Zákon o vlastnictví bytů výslovně upravuje případy, způsob a lhůtu, v níž lze brojit proti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek u soudu (případy, kdy je vlastník jednotky coby člen společenství oprávněn obrátit se na soud, má - li výhrady vůči rozhodnutí shromáždění, a samo společenství, resp. shromáždění těmto jeho námitkám nevyhovělo) čímž neguje možnost obracet se na soud ve věci nesouhlasu s rozhodnutím shromáždění ještě i jinak. Speciální zákonnou úpravu § 11 odst.3 BytZ nelze obcházet podáním žaloby na vyslovení neplatnosti právního úkonu podle obecných ustanovení občanského zákoníku a nelze ani požadovat určení dle ustanovení § 80 písm. c) OSŘ. Návrh na zahájení řízení podaný dle § 11 odst. 3 BytZ je speciálním typem návrhu na určení, na nějž nedopadá ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. Aktivně věcně legitimovanou osobou k podání návrhu dle § 11 odst.3 posl.věta BytZ je pouze přehlasovaný vlastník. Údaj o výši příspěvků na správu domu a pozemku není obligatorní náležitostí stanov dle § 9 odst. 14 BytZ. K přezkoumání platnosti stanov společenství vlastníků jednotek z hlediska jejich případného rozporu s kogentní právní úpravou může dojít i v jiném řízení, než v řízení dle § 11 odst.3 BytZ, při zkoumání předběžné otázky.

7Cmo 413/2009 - 131 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Jaroslavy Vlčkové a JUDr. Jany Součkové v právní věci žalobců : a) Ing. D. H., bytem P., b) J. H., bytem P., oba zastoupeni Mgr. J. S., advokátem se sídlem P., proti žalovanému S. v. pro p. d. V., se sídlem P., zastoupenému JUDr. V. Z., advokátem se sídlem P., o určení neplatnosti části stanov, o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků a o žalobě přehlasovaného vlastníka, k odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2009, č.j. 5 Cm 352/2006 - 102, t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 23 520,- Kč k rukám jeho zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že usnesení shromáždění vlastníků žalovaného ze dne 1. srpna 2008, jímž byla přijata změna stanov žalovaného ve znění: „Z článku XVII stanov SVJ odst. 1 se vypouští tato slova: „Výše příspěvků na správu domu a pozemku a výše záloh na úhradu za služby u zkolaudovaných jednotek bude stanovena podle nákladové náročnosti dle určení způsobu užívání jednotlivých jednotek dle následujících koeficientů: byty, ateliéry, administrativa, obchodní plochy s výjimkou supermarketu 1, supermarket 0,5, sklady 0,5, garáže a sklepy 0,14. Výše příspěvku na správu domu a pozemku u rozestavěných nezkolaudovaných jednotek činí 15% výše příspěvku na správu domu a pozemku zkolaudovaných jednotek.“, je neplatné, dále na určení, že věta druhá a třetí čl. XVII odst. (1) stanov žalovaného, schválených dne 7. července 2005, které znějí: „Výše příspěvků na správu domu a pozemku a výše záloh na úhradu za služby u zkolaudovaných jednotek bude stanovena podle nákladové náročnosti dle určení způsobu užívání jednotlivých jednotek dle následujících koeficientů : byty, ateliéry, administrativa, obchodní plochy s výjimkou supermarketu 1, supermarket 0,5, sklady 0,5, garáže a sklepy 0,14. Výše příspěvku na správu domu a pozemku u rozestavěných nezkolaudovaných jednotek činí 15 % výše příspěvku na správu domu a pozemku zkolaudovaných jednotek.“, jsou neplatné, a na stanovení výše příspěvku vlastníků jednotek v budově č.p. 188, postavené na pozemku parc.č.1922/2, v obci Praha, části obce a k.