Projekt přeměny dle § 14 a násl PřemZ je právním úkonem. Vícestranný projekt přeměny je vícestranným právním úkonem, jednostranný projekt přeměny je též právním úkonem. Projekt přeměny musí mít písemnou formu. Platný je okamžikem podpisu statutárním orgánem poslední zúčastněné společnosti. Následné schválení projektu přeměny má za následek jeho účinnost. Neosvědčil-li notář zákonnost obsahu projektu přeměny (projekt přeměny by byl ve formě notářského zápisu), je nezbytné, aby rejstříkové soudy zkoumaly platnost projektu přeměny jak po formální, tak po věcné stránce, tedy i co do správnosti obsahu projektu (tzv. materiální přezkum).

list č. 1 Sp. zn. 7 Cmo 82/2009 7 Cmo 82/2009 - 124 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudců JUDr. Jaroslavy Vlčkové a JUDr. Jany Součkové ve věci navrhovatelů: 1) D. K. B., s.r.o. se sídlem K. D., 2) B.š., spol. s r.o. se sídlem Č. B., oba zast. Mgr.J. K., LL.M., advokátem P., o návrhu na zápis fúze do obchodního rejstříku, k odvolání obou navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze s č.j.F 157790/2008 / C 35869 MS Praha / C 7107 KS ČB – 78 ze dne 19.ledna 2009, t a k t o: I. Usnesení Městského soudu v Praze s č.j.F 157790/2008 / C 35869 MS Praha / C 7107 KS ČB – 78 ze dne 19.ledna 2009 se mění takto: a) V obchodním rejstříku vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích v oddílu C, vložce číslo 7107 s e v y m a z á v á u společníka: Obec V. obchodní podíl: 2% u společníka SP B., k.s. obchodní podíl: 98% Základní kapitál: 12.500.000,-Kč s e z a p i s u j e u společníka: Obec V.: obchodní podíl: 2/2250 u společníka SP B., k.s.: obchodní podíl: 1248/2250 Společník: D. K. GmbH & Co. KG Plattling Werner – v. – Siemens – Str. 30 PSČ: 94447 Spolková republika Německo Výše vkladu: 10.000.000,-Kč Rozsah splacení: 100% obchodní podíl: 1000/2250 Základní kapitál: 22.500.000,-Kč Ostatní skutečnosti: Společnost B. š., spol. s r.o. se sídlem V., jako nástupnická společnost, se sloučila se společností D. K. B., s.r.o. se sídlem K. D., jako zanikající společností. Na společnost B. š., spol. s r.o. se sídlem V. přešlo v důsledku fúze jmění zanikající společnosti D. K. B., s.r.o. se sídlem K. D., b) V obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, v oddílu C, vložce číslo 35869 s e z a p i s u j e Obchodní společnost D. K. B., s.r.o. se sídlem K.D., se vymazává z obchodního rejstříku. Právní důvod: zánik společnosti v důsledku fúze sloučením Ostatní skutečnosti: Společnost D. K. B., s.r.o. se sídlem K. D., zanikla sloučením se společností B. š., spol. s r.o. se sídlem V. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í Usnesením s č.j. F 157790/2008 / C 35869 MS Praha / C 7107 KS ČB – 78 ze dne 19.ledna 2009 Městský soud v Praze coby rejstříkový soud zamítl návrh na zápis fúze sloučením společnosti B.š., spol. s r.o. jako společnosti nástupnické se společností D. K. B., s.r.o. jako společnosti zanikající do obchodního rejstříku (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Své rozhodnutí soud odůvodnil tak, že v rámci zápisu fúze sloučením mělo dojít i k zápisu zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti z dosavadních 12.500.000,-Kč na 22.500.000,-Kč a zápisu nového společníka společnosti D.K. GmbH & Co. KG s výší vkladu 10.000.000,-Kč, jakož i ke změně výše obchodních podílů u stávajících dvou společníků nástupnické společnosti. Z notářského zápisu nástupnické společnosti Budějovické štěrkopísky, spol. s r.o. pod NZ 713/2008 N 786/2008 rejstříkový soud zjistil, že notářský zápis neobsahuje rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu a změnu ve společnících ani rozhodnutí o změně výše obchodních podílů stávajících společníků v nástupnické společnosti. Z přílohy notářského zápisu, kterou tvoří projekt fúze, rejstříkový soud zjistil, že dochází ke změně ve společnících, a že má být zvýšen základní kapitál. Soud konstatoval, že projekt přeměny tvoří přílohu notářského zápisu s účinností zák.č.125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen z.př.). Dále soud konstatoval, že projekt se stal právním úkonem, který je vydán v písemné podobě a vypracovává jej statutární orgán zúčastněných osob a kromě stanovených náležitostí podle § 70 z.př. musí být projekt jako právní úkon podepsán těmi osobami, které jej vypracovaly, a také datován. Rejstříkový soud s odkazem na § 110 odst.1 písm. d) , 125 odst.1 písm. d) e) a § 127 odst.4 obch.zák. uvedl, že společenská smlouva musí mj. obsahovat výši základního kapitálu a výši vkladu každého společníka s tím, že valná hromada rozhoduje o změně společenské smlouvy a o zvýšení základního kapitálu, přičemž o těchto rozhodnutích musí být pořízen notářský zápis. S odkazem na § 141 odst.3 obch.zák. musí být obsahem notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady, jímž se mění obsah společenské smlouvy, též schválený text změny obsahu společenské smlouvy a v tomto notářském zápisu musí být jmenovitě uvedeni společníci, kteří pro změnu společenské smlouvy hlasovali. Projekt není datován, takže není znám den, ke kterému byl vypracován. Rejstříkový soud došel k závěru, že spolu s fúzí sloučením mělo dojít i ke zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti a i ke změně ve společnících a v té souvislosti i ke změně zápisu výše obchodního podílu u stávajících dvou společníků nástupnické společnosti. Protože se jedná o změnu společenské smlouvy, musí o těchto změnách rozhodnout ve formě notářského zápisu valná hromada. Rejstříkový soud konstatoval, že tomu tak nebylo, protože na valné hromadě nástupnické společnosti, která byla sice sepsána formou notářského zápisu, nebylo o změně společenské smlouvy rozhodnuto. Rozhodnutí se promítá jen do projektu fúze, který ovšem tvoří jen přílohu notářského zápisu (po změně zákona, kterým je z.