Udělí-li valná hromada akciové společnosti souhlas s tím, aby byla peněžitá pohledávka upisovatele proti společnosti započtena proti pohledávce společnosti proti upisovateli na splacení emisního kursu jím upsaných akcií, pak započtení způsobilou peněžitou pohledávku tvoří jak jistina, tak příslušenství pohledávky, neurčila-li valná hromada jinak (k započtení může připustit pohledávku jako celek - jistinu a příslušenství, nebo jen část pohledávky, což může být část představovaná závazkem hlavním, jen částí tohoto závazku nebo i závazkem hlavním a jen částí příslušenství). Je-li rozhodnutím valné hromady akciové společnosti k započtení připuštěna pohledávka jako celek, nic nebrání tomu, aby byla smlouvou o započtení jako celek též započtena na splacení emisního kursu upsaných akcií.

list č. 1 Sp. zn. 7 Cmo 323/2009 7 Cmo 323/2009 - 230 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudců JUDr. Jaroslavy Vlčkové a JUDr. Jany Součkové ve věci navrhovatele: K.a.s. se sídlem P., zast.JUDr.P.T., advokátem se sídlem K.V., o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.června 2009, č.j. F 63370/2009 /B 10325– 221, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.června 2009, č.j. F 63370/2009 /B 10325– 221 se mění tak, že v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu B, vložce číslo 10325 s e z a p i s u j eOstatní skutečnosti: Valná hromada společnosti K a.s. rozhodla o zvýšení základního kapitálu společnosti K a.s. takto : 1. Základní kapitál společnosti se zvyšuje o částku 80.800.000,-Kč (slovy: osmdesát milionů osm set tisíc korun českých), tzn. že dosavadní výše základního kapitálu v hodnotě 122.000.000,-Kč (slovy : jedno sto dvacet dva milionů korun českých) bude po zvýšení základního kapitálu činit 202.800.000,-Kč (slovy : dvě stě dva milionů osm set tisíc korun českých). Upisování akcií nad částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu se nepřipouští. 2. Zvýšení základního kapitálu bude provedeno úpisem nových kmenových akcií, které budou emitovány jako akcie znějící na majitele, v listinné podobě, ve jmenovité hodnotě jedné akcie 200.000,-Kč (slovy : dvě stě tisíc korun českých), a v celkovém počtu kusů (čtyři sta čtyři) kusů. Emitované akcie nebudou kótované a budou s nimi spojena stejná práva, která jsou vtělena do stávající emise akcií společnosti. Akcie nového druhu nebudou vydány. Emise akcií může být provedena dle § 5 odst.3 z.č. 591/1992 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů, ve formě hromadných akcií zastupujících jednotlivé akcie. 3. Oba akcionáři společnosti, kteří vlastní 100% akcií, na které je rozvržen základní kapitál společnosti, se prohlášením tvořícím obsah notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady dle § 204a odst.7 obchodního zákoníku přednostního práva na upisování akcií vzdali. 4. Výše emisního kursu všech nových akcií je totožná s jmenovitou hodnotou nových upisovaných akcií a činí 200.000,-Kč (slovy : dvě stě tisíc korun českých). 5. Upsání všech 404 (čtyři sta čtyři) kusů kmenových akcií znějících na majitele o jmenovité hodnotě 200.000,-Kč (dvě stě tisíc korun českých), bude nabídnuto předem určenému zájemci, a to panu A. M., nar. 18.11.1975, bytem A., (dále též jen „Určený zájemce“). 6. Akcie je možné upsat v advokátní kanceláři JUDr.P. T., na adrese K. V., a to v pracovních dnech od 8.00 hodin do 16.00 hodin. Lhůta pro upsání akcií činí jeden měsíc a počíná běžet dnem doručení návrhu smlouvy o upsání akcií předem určenému zájemci. 7. Určený zájemce upíší akcie ve smlouvě o upsání akcií, kterou uzavře se společností. Smlouva o upsání akcií musí mít písemnou formu, podpisy musí být úředně ověřeny. Smlouva o upsání akcií musí obsahovat alespoň náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst.3 obchodního zákoníku. 8. Počátek běhu lhůty k upsání akcií oznámí společnost Určenému zájemci písemným oznámením zaslaným doporučeným dopisem nebo předaným Určenému zájemci osobně proti podpisu, přičemž nedílnou součástí oznámení o počátku běhu lhůty bude návrh smlouvy o upsání akcií. Společnost je povinna odeslat toto oznámení Určenému zájemci do třiceti kalendářních dní ode dne zápisu tohoto rozhodnutí valné hromady do obchodního rejstříku. 