Soud je oprávněn na návrh společníků nebo příslušného orgánu společnosti rozhodnout též o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace. Pak je třeba v prvé řadě zkoumat, zda již zanikl důvod, pro který soud obchodní společnost zrušil, a dále jsou-li splněny i další podmínky pro zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, tj. zda by takovým rozhodnutím nedošlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob.

7 Cmo 253/2009 - 51 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudců JUDr. Jaroslavy Vlčkové a JUDr. Jany Součkové ve věci navrhovatele: společnost B. E. L., se sídlem B. P. o., T., zast. JUDr. D. D., advokátem, AK H.Kr., o návrhu na zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora společnosti A., s.r.o. Ch. v likvidaci, se sídlem Ch., k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 55 Cm 252/2005-38 ze dne 2.dubna 2009, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 55 Cm 252/2005-38 ze dne 2.dubna 2009 s e v celém rozsahu z r u š u j e a věc s e v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích napadeným usnesením zamítl návrh navrhovatele, aby soud rozhodl o zrušení usnesení vydaného Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod č.j. 55 Cm 252/2005-6 ze dne 25.10.2005, kterým soud rozhodl o zrušení společnosti A., s.r.o. s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že podáním, které došlo do podatelny soudu dne 9.3.2009 navrhl nový společník společnosti A., s.r.o. – v likvidaci, společnost B. E. L., aby soud zrušil své rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací s odůvodněním, že tato společnost se stala jediným společníkem společnosti A., s.r.o. – v likvidaci, když původní jediný společník Ing. M. P. převedl svůj obchodní podíl v této společnosti a zároveň jako jednatel začal jednání s Městským úřadem v Ch., Obecním živnostenským úřadem ohledně vydání dalších oprávnění k podnikání, čímž byly učiněny první kroky k nápravě stávajícího stavu a odstranění důvodů, pro které byla společnost s likvidací zrušena. Soud zamítl návrh navrhovatele jako společníka společnosti A.., s.r.o. Ch.v likvidaci, neboť dospěl k závěru, že tento návrh není v souladu s platnou právní úpravou ust. § 68 odst. 8 obch. zák. V souladu s citovaným ustanovením § 68 odst. 8 obch. zák. může být zrušeno rozhodnutí o zrušení společnosti pouze v případě, že o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace rozhodli společníci na valné hromadě společnosti. Pouze společníci popř. příslušný orgán společnosti mohou změnit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, a to pouze do doby, kdy bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Soud rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace pouze v případě, že v souladu s ust. § 71 odst. 3, popř. § 71 odst. 4 a 7 obch.zák., jmenoval likvidátora. I v tomto případě však o zrušení společnosti a její likvidaci rozhodla společnost jejími společníky na valné hromadě. Pokud o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora rozhodl soud po splnění zákonných podmínek, nelze toto rozhodnutí soudu zrušit návrhem společníka či příslušného orgánu společnosti. Soud ve svých závěrech odkazuje i na judikaturu Vrchního soudu v Praze (sp. zn. 14 Cmo 314/2008), dle které ust. § 68 odst. 8 obch. zák. nezakládá právo společníka na zrušení soudního rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Soudu proto nezbylo než návrh na společníka zamítnout. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal navrhovatel v zákonné lhůtě odvolání. Podle odvolatele soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil a je zde dán odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrh na zrušení rozhodnutí, vydaného Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod č.j. 55Cm 252/2005-6 ze dne 25.10.2005, kterým soud rozhodl o zrušení společnosti A., s.r.o., se sídlem Ch., s likvidací a jmenování likvidátora, není v souladu s platnou právní úpravou, tj. s § 68 odst. 8 obch. zák. Podle soudu, v souladu s citovaným ustanovením § 68 odst. 8 obch.zák., může být zrušeno rozhodnutí o zrušení společnosti pouze v případě, že o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace rozhodli společníci na valné hromadě společnosti, a to do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku a dále v případě, že