Likvidátor likvidované obchodní společnosti za ni jedná ve všech civilních soudních řízeních, která v době, kdy je společnost v likvidaci, probíhají, včetně řízení dle § 183 a § 131 ObchZ (tedy i řízení o neplatnost usnesení valné hromady akciové společnosti).

7 Cmo 83/2012 - 325 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci navrhovatelů: A) HARVARD GROUP, a.s. IČ 43004865 se sídlem Praha 4, Ohradní 65, zastoupený JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 316/12, 120 00, B) P. M., bytem H. K., C) Ing. M. B., bytem B., zastoupený JUDr. Petrem Poledne, advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, D) JUDr. J. S., bytem P., zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem se sídlem Praha 2, Helénská 1799/4, za účasti dalšího účastníka: Harvardský průmyslový holding, a.s. v likvidaci, IČ 44269595 se sídlem Praha 4, Ohradní 65, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem Praha 4 – Nusle, Na Zámecké 574/7, 140 00, o vyslovení neplatnosti všech usnesení náhradní valné hromady konané dne 29. dubna 2004, k odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2011 č.j. 32 Cm 5/2004 – 229, t a k t o: I. Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že s e v y s l o v u j e neplatnost všech usnesení náhradní valné hromady společnosti Harvardský průmyslový holding, a.s. v likvidaci, IČ 44269595 se sídlem Praha 4 – Michle, Ohradní 66, konané dne 29.4.2004. II. Další účastník je povinen zaplatit na náhradu nákladů před soudy obou stupňů navrhovateli a) částku 25.445,- Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Adama Rakovského, advokáta se sídlem Praha 2, Václavská 316/12, 120 00 , navrhovateli b) částku 3.000,- Kč, navrhovateli c) částku 28.571,- Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Poledne, advokáta se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, navrhovateli d) částku 28.652,- Kč, k rukám jeho zástupce Mgr. Michala Doležala, advokáta se sídlem Praha 2, Helénská 1799/4, a to do 3 dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í Usnesením ze dne 20. prosince 2011 č.j. 32 Cm 5/2004 – 229 Městský soud v Praze rozhodl tak, že „návrh na určení, že všechna usnesení náhradní valné hromady společnosti Harvardský průmyslový holding, a.s. v likvidaci, IČ 44269595 se sídlem v Praze 4, Ohradní 65, která s e konala dne 29.4.2004 jsou neplatná s e z a m í t á (výrok I.), navrhovatel A) HARVARD GROUP a. s. je povinen zaplatit odpůrci náklady řízení ve výši 8 125,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), navrhovatel B) P.M. je povinen zaplatit odpůrci náklady řízení ve výši 8 125,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.), navrhovatel C) ing. M.B. je povinen zaplatit odpůrci náklady řízení ve výši 8 125,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV.) a navrhovatel D) JUDr. J.S. je povinen zaplatit odpůrci náklady řízení ve výši 8 125,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok V.). Navrhovatelé se domáhali svými návrhy (tříměsíční lhůta pro podání žaloby podle ust. § 131 odst. 1 obch. zák. byla u všech dodržena) zrušení všech usnesení náhradní valné hromady společnosti Harvardský průmyslový holding, a. s. v likvidaci, IČ 44269595, se sídlem v Praze 4, Ohradní 65 (dále HPH), která se konala dne 29.4.2004. Aktivní legitimace navrhovatele A) je dána vlastnictvím 76.472 ks akcií odpůrce, aktivní legitimace navrhovatele B) je dána členstvím v představenstvu odpůrce, aktivní legitimace navrhovatele C) je dána vlastnictvím 134.795 akcií odpůrce, aktivní legitimace navrhovatele D) je dána vlastnictvím 10 ks akcií odpůrce, to vše učinili účastníci nesporným při jednání dne 10. 5. 