č.125/2008 Sb.). Neboť se jedná o přílohu notářského zápisu, byť jako celek schválenou valnou hromadou, nemůže změnit společenskou smlouvu, protože postrádá formální náležitosti vyžadované zákonem. Z důvodu, že zápis fúze do obchodního rejstříku, zápis změny základního kapitálu a zápis nového společníka nelze od sebe oddělit, zamítl rejstříkový soud návrh jako celek. Nadto rejstříkový soud poukázal na nepřesnost v identifikačním čísle obce Vrábče s tím, že výzva k odstranění nesouladu je v dané situaci nadbytečná. Výrok o náhradě nákladů rejstříkový soud odůvodnil skutečností, že se jedná o řízení nesporné, které se neřídí úspěchem ve věci a každý z účastníků si nese náklady ze svého. Proti usnesení soudu prvního stupně podali v zákonné lhůtě navrhovatelé odvolání.V odvolání navrhovatelé brojili proti právnímu posouzení soudem prvního stupně, který posoudil jejich návrh na zápis fúze do obchodního rejstříku nejen jako návrh na zápis fúze dle z.př., ale i jako zvláštní návrh na zápis zvýšení základního kapitálu a změn ve společnících podle § 125 odst. 1 písm. d) a e) obch.zák., přičemž navrhovatelé se dožadovali pouze zápisu přeměny zúčastněných společností, konkrétně zápisu fúze sloučením navrhovatelů dle § 61 z.př. Navrhovatelé také zdůraznili, že v důsledku úplného právního nástupnictví do všech práv a povinností zanikající společnosti, tedy v rámci procesu fúze sloučením dochází zpravidla i ke změně ve skladbě společníků, tedy i jejich obchodních podílů a ke změnám výše základního kapitálu nástupnické společnosti. Proto v rámci fúze sloučením nelze mluvit o změně společenské smlouvy a o zvýšení základního kapitálu jako o procesech oddělených od procesu fúze a na které by bylo nutno aplikovat jiná ustanovení než z.př., když ustanovení týkající se změn v základním kapitálu a společnících, jakož i formu schválení fúze, jejímž důsledkem jsou uvedené změny, jako takové kogentně upravuje z.př. jako norma speciální. Navrhovatelé uvedli, že v doloženém Projektu fúze ze dne 20.10.2008, při fúzi navrhovatelů dochází jen ke sloučení zanikající společnosti (navrhovatel ad 1) s nástupnickou společností (navrhovatel ad 2). Důsledkem takové fúze sloučením pak bývají právě změny v základním kapitálu nástupnické společnosti (připojí se původně základní kapitál zanikající společnosti). Z textu ust. § 89 odst. z.př. pak jednoznačně vyplývá, že ke změně ve výši základního kapitálu nástupnické společnosti dochází v důsledku zákona. Dalším pojmovým prvkem procesu fúze sloučení je změna struktury společníků v nástupnické společnosti (připojí se původní společníci zanikající společnosti), a tedy nutná změna ve výši obchodních podílů jednotlivých společníků v nástupnické společnosti dle ust. § 64 odst. 1 z.př. Všechny tyto uvedené skutečnosti jsou pak dle navrhovatelů tzv. jinými skutečnostmi dle ust. § 125 odst. 1 písm. d) obch.zák., na základě kterých dochází ke změně společenské smlouvy, neboť tyto změny nejsou samostatně stojícími úkony společnosti či společníků nástupnické společnosti, ale právě neoddělitelnými projevy celého procesu fúze, do kterého jsou zapojeny všechny zúčastněné společnosti a potažmo i všichni společníci a statutární orgány všech zúčastněných společností. Při posuzované fúzi sloučením navrhovatelů nedochází ke změně ve výši vkladů jednotlivých společníků. Ke změnám společenské smlouvy a ke změně ve výši základního kapitálu tedy nedochází na základě rozhodnutí valné hromady jako takové, ale na základě zákona v důsledku přijetí rozhodnutí o schválení fúze (tedy v důsledku jiné právní skutečnosti). V této souvislosti navrhovatelé brojili proti požadavku rejstříkového soudu, aby společníci nástupnické společnosti rozhodli postupem dle ust. § 125 odst. 1 písm. d) a e) ve spojení s ust. § 127 odst. 4 a § 141 odst. 3 obch.zák. o změnách společenské smlouvy a o zvýšení základního kapitálu, neboť schválením fúze postupem dle z.př., zejm. §§ 94 a 95 z.př., tak společníci splnili veškeré zákonné požadavky kladené na proces fúze, když změny ve výši základního kapitálu, jakož i změny společenské smlouvy, ke kterým v důsledku fúze dochází, jsou součástí projektu fúze, jenž byl oběma zúčastněnými společnostmi jako celek schválen. Soud prvého stupně tak zcela neoprávněně navrhovatelům vytýká, že změny společenské smlouvy nástupnické společnosti (navrhovatele ad 2) jsou obsaženy v projektu fúze, který je pouze přílohou notářského zápisu, kterým je osvědčeno usnesení valné hromady o schválení fúze. Zákon totiž výslovně v rámci procesu schvalování vnitrostátní fúze společnosti