v souladu s ustanovením § 71 odst. 3, popř. § 71 odst. 4 a 7 obch.zák. jmenoval likvidátora sám soud. Soud prvního stupně se dle odvolatele měl držet ustanovení § 68 odst. 8 obch. zák., které vymezuje dva případy, kdy soud může rozhodnout o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti, a to po jmenování nového likvidátora soudem ( § 71 odst. 3 poslední věta, § 71 odst. 4 obch. zák.) nebo byl-li likvidátor jmenován ze seznamu insolvenčních správců ( § 71 odst. 7 obch. zák.). Nikde v uváděných ustanoveních se však nehovoří o tom, zda dopadají na situace, kdy předchozí rozhodnutí o zrušení společnosti učinil orgán společnosti, popř. její společníci či soud. Výklad přijatý soudem prvního stupně je tak příliš zužující, co může mít z praktického hlediska závažné a dalekosáhlé důsledky. Podle odvolatele není důvod pro to, aby zákon konstruoval pro dvě prakticky stejné situace dva různé postupy. Jestliže je soudu umožněno, aby rozhodl o zrušení dřívějšího rozhodnutí o zrušení společnosti v případě, že byl jmenován v pořadí druhý likvidátor ( § 71 odst. 3 poslední věta, § 71 odst. 4 obch. zák.), lze analogicky vyložit možnost soudu zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti i v okamžiku, kdy byl dosud jmenován pouze první likvidátor. Odvolatel odkázal i na praxi soudů, konkrétně na praxi Krajského soudu v Hradci Králové, který např. ve svém rozhodnutí č.j. 33 Cm 201/2008-13 zrušil své rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací na návrh jediného společníka společnosti. Odvolatel upozornil na skutečnost, že v daném případě podal návrh na zrušení společnosti s likvidací Městský úřad v Ch,, odbor Živnostenský úřad, s nímž však po vydání rozhodnutí společnost prostřednictvím svého jednatele jednala a společně dospěli k závěru, že zjištěné nedostatky lze zhojit a provedli kroky nutné k získání živnostenských oprávnění tak, aby společnost mohla ve své činnosti pokračovat. Z výše uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 2.4.2009, č.j. 55 Cm 252/2005-38 změnil tak, že usnesení o zrušení společnosti likvidací vydané Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích dne 25.10.2005, č.j. 55 Cm 252/2005-6 se zrušuje. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Zákonné ustanovení § 68 odst.8 obch.zák je promítnutím jedné ze základních zásad soukromého práva do obchodního zákoníku, a to zásady autonomie vůle subjektu, která umožňuje subjektu, resp. obchodní společnosti v situacích, kdy společnost již byla na základě svobodného rozhodnutí zrušena a vstoupila do likvidace a byl jmenován likvidátor, aby mohla, resp. její společníci či příslušný orgán mohli zrušit své dřívější rozhodnutí o zrušení společnosti a svém vstupu do likvidace. Tato možnost je časově limitována započetím s rozdělováním likvidačního zůstatku. Třetí věta § § 68 odst.8 obch. zák stanoví, že v případě, že likvidátora jmenoval soud (§ 71 odst.3 poslední věta, odst.4 a 7 obch.zák.), rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. V tomto případě musí společníci či příslušný orgán společnosti projevit svou vůli právně relevantním způsobem (podat návrh na zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace) s tím, že konečné rozhodnutí ohledně zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace je dáno soudu. I kdyby případně z gramatického výkladu ust. § 68 odst.8 ve spojení s § 71 odst.3 obch.zák. vyplývalo, že soud je oprávněn na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti rozhodnout o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti jen v případě, kdy o zrušení společnosti rozhodli společníci či příslušný orgán společnosti, ale o jmenování druhého likvidátora rozhodl soud, odvolací soud připomíná, jak již několikrát zdůraznil Ústavní soud ČR, že obecný soud není vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí odchýlit, jestliže to vyžaduje účel zákona. Jinak řečeno, povinnost nalézat právo tak neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale znamená též zjišťovat v jednotlivých zákonných ustanoveních smysl a účel zákona, který nelze hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu. Gramatický výklad je totiž třeba verifikovat výkladem systematickým, historickým, logickým a teleologickým, což však soud prvního stupně neučinil. Ust. § 68 odst.8 obch.zák. je třeba vyložit