9. Pro případ, že 404 (čtyři sta čtyři) kusů nových akcií bude zcela upsáno Určeným zájemcem, připouští se započtení pohledávky Určeného zájemce vůči společnosti K a.s. ve výši 80.800.000,-Kč, která vznikla jako (i) závazek společnosti K a.s. vrátit Určenému zájemci poskytnutou půjčku podle Smlouvy o půjčce ze dne 19.12.2005, přičemž hodnota závazku společnosti K a.s. podle smlouvy o půjčce činí ke dni 22.05.2009 částku 80.086.149,97 Kč; a (ii) závazek společnosti K a.s. vrátit Určenému zájemci částku ve výši 742.048,75 Kč z titulu přeplatku, který vznikl při splácení emisního kursu akcií v rámci navýšení základního kapitálu v předchozí emisi, proti závazku ke splacení emisního kursu Určeným zájemcem upsaných akcií při zvýšení základního kapitálu společnosti, a to v hodnotě Určeným zájemcem převzatého závazku ke splacení emisního kursu upsaných akcií. Zprávou auditora pro zvláštní účely, kterou zpracoval Ing. V. V., osvědčení Komory auditorů České republiky č. 2017, dne 22.05.2009, byla ověřena existence závazků společnosti vůči Určenému zájemci, a to jak co do důvodu vzniku, tak i co do své výše. Zpráva auditora tvoří přílohu notářského zápisu o rozhodnutí této valné hromady a přílohu č.4 tohoto zápisu. 10. Emisní kurs 404 (čtyři sta čtyř) kusů nových akcií emitovaných při zvýšení základního kapitálu bude splacen výhradně započtením proti pohledávce Určeného zájemce vůči společnosti K. a.s., specifikované v bodě 9 tohoto rozhodnutí. 11. Pravidla postupu pro uzavření smlouvy o započtení pohledávek: Návrh smlouvy o započtení pohledávek předloží představenstvo společnosti K. a.s. Určenému zájemci současně s návrhem smlouvy o upsání akcií dle bodu 7 a bodu 8 tohoto rozhodnutí. Návrhem smlouvy o započtení pohledávek je Společnost vázána po dobu lhůty určené k upsání akcií v bodu 6 tohoto rozhodnutí. Podpisy účastníků smlouvy musí být úředně ověřeny. 12. Představenstvo Společnosti je povinno do třiceti dnů ode dne přijetí tohoto rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu podat návrh na jeho zápis do obchodního rejstříku. O d ů v o d n ě n í Usnesením ze dne 22.června 2009, č.j. F 63370/2009 /B 10325– 221 Městský soud v Praze zamítnul návrh na zápis rozhodnutí valné hromady společnosti o zvýšení základního kapitálu ze dne 26.května 2009 do obchodního rejstříku. V odůvodnění svého usnesení rejstříkový soud konstatoval, že navrhovatel se svým návrhem domáhal zápisu rozhodnutí valné hromady společnosti o zvýšení základního kapitálu, konané dne 22.května 2009, do obchodního rejstříku, přičemž návrh doložil notářským zápisem NZ 141/2009, N 143/2009 o rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu společnosti o částku 80.800.000,-Kč, tzn. že dosavadní výše základního kapitálu společnosti v hodnotě 122.000.000,- Kč bude po zvýšení základního kapitálu společnosti činit 202.800.000,- Kč. Z přílohy k notářskému zápisu, zprávy nezávislého auditora ze dne 22.května 2009, vyplývá, že společnost eviduje ve své rozvaze k datu vydání této zprávy závazek vůči svému akcionáři Mulbayevu Amirzhanovi Alkenovich ve výši 80.828.198,72,-Kč. Uvedený závazek vznikl na základě smlouvy o půjčce ze dne 19.prosince 2005, kdy ke dni vydání zprávy auditora činí zůstatek závazku z titulu jistiny takto vzniklého dluhu 77.713.152,-Kč a zůstatek závazku z titulu souvisejících úroků 2.372.997,97,- Kč. Dále rejstříkový soud uvedl, že „úrok vzniklý na půjčce není faktickým plněním, které bylo poskytnuto společnosti, proto ho není možné kapitalizovat za účelem navýšení základního kapitálu společnosti.