení podle hlavy III. zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže ( dále jen ZSM ), které je svébytným občanským soudním řízením, vycházejícím z úpravy řízení ve věcech péče o nezletilé upravené v občanském soudním řádu s modifikacemi uvedenými v ZSM ( viz § 96 ZSM ). To se však týká podle názoru Vrchního soudu pouze řízení o samotném činu dítěte mladšího 15 let jinak trestném, které tedy je řízením ve věci samé. Neznamená to však, že nelze v případě dětí mladších 15 let vůbec použít ( ani v případě nedostatku speciální úpravy v ZSM ) i obecných ustanovení trestního zákona a trestního řádu. Je třeba souhlasit se státním zástupcem v tom, že tato možnost vyplývá z ustanovení § 1 odst.3 ZSM, podle něhož, pokud tento zákon ( ZSM ) nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, obecných právních předpisů. V tomto směru se přitom mimo jiné odkazuje právě na trestní zákon a trestní řád. Nelze tedy souhlasit s Krajským soudem v tom, že s dětmi mladšími 15 let je třeba výlučně nakládat v procesně právním rámci občanského soudního řízení. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže umožňuje vůči dětem mladším 15 let uplatnit pouze opatření taxativně uvedená v ustanovení § 93 odst.1 ZSM, tj. dohled probačního úředníka, zařazení do teraupetického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče a ochrannou výchovu. Tato opatření představují základní a nepochybně významnou hmotně právní formu reakce na protiprávní činy dětí mladších 15 let, ovšem neumožňují u nich postih zisku z činu jinak trestného. Jde o otázku velmi významnou se závažným dosahem, protože v případě zisku z činu jinak trestného, jehož se dítě mladší 15 let stalo vlastníkem, a který byl v řízení zajištěn, přichází v úvahu otázka, jak s ním naložit. Je třeba souhlasit se státním zástupcem v tom, že postup podle § 80 a § 81 tr.ř., tj. vrácení či vydání zisku z činu jinak trestného nezletilému dítěti není na místě, takže v úvahu přichází jedině uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, resp. zabrání takového zisku. Jeho uložení podle názoru Vrchního soudu umožňuje již výše zmiňované ustanovení § 1 odst.3 ZSM. Při ukládání tohoto ochranného opatření však pro nedostatek právní úpravy nelze postupovat podle ZSM ( resp. občanského soudního řádu ), ale je třeba postupovat podle předpisů trestního zákona a trestního řádu. To se týká i určení příslušnosti soudu, neboť ke konání řízení o zabrání věci tak není příslušný soud pro mládež podle ZSM ( resp. § 88 písm.c) OSŘ ), ale soud příslušný podle obecných hledisek věcné ( § 16 a 17 tr.ř. ) a místní ( zejména § 18 tr.ř.) příslušnosti. Tím je nepochybně s ohledem na místo spáchání činu a s ohledem na to, že jde o čin jinak trestný jako padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst.2 alinea první tr.zák.( sazba trestu odnětí svobody na pět až deset let ) Krajský soud v Plzni. Pro tento postup svědčí i to, že v tomto řízení není třeba řešit žádné otázky zvláštního nakládání s dítětem mladším 15 let. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni proto postupoval v souladu se zákonem, pokud svůj návrh na vyslovení zabrání věci ve věci nezletilého T. B. podal podle § 178 odst.2 tr.ř. u tohoto soudu. V dané věci je nepochybné, že předmětné vydané bankovky a naviják náležejí nezletilému T. B. jako výtěžek, resp. zisk z jeho činu jinak trestného, tj. že se stal jejich vlastníkem. Tuto skutečnost nezpochybňuje ani Krajský soud. Jak již bylo řečeno, s ohledem na absenci speciální úpravy týkající se postihu zisku z činu jinak trestného, je třeba postupovat v dané věci podle obecných předpisů trestního zákona, tedy podle ustanovení § 73 tr.zák. o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ( dále jen zabrání věci ). Návrh státního zástupce na vyslovení zabrání předmětných, nezletilým a jeho matkou vydaných, věcí podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák., tedy jako věcí náležejících pachateli, kterého ( pro nedostatek věku ) nelze stíhat a odsoudit, Krajský soud zamítl i z toho důvodu, že podle jeho názoru za pachatele ve smyslu tohoto ustanovení nelze považovat dítě mladší 15 let, neboť při respektování ustanovení § 11 tr.zák. a § 89 ZSM se jedná o osobu trestně neodpovědnou pro nedostatek věku. Odmítl jako extenzivní, zjevně v neprospěch dětí mladších 15 let, výklad státního zástupce, že toto ustanovení umožňuje zabrat výnos z trestné činnosti i trestně neodpovědným osobám. S rozhodnutím Krajského soudu po stránce věcné, s jeho úvahami a závěry se Vrchní soud neztotožnil. Podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák., nebyl-li uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené v § 55 odst.1, může soud uložit, že se taková věc nebo jiná majetková hodnoty zabírá, náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit. Podle