Návrh člena družstva učiněný podle § 242 odst.1 obch.zák. vůči usnesení členské schůze družstva, jímž byla schválena účetní závěrka družstva, může zahrnovat nejenom požadavek na přezkoumání procesní správnosti přijetí usnesení členské schůze, ale i přezkoumání samotné účetní závěrky – zda odpovídá požadavkům zákona o účetnictví a dalších účetních předpisů, jak co do skutečností, o nichž je účtováno, tak co do postupu při jejím sestavení.

7 Cmo 547/2008-224 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudců JUDr. Jaroslavy Vlčkové a JUDr. Jany Součkové v právní věci žalobců: A) JUDr. Z.H., bytem P, B) Prof. Ing. V. P. CSc., bytem P., proti žalovanému : D. v. d. H. v likvidaci, se sídlem P., zastoupenému Mgr. A. Ch., advokátkou se sídlem P., o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze žalovaného družstva o schválení účetní závěrky za rok 2002 konané dne 12.června 2003, k odvolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.září 2008 č.j. 14 Cm 144/2003 - 188, t a k t o : I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.září 2008 č.j. 14 Cm 144/2003 – 188 s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 6.8.2003 se výše uvedení žalobci coby členové žalovaného družstva domáhali vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze žalovaného konané dne 12.6.2003, jež rozhodla o schválení účetní závěrky za rok 2002. Podle ní hospodaření družstva skončilo ztrátou ve výši 1,254.000,- Kč. Účetní závěrka nebyla doložena inventarizací, chyběl návrh představenstva na úhradu ztráty. V závěrečné zprávě o kontrole účetnictví zpracované firmou Ing. I. V. - V. A. bylo konstatováno neprovedení kontroly správnosti výpočtu nedoplatků a přeplatků a také, že byly vypláceny peněžní částky, z nichž nebyla sražena daň podle daňových předpisů. Nedostatky vytčené účetní firmou a kontrolní komisí družstva nebyly odstraněny. Žalovaný rovněž neprovedl požadavek ověření věcné správnosti účetních stavů inventarizací "skutečných stavů veškerého majetku a závazků", jež je předepsána zákonem o účetnictví. Kontrolní komise družstva nedoporučila účetní závěrku ke schválení. Při přechodu na podvojné účetnictví byl do účetnictví družstva zaveden závazek družstva ve výši 370.000,- Kč za období 10ti let. Výše závazku byla měněna, ohledně jeho důvodu bylo jen uvedeno, že jde o závazek družstva uhradit odměny či mzdy za péči o topný systém, vedení účetnictví a údržbu domu. Žalobci upozornili na charakter družstva coby družstva bytového i na rozdělení domu v majetku družstva na bytové jednotky a převody většiny bytových jednotek na členy družstva. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Svolání i průběh členské schůze proběhl dle zákona. Podle výsledků závěrek předkládaných finančnímu úřadu mělo družstvo ztráty každoročně. Kalkulace provozních nákladů a plateb členů družstva za roky 2000 až 2002 byly do konce ledna 2003 sestaveny, namnoženy a všem členům družstva předány. Nedostatky vytčené kontrolní komisí byly odstraněny. Inventarizace - fyzická i dokladová byla v předepsaném rozsahu provedena. Žalovaný poukázal na skončení mandátu členů kontrolní komise dne 23.1.2003. Ke dni členské schůze 12.6.2002 (zřejmě správně 12.6.2003) hospodaření družstva vykazovalo zisk ve výši 143 tisíc Kč. Žalobkyně ad A) se dne 25.3.2004 vyjádřila k argumentům žalovaného družstva, následně se opět vyjádřil žalovaný . Městský soud v Praze usnesením ze dne 13.září 2005 č.j. 14 Cm 144/2003 - 64 žalobu o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o schválení účetní závěrky za rok 2002 přijaté dne 12.6.2003 zamítl (výrok I.) a žalobcům uložil zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 13.210,- Kč (výrok II.). Ze zápisu z členské schůze družstva konané dne 12.6.2003 vzal za prokázané, že tato členská