“ Soud uzavřel, že započíst na navýšení základního kapitálu společnosti lze pouze částku, která byla poskytnuta jako půjčka, proto návrh na zvýšení základního kapitálu společnosti v celém rozsahu zamítl. Proti usnesení soudu prvního stupně podal v zákonné lhůtě navrhovatel odvolání. Navrhovatel namítl, že k návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku připojil v souladu s prováděcí vyhláškou vyžadované přílohy, jmenovitě pak notářský zápis o rozhodnutí valné hromady konané dne 22.05.2009 NZ 141/2009, N 143/2009. K vyzvání soudu předložil jak úředně ověřenou kopii smlouvy o půjčce ze dne 19.12.2005 a úředně ověřenou kopii přehledu o postupném poskytnutí peněžních prostředků dle smlouvy o půjčce ze dne 28.11.2006, tak účetní sestavu společnosti K. a.s. o průběhu plateb věřitele dle smlouvy o půjčce ze dne 19.12.2005. Poukázal na skutečnost, že právní důvod vzniku pohledávky, jakož i její výše byla ověřena nezávislým auditorem, jak mimo jiné vyplývá ze zvláštní zprávy auditora – „zpráva auditora o existenci a výši závazku“ ze dne 22.05.2009 vypracované Ing.V. O., auditorem, která byla nedílnou součástí notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady společnosti konané dne 22.05.2009. Navrhovatel zdůraznil, že rozhodnutí valné hromady ze dne 22.05.2009 bylo přijato 100% hlasů všech akcionářů společnosti K. a.s., když posílení vlastního kapitálu společnosti a snížení cizích zdrojů společnosti bylo cílem a záměrem všech akcionářů společnosti K. a.s. Navrhovatel dále zrekapituloval zamítavý výrok soudu prvního stupně tak, že ze zvláštní zprávy auditora o ověření existence závazku a jeho výše ze dne 22.05.2009 soud zjistil, že pohledávka z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19.12.2005 se sestává z jistiny ve výši 77.713.152,-Kč a úroků z půjčky ve výši 2.372.997,97 Kč. Soud prvního stupně vyslovil právní názor, podle kterého úrok vzniklý na půjčce není faktickým plněním, které bylo poskytnuto společnosti a není možné ho kapitalizovat za účelem navýšení základního kapitálu společnosti. Z toho vyplývá, že započíst na navýšení základního kapitálu společnosti (emisního kursu upisovaných akcií ze strany předem určeného zájemce) lze pouze částku, která byla poskytnuta jako půjčka. S tímto právním názorem a důvodem, který vedl soud k vydání zamítavého rozhodnutí, navrhovatel nesouhlasí, když má za to, že takové rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem, přičemž současně ani z odůvodnění navrhovatel nezískal jakékoli povědomí o tom, zda tento názor soudu má oporu v konkrétní právní normě a/nebo zda má oporu v rozhodovací praxi soudů České republiky, zejména pak Nejvyššího soudu ČR. Navrhovatel má za to, že ani obchodní zákoník a ani jiná právní norma České republiky, jakož ani druhá směrnice Rady ze dne 13.12.1976 (77/91/EHS), nestanoví takové podmínky pro započtení pohledávky upisovatele akcií proti závazku ke splacení emisního kursu akcií při zvýšení základního kapitálu, které lze seznat ze závěru soudu, tzn. není stanoveno, že započtení pohledávky upisovatele proti závazku ke splacení emisního kursu je omezeno a přípustné jen a pouze proti jistině pohledávky, nikoli proti příslušenství pohledávky. Svůj právní názor navrhovatel opřel o tyto ustanovení obch.zák.: § 59 odst.8, § 163 odst.3, § 187 odst.1 písm.b), § 203 odst.1 písm.j), a dále o ustanovení § 121 odst.1 a odst.3 obč.zák. Z těchto ustanovení, které je nutné aplikovat na připuštění započtení pohledávky akcionáře (předem určeného zájemce) vůči společnosti proti pohledávce společnosti na splacení emisního kursu, nevyplývá takové právní či faktické omezení, které by zakazovalo provést započtení na úroky z půjčky, co by příslušenství pohledávky, jejíž započtení je připuštěno se souhlasem rozhodnutí valné hromady společnosti (v případě navrhovatele dokonce se souhlasem 100% všech hlasů akcionářů). Navrhovatel má tak za to, že soud při svém rozhodnutí o návrhu provedl v rozporu s hmotným právem rozšiřující výklad dotčených norem, a to zřejmě nepřiměřeným způsobem, když k takovému výkladu nelze dospět ani gramatickým ani logickým výkladem. Navrhovatel na podporu svého právního názoru ve vztahu k posuzované právní otázce, tedy legitimitě připuštění započtení pohledávky, včetně jejího neodděleného příslušenství, upisovatele (předem určeného zájemce) proti společnosti vůči závazku upisovatele na splacení emisního kursu akcií při zvýšení základního kapitálu, poukázal na odborné stanovisko vyjádřené Prof.JUDr.K. E., publikované v Ad Notam č.4/1999: „Sporné však je, zda lze do nominální hodnoty pohledávky podle § 59 odst.7 ObchZ započítat vedle jistiny i její příslušenství. Souhlasím s názorem R.