komentáře k trestnímu zákonu ochranná opatření podle hlavy VI. trestního zákona, mezi něž patří i zabrání věci a jiné majetkové hodnoty podle § 73 tr.zák., jsou samostatnou kategorií trestně právních sankcí a je možno je uložit nejen trestně odpovědným osobám, ale také osobám, které nejsou trestně odpovědné buď pro nepříčetnost nebo pro nedostatek věku ( viz Trestní zákon, Komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2004 str. 618 ). V rozporu s tím ovšem podle výkladu, který je judikaturou ( viz R 1/1970 ) a v souladu s ní i komentářem ( viz citace výše, str. 633 ) prosazován, pachatelem ve smyslu § 73 odst.1 písm.a) tr.zák., kterého nelze stíhat a odsoudit, lze ovšem rozumět jen osobu trestně odpovědnou, která je způsobilá být pachatelem trestného činu a naplnila všechny znaky některého trestného činu ( stejně viz Trestní zákon, Dodatek ke komentáři, 6. doplněné a přepracované vydání, C.H.Beck Praha, 2006, str. 119 ). Tento výklad, z něhož vychází i Krajský soud v napadeném usnesení, považuje Vrchní soud za nesprávný. Zmíněný výklad je založen na tom, že trestným činem je čin nebezpečný pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny ve zvláštní části trestního zákona, který je zaviněný, trestný a spáchaný trestně odpovědnou osobou. Proti tomu nelze nic namítat, neboť čin, který sice nese znaky skutkové podstaty některého trestného činu, ale je spáchán osobou trestně neodpovědnou, ať již z důvodu nepříčetnosti či z důvodu nedostatku věku, není trestným činem, ale tzv. činem jinak trestným. Jde však o to, že podle názoru Vrchního soudu trestní zákon pojem pachatele trestného činu nechápe v tomto pojetí. V případě osob nepříčetných ( a tím tedy i v případě dětí mladších 15 let ), nelze podle komentáře postupovat z důvodu nedostatku jejich trestní odpovědnosti podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák., ovšem připouští se v tomto případě ( viz již citovaný Trestní zákon, Dodatek ke komentáři, str.119 ) možnost uložení ochranného opatření zabrání věci podle § 73 odst.1 písm.c) tr.zák. ( tedy v případě, že věc nebo jiná majetková hodnota ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zvlášť závažných trestných činů ) nebo podle písm. d) tr.zák. ( tedy byla-li věc nebo jiná majetková hodnota získána trestným činem nebo jako odměna za něj a nenáleží-li pachateli, nebo byla-li jinou osobou než pachatelem, byť jen zčásti, nabyta za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za takovou věc nebo jinou majetkovou hodnotu… ). V případě zabrání věci podle § 73 odst.1 písm.c) a písm.d) tr.zák., ovšem stejně tak jako v případě zabrání věci podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák., může být předmětem zabrání výlučně jen taková věc ( jiná majetková hodnota ), která je ke spáchanému činu v některém ze vztahů uvedených v § 55 odst.1 písm.a) až d) tr.zák. a která by jinak mohla být prohlášena propadlou, kdyby byly splněny podmínky nezbytné k uložení trestu propadnutí věci ( jiné majetkové hodnoty ). To znamená, že musí jít o věc, které bylo užito ke spáchání trestného činu, nebo která byla ke spáchání trestného činu určena nebo kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo konečně, kterou pachatel nabyl, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou získanou trestným činem. V případě osob trestně neodpovědných však tento vztah není možno dovodit vzhledem k tomu, že jejich čin není trestným činem, ale pouze tzv. činem jinak trestným. Pokud se aplikace ustanovení § 73 odst.1 písm.a) tr.zák. vylučuje v případě, kdy zabíraná věc náleží pachateli trestně neodpovědnému, zároveň se ovšem aplikace tohoto ustanovení logicky vylučuje z toho důvodu, že nepostačuje vztah zabírané věci k tzv. činu jinak trestnému (trestně neodpovědné osoby), resp. zároveň se říká, že podle zmíněného ustanovení trestního zákona nelze postupovat i pro nedostatek vztahu zabírané věci k trestnému činu ( jde pouze o čin jinak trestný ). U trestně neodpovědných „ pachatelů“ však tento vztah není možno dovodit ani v případě ustanovení § 73 odst.1 písm.c) a d) tr.zák., protože i v tomto případě jde o čin jinak trestný spáchaný trestně neodpovědným pachatelem. Proto zmíněný výklad nelze považovat za správný, protože podle názoru Vrchního soudu není důvodu, aby v případě zabrání věci podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák. nepostačoval vztah zabírané věci k činu jinak trestnému, zatímco v případech zabrání věci podle § 73 odst.1 písm.c) a d) tr.zák. by tento vztah postačoval a věc mohla být v těchto případech zabrána, jak připouští prosazovaný výklad. Tento výklad je tedy velmi problematický a při jeho důsledném dodržování by zabrání věci u osob trestně neodpovědných ve skutečnosti nepřicházelo v úvahu v žádném z případů uvedených v § 73 odst.1 a 2 tr.zák., což by