ú. Žižkov na náklady spojené se správou domu a pozemku, záloh na služby spojené s jednotkou a příspěvku do fondu oprav se stanoví takto: - příspěvek na náklady spojené se správou domu a pozemku 31,- Kč včetně DPH/1m2 plochy jednotky/měsíc - záloha na služby spojené s jednotkou 7,- Kč včetně DPH/1m2 plochy jednotky /měsíc příspěvek do fondu oprav 1,- Kč včetně DPH/1m2 plochy jednotky/měsíc, celkem 39,- Kč včetně DPH/1m2 plochy jednotky/měsíc (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalobci se žalobou podanou soudu dne 6. ledna 2006 domáhali určení, že v žalobě vymezená část stanov žalovaného je neplatná pro rozpor se zákonem a jako přehlasovaní vlastníci jednotky stanovení výše příspěvku na správu. Vycházeli přitom z toho, že napadená část stanov a z něj vycházející rozhodnutí shromáždění vlastníků žalovaného neupravují podíly jednotlivých vlastníků jednotek podle poměru podlahových ploch jejich jednotek k součtu podlahových ploch všech jednotek. Podáním ze dne 27. ledna 2009 žalobu rozšířili s tím, že se dále domáhali, aby bylo určeno, že usnesení shromáždění vlastníků žalovaného ze dne 1. srpna 2008, jímž byly přijata změna stanov spočívající se vypuštění napadené části stanov, je neplatné. Žalobci „původní„ žalobu odůvodňovali tím, že první schůzí shromáždění dne 7. července 2005 byly vahou hlasů většinového vlastníka V. I., s.r.o. schváleny stanovy žalovaného, a že hlasovali proti přijetí stanov. Stanovami byly stanoveny koeficienty pro výpočet záloh na služby spojené se správou domu odlišně od zákonné úpravy, dle jejich názoru v rozporu se zákonem, neboť podmínkou pro uzavření dohody dle § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. je souhlas všech vlastníků, k čemuž v daném případě nedošlo a dohodu nelze uzavřít hlasováním. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodňovali zásahem žalovaného do jejich majetkové sféry, nejistotou právní postavení, když žalovaný odmítá uznat neplatnost napadané části stanov. Dne 29. července 2005 schválila schůze shromáždění žalovaného vahou hlasu většinového vlastníka výši příspěvku vlastníků jednotek na náklady spojené se správou domu a pozemků ve výši 81,- Kč včetně DPH/m2 plochy jednotky/měsíc. Žalobci hlasovali proti. Příspěvek na správu má dle § 15 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. povahu zálohy, kterou společenství po ukončení příslušného období vyúčtovává, při stanovení větší výše příspěvku by byli vlastníci nuceni měsíčně vynakládat ve prospěch společenství prostředky, které nejsou věcně odůvodněny, tím by docházelo k zásahu do jejich vlastnického práva. Jimi navrhovaná výše záloh vychází z předpokládaných nákladů, které byly a budou vynaloženy v roce 2005 a 2006 a výše měsíčního příspěvku na správu činí 31,- Kč /m2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že výše koeficientů a příspěvků spojených se správou domu a pozemku byla konzultována se správcem budovy, jehož pracovníci kvalifikovaně odhadli výši příspěvků s ohledem na charakter objektu a různorodost vlastnické struktury, výši nákladů, jejich členění a podíl na nákladech z pohledu jednotlivých jednotek vysvětlili na shromáždění společenství vlastníků, konkrétní protinávrh ze strany vlastníků podán nebyl. Žalobci vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků ze dne 1. srpna 2008, kterým byla vypuštěna jimi napadená část stanov žalovaného, odůvodňovali tím, že se jedná o účelový postup ze strany žalovaného a předmětná změna stanov je dle jejich názoru neplatná z důvodu nesprávného svolání shromáždění, když dle čl. VII odst. 7 a 8 stanov se kromě písemné pozvánky doručované všem členům společenství, současně vyvěsí na domovní vývěsce, k čemuž však nedošlo. Dále proto, že žalobcům bylo odepřeno nahlédnutí do podkladů pro jednání shromáždění, pročež bylo hlasování o ekonomických otázkách z toho důvodu odloženo. Změna stanov vypuštěním sporné pasáže se příčí dobrým mravům, neboť jejím účelem je pouze snaha žalovaného o odstranění předmětu řízení v projednávané věci. Soud prvního stupně změnu žaloby připustil, ale coby nedůvodnou ji v celém rozsahu zamítl. Na základě skutkových zjištění, která v odůvodnění podrobně reprodukuje, a s odkazem na § 80 písm. c) o.s.