pomocí všech typů výklad, tedy výkladu gramatického, systematického, teleologického i historického. Gramatický výklad sice na první pohled směřuje spíše zužujícímu pojetí celého ustanovení, tedy připuštění možnosti, aby soud rozhodl o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti jen v případech, kdy o zrušení společnosti rozhodli společníci nebo příslušný orgán společnosti, při bližším rozboru věci tomu tak však není. Podle § 68 odst.3 písm.c) obch.zák. se společnost zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí bylo přijato, podle § 68 odst.3 písm.d) obch.zák. se společnost zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci. V obou případech, tedy jak v případě, že o zrušení společnosti rozhodují společníci resp. orgán společnosti, tak v případě, kdy o zrušení společnosti rozhoduje soud, hovoří zákon shodně o „rozhodnutí“ resp. o „rozhodnutí o zrušení společnosti“. Pakliže tedy podle třetí věty ust. § 68 odst.8 obch.zák. v případě , že likvidátora jmenoval soud, rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud, jest použit pojem „rozhodnutí o zrušení společnosti“, a zároveň podle první věty řečeného zákonného ustanovení společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti…, pak doslovným, gramatickým výkladem obou částí ustanovení lze dojít k závěru, že i pro třetí větu zákonného ustanovení jde o rozhodnutí nikoli jen společníků či příslušného orgánu, ale rovněž i o rozhodnutí soudu. To by ostatně korespondovalo se zákonnou úpravou, podle níž nejenom v případech, kdy soud svým rozhodnutím zruší společnost může být jmenován soudem likvidátor, leč rovněž i v případech dalších, tedy když o jmenování likvidátora rozhodl příslušný orgán společnosti (viz. § 71 odst.3 obch.zák. poslední věta). Pojem „rozhodnutí o zrušení společnosti“ tedy zákon používá nejenom ve vztahu ke zrušení společnosti soudem, leč rovněž i ohledně zrušení společnosti rozhodnutím jejích společníků resp. příslušného orgánu. Gramatický výklad tedy nevylučuje zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti soudem. Systematickým výkladem též dospíváme k závěru, že soud je oprávněn zrušit rozhodnutí soudu o zrušení společnosti. Celé ustanovení § 68 obch.zák. řeší otázky zrušení a zániku společnosti, a to v nejobecnějším pojetí. Ust. § 68 odst.3 obch.zák. upravuje obecně všechny způsoby zrušení společnosti, pročež podle § 68 odst.3 písm.c) obch.zák. se společnost zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem ,kdy toto rozhodnutí bylo přijato, dochází-li ke zrušení společnosti s likvidací. Podle § 68 odst.3 písm.d) obch.zák. se společnost zrušuje dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci. Kromě toho, že pojmosloví „rozhodnutí“ společníků a „rozhodnutí“ soudu, tedy pojem „rozhodnutí“ pro oba způsoby zrušení společnosti se shodují (viz. výše), zákon v rámci ust. § 68 odst.3 obch.zák. upravuje oba dva, pro výklad ust. § 68 odst.8 obch.zák. podstatné, způsoby zrušení společnosti. Z hlediska systematiky tedy není důvodu, aby se ust. § 68 odst.8 obch.zák., pakliže by to z něj výslovně nevyplývalo, což nevyplývá, vztahovalo toliko na rušení společnosti společníky resp. příslušným orgánem společnosti a nikoli soudem. Systematika samotného ust. § 68 odst.8 obch.zák. již není tak jednoznačná, přesto též nevylučuje výše uvedený výklad. První věta ust. § 68 odst.8 obch.zák. upravuje toliko případ, kdy společníci či příslušný orgán společnosti mohou zrušit rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, a určují přitom základní podmínku takového zrušení rozhodnutí, do doby započetí s rozdělováním likvidačního zůstatku. Dnem účinnosti takového rozhodnutí končí funkce likvidátora a likvidátor je povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti. Třetí věta řeší speciální situaci, kdy likvidátora jmenoval soud, přičemž v takových případech rozhoduje o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace na návrh společníků či příslušného orgánu společnosti soud. Ze systematiky ustanovení tak vyplývá, že nejobecnější možností je možností zrušení rozhodnutí o zrušení bez ingerence státní moci – soudu. V určitých případech, a jde především o případy původního nefungování společnosti či jejích orgánů ve smyslu zákona (viz. níže), ale právě že nejenom o tyto případy, mají společníci či orgán společnosti