s ručením omezení stanoví, co je povinnou obsahovou náležitostí usnesení valné hromady zanikající společnosti (§ 94 z.př.) a jaké povinné náležitosti musí obsahovat usnesení valné hromady nástupnické společnosti (§ 95 z.př.). Pokud by usnesení valné hromady o schválení fúze mělo obsahovat další náležitosti, jistě by zákonodárce takový požadavek zakotvil přímo v ust. §§ 94 nebo 95 z.př., nebo alespoň na jiných místech z.př., či by odkázal na příslušná ustanovení jiné právní normy, např. na obch.zák. K námitce soudu prvého stupně, že projekt fúze je nově jen přílohou notářského zápisu, navrhovatelé kontrovali, že takový byl zcela nepochybně záměr zákonodárce, což dovozovali z ust. § 17 odst.3 z.př. Navrhovatelé dále nevidí důvod, proč by soud měl obsah projektu fúze považovat za méně významný, jen protože je přílohou notářského zápisu a jeho text obsah není přímo v textu notářského zápisu. Projekt fúze přitom prochází celým procesem přeměny od jejího počátku až po konečná rozhodnutí a jsou na jeho obsah zákonem kladeny významné požadavky. Nejprve statutární orgány projekt fúze společně vypracují, dále jej zveřejní ve sbírce listin obchodního rejstříku všech zúčastněných společností, o čemž informují svým upozorněním zveřejněným v Obchodním věstníku. Dále následuje schválení projektu fúze valnou hromadou zanikající společnosti dle ust. § 94 z.př. a valnou hromadou nástupnické společnosti dle ust. § 95 z.př.. Projekt fúze přitom dle ust. § 15 odst. 1 z.př. musí být předepsaným způsobem schválen ve stejném znění všemi zúčastněnými společnostmi, resp. jejich valnými hromadami, musí obsahovat zákonem požadované údaje a musí být schválen ve znění, v jakém byl zveřejněn. Z uvedeného je tedy patrno, že projekt fúze je snad nejdůležitějším dokumentem v rámci celé fúze sloučením, když je jakýmsi manuálem pro fúzi, zachycuje stav a podobu zúčastněných společností jak před fúzí, tak po zápisu fúze do obchodního rejstříku (zachycuje změny v základním kapitálu, změny ve složení společníků, v obchodních podílech, jakož i následné změny ve společenské smlouvě, ke kterým v důsledku fúze dojde, aj.). Schválení projektu fúze jako celku valnými hromadami všech zúčastněných společností je pak zákonnou podmínkou pro vyslovení souhlasu s fúzí jako takovou. V této souvislosti navrhovatelé vytkli soudu prvního stupně také nedodržení postupu dle ust. § 200d odst. 3 o.s.ř., protože měl podle tohoto zákonného ustanovení navrhovatele vyzvat k odstranění případných vad návrhu či k doplnění chybějících listin, domníval-li se, že bylo třeba, aby valná hromada nástupnické společnosti rozhodla o změně společenské smlouvy, a to formou rozhodnutí valné hromady, které bude osvědčeno notářským zápisem. Stejně tak měl soud aplikovat tento postup v případě nesouladu v identifikačním čísle obce V. uvedeném v návrhu na zápis fúze. Konečně se navrhovatelé neztotožnili ani s názorem soudu prvního stupně, dle kterého musí projekt fúze kromě náležitostí stanovených v § 70 z.př. být jako právní úkon, který má písemnou formu, podepsán (osobami, které jej vypracovaly) a datován. Dle navrhovatelů lze obsahové požadavky na projekt fúze nalézt v příslušných ustanoveních z.př., konkrétně v ust. §§ 14 – 15, §§ 70 – 71, a § 88 z.př. Navrhovatelé jsou toho názoru, že projekt fúze obecně není právním úkonem. Právním úkonem je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (ust. § 34obč.zák). Projekt fúze sám o sobě nezpůsobuje vznik, změnu či zánik jakýchkoliv práv či povinností. Teprve až rozhodnutí valných hromad zúčastněných společností způsobují právní účinky dopadající na zúčastněné společnosti a jejich společníky. A konečně až zápisem fúze do obchodního rejstříku se tato stává účinnou erga omnes. Nelze se tedy ztotožnit s názorem soudu prvního stupně, který klade na projekt fúze požadavky jako na právní úkon. V tomto případě je nutné řídit se pouze a jen z.př. Tento výslovně stanoví, kdo projekt fúze vypracuje – statutární orgány zúčastněných společností, že jej vypracují v písemné podobě, a dále stanoví požadavky na jeho obsah. Požadavky na datování a podpisy projektu fúze, ačkoli je lze doporučit, v zákoně nenajdeme. I nad rámec zákonných ustanovení, projekt fúze doložený navrhovateli (je přílohou č. 10 notářského zápisu NZ 713/2008, N 786/2008 ze dne 16.12.2008 a přílohou č. 9 notářského zápisu NZ 712/2008, N 785/2008 ze dne 16.12.2008), má veškeré obsahové náležitosti dle ust. § 70 a § 88 z.př., a nad rámec zákona je opatřen i podpisy jednatelů zúčastněných společností a datem jeho vypracování (20.10.2008 - viz záhlaví projektu fúze). Navrhovatelé tak při vypracování projektu fúze splnili nejen veškeré požadavky vyžadované zákonem o peměnách, ale i „nadstandardní“ požadavky kladené na projekt fúze soudem prvního stupně. Soud prvého stupně tak zřejmě nevěnoval doloženému projektu fúze dostatečnou pozornost, když navrhovatelům zcela neoprávněně vytýká nedostatky, kterými zjevně netrpí. Navrhovatelé – odvolatelé proto navrhli, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného usnesení tak, že návrhu na zápis fúze vyhoví. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud, jemuž byla věc soudem prvního stupně k rozhodnutí o odvolání předložena, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Zásadní pro posouzení dané věci je odpověď na otázku, zda je projekt přeměny, v daném případě projekt fúze sloučením právním úkonem či nikoli. Pojem projekt sloučení, splynutí, rozdělení nebo přeměny zákonodárce poprvé použil v novele obchodního zákoníku provedené zákonem č. 142/1996 Sb. viz. § 69a odst. 3 ObchZ ve znění účinném do 31.12.2000. Zákonem č. 370/2000 Sb. byl dosavadní pojem „projekt sloučení“ a „projekt splynutí“ nahrazen pojmem „smlouva o fúzi“. Pojem „projekt“ zůstal pouze jako označení pro právní skutečnost, na jejímž základě docházelo k rozdělní se vznikem nových společností (viz. § 220r ObchZ účinného do 30.6.2008). Zákonem č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev byl zaveden obecný pojem „projekt přeměny“ (viz. § 14 z.př.), který se nadále u jednotlivých druhů přeměn konkretizuje a u fúze se tak označuje jako „projekt fúze“ (viz. § 70 z.př.). Současná právní úprava přeměn přinesla změnu dosavadní koncepce, spočívající v tom, že dříve valná hromada akciové společnosti (společnosti s ručením omezeným) schvalovala návrh smlouvy (tedy jednoznačně právní úkon) a po jeho schválení se uzavírala smlouva (činil opět jednoznačně právní úkon). Souhlas valné hromady byl podmínkou platnosti právního úkonu. Podle nové koncepce se nejdříve uzavře smlouva (učiní úkon), a pak se schvaluje valnou hromadou. Souhlas valné hromady je tak podmínkou účinnosti právního úkonu, nikoliv jeho platnosti. V tom je zásadní změna koncepce a potažmo tak i právní úpravy. Třetí i Šestá směrnice umožňují koncepce obě. Čl. 16 Třetí směrnice (na nějž odkazuje čl. 14 Třetí směrnice) výslovně hovoří o „právních úkonech potřebných k fúzi“ a nadto zmiňuje i smlouvu o fúzi uzavřenou po valné hromadě. Z toho vyplývá, že komunitární právo považuje projekt fúze i projekt rozdělení za právní úkon, neboť jaký jiný právní úkon by byl pro fúzi či rozdělení nezbytný, než právě projekt fúze nebo projekt rozdělení. Čl. 16 Třetí směrnice přitom nevylučuje uzavření smlouvy o fúzi před schválením valnou hromadou. Pouze stanoví, jakou formu musí mít smlouva o fúzi uzavřená po valných hromadách, pokud neprobíhá soudní kontrola zákonnosti fúze. Smlouva, jež je základem fúze, uzavřená před valnými hromadami, jež schvalují fúzi, nemusí mít formu úředního zápisu, neboť postačí, že jí má rozhodnutí valné hromady, které fúzi schvaluje. Pokud by však měla být smlouva uzavírána až po konání valné hromady, musí mít formu notářského zápisu a neprobíhá předběžná soudní kontrola fúze. To je závěr, který lze z textu čl. 16 Třetí směrnice učinit. Smyslem čl. 16 Třetí směrnice totiž není kvalifikovat povahu projektu fůze, ale zajistit ochranu společníků a třetích osob zavedením nezávislé kontroly průběhu fúze osobou, která bude odpovídat za to, že stanovená pravidla byla dodržena. Pokud by existovala soudní kontrola zákonnosti průběhu fúze, nemusí mít formu notářského zápisu ani rozhodnutí valné hromady ani smlouva po fúzi. Proto také Třetí směrnice výslovně nehovoří o uzavření smlouvy o fúzi před valnou hromadou, která schvaluje fúzi, ale vystačí si s označením projekt. Jak však bylo výše citováno, lze v „právních úkonech potřebných k fúzi“ dle čl. 16 Třetí směrnice rozumět též i projekt fúze ve smyslu § 14 a § 70 z.př., když právě úkolem zákona o přeměnách bylo řečenou směrnici transponovat do českého právního řádu. Právní úkon je projevem vůle subjektu práva směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku, těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Projekt přeměny, včetně projektu fúze, má za následek změnu práv a povinností akcionářů resp. společníků, zúčastněných osob, popř. osob, které jsou jejich orgánem nebo jeho členem, a zákon takovouto změnu aprobuje. Projekt přeměny nemusí být vždy nutně jen smlouvou, tedy práním úkonem dvou či více stran, leč může být též i jednostranným právním úkonem. Zákon o přeměnách vyžaduje pro projekt přeměny písemnou formu a rovněž stanoví, kdo projekt přeměny vypracovává, tedy o čí právní úkon jde. Projekt přeměny je projevem vůle toho subjektu, resp. těch subjektů, jimž Zákon o přeměnách ukládá projekt přeměny zpracovat. V projektu přeměny se uvádí, jak se změní, zaniknou či vzniknou práva a povinnosti subjektů, které tento projekt zpracovávají (obchodní společnosti resp. družstva), jejich společníků či členů a osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem právnické osoby, která projekt zpracovává. Vznik, změna a zánik tam uvedených práv a povinností je aprobována Zákonem o přeměnách. Projekt přeměny splňuje proto všechny obecné náležitosti právního úkonu a není řádného důvodu jej z kategorie právních úkonů vylučovat. To však ještě neznamená, že projekt přeměny musí být nutně smlouvou. Pokud Zákon o přeměnách v § 15 ukládá povinnost zpracovat projekt přeměny statutárním orgánům osob zúčastněných na přeměně. Je-li osobou zúčastněnou na přeměně pouze jedna osoba, jde o jednostranný právní úkon (projekt změny právní formy, projekt rozdělení se vznikem nových společností či družstev). Existuje-li více osob zúčastněných na přeměně (dva a více) jde o