směnkou nelze zajistit splnění pohledávky ani z pracovněprávního vztahu vzniklé v době od 1.1.2007 do 31.12.2011

Číslo jednací: 9Cmo 425/2011-51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Daniely Menclové a JUDr. Marie Grygarové v právní věci žalobce: Milan Böswart, nar. 8. 11. 1975, bytem Neuměřice 1, PSČ 273 26, okr. Kladno, zastoupeného advokátem JUDr. Janem Bacílkem, se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 108, proti žalovanému: Pavel Sajko, nar. 21. 2. 1980, bytem Lužec nad Vltavou, PSČ 277 06, Jiráskova 77, zastoupenému obecným zmocněncem JUDr. Karlem Körberem, bytem Slaný, Bezručova 490, o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ukládajícímu zaplacení směnečného peníze 100.000,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 49 Cm 647/2009-31 ze dne 28.června 2011, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 647/2009-5, vydaný Krajským soudem v Praze dne 26. srpna 2009, se zrušuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 5.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se žalobou, podanou u Krajského soudu domáhal proti žalovanému vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 100.000,- Kč s 6 % úrokem od 13. 2. 2009 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný vystavil na řad žalobce směnku vlastní dne 4. 12. 2008 a splatnou 12. 2. 2009. Směnka nebyla zaplacena. Soud vydal směnečný platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas námitky, v nichž uvedl, že byl zaměstnán žalobcem. Na směnce je sice jeho podpis, ale částku 100.000,- Kč ve směnce nepodepsal a žádné peníze si od žalobce nepůjčil. Žalovaný podepisoval nějaké papíry, u nichž mu bylo řečeno, že se jedná o formalitu ohledně hracích automatů a dále podepsal listiny týkající se hmotné odpovědnosti. Žalobce v písemném vyjádření k námitkám uvedl, že žalovaný pro žalobce pracoval. Předmětnou směnkou si žalobce zajistil vrácení půjčky 100.000,- Kč poskytnuté žalovanému. Žalovaný v písemném vyjádření z 29. 10. 2010 uvedl, že byl na podzim 2008 bez zaměstnání a přihlásil se na inzerát, ve kterém bylo nabízeno místo obsluhy baru Algeria, Vinařického č. 14 ve Slaném. Žalovaný se setkal se žalobcem, jednatelem společnosti (budoucím zaměstnavatelem žalovaného) poprvé koncem listopadu 2008. Dne 4. 12. 2008 žalovaný s vedoucí provozu Danou Romancovou podepisoval dokumenty týkající se pracovního poměru. Domnívá se, že se jednalo o dohodu o pracovní činnosti, dohodu o hmotné odpovědnosti a nevyplněný tiskopis směnky, ke kterému bylo vedoucí provozu řečeno, že se jedná o směnku na 100.000,- Kč jako záruku na automaty umístěné v baru. Tyto skutečnosti potvrdila Dana Romancová v podaném vysvětlení u Policie ČR pod č. j. KRPS-10101-15/TČ-2010-010372-SL. Směnka není zárukou za půjčku (žádnou žalovaný neobdržel), nýbrž zárukou za možné škody na majetku zaměstnavatele v rámci pracovně právních vztahů. Toto též potvrdila policie, když označila uvedení jiného důvodu vzniku směnky žalobcem za nesolidní jednání, nikoliv však jednání trestné. Krajský soud v Praze rozhodl v bodu I. výroku rozsudku ze dne 28. 6. 2011, že se směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 647/2009-5 ze dne 26. 8. 2009 ponechává v platnosti. V bodu II. výroku soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o námitkách 1.080,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že ve směnce je vtělen samostatný abstraktní závazek zaplatit peněžitou částku. Z podaného vysvětlení Dany Romancové, učiněné na Policii, soud má za prokázané, že směnka byla zcela vyplněná již při jejím vystavení. Soud neshledal prokázanou zajišťovací funkci směnky tvrzenou žalovaným, proto ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a směnečný platební rozkaz zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že v řízení u soudu prvního stupně předložil jako důkazy úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 5 tr. ř., učiněném žalobcem dne 9. 6. 2010 na Policii a úřední záznam o podaném vysvětlení dle § 158 odst. 5 tr. ř., učiněném Danou Romancovou dne 22. 7. 