nepochybně bylo v rozporu s účelem tohoto ochranného opatření. Je nepochybné, že takový stav nebyl záměrem zákonodárce, resp. nebylo jeho cílem, aby zisk z trestné činnosti mohl být odebrán pouze osobám trestně odpovědným, zatímco dětem mladším 15 let a osobám nepříčetným byl ponechán. Pojem pachatele ( trestného činu ) používaný v trestním zákoně proto není možno podle názoru Vrchního soudu chápat jako pouze trestně odpovědného pachatele ( a to obecně a nejen v předmětných souvislostech ). Podle názoru Vrchního soudu je třeba mít při výkladu tohoto pojmu na zřeteli systematiku trestního zákona založenou na pojetí skutkových podstat trestných činů, které jsou souhrnem svých znaků vyjádřením typičnosti trestných činů. V těchto znacích není pachatel ( kromě případů omezení způsobilých pachatelů na určitý okruh osob, např. veřejné činitele ) zahrnut, ten totiž ( kromě uvedené výjimky ) nijak tuto typičnost činu necharakterizuje. V souladu s tímto pojetím podle názoru Vrchního soudu trestní zákon tam, kde hovoří o pachateli trestného činu, nemá na mysli jen pachatele trestně odpovědného ( resp. trestný čin trestně odpovědného pachatele ), ale má na mysli pachatele takového činu, který nese znaky skutkové podstaty některého z trestných činů popsaných ve zvláštní části trestního zákona. Příčetnost a věk 15 let je třeba chápat pouze jako nezbytné podmínky trestní odpovědnosti, tedy podmínky k tomu, aby mohla být ta či ona skutková podstata trestného činu aplikována ( tomu ostatně nasvědčuje i znění ustanovení § 11 a 12 tr.zák. ), a mohlo být uzavřeno, že byl spáchán konkrétním pachatelem konkrétní trestný čin. O „pachateli“ ostatně trestní zákon výslovně hovoří i v souvislosti s činem jinak trestným v případě ochranného léčení podle § 72 odst.1 tr.zák. či zabezpečovací detence podle § 72a odst.1 tr.zák. Rovněž to svědčí o tom, že trestní zákon pod pojmem „pachatel“ nemá na mysli jen pachatele trestně odpovědného. Na podporu tohoto výkladu pojmu pachatele trestného činu v trestním zákoně by bylo možno uvést v trestním zákoně řadu případů, kdy by použití zmíněného dosud uznávaného výkladu pachatele trestného činu znamenalo nemožnost postihu společensky nepochybně nebezpečných jednání ( příkladmo je možno uvést např. trestné činy podle § 166 odst.1, § 167 odst.1, § 168 odst.1 tr.zák., pokud by byly spáchány ve prospěch trestně neodpovědného pachatele ). Pominout nelze ani zřejmou návaznost trestního řádu na toto pojetí pachatele v trestním zákoně, v souladu s nímž podle názoru Vrchního soudu rozlišuje kromě důvodu zprošťujícího obžaloby podle § 226 písm.b) tr.ř., tedy proto, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, i další zprošťující důvod podle § 226 písm.d) tr.ř., tedy, že obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný. Při výše zmíněném názoru zastávaném dosavadní judikaturou a komentářem k trestnímu zákonu by byl důvod zproštění podle § 226 písm.b) tr.ř. zcela nadbytečný, protože čin nepříčetné osoby, tedy osoby trestně neodpovědné, v žádném případě není trestným činem ( pouze činem jinak trestným ) a vždy by tedy byl v tomto případě důvod postupovat podle § 226 písm.b) tr.ř. Pro tento výklad svědčí dále i skutečnost, na niž poukazuje státní zástupce, totiž, že novelou trestního zákona účinnou od 1.7.2006 ( zák.č. 253/2006 Sb. ) byla nově zavedena v ustanovení § 73 odst.1 písm.d) tr.zák. možnost vyslovit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, byla-li získána trestným činem nebo jako odměna za něj, ačkoliv nenáleží pachateli ale jiné osobě, takže tím spíše není na místě vylučovat zabrání takové věci osobě, která čin spáchala, není však za něj trestně odpovědná pro nedostatek věku ( či pro nepříčetnost ). Naproti tomu nelze souhlasit se státním zástupcem v tom, že za situace, z níž vycházel Krajský soud, přicházelo v úvahu i vyslovení zabrání předmětných věcí podle § 73 odst.2 tr.zák. Podle tohoto ustanovení drží-li pachatel nebo jiná osoba neoprávněně nebo v rozporu se zvláštním právním předpisem věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v § 73 odst.1, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, uloží jí soud toto ochranné opatření. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že se týká věcí, které má pachatel nebo jiná osoba pouze v držení, ale nenáleží jim, tedy nejsou jejich vlastníky. V daném případě se však nezletilý, jak dovodil zcela důvodně sám státní zástupce, vlastníkem předmětných věcí stal. Protože Vrchní soud v Praze shledal splněny všechny podmínky pro uložení ochranného opatření zabrání věci nezletilému T. B. podle § 73 odst.1 písm.a) tr.zák., postupoval podle § 149 odst.1 písm.a) tr.ř. a zrušil z podnětu stížnosti státního zástupce napadené usnesení Krajského soudu v Plzni jako vadné a sám znovu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.