vícestranný právní úkon, tedy smlouvu (projekt fúze, projekt převzetí jmění či projekt rozdělení sloučením). Projev vůle je základním definičním znakem právního úkonu, jehož podstatou je jednota vůle a jejího projevu; bez vůle, stejně jako bez projevu vůle navenek by nemohlo jít o právní úkon. Vůlí se rozumí vnitřní vztah jednajícího k jeho vnější aktivitě popřípkladě jejím následkům (viz. K.Eliáš a kol. Občanský zákoník – velký akademický komentář, Linde Praha, a.s.). Projekt přeměny včetně projektu fúze vypracují statutární orgány zúčastněných společností nebo družstev (§ 15 odst.1 z.př.). Tímto vypracováním je v projektu vyjádřena vůle řečených statutárních orgánů, přičemž jejím vnějším projevem je právě projekt přeměny v písemné podobě, jak požaduje zákon. Projekt přeměny ovšem musí být schválen ve stejném znění všemi zúčastněnými obchodnímu společnostmi nebo družstvy způsobem stanoveným zákonem….(§ 15 odst.2 z.př.). Projekt fúze je u společností s ručením omezeným schvalován valnými hromadami zúčastněných společností (§ 94 z.př.), přičemž jejich souhlas má za následek vznik účinnosti projektu. Otázkou ovšem je povaha projektu přeměny, ta je bezesporu smluvní. Samotný projekt pak má povahu do značné míry přípravného právního úkonu, na druhé straně však jeho podpisem statutárními orgány všech zúčastněných společností u projektu nastává do značné míry závaznost pro na přeměně zúčastněné obchodní společnosti, družstva. Hovoří-li ust. § 15 odst.1 z.př. o nutné písemné formě projektu přeměny, je tato forma završena nikoli jen samotným obsahem, leč až podpisy všech „smluvních stran“, tedy podpisy statutárních orgánů všech zúčastněných osob. To vyplývá právě z podstaty projektu coby právního úkonu, kdy kromě samotné danosti vůle musí být tato vůle svobodná, projevená navenek. Tento projev navenek je dán tedy nejenom sepisem projektu ze strany statutárních orgánů zúčastněných společností, leč rovněž i jeho podpisem těmito orgány, když tento podpis vyjadřuje navenek jejich souhlasnou vůli s obsahem projektu. Tento právní úkon – projekt přeměny, se plně řídí ustanoveními občanského a obchodního zákoníku o právních úkonech obecně a smlouvách, pokud ze Zákona o přeměnách neplyne něco jiného. Pokud je projekt přeměny jednostranným právním úkonem, jde o právní úkon neadresný, takže je perfektní v okamžiku, kdy je učiněn, zatímco projekt přeměny, který má povahu smlouvy, je perfektní okamžikem jejího uzavření. Zde se plně uplatní obecná úprava uzavírání smluv obsažená v občanském a obchodním zákoníku, neboť Zákon o přeměnách neobsahuje žádnou odchylku od tam upraveného postupu. Z ust. § 15 odst. 1 z.př. vyplývá požadavek na písemnou formu projektu přeměny jako právního úkonu. Zákon o přeměnách nevyžaduje kvalifikovanou písemnou formu, postačí tedy, že je podepsán osobou, která je oprávněna jednat jménem nebo za osobu zúčastněnou na přeměně. Podpis je tedy nezbytný pro písemně projevenou vůli zúčastněné společnosti, družstva. Zákon o přeměnách tak nevyžaduje pro projekt přeměny formu notářského zápisu ani úřední ověření podpisu. To by samo o sobě nebyl problém, pokud by zákonnost obsahu projektu přeměny přezkoumával notář, který sepisuje notářský zápis o rozhodnutí, jímž se projekt přeměny schvaluje. Tak tomu ale není, neboť zákon o přeměnách vyžaduje pouze, aby projekt přeměny byl přílohou, a nikoliv součástí notářského zápisu (viz § 16 odst. 2, § 17 odst. 3, § 18 odst. 1, § 21 odst. 4, § 22 odst. 2, § 23 odst. 3, § 133 z.př.). U notářských zápisů, kdy projekt přeměny je jejich přílohou a nikoliv součástí, vzniká tak otázka míry přezkumu ze strany rejstříkového soudu resp. otázka, kdo a zda vůbec má tento projekt autoritativně přezkoumávat. Sepisuje-li se notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby, musí podle § 80a odst. 2 NotŘ osvědčit existenci právních jednání a formalit, ke kterým je právnická osoba, popřípadě její orgán povinen a při kterých byl notář přítomen, včetně jeho vyjádření o souladu s právními předpisy, a současně je povinen osvědčit, zda rozhodnutí orgánu právnické osoby, o němž sepisuje notářský zápis, bylo přijato, a uvést své vyjádření, zda obsah rozhodnutí je či není v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty právnické osoby. V tomto případě je klíčovou otázkou, zda notář je povinen zkoumat platnost projektu přeměny nebo nikoliv, když projekt přeměny je jen přílohou notářského zápisu. Problém tkví v tom, co je obsahem rozhodnutí orgánu společnosti nebo družstva. Nepochybně pouze formulace, že se schvaluje nebo neschvaluje předložený projekt přeměny, text projektu přeměny však v notářském zápisu uveden nebude, neboť projekt přeměny bude jeho přílohou. Nelze však dovozovat závěr, že notář nezkoumá v tomto případě i platnost projektu přeměny, neboť v případě, že projekt přeměny je neplatný, je neplatné i rozhodnutí orgánu společnosti nebo družstva o jeho schválení. To lze spolehlivě dovozovat z ustanovení § 52 z.př.. To ale znamená, že notář si musí jako předběžnou otázku nejprve vyřešit, zda je projekt přeměny platný, aby mohl osvědčit i skutečnost, že obsah rozhodnutí orgánu společnosti nebo družstva není v rozporu s právními předpisy. V