ř. a § 8, § 11 odst. 3, §13 odst. 1 a § 15 odst. 1 zákona č.72/1994 Sb., uzavřel, že v případě žaloby na určení usnesení neplatnosti shromáždění vlastníků nebo usnesení tímto shromážděním přijatých stanov nutno aplikovat obecnou občanskoprávní úpravu neplatnosti právních úkonů podle § 34 a násl. obč. zák. Aktivní legitimaci k podání žaloby na určení neplatnosti má každá osoba, která osvědčí naléhavý právní zájem. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o.s.ř. je žalobou preventivního charakteru a má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále v případě, kdy určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavosti právního zájmu. Nelze-li v konkrétním případě předpokládat, že určovací žaloba tuto funkci bude plnit, nelze ani dovodit naléhavý právní zájem na takovém určení.. Žalobu na určení nelze podat v případě, že se lze domáhat nápravy stávajícího stavu žalobou na plnění. Žalobci tvrdili, že určením neplatnosti části stanov má být zabráněno protiprávnímu stavu trvajícímu v letech 2005 – 2008, kdy jim byla předkládána vyúčtování, která dle jejich názoru byla v rozporu se zákonem, vyúčtování ve většině případů vykazovala nedoplatky, nedoplatky však nebyly žalovanou stranou vymáhány, pravděpodobně na úkor společenství. Neplatnost předmětné části stanov, týkající se výše koeficientů záloh na správu domu, spatřovali v tom, že byla přijata hlasováním, kde byli přehlasováni většinovým vlastníkem, nikoliv dohodou dle § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů (dále také “zákon o vlastnictví bytů“, „BytZ“ nebo „zák. č. 72/1994 Sb.“). S odkazem citaci závěrů Nejvyššího soudu České republiky v rozsudku ze dne 20. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 1253/2006, reflektující závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 8. března 2005, sp.zn. I. ÚS 646/04, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 36, č. 49, soud uzavřel, že stanovy přijaté první schůzí žalovaného dne 7. července 2005 nelze mít za neplatné. Usnesením shromážděním vlastníků ze dne 1. srpna 2008 byla sporná část stanov vypuštěna, pročež tím odpadl předmět sporu v části, týkající se určení neplatnosti části stanov, a výpočet nákladů je dán pouze zákonným rámcem. Dále soud uzavřel, že za stavu, kdy žalovaný „podací knihou“ prokázal, že vlastníci jednotek byli na schůzi shromáždění svolanou na 1. srpna 2008 „předvoláni“ doporučeně odeslanými pozvánkami, žalobci ohledně dalších důvodů osvědčujících naléhavost právního zájmu na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků důkazní povinnost neunesli“. Žalobci navrhovaný výslech svědků Nováka a Hanzlíka neprovedl z důvodu, že nesměřoval k prokázáním naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků, kterým byla vypuštěna ze stanov žalobci napadená část stanov. Žaloba přehlasovaného vlastníka podle § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. dává přehlasovanému vlastníkovi, jde-li o důležitou věc, právo požádat soud, aby o ní rozhodl, a to ve lhůtě 6 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí. V projednávané věci žalobci uplatnili své právo v zákonem stanovené lhůtě, vzhledem k tomu, že po podání žaloby platným usnesením shromáždění vlastníků byla vypuštěna část stanov, jejíhož nahrazení vlastním návrhem se žalobci domáhali, odpadl předmět sporu v žalobě přehlasovaného vlastníka, a soud žalobu zamítl, když režim stanovení záloh na správu domu bude nadále podléhat pouze zákonné úpravě. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 142 odst.1 o.s.ř. s tím, že úspěšný žalovaný se jich vzdal. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali žalobci z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d) a g) o.s.