2010. Soud prvního stupně shrnul ve svém rozhodnutí tvrzení navrhovatelů, a to, že náhradní valná hromada byla svolána dozorčí radou, aniž byly splněny podmínky ust. § 199 odst. 1 obch. z., že v době svolání (7. dubna 2004) bylo vykonatelné usnesení 5 Cm 210/2003-10, kterým Městský soud v Praze uložil K. S., RNDr. K. a J. S. zdržet se veškerých jednání a úkonů, které příslušejí členům dozorčí rady HPH, že taktéž bylo v době svolání vykonatelné usnesení Městského soudu v Praze 5 Cm 210/2003-125, kterým soud uložil výše uvedeným - K. S., RNDr. K. a J. S. zdržet se všech úkonů a jednání směřujících ke konání mimořádné valné hromady svolané na 2.4.2004, že listina přítomných akcionářů neobsahuje všechny předepsané náležitosti (zejm. jmenovitou hodnotu akcií, jež opravňují akcionáře k hlasování.), že při sčítání hlasů nebyl brán zřetel k hlasům některých navrhovatelů a dalších akcionářů, aniž by porušili některou z povinností dle § 183d obch. z. Předseda dozorčí rady HPH (pan K.) seznámil přítomné akcionáře s usnesením dozorčí rady z jednání téhož dne spočívající v tom, že nebude přihlížet k hlasovacímu právu některých akcionářů z důvodu porušení oznamovací povinnosti dle ust. § 183d obch. z. Dozorčí rada k jejich argumentům uvedla, že akcionáři sice splnili nahlášení podílů podle § 183d odst. 1 obch. z., ale již nesplnili oznamovací povinnost, kterou jim ukládá § 183d odst. 6 obch. z., tj. nahlásit podíl na hlasovacích právech dosažených jednáním ve shodě za všechny uvedené akcionáře. Nesplnění této povinnosti má za následek zákaz výkonu hlasovacích práv dle ust. 186c odst. 2 písm. e) obch. z. Dále tvrdili, že na valné hromadě 29.4.2004 nebylo nijak argumenty podloženo natož prokázáno, že akcionáři jednali ve shodě, že zapisující notářka JUDr. S. uvedla, že rozhodnutí týkající se návrhů změn stanov HPH, kromě doplnění článku 10 odst. 8 byla valnou hromadou přijata a jejich obsah a způsob přijetí jsou v souladu se zákonem a stanovami za předpokladu, že nebude vyvráceno stanovisko dozorčí rady, že vyjmenovaní akcionáři nesplnili oznamovací povinnost ve smyslu ust. § 183d odst. 6 obch. zák. a že bude prokázáno, že jednali ve shodě a pozbyli tak hlasovací práva., že notářka v zápise uvádí, že doplnění čl. 10 odst. 8 stanov nebylo přijato, neboť k přijetí doplnění stanov ve smyslu snížení hlasovacích práv akcionářů je vyžadován souhlas alespoň tří čtvrtin přítomných akcionářů, což splněno nebylo. Přesto bylo dle sdělení předsedající Ing. T. na dotaz přítomných, že se již hlasuje dle nově přijatých omezení – tedy nikdo, kdo má více než 0,1% akcií HPH, nemůže vykonávat hlasovací práva přesahující tento limit a že proto došlo ke zkreslení výsledků hlasování a přijatá usnesení nemohou být platná. Další účastník ve své obraně zejména tvrdil, že nároky navrhovatelů neuznává ani z části, že naopak trvá na tom, že jeho postup a následné rozhodnutí o tom, že pro porušení oznamovací povinnosti podle § 183d odst. 6 obch. zák. nebude přihlíženo k hlasům některých navrhovatelů, je zcela patřičný a odpovídající zákonu, že navrhovatelé neprokazují, že nejednali ve shodě s jinými, ač na nich vázne důkazní břemeno. To nelze přesouvat na odpůrce. Pokud navrhovatelé tvrdí, že došlo ke zkreslení výsledků hlasování ohledně hlasování o dalších bodech jednání, tak nijak netvrdí a nedokládají, že šlo o porušení právních předpisů, spol. smlouvy, zakladatelské listiny nebo stanov, jehož důsledkem je porušení podstatné (popř. že porušení mělo závažné následky) Pokud se týká námitek předběžných opatření, odpůrce uvádí, že všechna tato předběžná opatření byla následně Vrchním soudem v Praze posouzena jako nezákonná a byla zrušena. Je-li vytýkána nekonkrétnost