této souvislosti vzniká další otázka, zda takto koncipovaný notářský zápis bude úředním zápisem ve smyslu čl. 16 Třetí směrnice a čl. 14 Šesté směrnice. Z těchto ustanovení plyne, že členský stát nemusí vyžadovat soudní přezkoumání zákonnosti fúze nebo rozdělení, byl-li o valné hromadě, která rozhodla o fúzi nebo rozdělení, pořízen úřední zápis. Notář však v tomto zápisu musí podle čl. 16 odst. 2 Třetí směrnice potvrdit i platnost projektu fúze či rozdělení. V případech, kdy o fúzi nebo rozdělení nerozhoduje valné hromada musí mít dokonce samotný projekt fúze nebo rozdělení formu úředního zápisu, aby nebylo nutné soudní přezkoumání zákonnosti fúze nebo rozdělení. Těmto požadavkům však současná právní úprava nevyhovuje. Notář v notářském zápisu o právním úkonu ani v notářském zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby nemusí potvrzovat platnost projektu přeměny. Z výše uvedeného vyplývá, že právní úprava notářských zápisů v zákoně o přeměnách neodpovídá požadavkům čl. 16 Třetí směrnice a čl. 14 Šesté směrnice. Tím spíše je ale potom nezbytné, aby rejstříkové soudy zkoumaly platnost projektu přeměny jak po formální, tak po věcné stránce. To znamená, že samotný projekt přeměny musí podléhat zkoumání rejstříkového soudu „v plném rozsahu“, tedy i co do správnosti obsahu projektu (tzv. materiální přezkum). Nelze nicméně ani vyloučit, že notář, i když jej k tomu zákon výslovně nenutí, osvědčí i zákonnost obsahu projektu. Nelze ani vyloučit, že se osoby zúčastněné na přeměně dohodnou, že projekt přeměny pořídí ve formě notářského zápisu. Podle § 15 odst. 2 z.př. musí projekt přeměny obsahovat zákonem stanovené údaje. Tím je stanoven požadavek na podstatné obsahové náležitosti projektu přeměny jako právního úkonu. Zákon o přeměnách nevymezuje však jeho obsah projektu přeměny podstatnými částmi, jako je tomu u smluv upravených v části třetí obchodního zákoníku, nýbrž pouze vyjmenovává, jaké náležitosti musí ten který projekt přeměny obsahovat. Pokud by projekt přeměny neobsahoval některou z podstatných náležitostí, nebylo by možno tento právní úkon kvalifikovat jako projekt přeměny a nebylo by možné na základě něho přeměnu uskutečnit. Otázka platnosti projektu přeměny je řešena jednak v rejstříkovém řízení v rámci přezkumu rejstříkového soudu, jenž rozhoduje o zápisu navržené přeměny do obchodního rejstříku. Vedle toho pak jen v řízení podle § 52 a násl. PřemZ a pouze zároveň s neplatností usnesení valné hromady nebo členské schůze (shromáždění delegátů), ledaže jde o výjimku stanovenou v § 52 odst. 2 ZPřem. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že projekt přeměny dle § 14 a násl z.př. je právním úkonem, a to jak v případě, že je tento projekt dvou či vícestranný, tedy že jeho účastníky jsou dvě či více osob resp. jde o projekt mezi dvěma či více obchodními společnostmi (korporacemi) resp. družstvy, tak i v případě, že je tzv. jednostranný, tedy je činěn vůči jediné obchodní společnosti resp. družstvu. Vícestranný projekt má smluvní charakter v tom, že zavazuje jeho účastníky, příslušné obchodní společnosti (družstva), závazný je nicméně i pro osoby další – orgány těchto společností, potažmo pak i pro jejich společníky, akcionáře či členy. U projektu přeměny tak nastává platnost v okamžiku podpisu všemi účastníky, přičemž tento podpis znamená tak jako u klasických smluv shodu účastníků na jeho obsahu. Podpis je nezbytným atributem vyjádření vůle účastníků v písemné formě. Následné schválení resp. schvalování projektu přeměny nemá vliv na platnost projektu přeměny, schválení má za následek jeho účinnost. Již jen skutečnost, že projekt přeměny vypracovávají statutární orgány zúčastněných společností znamená, že tyto orgány v rámci své působnosti a zákonných povinností tím, že zajistí přípravu projektu, manifestují vůli nikoli svoji, ale zúčastněných resp. příslušných obchodních společností, družstev dosáhnout v projektu uvedené přeměny, tyto vůli společností (družstev) pak naplní tím, že projekt podepíší. Tím vyjádří vůli statutárního orgánu příslušné korporace, jež však není jen vůlí tohoto orgánu, nicméně je vůlí samotné právnické osoby – obchodní společnosti, družstva, o jejíž statutární orgán resp. jeho členy jde. Jinak řečeno samotná skutečnost, že projekt přeměny připraví a podepisují statutární orgány neznamená, že by zavazoval toliko je, leč znamená právě to, že statutární orgány jednajíce jménem příslušných obchodních společností, družstev tak vyjadřují přímo vůli těchto obchodních společností a družstev. Z uvedeného tedy vyplývá, že projekt přeměny (vícestranný) je vícestranným právním úkonem majícím smluvní povahu, jednostranný projekt přeměny je rovněž právním úkonem. Podle § 64 z.př. se společníci zanikajících obchodních společností stávají společníky nástupnické obchodní společnosti, nestanoví-li z.př. něco jiného. Dle § 89 odst.1 z.př. je výše základního kapitálu nástupnické společnosti po zápisu vnitrostátní fúze sloučením do obchodního rejstříku dána součtem výše základního kapitálu nástupnické společnosti před zápisem vnitrostátní fúze sloučením do obchodního rejstříku a výše nových vkladů do základního kapitálu nástupnické společnosti