možnost podat návrh na zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti soudem. Namísto dobrovolného procesu prostřednictvím vnitřních orgánů společnosti resp. společníků tak zákon v jisté „záloze“ dává těmto orgánům resp. společníkům možnost, aby se domohli zrušení rozhodnutí o zrušení soudem. Na jaké případy by se však vlastně tato možnost měla vztahovat, když orgány společnosti resp. společníci mají podle první věty sami možnost zrušení rozhodnutí o zrušení? Z tohoto pohledu si lze představit dvě základní situace. První, zřejmě zcela ojedinělá situace bude nemožnost dosažení shody mezi společníky resp. v rámci příslušného orgánu, proč by se tito společníci resp. některý z nich, obrátili na soud s návrhem na zrušení svého rozhodnutí (příslušného orgánu) o zrušení společnosti. Takový případ by představoval zásadní zásah státu do soukromoprávní sféry. Proto poslední věta ust. § 68 odst.8 obch.zák. ukládá soudu povinnost nezrušit rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. Druhý, daleko obvyklejší případ je, že společnost byla zrušena s likvidací rozhodnutím soudu (tzv. sankční zrušení), avšak společníci v období po tomto rozhodnutí, až do okamžiku rozdělení likvidačního zůstatku, pojali úmysl pokračovat v činnosti společnosti, tedy požadují zrušit rozhodnutí soudu o zrušení společnosti. Systematika ani znění zákona tomuto jejich požadavku v zásadě nebrání. Naopak tím, že § 68 odst.8 obch.zák. hovoří jednoznačně o návrhovém řízení, a jako osoby aktivně věcně legitimované k podání návrhu označuje společníky či orgán společnosti (zcela přesně osoby představující tento orgán), zákon zcela logicky umožňuje naplnění jejich požadavku v případě, kdy sami společníci rozhodnout o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti nemohou. Výše i níže uvedenému výkladu neodporuje ani odkaz třetí věty ust. § 68 odst.8 obch.zák., byť logický účel tohoto ustanovení zákona poněkud narušuje a rozmělňuje. Podle § 71 odst.3 poslední věta obch.zák. soud jmenuje nového likvidátora, jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu orgán, který k tomu byl podle odstavce 1 (§ 71 odst.1 obch.zák.) oprávněn. Podle § 71 odst.1 obch.zák. likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Z hlediska doslovného výkladu lze soud jen stěží řadit pod orgán, z hlediska ostatních typů výkladu však v širším smyslu lze soud za orgán oprávněný za určitých podmínek jmenovat likvidátora považovat lze, a potud by bylo možné, aby tak učinil i u společnosti, o jejímž zrušení s likvidací soud rozhodl. Soud může bezesporu jmenovat nového likvidátora namísto soudem odvolaného likvidátora podle § 71 odst.4 obch.zák., na něž rovněž odkazuje § 68 odst.8 třetí věta obch.zák. Takto lze tedy jmenovat likvidátora rovněž i v případě, že likvidovaná společnost byla zrušena rozhodnutím soudu (viz. „bez ohledu na způsob jmenování likvidátora….“). Likvidátor může být tedy jmenován soudem tehdy, jestliže jej bez zbytečného odkladu nejmenoval příslušný orgán společnosti (§ 71 odst.1 obch.zák.), dále pak zrušil-li společnost s likvidací soud a jmenoval rovněž i likvidátora ze společníků či statutárního orgánu resp. jeho členů (§ 71 odst.2 obch.zák.), dále pak zanikla-li funkce dosavadnímu likvidátorovi, přesněji řečeno zemřel-li, byl-li odvolán, vzdal se funkce nebo ji nemůže dlouhodobě vykonávat, tedy včetně toho, jenž byl jmenován soudem (§ 71 odst.3 obch.zák.), pročež pro všechny tyto případy jmenování likvidátora platí, že na návrh osoby mající právní zájem může být likvidátor porušující své povinnosti odvolán, a na jeho místo může soud jmenovat likvidátora nového. Uvedený okruh případů tedy zahrnuje i případy, kdy byla společnost zrušena soudem. Ust. § 68 odst.8 třetí věta obch.zák. do třetice odkazuje na ust. § 71 odst.7 obch.zák., podle nějž nelze-li jmenovat likvidátora podle odstavců 1 až 4, jmenuje likvidátora soud z osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců. Toto ustanovení dopadá především na případy, kdy společnost byla zrušena s likvidací rozhodnutím soudu, přičemž nelze jmenovat likvidátora z osob společníků či statutárního orgánu resp. jeho členů. Zákonná podmínka určující případy, kdy může soud zrušit rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací tedy nijak nevylučuje, aby se tak stalo rovněž i v případech, kdy byla