zdůvodnění odepření hlasovacích práv některých akcionářů, je zároveň zřejmé, že akcionáři v průběhu valné hromady věděli, že tomu tak je z důvodu porušení oznamovací povinnosti podle § 183d odst. 6 obch. zák. Ohledně změny stanov (čl. 10 odst. 8) a stanoviska notářky - navrhovatelé pomíjí to, že jde o pouhé vyjádření právního názoru notářky a to, že právní úprava předpokládá, že notář uvede své vyjádření, zda obsah rozhodnutí je či není v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty právnické osoby (§ 80a odst. 2 notářského řádu) a zároveň respektoval ust. 80e odst. 1 not. řádu. Notářka tedy měla v průběhu jednání VH, když zjistila porušení právních. předpisů o tom poučit předsedajícího a tuto skutečnost uvést v notářském zápisu. Chybějící údaje o jmenovitém počtu akcií u každého akcionáře není podle odpůrce podstatným porušením práv (na valné hromadě byly k dispozici relevantní údaje obsažené ve výpisu z evidence cenných papírů). Podle dalšího účastníka byla všechna usnesení náhradní valné hromady přijata v souladu s právními předpisy a stanovami. Soud prvního stupně provedl poměrně rozsáhlé dokazování, (další návrhy účastníků na provedení dalších důkazů zamítl pro nadbytečnost), a to zejména celým obsahem spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Cm210/2003 včetně jeho příloh, zápisem o náhradní valné hromadě společnosti Harvardský průmyslový holding a.s. v likvidaci, která se konala dne 29. dubna 2004 od 10,00 hodin v sále zotavovny VS ČR Praha, sepsaným panem Mgr. T. H., RNDr. P. K., Ing. H. T. a Mgr. Ing. A. T. dne 19. května 2004 v Brně, Notářským zápisem NZ 108/2004, N 128/2004, fotokopií příslušné pasáže Obchodního věstníku č. 14/2004 a Hospodářských novin ze dne 7.4.2004 o svolání této náhradní valné hromady ale i dalšími listinami. Zjistil následující skutkový stav a dospěl k těmto právním závěrům. Na náhradní valné hromadě HPH, která se konala 12.10.2003, (tato valná hromada je platná, návrh JUDr. S. na vyslovení její neplatnosti zamítnut usnesením č.j. 5 Cm 210/2003-628, potvrzeno Vrchním soudem v Praze, dovolání odmítnuto) bylo odvoláno stávající představenstvo ve složení: pánové Č., M., N., Š., Z. Byla odvolána i stávající dozorčí rada ve složení: pan M., P., S. Bylo zvoleno nové představenstvo ve složení: pánové C., H., Č., M., P. a zvolena nová dozorčí rada ve složení: pánové K., S., S.. Valná hromada, která se konala 4.2.2004 byla svolána neoprávněnými osobami (odvolanými členy představenstva – Š. a spol.), proto jsou všechna její usnesení neplatná ( viz i obsah spisů Městského soudu v Praze sp. zn. 31 Cm30/2004, 39 Cm93/2004) Mimořádná valná hromada, svolaná na den 2.4.2004 nebyla napadena soudní cestou, tato valná hromada se nekonala, byla rozpuštěna, neboť nebyla usnášení schopná. Všichni účastníci učinili nesporným, že v Obchodním věstníku č. 14/2004 a v Hospodářských novinách ze dne 7.4.2004 bylo oznámeno svolání náhradní valné hromady, která je předmětem tohoto sporu, a to na den 29. 4. 2004. Tuto náhradní valnou hromadu svolali členové dozorčí rady ve složení pánové K., S., S. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.10.2003 č.j. 5 Cm210/2003 -10 o nařízení předběžného opatření, které bylo vykonatelné dnem 19.11.2003 a bylo vykonatelné i v době svolání náhradní valné hromady (7.4.2004) soud prvního stupně zjistil, že tímto usnesením byla uložena členům představenstva a dozorčí rady (C., H., Č., M., P., K., S., S.) povinnost zdržet se veškerých jednání a úkonů, které by jim jinak jako orgánům společnosti příslušely. Toto usnesení bylo zrušeno odvolacím soudem až dne 20.4.2004 (č.l. 150) – právní moc 18.5.2004. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.3.2004 č.j. 5Cm210/2003 -124 (125), (panu RNDr. K. bylo doručeno 5.4.2004) soud zjistil, že tímto vykonatelným usnesením byla uložena členům představenstva a dozorčí rady (C., H., Č., M., P., K., S., S.) povinnost zdržet se veškerých jednání a úkonů směřujících ke konání mimořádné valné hromady svolané na den 2.4.2004. Toto usnesení bylo zrušeno Vrchním soudem v Praze až dne 24.6.2004 (č.l. 246). Ve věci rozhodl Městský soud v Praze dne 1. června 2010 usnesením č.j. 32 Cm 5/2004-160 tak, že určil, že všechna usnesení náhradní valné hromady společnosti Harvardský průmyslový holding, a. s. v likvidaci, IČ 44269595, se sídlem v Praze 4, Ohradní 65, která se konala dne 29.4.2004 j s o u n e p l a t n á. K odvolání dalšího účastníka odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení usnesením ze dne 3. června 2011 č.j. 7 Cmo 404/2010-203. Soud prvního stupně v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady poté, co bylo jeho rozhodnutí odvolacím soudem zrušeno, znova učinil na základě již dříve provedeného dokazování závěr, že v době svolání předmětné náhradní valné hromady (7.4.2004) za mimořádnou valnou hromadu svolanou na 2.4.2004 (pozvánka – inzerát 3.3.2004, tedy též svolanou v rozporu s citovaným vykonatelným předběžným opatřením soudu) osoby shora jmenované, které tuto náhradní valnou hromadu svolaly, jednaly v rozporu s vykonatelnými soudními rozhodnutími, na což nemá vliv následné zrušení uložených předběžných opatření. Jsou proto dány důvody pro vyslovení neplatnosti všech usnesení předmětné náhradní mimořádné valné hromady, neboť tato nebyla řádně svolána (nebyl dodržen postup určený zákonem či stanovami). V důsledku toho byla v rozporu s právními předpisy a stanovami i všechna další přijatá usnesení předmětné náhradní valné hromady. Soud prvého stupně se dále zabýval otázkou, zda není dán některý ze zákonem taxativně stanovených důvodů, pro který nesmí vyslovit neplatnost napadeného usnesení valné hromady. Soud prvního stupně uvedl, že nepovažuje skutečnost, že bylo jednáno svolavateli náhradní valné hromady v rozporu s vykonatelnými soudními rozhodnutími za jen nepodstatné porušení právních předpisů, neboť by tím popřel základní principy občanského soudního řízení a respektu k vykonatelným rozhodnutím soudu. Nicméně nutno konstatovat, že „po zvážení všech okolností případu dospěl soud k tomu závěru, že ve smyslu ust. § 3 písm. b) by postupem podle ust. § 131 odst. 1 došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami a právní jistota je v tomto případě akcentována před případnou nápravou porušení práva. Jak již podrobně uvedeno shora v citaci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, zákonná úprava institutu neplatnosti usnesení valné hromady (oproti obecné úpravě neplatnosti právního úkonu v občanském zákoníku)dává přednost právní jistotě před případnou nápravou porušení práva s tím, že osoba, jíž byla způsobena škoda v důsledku toho, že usnesení valné hromady akciové společnosti bylo vydáno v rozporu s právními předpisy nebo stanovami, má právo na náhradu škody a akcionář může kromě práva na náhradu škody uplatňovat i právo na přiměřené zadostiučinění za porušení základních práv společníka (§ 131 odst. 4 obch. zák. a § 155 odst. 1 obch. zák.)“. „Soud respektuje i názor Ústavního soudu, vyslovený ve věci I. ÚS 1768/09 ze dne 21. 3. 2011, který preferuje objektivní princip právní jistoty“. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání všichni navrhovatelé. Navrhovatel a) dne 10.1.2012 s tím, že zopakoval své dosavadní argumenty a dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.8.2010 sp. z. 29 Cdo 211/2009, podle nějž „ k tomu, aby mohla valná hromada přijmout rozhodnutí, jejichž přijetí jí zákon svěřuje, je proto – mimo jiné – nezbytné i splnění určitých formálních předpokladů stanovených zákonem; jedním z takových předpokladů je, aby bylo konkrétní jednání valné hromady řádným způsobem ustanoveno, tj. aby bylo řádně svoláno, zahájeno a vedeno. Tak tomu ale v projednávané věci nebylo. Respektovala-li společnosti v projednávané věci soudem nařízení předběžné opatření a odmítl-li předseda jejího představenstva v souladu se zákonem (konkrétně proto, že soud předběžným opatřením její konání zakázal) jednání valné hromady zahájit, nebylo jednání valné hromady zákonem stanoveným způsobem ustaveno a rozhodnutí přijatá akcionáři dne 9. listopadu 2005 nejsou rozhodnutími valné hromad a nemají proto právní účinky vyplývající z usnesení valné hromady“. Odvolatel odmítl thesi o zásahu do práv třetích osob získaných v dobré víře, když na jedné straně je vzhledem ke změně stanov porušení práv všech akcionářů jejichž podíl přesahuje 0,1% základního kapitálu, na straně druhé jakási blíže neurčená práva třetích osob. Odvolatel navrhl zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a vyslovit neplatnost usnesení valné hromady případně uvážit, že uvedené shromáždění vůbec valnou hromadou nebylo. Navrhovatel b) podal odvolání dne 11.1.2012 s tím, že jeho argumenty souzněly a argumenty odvolatele ad a), učinil též shodný odvolací návrh. Navrhovatel c) podal odvolání dne 17.1.2012 s tím, že došlo k porušení šesti právních předpisů. Náhradní valná hromada byla svolána dozorčí radou, aniž by byly splněny podmínky uvedené v § 199 odst.1 obch. zák. V době svolání mimořádné valné hromady (7. dubna 2004) a v době svolání náhradní mimořádné valné hromady byla vykonatelná předběžná opatření, jimiž bylo svolavatelům uloženo zdržet se všech příslušných úkonů a jednání. Listina přítomných na valné hromadě neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Při sčítání hlasů nebyl brán zřetel k hlasům žalobce, aniž by ten porušil některou ze svých povinností dle § 183d obch. zák.. Při sčítání hlasů byli zcela účelově vylučování z možnosti uplatňovat hlasovací právo i další akcionáři. Soud prvního stupně nepřihlédl k některým tvrzením anebo důkazům navrhovatele c). Odvolatel vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o tom, že by postupem podle § 131 odst.1 obch. zák. došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami. To nevyplývá z žádných provedených důkazů, potažmo tak ani ze skutkových zjištění soudu. K takovému zásahu by nemohlo dojít, a to vzhledem k přijatým rozhodnutím na valné hromadě dne 29.4.2004. Odvolatel navrhl vyslovit neplatnost předmětných usnesení valné hromady a přiznat mu právo na náhradu nákladů řízení případně zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Navrhovatelka ad d) podala odvolání dne 16.1.2012. Poukázala především na to, že z rozhodnutí soudu prvního stupně není zřejmé, jakým způsobem a do kterých práv získaných v dobré víře by bylo zasaženo v případě vyslovení neplatnosti usnesení předmětné valné hromady. Následně rozebrala jednotlivá přijatá rozhodnutí valné hromady s tím, že usnesení k bodu 2 a 3 programu jsou nevýznamná v dopadech na akcionáře i třetí osoby, usnesení k bodu 4 o změně stanov nemůže vést k zásahu pro práv třetích osob získaných v dobré víře, neboť není možné obchodovat s akciemi, pročež ani limitace hlasovacích práv by se tak třetích osob nemohla dotknout. Navíc taková změna stanov by znamenala zásadní zásah do akcionářských práv, rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Usnesení k bodu 5, 7 a 8 nemohou mít význam vůči třetím osobám, usnesení k bodu 6, 10 a 11 programu