všech společníků zanikajících společností, pokud se nezvyšuje nebo nesnižuje výše nových vkladů do základního kapitálu dosavadních společníků nástupnické společnosti. V daném případě výše základního kapitálu nástupnické společnosti před zápisem fúze sloučením do obchodního rejstříku činí Kč 12.500.000,- a výše nového vkladu (jediného společníka zanikající společnosti) do základního kapitálu nástupnické společnosti činí Kč 10.000.000,-. Součtem těchto částek je dána výše základního kapitálu nástupnické společnosti a činí Kč 22.500.000,-. V daném případě fúze sloučením navrhovatelů nedochází ke změně výše vkladů jednotlivých společníků. Ke změně výše základního kapitálu v nástupnické společnosti a i ke změně skladby společníků a jejich obchodních podílů tak dochází v důsledku fúze sloučením a v souladu se zákonem (z.př.). Změny ve výši základního kapitálu a ve společnících – výších jejich vkladů jsou právě důsledkem schválení projektu fúze, z čehož plyne, že zápis fúze do obchodního rejstříku a zápis změny základního kapitálu a nového společníka do obchodního rejstříku nelze od sebe oddělit. Dle § 125 odst.1 písm. d) obch.zák. patří do působnosti valné hromady rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, nedochází-li k němu na základě jiných právních skutečností (§ 141). Ke změně společenské smlouvy zde dochází na základě zákona v důsledku přijetí rozhodnutí o schválení fúze. Z tohoto pohledu rejstříkový soud dospěl k mylnému závěru, že o zvýšení základního kapitálu nástupnické společnosti a o změně ve společnících a v té souvislosti i změně výše obchodního podílu u stávajících dvou společníků nástupnické společnosti měla valná hromada rozhodnout ve formě notářského zápisu, protože se jedná o změnu společenské smlouvy. Tyto změny nejsou samostatně stojícími úkony, ale neoddělitelnými projevy celého procesu fúze. Bylo ostatně úmyslem zákonodárce celý proces fúze zjednodušit, což vyplývá i z důvodové zprávy k z.př., kde se uvádí, že „osnova vypouští povinnost dvojího pořizování notářských zápisů u kapitálových společností a družstev, kdy poprvé se vyžaduje notářský zápis osvědčující schválení návrhu smlouvy o fúzi..., a podruhé se vyžaduje uzavření smluv opět formou notářského zápisu“. Povinnost nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale znamená též zjišťovat v jednotlivých zákonných ustanoveních smysl a účel zákona, který nelze hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu. V konkrétním případě to znamená, že se nelze spokojit jen s pouhým konstatováním založeným pouze na základě jednoho právního předpisu – obch.zák., že musí být podle § 141 odst.3 obch.zák o rozhodnutí valné hromady, jímž se mění obsah společenské smlouvy, též schválený text obsahu společenské smlouvy, jinak že platně nedošlo ke změně společenské smlouvy, bez toho, aniž by se zohlednil i předpis speciální, který také upravuje procesy, jejichž výsledkem jsou také změny společenské smlouvy (stanov) společnosti (družstva), a to v rámci specifického procesu fúze. I z § 70 písm. g) z.př. jednoznačně vyplývá, že ke změně společenské smlouvy nebo stanov obchodní společnosti nebo družstva při fúzi sloučením je nutné, aby tyto změny byly uvedeny pouze v projektu fúze, jinak „platí, že se společenská smlouva nebo stanovy nástupnické obchodní společnosti nebo družstva nemění“. Jinak řečeno, z tohoto zákonného ustanovení nelze dovodit, že by zákonodárce požadoval ještě jedno další samostatné rozhodnutí o změně společenské smlouvy či stanov nebo o schválení nové společenské smlouvy nebo stanov, jejichž text bude obsahem notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady (členské schůze). Ke změně společenské smlouvy (stanov) tak dochází schválením projektu fúze, resp. zápisem fúze do obchodního rejstříku. Nemá tak žádného logického smyslu ani jiného účelu, aby valná hromada schválila projekt fúze, jehož součástí je i změna společenské smlouvy nebo stanov, a pak ještě musela ještě činit separátní rozhodnutí o změně společenské smlouvy nebo stanov, jejichž text by byl obsahem notářského zápisu. Takovýto úkon by byl nelogický, neúčelný a zcela nadbytečný. Ani z doslovného výkladu zákona o přeměnách taková povinnost nevyplývá. Zákon o přeměnách vyžaduje pouze pro schválení projektu přeměny formu notářského zápisu, a dále vyžaduje pro projekt přeměny obligatorně písemnou formu s tím, že tento projekt je jen přílohou tohoto notářského zápisu. Protože logický, systematický a ani teleologický výklad nepotvrdil správnost výkladu soudu prvního stupně o nutnosti pořídit ještě jeden notářský zápis o rozhodnutí valné hromady o změně společenské smlouvy nebo stanov, dospěl odvolací soud k závěru, že není třeba pořídit takovýto notářský zápis. V opačném případě by se jednalo o přepjatě formalistický výklad právních předpisů, který je nepřijatelný a ve svém důsledku odporuje zákonu. Absurdnost výkladu, který učinil v této věci soud prvního stupně lze vyvrátit také pomocí logického výkladu (argumentum ad absurdum). Kdyby totiž společníci nástupnické společnosti přijali zároveň s usnesením o projektu schválení fúze ještě rozhodnutí valné hromady a změnili by společenskou smlouvu a následně by společníci zanikající společnosti neschválili fúzi, tak nástupnická společnost by již měla změněnou společenskou smlouvu, do které by promítla změny, ke kterým mělo dojít při fúzi – tedy ve společenské smlouvě by měla nové společníky, kteří by však v důsledku neschválení fúze zůstali v zanikající společnosti, měla by v ní novou výši základního kapitálu, který by také zůstal v zanikající společnosti. Z hlediska posuzování splnění požadavku § 200da odst.1 o.s.