ř. Vytýkali soudu prvního stupně, že neprovedl jimi navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasí s jeho názorem, že se jim nepodařilo prokázat naléhavý právní zájem na určení neplatnosti změny stanov schválené shromážděním vlastníků dne 1. srpna 2008. Tento naléhavý právní zájem odvozují od existence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti části stanov napadené původní žalobou. K prokázání této skutečnosti navrhovali výslechy svědků Lukáše Nováka a Filipa Hanzlíka, které však soud prvního stupně neprovedl Setrvali na tom, že žalovaný účelově vypustil část jimi napadených stanov, a tím došlo k „neplatnému“ odpadnutí sporu. Navíc změna stanov spor neodstranila, žalovaný může vahou svých hlasů prosadit jakékoliv usnesení bez souhlasu menšinových vlastníků. Soudem prvního stupně zmiňovanou judikaturu nelze v daném případě použít, jelikož žalovaný je atypickým společenstvím v tom smyslu, že absolutní většinu hlasů v něm má jeden subjekt a při hlasování tak není zachován většinový princip s ochranou menšin. Dle jejich názoru nic nebránilo soudu prvního stupně, který zamítl jejich žalobu na stanovení výše příspěvku vlastníků jednotek, aby výši příspěvku určil a neodkázal pouze na zákonnou úpravu. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se k odvolání vyjádřil s tím, že neopodstatněné. S napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně se ztotožňuje, poukazuje na drobnou nepřesnost v odůvodnění na str. 4 odst. 3, které uvádí, že společnost Vítkov Invest s.r.o. disponuje 75% hlasů, správně však mělo být uvedeno 73% hlasů, když tato skutečnost vyplynula i z provedeného dokazování. Zdůrazňuje, že žádné usnesení dosud přijaté shromážděním společenství nebylo přijato méně než 84 % hlasů a argumentace žalobců, že společnost Vítkov Invest s.r.o. může kdykoliv i v budoucnu prosadit jakékoliv usnesení bez souhlasu menšinových vlastníků, je proto nepravdivá a účelová. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil a byla mu přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Odvolací soud se plně ztotožnil s rozsahem dokazování provedeným soudem prvního stupně, ani on neshledal důvodným provedení důkazu výslechy svědků L. N. a F. H., a to z důvodů dále uvedených. Odvolací se dále ztotožnil s hodnocením provedených důkazů po stránce skutkové, s právním posouzení věci soudem prvního stupně však zcela nesouhlasí. Předně konstatuje, že společenství vlastníků jednotek je účelově vzniklou právnickou osobou, a to pro správu domu a další činnosti dle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů. Jeho nejvyšším orgánem je shromáždění vlastníků jednotek. Na schůzích shromáždění se přijímají rozhodnutí zásadní jak pro společenství, tak pro jednotlivé vlastníky jednotek. Každý z vlastníků jednotek má právo zúčastnit se schůze shromáždění a hlasovat na ní, přičemž při hlasování je ze zákona rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu (§ 8 odst. 2 a § 11 odst. 3 BytZ). Ustanovení § 11 odst. 3 BytZ je speciální právní úpravou, vztahující se jedině na společenství vlastníků jednotek. Tím, že zákon o vlastnictví bytů výslovně upravuje případy, způsob a lhůtu v níž lze brojit proti rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek u soudu, tedy případy, kdy je vlastník jednotky coby člen společenství oprávněn obrátit se na soud, má - li výhrady vůči rozhodnutí shromáždění, a samo společenství, resp. shromáždění těmto jeho námitkám nevyhovělo, neguje možnost obracet se na soud ve věci nesouhlasu s rozhodnutím shromáždění ještě i jinak. Jinými slovy, jestliže speciální právní předpis (ve vztahu k občanskému zákoníku a občanskému soudnímu řádu) výslovně upravuje možnost napadení rozhodnutí orgánu právnické osoby členem, resp. účastníkem tohoto orgánu, není na místě použít obecné ustanovení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je - li na tom naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c/ o.s.