Š. a J.V., že tomu nic nebrání. Především platí, že také příslušenství pohledávky (§121 odst.3 ObčZ) lze vyjádřit nominální hodnotou. Dále pak platí, že s převodem pohledávky přechází i její příslušenství, aniž je o tom cokoli ujednáno, a opak platí jen, pokud to strany vlastní dohodou vyloučily. Konečně platí, že pohledávka zahrnuje jistinu i příslušenství (ledaže je od ní záměrně odděleno). Poznamenat lze, že pokud jde o úroky a úroky z prodlení, lze je podle mého názoru kapitalizovat spolu s jistinou jen v té výši, v jaké ke dni účinnosti vnesení vkladu dospěly.“ Ač se jedná o názor vyslovený k právní úpravě před účinností z.č. 370/2000 Sb., tedy v době, kdy bylo přípustné učinit pohledávku předmětem vkladu na základní kapitál, jsou závěry zde uvedené zcela akceptovatelné i pro právní úpravu platnou v době přijetí předmětného rozhodnutí valné hromady společnosti K. a.s., když připuštění započtení pohledávky (od níž není odděleno příslušenství a toto je vyčísleno ke dni rozhodnutí valné hromady, tedy dokonce před datem, k němuž může být započtení provedeno) bylo v souladu s právními předpisy a stanovami společnosti schváleno valnou hromadou, a to jednomyslně všemi akcionáři společnosti, tedy ještě významnější mírou, než kterou stanoví zákon i stanovy společnosti. Za tohoto stavu a s ohledem na výše uvedenou argumentaci má tak navrhovatel za to, že napadané rozhodnutí je v rozporu s hmotným právem, když předmětem započtení na splacení emisního kursu není a nemůže být považována jen jistina pohledávky, ale je přístupné ze zákona též započtení i příslušenství této pohledávky v kapitalizované výši určené ke dni konání valné hromady. Z těchto důvodů odvolatel navrhl rejstříkovému soudu, aby v souladu s ustanovením §210a o.s.ř. o podaném odvolání rozhodl tak, že toto usnesení zruší a povolí zápis rozhodnutí valné hromady společnosti o zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Obchodní zákoník nemá samostatné ustanovení definující příslušenství pohledávky, a je proto nutno podle ustanovení § 1 odst. 2. věty druhé obch. zák. se v tomto směru řídit předpisy práva občanského. Definice příslušenství pohledávky obsažená v ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. tak platí i pro obchodní závazkové vztahy (shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 14/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanovení § 121 odst. 3 obč. zák. stanoví taxativním výčtem, co je příslušenstvím pohledávky. Příslušenstvím pohledávky jsou tedy úroky (smluvní), úroky z prodlení (sankční), poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Peněžitý závazkový právní vztah je právní teorií obecně pojímán buď jako hlavní, nebo jako vedlejší. Hlavním závazkovým právním vztahem je peněžitý závazkový právní vztah tehdy, jestliže jeho kauza směřuje přímo k zaplacení, resp. k získání určité částky peněz. Vedlejším a akcesorickým peněžitým závazkovým právním vztahem je závazkový právní vztah úrokový, který vzniká pouze tehdy, jestliže mezi účastníky existuje peněžitý závazkový právní vztah hlavní. Úrokovým závazkovým právním vztahem je závazek (smluvní nebo zákonný) zaplatit věřiteli určitou poměrnou část (zpravidla určenou procentní sazbou) peněžitého závazku hlavního. Občanský zákoník (a v návaznosti na něj i obchodní zákoník) rozeznává úroky a úroky z prodlení, přičemž ty mají povahu sankce (sankční úroky) za prodlení dlužníka se splněním závazku (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Jinak řečeno, pro příslušenství pohledávky (obdobně jako pro příslušenství věci) je charakteristická zejména jeho spjatost s pohledávkou samotnou, jakož i okolnost, že zásadně sdílí osud pohledávky samotné. Úroky smluvní, stanovené ve smlouvě o půjčce ze dne 19.prosince 2005 mezi M.A.A. (věřitelem) a společností (dlužníkem), jsou tedy podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenstvím pohledávky, kterou