ř. byl odvolací soud povinen zkoumat, zda údaje o skutečnostech, které se do rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu podle zvláštního právního předpisu doloženy. Ve smyslu § 32 odst.4 obch.zák. a dle vyhl. č.250/2005 Sb. se návrh na zápis fúze do obchodního rejstříku dokládá následujícími listinami: a)stejnopis notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady o fúzi podle § 17 odst. 3 z.př. b) konečná účetní závěrka zúčastněné obchodní společnosti podle § 11 odst. 1 z.př. a zpráva auditora, jestliže se takové ověření vyžaduje c) mezitímní účetní závěrka zúčastněné obchodní společnosti podle z.př., pokud se vyžaduje, a zpráva auditora o jejím ověření, jestliže se takové ověření vyžaduje, d) zahajovací rozvaha nástupnické obchodní společnosti nebo družstva podle § 11 odst. 3 z.př., a zpráva auditora o jejím ověření, jestliže se takové ověření vyžaduje, f) doklad o poskytnutí jistoty věřiteli zúčastněné obchodní společnosti nebo družstva podle § 35 odst. 3 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, pokud zákon její poskytnutí vyžaduje, nebo prohlášení zúčastněné obchodní společnosti nebo družstva, že právo na poskytnutí jistoty nebylo uplatněno, g) vymazává-li se obchodní společnost z obchodního rejstříku v důsledku fúze, souhlas správce daně s výmazem zanikající obchodní společnosti z obchodního rejstříku podle § 35 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, h) posudek znalce na ocenění jmění zanikající společnosti s ručením omezeným podle § 73, § 90 odst. 2 a § 135 odst. 2 z.př., není-li součástí znalecké zprávy o fúzi, v takovém případě se přikládá znalecká zpráva o fúzi, u) prohlášení každé zúčastněné společnosti s ručením omezeným, že se žádný společník práva na výměnu nevzdal. Všechny tyto listiny navrhovatelé rejstříkovému soudu předložili - NZ 712/2008, N 785/2008 – rozhodnutí valné hromady zanikající společnosti a NZ 713/2008, N 786/2008 – rozhodnutí valné hromady nástupnické společnosti, konečné a mezitímní účetní závěrky a zahajovací rozvaha nástupnické společnosti jsou součástí citovaných notářských zápisů, souhlas správce daně s výmazem zanikající společnosti opatřený doložkou právní moci, znalecký posudek č.218-2008 zanikající společnosti), a dále navrhovatelé předložili dne 13.listopadu 2009 tyto chybějící listiny k výzvě odvolacího soudu: prohlášení každé zúčastněné společnosti s ručením omezeným, že se žádný společník práva na výměnu nevzdal, a že nebylo žádným z věřitelů společnosti uplatněno právo na poskytnutí jistoty podle § 35 odst.3 z.př. . Dále odvolací soud z předložených notářských zápisů zjistil, že rozhodnutí o schválení projektu fúze byl přijato jak jediným společníkem zanikající společnosti, tak valnou hromadou nástupnické společnosti, jak ukládá zákon. O obou rozhodnutích byl pořízen notářský zápis, jehož přílohou je v souladu s § 17 odst.3 z.př. projekt fúze. Projekt fúze byl odvolacím soudem ve výše uvedeném směru přezkoumán, tedy jak po stránce formální, tak i věcné, a odvolací soud seznal, že projekt obsahuje všechny obligatorní zákonné náležitosti (§ 70 z.př.), a to v souladu se zákonem. Dle odvolacího soudu byly splněny všechny podmínky stanovené právními předpisy proto, aby bylo návrhu vyhověno v plném rozsahu. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst.1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak uvedeno ve výroku. Odvolací soud konstatuje, že ohledně navrhovateli namítané procesní vady řízení způsobené soudem prvního stupně tím, že neaplikoval postup dle § 200d odst.3 o.s.ř., lze s navrhovateli souhlasit potud, že pakliže rejstříkový soud zastával názor, že valná hromada nástupnické společnosti měla rozhodnout o zvýšení základního kapitálu, změny ve společnících a o změně výše obchodních podílů stávajících společníků nástupnické společnosti, tedy o změně společenské smlouvy, a to ve formě notářského zápisu (nikoliv ovšem tak, aby toto rozhodnutí bylo promítnuto v projektu fúze, který je pouhou přílohou notářského zápisu), tak měl navrhovatele vyzvat k předložení této listiny. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že v nesporném rejstříkovém řízení nelze hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci, rozhodného pro přiznání náhrady nákladů řízení v řízení sporném. V daném řízení neexistuje osoba „protistrany“ – žalovaného, resp. dalšího účastníka vůči němuž by bylo možné náhradu nákladů řízení požadovat. V daném řízení byli jedinými účastníky řízení dva úspěšní navrhovatelé. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je přípustné podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze. V Praze 10.února 2010 JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: J. Kalousková