společnost s likvidací zrušena rozhodnutím soudu, naopak, na tyto případy ust. § 68 odst.8 třetí věta obch.zák. přímo odkazuje, a to přinejmenším svým odkazem na ust. § 71 odst.7 a 4 obch.zák. Odvolací soud rovněž zvažoval, zda jeho výkladu umožňujícímu zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti neodporuje to, že ust. § 68 odst.8 obch.zák. poslední věta jako podmínky pro rozhodnutí soudu o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti neuvádí odpadnutí důvodu, pro nějž byla společnost zrušena. Dospívá však k závěru, že nikoli. V prvé řadě je nutné si uvědomit, že zrušení společnosti rozhodnutím soudu je sice ve většině případů sankční (viz. § 68 odst.6, § 29 odst.6 či § 113 odst.6 obch.zák.), nicméně nikoli ve všech případech. Například společnost s ručením omezeným lze podle § 152 odst.2 obch.zák. na návrh zrušit i jen z důvodů a za podmínek stanovených ve společenské smlouvě. Pakliže by soud takto společnost zrušil, avšak společníci by následně změnili podmínky určené pro zrušení společnosti ve společenské smlouvě a požadovali zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, neboť by jejich vůle směřovala k pokračování existence společnosti, je z podstaty věci zjevné, že soud by v takovém řízení samozřejmě zjišťoval a zkoumal, zda podmínky pro zrušení společnosti již nejsou dány a pakliže by dospěl ke kladnému závěru, mohl by rozhodnutí o zrušení společnosti zrušit (za splnění ostatních zákonných podmínek). Obdobně je tomu v případech tzv. sankčního zrušení společnosti, tedy zrušení v důsledku porušování zákona ze strany společnosti, s nímž zákon možnost zrušení spojuje. Z podstaty věci vyplývá, že pakliže soud z určitého důvodu rozhodl o zrušení společnosti, a tento důvod stále trvá, nelze vyhovět návrhu na zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, když takovému návrhu lze vyhovět jen za situace absence důvodu zrušení společnosti a zároveň za splnění všech dalších zákonných podmínek. Nebylo tedy ani důvodu, ani dost dobře možné, aby ust. § 68 odst.8 obch.zák. poslední věta reflektovalo všechny v úvahu přicházející důvody zrušení společnosti ve vztahu k nutnosti jejich absence, odpadnutí v době rozhodování soudu o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, neboť takto by soud nemohl rozhodnout právě proto, že by negoval požadavek zákona takovéto společnosti zrušit. Je tak logické, že toto ustanovení naopak reflektuje jen a právě práva společníků a třetích osob. Ani hledisko účinků rozhodnutí soudu v daném případě není argumentem pro tzv. zužující výklad, tedy že postup dle § 68 odst.8 obch.zák., a tedy zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti dopadá jen na rušení společnosti rozhodnutím společníků či příslušného orgánu společnosti. Je samozřejmě pravdou, že výrok usnesení soudu o zrušení společnosti coby usnesení ve věci samé je ve smyslu § 167 odst.2 a § 159a odst.1, 3 a 4 o.s.ř. závazný nejenom pro účastníky řízení o zrušení společnosti, leč rovněž i pro všechny třetí osoby a orgány. Závaznost spočívá v tom, že všichni jsou povinni akceptovat soudem vyslovený právní stav, a to zrušení společnosti s likvidací. Vedle tohoto procesního hlediska je dáno i hledisko publicity, kdy podle § 29 odst.2 obch.zák. jsou skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění, když podle § 38g obch.zák. se do obchodního rejstříku zapíše také zrušení právnické osoby a jeho právní důvod, tedy i zrušení obchodní společnosti soudem s likvidací. Je třeba si uvědomit, že jak zrušení společnosti soudem, tak i zrušení společnosti rozhodnutím společníků resp. orgánu společnosti, nabyla-li účinnosti resp. závaznosti, jsou závazná a ve smyslu řečené publikace ze skutečnosti zrušení společnosti vychází rovněž i třetí osoby. Tedy rovněž i účinné zrušení společnosti z vůle společníků resp. orgánu společnosti s sebou nese hmotněprávní účinky spočívající v jeho závaznosti pro třetí osoby, ty z něj (je-li zveřejněno) musí vycházet, společnost pak ve smyslu § 70 odst.2 obch.zák. vstupuje do likvidace. Z tohoto pohledu tedy není rozdílu mezi tímto zrušení a zrušením společnosti rozhodnutím soudu. Postup podle § 68 odst.8 obch.zák. má vést k tomu, aby byla „odstraněna“, tedy přesněji zrušena právní skutečnost – zrušení společnosti a její likvidace, pročež u obou výše jmenovaných způsobů zrušení je tento