schůze přijala usnesení o schválení účetní závěrky za rok 2002 a že členské schůzi byl předložen návrh na úhradu ztrát. Dále vzal za prokázané oznámení námitek žalobců žalovanému proti předmětnému usnesení o schválení účetní závěrky dopisy ze dne 8.7.2003 doručenými žalovanému dne 9. a 10.7.2003. Z účetní závěrky sestavené dne 25.5.2003 má soud za prokázané, že žalovaný vykazoval ztrátu, že kontrolní komise žalovaného k účetní závěrce k 31.12.2002 měla připomínky dle jejího vyjádření z 11.6.2003, stejně tak měla připomínky k závěrečné zprávě auditora o kontrole účetnictví za roky 1992 - 2001 dle zpráv kontrolní komise z 25.2.2003 a 12.5.2003. Za prokázané rovněž soud prvního stupně vzal skutkové tvrzení žalovaného, že družstvo ke dni 14.12.2004 vstoupilo do likvidace, a to z výpisu z obchodního rejstříku. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že usnesení členské schůze žalovaného o schválení účetní závěrky za rok 2002 přijaté členskou schůzí konanou dne 12.6.2003 bylo přijato v rozporu s právními předpisy nebo stanovami družstva. Soud prvního stupně neprováděl již další důkazy. Soud prvního stupně uvedl, že sice ze zápisu z členské schůze nezjistil, že by tato přijala usnesení o návrhu představenstva na způsob úhrady ztráty družstva, nicméně vzhledem k zápisu, že člen družstva H. nesouhlasil s návrhem na úhradu ztráty, lze jednoznačně dovodit, že tento návrh byl podán a na členské schůzi projednáván spolu se schvalování účetní závěrky. Potud návrh na vyslovení neplatnosti předmětného usnesení členské schůze z důvodu absence návrhu o způsobu úhrady ztráty není důvodný. Pokud jde o skutková tvrzení, že usnesení členské schůze družstva o schválení účetní závěrky za rok 2002 je neplatné z důvodu, že účetní závěrka byla sestavena chybně v rozporu se zákonem o účetnictví, dospěl soud k závěru, že usnesení členské schůze, kterým byla schválena účetní závěrka za rok 2002, nebylo přijato v rozporu s právními předpisy ani stanovami družstva, aniž by soud zkoumal samotnou účetní závěrku resp. způsob jejího sestavení, neboť napadené usnesení nebylo přijato v rozporu s obchodním zákoníkem a bylo členskou schůzí schváleno. Žalobci ve svých skutkových tvrzeních nenapadají správnost účetního postupu při sestavování účetní závěrky, ale některé položky, které byly do účetní závěrky nesprávně zahrnuty, například závazky družstva, které jsou promlčené. Jestliže se v účetnictví žalovaného v roce 2002 vykazovaly závazky, není sestavení účetní závěrky, která vykazuje ztrátu družstva, možné považovat za její sestavení v rozporu s právními předpisy. Mají-li žalobci za to, že účetní závěrka byla sestavena na základě nedostatečných podkladů, rovněž takové tvrzení nemůže být podle soudu prvního stupně chápáno tak, že byla účetní závěrka sestavena v rozporu s právními předpisy. Proti usnesení soudu prvního stupně podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání s tím, že nabyl navržen způsob úhrady ztráty. Ztráta k 31.12.2001 vykázaná účetní firmou ve výši 1.254 mil Kč je žalovaným nesprávně spojována s náklady na kotelnu, když ve skutečnosti jde o hrubě nesprávné účtování dotace a také o částku ve výši 370.000,- Kč za údajně nezaplacené odměny účetního a topiče. Přitom za rozhodnou dobu členové družstva uhrazovali za tímto účelem platby formou záloh. odvolatelé rozporují účtování jednotlivých plateb, jakož i samy tyto platby, když dle nich již byla část promlčena. Žalovaný nesplnil požadavek ověření věcné správnosti účetních stavů inventarizací skutečných stavů veškerého majetku a závazků, která je předepsána zákonem o účetnictví k okamžiku sestavení účetní závěrky. Porušena byla zejména ust. § 6 odst.4, § 7, § 8 odst.2 - 4, § 18 odst.1 - 3, § 29 a § 30 odst.2, § 33a zákona o účetnictví a § 252 odst.1 a 2, § 239 a § 244 odst.2 obch.zák. Za zásadní odvolatelé spatřují zavedení do účetnictví družstva závazku družstva, který se svém důsledku způsobil ztrátu družstva a jenž je neoprávněný. Z odvolání plyne požadavek vyhovění žalobě. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl po provedeném jednání k závěru, že dosud nejsou dány podmínky ani pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně ani pro jeho změnu. Podle § 239 odst.4 písm.c) obch.zák. patří do výlučné působnosti členské schůze družstva schvalování řádné účetní závěrky. Podle § 252 odst.2 obch.zák. spolu s řádnou účetní závěrkou navrhne představenstvo i způsob rozdělení a užití zisku, popřípadě způsob úhrady ztrát. V daném případě soud prvního stupně vyšel toliko ze zápisu o tom, že jeden ze žalobců brojil proti úhradě ztráty a dovodil, že ohledně úhrady ztráty bylo postupováno dle zákona. S tím se však nelze spokojit, neboť zákon klade požadavek návrh představenstva na úhradu ztrát k projednání na členské schůzi družstva předložit spolu se schválení účetní závěrky. Rozhodnutí členské schůze by pak muselo zahrnovat nejenom schválení účetní závěrky, leč rovněž i schválení (či neschválení či jiné rozhodnutí) ohledně navrženého způsobu úhrady ztráty. Takové důkazy, byť byly žalobci v řízení před soudem prvního stupně navrhovány, soud prvního stupně neprovedl a neobjasnil tak přesný průběh členské schůze včetně existence rozhodnutí o úhradě ztráty. Podle § 242 odst.1 obch.zák. na návrh člena vysloví soud neplatnost usnesení členské schůze, pokud usnesení je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami družstva. Soud prvního stupně de facto dospěl k závěru, že byla-li účetní závěrka schválena dostatečným počtem hlasů členů družstva na členské schůzi družstva, nelze správnost účetní závěrky již jakkoli přezkoumávat. Člen družstva brojící proti nesprávnostem v účetní závěrce by tak za situace, že byla schválena, neměl žádnou možnost, jak se domoci revize správnosti takové účetní závěrky. To by tedy znamenalo, že chybně sestavená a zákonu o účetnictví či ostatním právním předpisům neodpovídající účetní závěrka by nemohla být již jakýmkoli způsobem přezkoumána. Takový závěr podle odvolacího soudu není správný. Návrh člena družstva učiněný podle § 242 odst.1 obch.zák. vůči usnesení členské schůze družstva, jímž byla schválena účetní závěrka družstva, může zahrnovat nejenom požadavek na přezkoumání procesní správnosti (souladu s právními předpisy) přijetí usnesení členské schůze, ale i přezkoumání samotného předmětu rozhodování členské schůze, tedy samotné účetní závěrky. Byly-li členem družstva a zároveň žalobcem ve smyslu § 242 odst.1 obch.zák. učiněny námitky proti věcné či formální správnosti účetní závěrky, je soud povinen se těmito námitkami zabývat a správnost účetní závěrky přezkoumat i za situace, že účetní závěrka byla rozhodnutím členské schůze schválena. V daném případě žalobci navrhli provedení znaleckého posudku ke zjištění, zda účetní závěrka byla učiněna v souladu se zákonem resp. zda věrně a pravdivě zobrazuje účetnictví, jakož i znaleckého posudku ohledně zaúčtování prvotních účetních dokladů. Otázkou totiž především je, zda byly do účetnictví zahrnuty výstupy všech prvotních účetních dokladů a dále, zda o nich bylo správně účtováno. To je otázkou v prvé řadě odbornou. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219a odst.1 písm.b) a odst.2 o.s.ř. zrušil usnesení soudu prvního stupně a podle § 221 odst.1 písm.a) o.s.ř. věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm soud provede žalobci navržené důkazy k objasnění průběhu členské schůze ohledně návrhu na úhradu ztráty a dále ke zjištění správnosti účtování družstva a na jeho základě zpracované účetní závěrky za rok 2002. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3.září 2008 č.j. 14 Cm 144/2003 – 188 rozhodl po provedeném jednání a doplnění dokazování tak, že usnesení členské schůze žalovaného ze dne 12.6.2003 o schválení účetní závěrky za rok 2002 je neplatné (výrok I.), že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům A) a B) na náhradu nákladů řízení částku 3.000,- Kč (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit českému státu na náhradu nákladů nesených státem částky 4.750,- Kč a 9.100,- Kč (výrok III.). V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně zrekapituloval dosavadní průběh řízení s tím, že závazným právním názorem odvolacího soudu vyjádřeném v jeho usnesení 7 Cmo 664/2005-108 bylo vyjádřeno, že pokud členem družstva a zároveň žalobcem ve smyslu ust. § 242 odst. 1 obchodního zákoníku byly učiněny námitky proti věcné a formální správnosti účetní závěrky, je soud povinen se těmito námitkami zabývat a správnost účetní závěrky přezkoumat i za situace, že účetní závěrka byla rozhodnutím členské schůze schválena. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně provést důkazy ke zjištění správnosti účtování družstva a na jeho základě zpracované účetní závěrky. Soud proto doplnil dokazování znaleckým posudkem, když bylo nutné zjistit, zda účetní závěrka za rok 2002, jejíž schválení bylo přijato napadeným usnesením členské schůze družstva, byla sestavena v souladu se zákonem a zda zobrazovala věrně a pravdivě účetnictví žalovaného. Ze znaleckého posudku A. B., znalkyně v oboru ekonomika se zvláštní specifikací účetnictví v průmyslu a bytovém družstevnictví, zjistil soud prvního stupně, že znalkyně na otázku soudu zodpověděla, že účetní závěrka žalovaného družstva za r. 2002 nebyla zpracována v souladu se zákonem o účetnictví. Dále uvedla, že vyjma jednoho dokladu, byly do účetnictví roku 2002 žalovaného zahrnuty všechny prvotní účetní doklady, a to z formálního pohledu správně. Soud k námitkám žalovaného ke zpracování revizního znaleckého posudku nepřistoupil, neboť znalkyně se k námitkám žalovaného podrobně vyjádřila a vysvětlila kontinuitu účetnictví. I když měla zkoumat účetní závěrku, resp. její správnost za rok 2002, nemohla tak učinit, aniž by nezkoumala správnost předchozího účetnictví. Odborné posouzení znalce, ohledně jeho závěrů týkajících se vedení účetnictví zobrazené v účetní závěrce za rok 2002 žalovaný nezpochybnil tak, aby soud přistoupil k revizi znaleckého posudku. Při zkoumání skutkového stavu tak soud prvního stupně vycházel z již provedeného dokazování a nezpochybněných závěrů o skutkovém stavu věci vyjádřených v rozhodnutí 14 Cm 144/2003 z 13.9.2005. Jde o zjištění, že 12.6.2003 přijala členská schůze žalovaného usnesení o schválení účetní závěrky za rok 2002, dále že oba žalobci oznámili žalovanému námitky proti usnesení o schválení účetní závěrky ve lhůtě stanovené ust. § 242 odst. 1 obchodního zákoníku, o vykazovanou ztrátu družstva žalovaného z účetní závěrky pro rok 2002 a nesouhlas žalobce B) s návrhem způsobu úhrady ztráty, který byl projednáván na členské schůzi konané dne 12.6.2003. Z uvedeného je zřejmé, že žalobci jako členové družstva se žalobou včas domáhali vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze konané dne 12.6.2003, kterým byla schválena účetní závěrka za rok 2002. Při právním hodnocení věci soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 242 obchodního zákoníku, které upravuje právo členů družstva domáhat se po včas podaných námitkách proti přijatému usnesení členské schůze vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze u soudu a současně vycházel ze závazného právního názoru soudu odvolacího. Znaleckým posudkem bylo jednoznačně prokázáno, že účetní závěrka za rok 2002 nebyla zpracována v souladu se zákonem o účetnictví. Především soud vycházel ze