by mohlo jistým způsobem vzhledem k tomu, že se týká orgánů společnosti, nicméně společnost je v likvidaci, pročež statutární orgány vůči třetím osobám nevystupují. K bodu 9 programu odvolatelka uvedla, že případná doporučení valné hromady nemají žádnou právní závaznost pro činnosti likvidátora či představenstva. Odvolatelka dále zopakovala důvody neplatnosti usnesení valné hromady již dříve tvrzené. Navrhla změnit usnesení soudu prvního stupně a návrhu vyhovět. Podle dalšího účastníka nejsou odvolání důvodné, když jde o případ nutné aplikace ust. § 131 odst.3 písm.b) obch. zák., kdy je zřejmé nutnost aplikace tohoto ustanovení zákona i jen ze samotné skutečnosti volby resp. odvolání členů orgánů společnosti. Další účastník poukázal na účel zákona, jímž bylo preferovat stabilitu akciové společnosti. Dále pak na minimální počet hlasů, jimiž disponovali jednotliví navrhovatelé (navrhovatel a) 0,46% hlasů, navrhovatele) 0,81% hlasů, navrhovatel d) 0,006% hlasů. Navrhovatel b) byl na předmětné valné hromadě odvolání z funkce člena představenstva a jmenován do funkce člena dozorčí rady, pročež z následného napadení usnesení valné hromady o tomto lze usuzovat na jeho pohnutky. Případné porušení práv akcionářů není zásadnější, než práva získaná v dobré víře. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná. Odvolací soud doplnil dokazování důkazem – výpisem z obchodního rejstříku oddíl B, vložka číslo 1040, z nějž zjistil, že žádná z osob – volených funkcionářů akciové společnosti - dalšího účastníka, jež byl z funkce odvolání či do funkce zvolena na předmětné valné hromadě konané dne 29.4.2004, nebyla na základě toho do obchodního rejstříku zapsána či z ní vymazána. Odvolací soud dále zopakoval důkaz zápisem o náhradní valné hromadě konané dne 29.4.2004, z něž zjistil obsah jednotlivých usnesení přijatých k navrženým bodů programu. V ostatním odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učinění při dokazování u soudu prvního stupně, jež bylo provedeno řádně a v dostatečném rozsahu. Odvolatelé ani doplnění dokazování nepožadovali, v rámci odvolacího řízení neměli doplňujících důkazních návrhů. Podle ust. § 183 odst. 1 obch. zák. o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady platí obdobně ust. § 131 odst. 1 až 10 a 12. Podle ust. § 180 odst. 1 akcionář je oprávněn účastnit se valné hromady, hlasovat na ní atd. Může se proto i podle ust. § 131 odst. 1 obch. zák. domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy n bo stanovami, a to ve lhůtě stanovené v ust. § 131 odst. 2 obch. zák. Podle ust. § 185 odst. 3 věta první obch. zák. není-li valná hromada schopna se usnášet, svolá představenstvo náhradní valnou hromadu. Podle § 131 odst.3 písm.b) obch. zák. soud neplatnost podle § 131 odst.1 obch. zák. nevysloví, jestliže by postupem podle § 131 odst.1 obch. zák. došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami. Primárně byl odvolací soud nucen řešit otázku, která osoba je oprávněna v daném řízení jednat jménem resp. za dalšího účastníka. Při jednání soudu konaném dne 22. května 2013 bylo soudem zjištěno, že JUDr. L. V. již dalšího účastníka v řízení nezastupuje (toto uvedla u soudu). Jménem či za společnost u jednání vystupovali K. S. (předseda představenstva dalšího účastníka) a JUDr. T. C. (coby pověřený člen představenstva), pročež jediný doklad, který doložili k oprávnění jednat za společnost byl dopis od Prof. Ing. Z. Č., DrSc. likvidátora HPH adresovaný K. S. ze dne 22. srpna 2011 o tom, že mu „vzhledem k působnosti představenstva HPH k valným hromadám postupuje k přímému vyřízení předvolání Městského soudu v Praze ve věci nařízeného jednání o neplatnosti valné hromady z 29.4.2004“. Nebylo tedy zřejmé, zda byly tyto osoby zmocněny dalším účastníkem jednajícím ve smyslu § 21 odst. 2 o.s.