cíl shodný. Pro oba způsoby platí, že společnost se po určitou dobu nacházela ve stavu zrušení resp. v tomto stavu se nachází, v procesu likvidace, a že jsou ve zcela novém časovém okamžiku posuzována zákonem speciálně dané kriteria pro to, aby společnost mohla dále vykonávat předmět své činnosti, podnikání, aby došlo ke zrušení jejího zrušení s likvidací. Tato kriteria zákon do jisté míry odlišuje právě dle způsobu zrušení společnosti. Pro oba způsoby zrušení je společným požadavkem zákona, aby nebylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku, tedy zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti je možné jen před skončením likvidace ve smyslu § 75a odst.1 obch.zák. Je-li rozhodnutí o zrušení společnosti rušeno soudem, pak je nutné splnit další podmínku, a to absenci zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. Tyto podmínky jsou tedy určeny výhradně pro zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a soud se jejich splněním bude zabývat coby zcela novými skutečnostmi, které v původním řízení o zrušení společnosti samozřejmě nezkoumal. Naopak, původní podmínky nutné pro zrušení společnosti již zpětně zkoumat nebude. Bude ovšem zkoumat jejich absenci coby jeden z předpokladů vyhovění návrhu. Z procesního hlediska tedy nelze chápat rozhodnutí soudu o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti jako přezkum původního rozhodnutí, jež by byl nepřípustný pro překážku řízení spočívající ve věci rozhodnutí, leč jako rozhodování soudu ve zcela novém řízení se všemi jeho podmínkami, a s nutností zkoumat zcela nové skutečnosti. Ostatně ani předmět řízení není shodný, když původním řízením bylo rozhodováno o zrušení společnosti, zatímco novým řízením by bylo rozhodováno o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti. Původní rozhodnutí soudu by samozřejmě nebylo zrušeno ve smyslu jeho právní moci a vykonatelnosti, ve smyslu jeho charakteru rozhodnutí soudu v civilním procesu, ale bylo by „zrušeno“ ve smyslu jeho hmotněprávních účinků, které by zrušením rozhodnutí zanikly. Zanikl by tedy právní stav zrušení obchodní společnosti s likvidací a byl by nastolen nový právní stav, spočívající v existenci společnosti ve stavu jejího plného charakteru coby podnikatele, ve stavu způsobilého zcela naplňovat její základní účel – realizaci předmětu podnikání případně předmětu činnosti. Zásadní pro danou věc je účel předmětného zákonného ustanovení (§ 68 odst.8 obch.zák.). Jeho účelem je, aby společnosti, které již byly zrušeny s likvidací a nacházejí se v procesu této likvidace, bylo možné „vrátit zpět do podnikání“, tedy aby bylo těmto společnostem umožněno znovu naplňovat svůj předmět podnikání, příp. činnosti. Z hlediska charakteru obchodní společnosti coby soukromoprávní korporace zákon dává prvotní možnost samotným společníků resp. příslušnému orgánu společnosti (což je u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti valná hromada), aby rozhodli o tom, že ruší své rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací. Byla-li společnost zrušena soudem, jednalo se nejčastěji o tzv. sankční zrušení, tedy jako sankce určitou zákonem reflektovanou skutečnost (např. podle § 68 odst.6 obch.zák. jestliže zaniknou zákonné požadavky pro vznik společnosti, společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond, po dobu více jak 2 roky společnost neprovozuje žádnou činnost, podle § 113 odst.6 boch.zák. společnost s ručením omezeným nenaložila v zákonné lhůtě s obchodním podílem, jenž na ní přešel atd.). Zásah státní moci do soukromoprávní sféry je totiž možný jen na základě zákona, přičemž zákon reflektuje takové právní a skutkové situace, kdy je v zájmu třetích osob, a někdy i samotných společníků, aby společnost byla s likvidací zrušena. Zaniknou-li skutečnosti, které odůvodňují zrušení společnosti s likvidací soudem, není důvodu za situace, že společníci takové společnosti resp. její orgán požaduje „oživení“ společnosti, tedy zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti bez likvidace, takovému návrhu, za splnění zákonných podmínek, nevyhovět. Opačný postup, a tedy zužující výklad ust. § 68 odst.8 obch.zák. toliko na případy zrušení společnosti s likvidací rozhodnutím společníků resp. příslušného orgánu společnosti, by totiž znamenal, že by musela být dokončena likvidace