2010 na Policii. Soud neumožnil žalovanému prokázat jeho tvrzení, že směnka se netýkala půjčky, nýbrž pracovně právních vztahů, když zamítl návrh žalovaného na výslech svědka Dany Romancové. Žalobce se k odvolání vyjádřil a navrhl napadený rozsudek potvrdit. Soud správně zhodnotil provedené důkazy. Žalovaný neunesl své důkazní břemeno. Výpověď svědkyně Dany Romancové by byla nadbytečným důkazem. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu, vznesenými v zákonné třídenní lhůtě. Z námitek žalovaného podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu lze dovodit, že žalovaný vystavil směnku v souvislosti se svým pracovním poměrem u žalobce, resp. u zaměstnavatele, jehož jednatelem byl žalobce. Směnku podepsal (společně i s jinými listinami) v souvislosti s jeho hmotnou odpovědností jako zaměstnance týkající se provozu hracích automatů. Žalovaný popřel, že by směnkou byla zajištěna půjčka poskytnutá žalobcem žalovanému a že by vůbec jakákoliv taková půjčka byla poskytnuta. Odvolací soud učinil z námitek skutkový závěr, že žalovaným byla tvrzena zajišťující povaha směnky ke splnění nároku z pracovněprávního vztahu. Odvolací soud seznámil při jednání účastníky, veden snahou vyloučit vydání překvapivého rozhodnutí, s právním závěrem rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 933/2008 z 24. 9. 2008, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2 z roku 2009 pod č. 92/2009 s právní větou Pohledávku z pracovněprávního vztahu vzniklou do 31. 12. 2006 nelze zajistit směnkou. Skutečnost, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávky z pracovněprávního vztahu, není důvodem neplatnosti směnky; zakládá však námitku nepřípustného důvodu směnky. Odvolací soud dodává, že ustanovení zákoníku práce § 246 – 248, ve znění účinném do 31. 12. 2006, upravovala taxativně možnosti zajištění práv a povinností z pracovněprávních vztahů a měla kogentní povahu. Jiné, než v těchto ustanoveních uvedené zajištění nepřicházelo v úvahu. Odvolací soud seznámil účastníky též se svým právním závěrem, že tento princip se uplatní také u pracovněprávních vztahů, na které dopadá zákoník práce účinný ode dne 1. 1. 2007 (zákon č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2011, dále jen zákoník práce) – viz § 13 odst. 2 písm. g) zákoníku práce, podle kterého zaměstnavatel nesmí požadovat ani sjednat zajištění závazku v pracovněprávním vztahu, s výjimkou konkurenční doložky a srážek z příjmu z pracovněprávního vztahu. Je proto možno uzavřít, že ani pohledávku z pracovněprávního vztahu vzniklou v době od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2011 nelze zajistit směnkou. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda žalovaný tuto svou kauzální námitku, tj. jím tvrzený obsah směnečné dohody, rozporný se zákonem, prokázal. Za tím účelem odvolací soud zopakoval níže uvedené důkazy a učinil z nich tato skutková zjištění: - z úředního záznamu Policie ČR č. j. KRPS-10101-14/TČ-2010-010372-SL z 22 7. 2010, o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. ř., že Dana Romancová uvedla, že je zaměstnána jako provozní ve společnosti ALEGRIA Y AMIGO s. r. o. V provozovně v ulici Vinařického ve Slaném byl zaměstnán krátce i žalovaný. Jednala s žalovaným jako provozní dne 4. 12. 2008, kdy žalovaný podepsal směnku na částku 100.000,- Kč. Směnka již byla vyplněna, žalovaný podepsal také dohodu o provedení práce a hmotnou odpovědnost. Provozní žalovanému vysvětlila, že ručí za peníze na baru a na výplaty z automatu. Ke směnce nebyla sepsána žádná dohoda, byla uzavřena pouze ústně. Tento postup je běžně používán i u dalších pracovníků; při odchodu zaměstnance je směnka obvykle zničena. Při inventuře provozní zjistila, že žalovanému chybělo zboží a peníze v „kasírce“. Žalobce řekl, že to s žalovaným vyřídí sám. Na směnce je písmo Dany Romancové a žalobce. - z úředního záznamu Policie ČR č. j. KRPS-10101-25/TČ-2010-010372-SL z 20 10. 