se ve smyslu tohoto ustanovení a v návaznosti na definici závazkového vztahu v § 488 obč. zák. a jeho obecné chápání v právní teorii rozumí peněžité plnění, na něž má věřitel právo podle hlavního závazkového vztahu. Pro účely řečeného započtení lze užít pohledávku představovanou z pohledu dlužníka závazkem hlavním i vedlejším, tedy jistinou a úroky. Podle § 581 odst.1 obč.zák. není započtení přípustné proti pohledávce o náhradu škody způsobené na zdraví ani proti pohledávce, kterou nelze postihnout výkonem rozhodnutí. Podle § 581 odst.2 obch.zák. nelze rovněž započíst pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů, proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. Podle § 581 odst.3 obč.zák. dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i řečené pohledávky, jež by jinak započteny být nemohly. Podle § 580 obč.zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé započtení. Pro účely započtení peněžité pohledávky upisovatele akcií, kterou má vůči akciové společnosti, v níž dochází ke zvýšení základního kapitálu, oproti pohledávce společnosti na splacení emisního kurzu upisovatelem upsaných akcií, je obecná úprava modifikována speciálními ustanoveními obch. zák. (§ 163 odst.3, § 187 odst.1 písm.b), § 203 odst.2 písm.j) a § 204 odst.2 obch.zák.), tato ustanovení jsou v postavení speciální úpravy oproti úpravě obecné uvedené v občanském zákoníku (§ 580 – 581 obč.zák.). Ani z jedné ani z druhé právní úpravy (úprava obchodního zákoníku je rozebrána níže) nevyplývá, že by nebylo možné na pohledávku společnosti za upisovatelem akcií z důvodu splacení jím upsaných akcií započíst valnou hromadou k započtení schválenou peněžitou pohledávku upisovatele proti společnosti v jejím celku, tedy jak jistinu, tak i úroky, které tvoří příslušenství pohledávky. Citovaná obecná úprava nevylučuje z možnosti započtení také i příslušenství pohledávky, tedy pohledávku včetně jejího příslušenství. Nevylučuje ani možnost započtení toliko části pohledávky. Započtením zaniká nejenom hlavní závazek, ale zanikají i závazky vedlejší (akcesorické), ledaže by došlo k jejich oddělení. Možnost započtení peněžité pohledávky akcionáře resp. zájemce o úpis akcie, kterou má vůči akciové společnosti, v níž dochází ke zvýšení základního kapitálu, oproti pohledávce společnosti na splacení emisního kurzu upisovatelem upsaných akcií, je dána zákonem. Podle § 163 odst.3 obch.zák. proti pohledávce společnosti na splácení emisního kursu není přípustné započtení, ledaže s tím souhlasí valná hromada při zvyšování základního kapitálu společnosti. Do působnosti valné hromady akciové společnosti přitom takové rozhodování náleží dle § 187 odst.1 písm.b) obch.zák. Podle § 202 odst.4 obch.zák. jestliže se valné hromadě navrhuje vyslovení souhlasu se započtením, uvedou se v pozvánce na valnou hromadu také pohledávky, které mají být započteny, a důvody navrhovaného započtení. Podle § 203 odst.2 písm.j) obch.zák. připouští-li se možnost započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, musí usnesení valné hromady obsahovat pravidla postupu pro uzavření smlouvy o započtení. Podle § 204 odst.2 obch.zák. dohoda o započtení musí být uzavřena před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení, zákon nijak neomezuje upisovatele a ani valnou hromadu v určení pohledávek, které mají být započteny na emisní kurs upisovaných akcií. Nevylučuje tím ani , aby byla započítána pohledávka jako celek, ani započtení její části, což bude logické v případě, že nominální výše pohledávky převýší pohledávku na splacení emisního kursu. Přitom za pohledávku je považována nejenom pohledávka vyplývající z hlavního závazku dlužníka, ale rovněž i ze závazku vedlejšího (akcesorického). Pohledávka v širším smyslu, tedy coby předmět započtení, zahrnuje jak jistinu, tak i její příslušenství, přičemž mezi příslušenství náleží v prvé řadě úroky. Je zcela na rozhodnutí valné hromady resp. na vůli příslušných osob, zda připustí k započtení pohledávku jako celek, tedy jistinu a příslušenství, nebo zda pro započtení bude připuštěna jen část pohledávky, což