Proti usnesení o přeměně předběžné vazby na vazbu vydávací podle § 400b) tr.ř. není stížnost přípustná.

Podle § 148 odst. 1 písm. a) trestního řádu se stížnost zadrženého E. M. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec byla podle § 398 odst. 1 a § 400b odst. 1 tr. řádu předběžná vazba E. M. přeměněna na vazbu vydávací. Veden poučením, které se mu při vyhlášení usnesení dostalo a které je obsaženo i v písemném vyhotovení usnesení, podal zadržený E. M., prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. C., proti tomuto usnesení včas stížnost. Stížnost nijak neodůvodnil. Podle § 141 odst. 2 trestního řádu lze usnesení soudu napadnout stížností jen v těch případech, kdy to zákon výslovně připouští. Ustanovení § 400b o vydávací vazbě žádné ustanovení o možnosti napadnout rozhodnutí o přeměně předběžné vazby na vazbu vydávací neobsahuje a takovou možnost nelze dovodit ani z jiných ustanovení trestního řádu. Pokud pak jde o obecnější principy, lze konstatovat, že na postavení zadrženého se prakticky nic nemění. Jeho osobní svoboda byla omezena už vzetím do předběžné vazby a proti tomuto rozhodnutí měl možnost podání řádného opravného prostředku. Ze shora uvedených důvodů stížnostní soud stížnost zamítl podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože dospěl k závěru, že proti napadenému usnesení není stížnost přípustná. Pouze na okraj podotýká stížnostní soud, že i v případě, kdyby stížnost nezamítl jako nepřípustnou, bylo by přezkoumání věci pouze formální záležitostí, protože k jinému rozhodnutí než k tomu, které soud prvního stupně učinil, není podle zákonné úpravy žádný prostor. Podle znění § 400b odst. 1 tr. řádu (“Nachází-li se osoba, o jejíž vydání jde v předběžné vazbě, předseda senátu rozhodne o přeměně této vazby na vazbu vydávací….Vazebními důvody podle § 67 není přitom vázán“) nemá předseda senátu jinou možnost rozhodnutí, protože ponechání zadrženého v předběžné vazbě je vyloučeno a přezkoumávat vazební důvody, kterými stejně není vázán, je zbytečné, protože propuštění na svobodu nepřichází v úvahu jak podle shora uvedeného znění trestního řádu, tak proto, že by to bylo v rozporu s účelem institutu vydání do ciziny.