společnosti, společnost by zanikla, a společníci jinak požadující zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti by byli nuceni za účelem naplnění svých podnikatelských cílů založit společnost zcela novou. Takový postup není ani ekonomický, ani účelný za situace, kdy lze bez újmy na právech společníků a třetích osob zrušit rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací. Není totiž žádného logického, věcného ani jiného důvodu, proč by měl být stanoven tak rozdílný a pro obchodní společnosti tak fatální právní režim ohledně vratnosti, resp. nevratnosti rozhodnutí o zrušení společnosti, které by v jednom případě učinili společníci společnosti či příslušný orgán společnosti (šlo by toto rozhodnutí o zrušení společnosti zrušit, bylo by tedy „vratné“) a ve druhém případě, kdyby toto rozhodnutí o zrušení společnosti učinil soud (bylo by již „nevratné“), avšak v obou případech by vedly k původnímu rozhodnutí o zrušení stejné důvody , například odejmutí živnostenského oprávnění. Pakliže by bylo společnosti odejmuto živnostenské oprávnění na jediný předmět podnikání a společníci resp. příslušný orgán by sám rozhodl o zrušení společnosti s likvidací, lze podle § 68 odst.8 obch.zák. takovéto rozhodnutí společníků resp. orgánu zrušit, o čemž není pochyb. Postrádá však logiky, aby takto nebylo možné rozhodnout též v situaci, že se příslušný počet společníků na zrušení společnosti nedohodnul, některý z nich podal návrh na zrušení společnosti soudem (§ 68 odst.6 obch.zák.) a ke zrušení společnosti došlo rozhodnutím soudu. Odpadl-li by důvod zrušení takové společnosti a byly-li by dány ostatní zákonné podmínky, není důvodu upírat společníkům možnost znovu se v plné míře podílet na podnikání existující, nezrušené společnosti naplňující svůj předmět podnikání. Odlišný výklad by zakládal neodůvodněnou a bezúčelnou nerovnost a nebyl by též ani spravedlivý. Z hlediska historického výkladu je nutné připomenout, že původně obchodní zákoník ustanovení umožňující zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací neobsahoval, pročež Vrchním soudem v Praze coby soudem odvolacím bylo judikatorně dovozováno, že takový postup je možný, ovšem jen do zápisu vstupu likvidace do obchodního rejstříku. Nejvyšším soudem ČR bylo v té době dovozováno, že od účinnosti rozhodnutí společníků resp. příslušného orgánu společnosti o zrušení společnosti s likvidací již nelze toto rozhodnutí zrušit. Změnu přinesla novela obchodního zákoníku provedená zák.č.501/2001 Sb., jež zařadila do zákona ust. § 68 odst.8 obch.zák. ve znění účinném od 1.ledna 2002 do 31.března 2003. Tato právní úprava umožňovala toliko společníkům nebo příslušnému orgánu společnosti zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Výklad této úpravy byl sporný, když v praxi společnosti samy rozhodovaly o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací. To vzhledem k jeho sankční povaze a možnosti „oživení“ společnosti za situace, že nebyly odstraněny důvody jejího zrušení soudem, nebylo žádoucí. Žádoucí rovněž nebyly nejasnosti ohledně možnosti nahrazení soudem určeného likvidátora likvidátorem vybraným společníky resp. orgánem společnosti. Proto došlo k další novelizaci ust. § 68 obch.zák. zákonem č. 88/2003 Sb. účinným od 1.dubna 2003. Ta přinesla současnou právní úpravu ust. § 68 odst.8 obch.zák.. Podle důvodové zprávy k řečené novele obchodního zákoníku „v navrženém ustanovení se dále upravuje postup soudu při zrušování rozhodnutí o zrušení společnosti v případě, kdy likvidátora jmenoval soud“. Žádné další zdůvodnění nové resp. pozměněné právní úpravy důvodová zpráva neobsahuje. Z hlediska výše uvedených nejasností v praxi bylo tedy cílem jmenované novelizace na jedné straně i nadále umožnit společníkům resp. příslušnému orgánu společnosti zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací, takovýto postup však jednoznačně znemožnit pro případy, kdy byla společnost zrušena rozhodnutím soudu. Rovněž znemožnit nahrazení soudem ustanoveného likvidátora likvidátorem vybraným společníky resp. příslušným orgánem společnosti. Řečená novelizace však neměla za cíl, jak vyplývá z výše uvedeného, znemožnit zrušení rozhodnutí soudu opět jen rozhodnutím soudu, naopak, tuto možnost výslovně přinesla. Novelizace ust. § 68 obch.zák. provedená zákonem č. 88/2003 Sb. měla za cíl oddělit