ř.). Tento závěr je dán především specifickou povahou rozhodnutí kolektivního nejvyššího orgánu právnické osoby, kdy toto rozhodnutí představuje výslednici vůlí osob oprávněných v rámci nejvyššího orgánu o navrhovaném rozhodnutí hlasovat. Speciální zákony proto také dávají limitovanou, zcela speciálně upravenou možnost napadnout rozhodnutí takového nejvyššího orgánu u soudu. U společenství vlastníků jednotek tak zákonná právní úprava dává možnost obrátit se na soud přehlasovanému vlastníkovi, jde-li o důležitou záležitost, a jen ve stanovené lhůtě. Stejně jako u družstev a obchodních společností, nelze speciální zákonnou úpravu obcházet podáním žaloby na vyslovení neplatnosti právního úkonu podle obecných ustanovení občanského zákoníku a nelze ani požadovat určení dle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. Návrh na zahájení řízení podaný dle § 11 odst. 3 BytZ je speciálním typem návrhu na určení, na nějž nedopadá ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. To vyplývá právě z požadavku speciálního zákona toto právo uplatnit v šestiměsíční prekluzivní lhůtě, jakož ze samostatného vymezení aktivně věcně legitimované osoby k podání takového návrhu. Takovou osobou je pouze přehlasovaný vlastník. Speciálním vymezením aktivní věcné legitimace žalobce v § 11 odst. 3 BytZ je tak jednak vyloučeno, aby byla tato legitimace přiznána i někomu jinému, je vyloučena i nutnost prokazování naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. V daném případě nebyla o věcné aktivní legitimaci žalobců (kteří jako manželé v rámci společného jmění manželů jsou vlastníky bytové jednotky) ve smyslu řečeného zákonného ustanovení pochybnost, neboť se osobně, popř. v zastoupení svého zástupce zúčastnili schůze shromáždění vlastníků jednotek a hlasovali proti přijetí schůzí shromáždění vlastníků jednotek schváleným rozhodnutím, resp. usnesením. Pokud shromáždění vlastníků jednotek žalovaného dne 1. srpna 2008 rozhodlo o vypuštění žalobci napadené části stanov přijatých první schůzí shromáždění vlastníků jednotek dne 7. července 2005, odpadl tím předmět sporu. Nelze přisvědčit odvolatelům ani v námitce, že „soudu nic nebránilo tomu, aby výši příspěvku na náklady spojené se správou domu a pozemku svým rozhodnutím stanovil a neodkázal tak pouze na zákonnou úpravu“, když v daném sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobním návrhem (§ 153 o.s.ř.). Bylo tedy je na žalobcích, aby svůj žalobní petit změnili, to však neučinili. Pro úplnost odvolací soud dodává, že k přezkoumání platnosti stanov společenství vlastníků jednotek z hlediska jejich případného rozporu s kogentní právní úpravou, může dojít i v jiném řízení při zkoumání předběžné otázky. Údaj o výši příspěvků na správu domu a pozemku není obligatorní náležitostí stanov dle § 9 odst. 14 zákona č. 72/1994 Sb., pročež bylo jen na rozhodnutí shromáždění, zda tento údaj ze stanov společenství vypustí či v nich ponechá. Společenství vlastníků jednotek je soukromoprávní korporací a do jeho vnitřních právních poměrů mohou orgány veřejné moci, včetně soudů, zasahovat za dodržení přesně stanovených a formalizovaných podmínek. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst.1, § 142 odst.1 § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. Neúspěšní odvolatelé byli zavázáni zaplatit žalovanému náhradu za právní zastoupení advokátem ve výši paušální odměny 19 000,- Kč dle § 5 písm. d/ a § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., 2x paušální náhradu po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast na jednání) a náhradu za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 3 920,- Kč (§ 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), celkem 23 520,- Kč. P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze. Proti výroku II. tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné. Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu. V Praze dne 19. března 2010 JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: J. Demešová