může znamenat část představovanou závazkem hlavním, jen částí tohoto závazku nebo i závazkem hlavním a jen částí příslušenství. Je-li k započtení připuštěna (v důsledku rozhodnutí valné hromady akciové společnosti) pohledávka jako celek, nic nebrání tomu, aby byla smlouvou o započtení jako celek též započtena na splacení emisního kursu upsaných akcií. Zákon tedy umožňuje, pakliže tak rozhodne valná hromada, aby byla peněžitá pohledávka upisovatele proti společnosti započtena proti pohledávce společnosti proti upisovateli na splacení emisního kursu jím upsaných akcií, přičemž tuto započtení způsobilou peněžitou pohledávku tvoří jak jistina, tak příslušenství pohledávky, neurčila-li valná hromada jinak. Soud prvního stupně tedy pochybil, když se domníval, že příslušenství pohledávky nemůže být započteno na splacení emisního kurzu upsaných akcií. Opak je pravdou. K výše uvedeným závěrům směřuje rovněž i výklad teleologický, když účelem započtení peněžité pohledávky upisovatele akcií, kterou má vůči akciové společnosti, v níž dochází ke zvýšení základního kapitálu, oproti pohledávce společnosti na splacení emisního kurzu upisovatelem upsaných akcií, je zánik obou pohledávek. Tím dojde k situaci, kdy upisovatel získá upsané a pohledávkou splacené akcie, aniž by byl nucen splácet emisní kurs akcií penězi, a na druhé straně akciová společnost, jejíž základní kapitál je zvyšován úpisem nových akcií s použitím možnosti započtení pohledávky upisovatele na jejich splacení si „vylepší“ bilanci tím, že jí zanikne závazek. Ani akciová společnost tak nemusí platit svůj závazek penězi, zanikne jí v důsledku předmětného započtení. Nemělo by žádné logiky, aby bylo přípustné započítat na řečené splacení toliko jistinu z pohledávky upisovatele resp. závazku společnosti, neboť tím by došlo k oddělení, osamostatnění příslušenství pohledávky v samostatnou pohledávku resp. závazek. V případě úroků by se tak úroky staly samostatnou pohledávkou resp. závazkem. Výsledkem by tak nebylo oddlužení společnosti a získání akcií upisovatelem v plném možném rozsahu, ale stav, kdy by závazek společnosti ve výši bývalého příslušenství původní pohledávky trval i nadále. K úplnému vyřešení situace by tak bylo nutné buďto zaplacení závazku akciovou společností, nebo nové zvyšování základního kapitálu, kdy by dřívější příslušenství, nyní samostatná pohledávka byla použita k započtení. Takový postup se jeví jako neúčelný, nelogický a formalistický, pročež výklad výše uvedených ustanovení zákona k němu odvolací soud nevede. Odvolací soud dal za pravdu odvolateli, vycházeje ze zprávy nezávislého auditora ze dne 22.5.2009, který konstatoval závazek společnosti vůči panu M.A.A. v celkové výši Kč 80.828.198,72,- zahrnuv v to i částku souvisejících úroků ve výši Kč 2.372.997,97,-. Přitom částka představující úroky (coby příslušenství pohledávky) byla vypočtena ke dni vydání zprávy auditora a ke dni, kdy valná hromada předmětné společnosti rozhodla o zvýšení základního kapitálu společnosti o částku 80.800.000,- Kč s tím, že emisní kurz všech 404 kusů nových akcií bude splacen výhradně započtením proti pohledávce „určeného zájemce“ vůči společnosti K. a.s. Odvolací soud tedy zkoumal ve smyslu § 200da odst.1 o.s.ř., zda zápis „usnesení o zvýšení základního kapitálu“, , který byl navržen k zápisu do obchodního rejstříku, vyplývá z předložených listin, které mají být k návrhu podle zvláštního právního předpisu doloženy. Podle vyhl. č.250/2005 Sb. je to notářský zápis osvědčující přijetí rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu, potvrzení auditora o existenci pohledávky započítávané na emisní kurz akcií, včetně dokladu prokazujícím právní důvod vzniku pohledávky. Tyto doklady soudu doloženy byly a navržený zápis z nich vyplývá. Jelikož odvolací soud neshledal důvody pro zrušení ani pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně, rozhodl o jeho změně podle ustanovení § 220 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze. V Praze dne 26.listopadu 2009 JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: J. Kalousková