zjištění znalce, že údaje nutné pro účetní závěrku za rok 2002, tedy předchozí účetnictví, bylo zpracováno tak, že účetní doklady za období 10 let byly zpracovány do jediného účetního období roku 2001. Znalec podrobně rozvádí důvody vedoucí k jeho závěru, že účetní závěrka nebyla zpracována v souladu se zákonem o účetnictví. V tomto směru byl naplněn zákonný důvod ust. § 242 odst. 1 obch.zák., že usnesení členské schůze je v rozporu s právními předpisy, když bylo přijato usnesení o účetní závěrce, která nebyla v souladu s právními předpisy zpracována. Soud prvního stupně se proto dále zabýval odst. 2 citovaného ustanovení, které odkazuje na ust. § 131 odst. 3 obchodního zákoníku, kdy soud nevysloví neplatnost usnesení členské schůze, jestliže došlo k porušení právních předpisů, jehož důsledkem je jen nepodstatné porušení práv oprávněných osob nebo jestliže porušení nemělo závažné právní důsledky. V této souvislosti soud zohlednil, že se jedná o subjekt dle údajů zjištěných ve výpisu z obchodního rejstříku a tvrzení obou stran, který má malý počet členů (jde o bytové družstvo se 30 členy), a který v roce 2004 vstoupil do likvidace. Jestliže je ze znaleckého posudku zřejmé, že účetnictví družstva po dobu jeho existence nebylo vedeno v souladu se zákonem o účetnictví a napadené usnesení členské schůze, které přijalo účetní závěrku za rok 2002, bylo v tomto důsledku přijato v rozporu s právními předpisy, nelze uzavřít, že by přijaté usnesení členské schůze nemělo závažné právní důsledky. Dle soudu prvního stupně tedy byla účetní závěrka za rok 2002 zpracována v rozporu s právními předpisy a jestliže byla schválena členskou schůzí, bylo přijato usnesení, které právním předpisům odporuje. Proto návrhu vyhověl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a spočívá v nákladech žalobců na soudní poplatek a dále ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy se jedná o náklady dosud nesené státem na vypracování znaleckého posudku, přičemž soud vycházel ze zásady úspěchu v řízení. Proti usnesení soudu prvního stupně podal další účastník – družstvo (dále jen „družstvo“) v zákonné lhůtě odvolání s tím, že v odvolání jsou zopakovány námitky proti znaleckému posudku uplatněné u soudu prvního stupně již dne 21.března 2007. Jde o věcné námitky proti postupu znalkyně, jejím zjištěním i odborným závěrům jí učiněným. Kromě toho, že odvolatel namítl nedostatečný rozsah otázek vůči znalkyni, malý počet vyhotovení posudku, chybné vyčíslení odměny znalkyně, nevěcný tón posudku jenž vzbuzuje domněnku o možnosti ovlivnění znalkyně, namítl, že se znalkyně příliš věnovala účetním obdobím předcházejícím roku 2002, přičemž mělo být zkoumáno, zda bylo řádně účtováno o všech účetních dokladech v roce 2002. Odvolatel vysvětluje, že důvodem zaúčtování předchozího období do roku 2001 bylo to, že družstvo účtovalo v soustavě jednoduchého účetnictví, a když v roce 2001 zjistilo, že mělo vést podvojné účetnictví, zadalo zpracování účetnictví externí firmě. Odvolatel polemizuje s výhradami znalkyně ohledně zaúčtování některých položek (účetní dokladu COPY General, jízdenky MHD). Znalkyně nepožadovala předložení smluv s dodavateli, přičemž jejich nepředložení uvádí k tíži družstva. Veškeré částky fakturované Ing. Faturíkem byly vždy schváleny představenstvem a členskou schůzí družstva. Podle odvolatele se znalkyně vůbec neměla zabývat tím, že v účetních knihách 2001 byly účtovány doklady roku 1992-2001, znalkyně nepřesně opisuje a prezentuje účetní doklady, nevyžádala si doplnění podkladů a v závěrech vychází z toho, že neexistují, což není pravda, znalkyně vychází z právní úpravy v roce 2002 neúčinné. Odvolatel navrhl zrušit usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Navrhovatelé se k odvolání podrobně písemně vyjádřili s tím, že námitky a závěry odvolatele odmítli. Odvolání dle nich směřuje toliko k nedůvodné kritice znaleckého posudku a někdy i samotné znalkyně. Navrhli potvrdit usnesení soudu prvního stupně. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jak výše citováno předchozí rozhodnutí odvolacího soudu, může soud prohlásit neplatnost usnesení členské schůze o schválení účetní závěrky i z důvodu, že tato závěrka byla sestavena chybně, tedy že buďto údaje v ní uvedené neodpovídají skutečnému stavu resp. stavu, jenž by měl být v souladu se zákonem o účetnictví a dalšími účetními předpisy a odpovídat řádnému účtování účetní jednotky (rovněž tedy i družstva), nebo že postup jejího sestavení neodpovídá účetním předpisům. Jinak řečeno, lze neplatnost usnesení členské schůze družstva vyslovit i v případě, kdy sice byla účetní závěrka touto schůzí schválena, leč sama závěrka neodpovídá zákonu, tedy rovněž i neodpovídá zákonu o účetnictví a dalším účetním předpisům. V daném případě soudem jmenovaná znalkyně, o jejíž nepodjatosti není důvodu pochybovat a ani družstvo nevyslovilo, tím spíše pak nedoložilo žádné konkrétní skutečnosti, na základě nichž by odvolací soud dospěl k opaku, dospěla k závěru, že účetní závěrka družstva za rok 2002 nebyla zpracována v souladu se zákonem o účetnictví. Jde o závěr soudního znalce, tedy soudem jmenovaného odborníku v oboru za účelem objasnění odborných otázek. Ohledně námitek družstva a potžmo i odvolatele, když v odvolání jsou uvedeny shodné námitky, proti znaleckému posudku, lze považovat za zcela dostatečné a námitky vyvracející stanovisko znalkyně ze dne 14.února 2008, v němž znalkyně jednotlivé námitky vyvrací. Z hlediska jí posuzovaného účetního období s ní lze plně souhlasit v tom, že účetnictví účetní jednotky tvoří provázaný celek a že zůstatky rozvahových účtů, jimiž se následující účetní období zahajuje musí navazovat na odpovídající zůstatky rozvahových účtů, jimiž se předcházející období uzavřelo. Znalkyně v daném oboru k námitkám uvedla, že jsou nesprávné jak po stránce formální, tak i obsahové. Podstatné a zásadní je, že účelem znaleckého posudku je odborné posouzení odborných otázek, pro jejichž posouzení soud nemá odborné znalosti, v daném případě otázky, zda byla účetní závěrka družstva za rok 2002 zpracována v souladu se zákonem, a dále, zda účetní závěrka zobrazuje pravdivě účetnictví družstva. Odvolatel nijak neprokázal, že by znalkyně při odpovědi na dané otázky chybovala, omezil se toliko na tvrzení, jež navíc znalkyně vyvrátila. Odvolací soud je tedy zajedno se soudem prvního stupně, že v řízení bylo prokázáno, že účetní závěrka za rok 2002 nebyla zpracována v souladu se zákonem. Návrh navrhovatelů učiněný v souladu s § 242 obch.zák. na prohlášení neplatnosti usnesení členské schůze žalovaného družstva o schválení účetní závěrky za rok 2002 konané dne 12.června 2003 je tedy důvodný, pročež soud prvního stupně rozhodl správně, když toto usnesení členské schůze družstva prohlásil za neplatné, pro rozpor s právními předpisy. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně tudíž ze všech výše uvedených důvodů podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako správné, když se ztotožnil se jeho skutkovými zjištěními, skutkovým i právním hodnocením věci. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř. s tím, že žalobkyně ad A) žádné náklady odvolacího řízení neuplatnila a žalobci ad B) žádné nevznikly, pročež odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání, ledaže k dovolání podanému do 2 měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že jde o otázku zásadního právního významu. V Praze dne 25.června 2009 JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý,v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jaroslava Jáněová