situace, kdy o zrušení společnosti rozhodli sami společníci, kteréžto rozhodnutí si mohou následně zrušit buďto oni nebo na návrh soud, a situace, kdy o zrušení společnosti rozhodl soud, kteréžto rozhodnutí nemohou rušit v žádném případě sami společníci resp. orgán společnosti, ale opět jen soud. Z tohoto pohledu nebyla příliš šťastná vazba rozhodování soudu o zrušení svého rozhodnutí o zrušení společnosti na případy, kdy soud jmenoval likvidátora, nicméně tato vazba byla historicky dána právě nutností reagovat na dříve se vyskytující sitace, kdy i v situacích, kdy o zrušení společnosti rozhodl soud, byla nepřípustná snaha společníků soudem jmenovaného likvidátora „vyměnit“ za likvidátora jmenovaného jimi. Správnost výkladu zastávaného odvolacím soudem potvrdil sám zákonodárce v jiném právním předpisu, než je obchodní zákoník, a to v zákoně č. 125/2008 Sb. o přeměnách (dále jen „ZPřem“). Podle § 4 odst.1 písm. d) ZPřem „přeměna obchodní společnosti je přípustná i v případě, že obchodní společnost již vstoupila do likvidace rozhodnutím soudu o zrušení obchodní společnosti s likvidací, jestliže soud zrušil své rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti. Zákon o přeměnách coby speciální zákon ve vztahu k obchodnímu zákoníku tak výslovně počítá s tím, že soud své rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti nebo družstva s likvidací může zrušit. Ze vztahu speciality ust. § 4 odst.1 písm.d) ZPřem k obchodnímu zákoníku vyplývá, že tím, že speciální zákonné ustanovení upravuje možnost přeměny obchodních společností v určitém právním stavu (zrušená společnost v likvidaci), za určitých právních předpokladů (včetně toho, že soud zrušil své rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti), vztahuje se na všechny ostatní otázky obchodních společností obecný předpis – obchodní zákoník, ledaže by z jiného speciálního zákona vyplývalo něco jiného. Obchodní zákoník upravuje možnost zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti právě a jedině v ust. § 68 odst.8 obch.zák., což znamená, že právě a jedině toto ustanovení je ustanovením řešícím situaci reflektovanou v § 4 odst.1 písm.d) ZPřem. Podle § 68 odst. 8 obch.zák. vyloženého ve vzájemné souvislosti s § 4 odst.1 písm.d) ZPřem je soud oprávněn zrušit i rozhodnutí soudu o zrušení obchodní společnosti, jsou-li pro to splněny všechny zákonné podmínky. Jak tedy vyplývá z výše uvedeného použití všech způsobů výkladu ust. § 68 odst.8 obch.zák, dopadá toto ustanovení rovněž i na zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací. Soud je tak oprávněn na návrh společníků nebo příslušného orgánu společnosti rozhodnout o zrušení předchozího rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace bez ohledu na to, zda toto předchozí rozhodnutí učinil soud či společníci nebo příslušný orgán společnosti. Je proto třeba vztáhnout možnost rozhodnout o návrhu na zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace i na případy, kdy bylo rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace učiněno soudem. V takovém případě je však třeba v prvé řadě zkoumat, zda již zanikl důvod, pro který soud obchodní společnost zrušil, a dále jsou-li splněny i další podmínky pro zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, tj. zda by takovým rozhodnutím nedošlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu podle § 219a odst.1 písm. a) o.s.ř., a podle § 221 odst.1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízením, když soud prvního stupně, vycházeje z nesprávného právního názoru, nezkoumal splnění ani jedné z podmínek nutných pro zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti. Pro upřesnění odvolací soud konstatuje, že rozhodnutí č.j. 14 Cmo 314/2008 – 34 , na něž odkázal soud prvního stupně ve svém odůvodnění a o kterým zdůvodnil svůj právní závěr, že ust. § 68 odst.8 obch.zák. nezakládá právo společníka na zrušení soudního rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, se předmětnou problematikou vůbec nezabývá, a to ani okrajově. V tomto rozhodnutí se odvolací soud zabývá jen procesní problematikou včasného nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst.7 zákona o soudních poplatcích). Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 9. února 2010 JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: J. Kalousková