2010, o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. ř., že Dana Romancová uvedla, že žalovaný podepsal v přítomnosti její a žalobce vyplněnou směnku a že ona mu sdělila, že směnka zajišťuje „peníze v automatech“, hotovost na výplatu výher a hotovost v pokladně. Žalobce k provedeným důkazům uvedl, že s ohledem na § 158 odst. 5 tr. ř. nelze úřední záznam použít jako důkaz v soudním řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že ustanovení § 158 odst. 5 tr. ř. platí pouze pro trestní řízení, nikoliv pro občanské soudní řízení, v němž se uplatní právní úprava vyjádřená v § 125 o. s. ř. Z tohoto ustanovení plyne, že důkazním prostředkem je vše, co je způsobilé zjistit skutkový stav. Z toho důvodu nic nebránilo odvolacímu soudu (a ani soudu prvního stupně, který též provedl dokazování oběma úředními záznamy), aby učinil skutkové závěry z obou uvedených důkazů. Vzhledem k níže uvedenému skutkovému závěru odvolací soud neshledal potřebným doplnit dokazování výslechem Dany Romancové, jak navrhoval žalovaný. Z důkazů provedených při odvolacím jednání učinil odvolací soud skutkový závěr, že jimi byla prokázána zajišťovací povaha směnky ve vztahu k případnému pracovněprávnímu nároku zaměstnavatele vůči žalovanému. Mezi žalovaným, jeho zaměstnavatelem a žalobcem byla uzavřena dne 4. 12. 2008 směnečná dohoda, že směnka zajišťuje splnění případných pracovněprávních závazků žalovaného vůči jeho zaměstnavateli, přičemž bylo též dohodnuto, že oprávněným ze směnky (jejím majitelem) bude žalobce, který byl bývalým jednatelem zaměstnavatele, tj. společnosti ALEGRIA Y AMIGO s. r. o. Nemá žádný právní význam okolnost, že směnka nebyla vystavena na řad zaměstnavatele žalovaného, nýbrž na řad jiné osoby. Tímto se odvolací soud zabýval v rozsudku sp. zn. 12 Cmo 131/2008 z 8. 10. 2008, publikovaném v časopise Obchodní právo č. 1/2009 na str. 25 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání rok 2010, nakl. Wolters Kluwer ČR, str. 77, s právní větou „Směnečný dlužník je povinen směnku zaplatit i v případě, je-li remitent u zajišťovací směnky odlišný od osoby věřitele pohledávky, jejíž splnění je předmětnou směnkou zajištěno.“ Z uvedeného rozhodnutí plyne, že směnečná dohoda (je-li jinak platně uzavřena), na základě které byla vystavena směnka zajišťující splnění kauzálního závazku věřitele, může být vystavena ve prospěch osoby odlišné od kauzálního věřitele a směnečný dlužník se může vůči remitentovi bránit kauzálními námitkami ze svého vztahu ke kauzálnímu věřiteli (prvnímu majiteli směnky). Na uvedenou směnečnou dohodu dopadá právní úprava zákoníku práce účinného v den uzavření zmíněné dohody, tj. v den 4. 12. 2008. Směnečná dohoda, ve které je dohodnuto zajištění splnění pracovněprávního nároku směnkou, je pro rozpor se zákonem neplatná dle § 39 občanského zákoníku. V případě neplatnosti směnečné dohody má žalovaný k dispozici kauzální námitku této neplatnosti, která jej zbavuje povinnosti zaplatit směnku (případná existence důvodné kauzální námitky nemá vliv na formální platnost směnky). Odvolací soud zdůrazňuje, že žalovaný nebyl povinen v námitkách výslovně tvrdit neplatnost směnečné dohody pro rozpor se zákonem, neboť by se jednalo o právní hodnocení, nikoliv o skutkové tvrzení. Žalovaný byl povinen uvést (a to učinil) skutková tvrzení, jež specifikovala obsah směnečné dohody do takové míry, že na základě uvedených tvrzení bylo možné učinit právní závěr o neplatnosti směnečné dohody pro rozpor se zákonem. Žalovaný prokázal své námitkové tvrzení, že směnka zajišťovala splnění žalobcem tvrzeného pracovněprávního nároku žalovaného. Z důvodů, které již výše odvolací soud uvedl, je směnečná dohoda tohoto obsahu neplatná pro rozpor se zákonem, a proto se žalovaný ubránil své povinnosti směnku zaplatit. Okolnost, že směnka je po formální stránce platná, na tomto závěru nic nemění. Vzhledem k důvodnosti uvedené námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu odvolací soud v souladu s § 212 a § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že zrušil směnečný platební rozkaz. V souladu § 224 odst. 2, § 211, § 137 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve prospěch žalovaného. V řízení před soudem prvního stupně žalovanému náklady nevznikly. Náklady žalovaného v odvolacím řízení spočívaly v soudním poplatku za odvolání 5.000,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí. V Praze dne 9. ledna 2012 JUDr. Ladislav D e r k a v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Klára Šaldová