ř. a § 70 odst. 3 a § 72 obch. zák. svým likvidátorem, či zda tyto osoby jednaly ve smyslu § 21 odst. 1 písm.a) o.s.ř. , či z jiného právního titulu. Doložené pověření tuto skutečnost samo o sobě nedokládá. Pakliže byla zmocněna či pověřena k jednání za či jménem dalšího účastníka jiná osoba, nebylo toto soudu rovněž sděleno a doloženo. Odvolací soud proto učinil dne 23.5.2013 výzvu a stanovil povinnost sdělit mu a případně doložit relevantní skutečnosti v přiměřené lhůtě. V průběhu dalšího řízení byla dalším účastníkem v likvidace jednajícím likvidátorem udělena plná moc k zastupování v řízení advokátu JUDr. T. Ch.. Odvolací soud musel vyjasnit výše uvedenou otázku osoby oprávněné k jednání jménem resp. za akciovou společnost dalšího účastníka jsoucího v likvidaci. Podle § 21 odst.1 písm.a) o.s.ř. za právnickou osobu jedná její statutární orgán, tvoří-li jej více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen. Podle § 21 odst. 2 o.s.ř. se ust. § 21 odst.1 o.s.ř. nepoužije, stanoví-li o.s.ř. nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby. V odkazu pod čarou (nejsoucího sice součástí právního předpisu a nemající závazný charakter, nicméně ilustrujícího záměr zákonodárce) jest uvedeno : „například § 72, § 131 odst. 2, § 131a, § 182 odst.2, § 183 odst. 1 a § 199 obchodního zákoníku“. Podle § 72 obch. zák. „likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku“. Lze tedy dovozovat, že obchodní společnost, tedy i akciová společnost v likvidaci, jedná od okamžiku, kdy má ustanoveného likvidátora, ve věcech soudních řízení, v nichž je společnost účastníkem, výlučně tímto likvidátorem resp. jím zmocněnou osobou. Odvolací soud se zabýval i tím, že uvedený závěr není diskutabilní za situace, že je likvidovaná společnost účastníkem řízení, jehož předmětem je majetek, zatímco ohledně tzv. statusových řízení, jímž je i dané řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, není dán majetkový charakter takového řízení. Skutečností je, že likvidátor je povinen činit všechny úkony směřující k likvidaci společnosti viz. § 72 obch. zák., nicméně dále pak další úkony určené zákonem, viz. např. podání návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku (§ 75a odst. 2 obch. zák.). Likvidovaná obchodní společnost může být v soudních řízení jak v pozici žalobce (navrhovatele), tak i v pozici žalovaného resp. dalšího účastníka, jako je tomu v daném případě. Ust. § 21 o.s.ř. o procesním jednání právnických osob je vedeno účelem jednotného jednání za právnickou osobu, tedy aby v daném každém jednotlivém konkrétním řízení za ni jednala jen jedna jediná osoba resp. jen jedna jediná osoba byla oprávněna udělovat plnou moc pro zastupování právnické osoby při soudním řízení. Takto je nutné vykládat též i ust. § 21 odst.1 a 2 o.s.ř., které vylučuje jednání statutárním orgánem, jím pověřenou osobou resp. dalšími osobami dle § 21 odst.1 o.s.ř. za speciálních situací, v nichž se právnická osoba nachází či v rámci speciálních řízení. Činí tak právě pro situaci likvidace právnické osoby, kdy odkazuje na ust. § 72 obch. zák., podle nějž za likvidovanou obchodní společnost jedná její likvidátor. Z obsahu náplně činnosti likvidátora dále vyplývá samotný obsah likvidace, pročež likvidovaná společnost již dále aktivně nevyvíjí činnost v rámci svého předmětu podnikání či činnosti, nejde-li o pokračování v provozu podniku. V rámci likvidace je tak výlučně naplňován účel likvidace, jímž je vypořádat majetek zrušené právnické osoby, vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s likvidačním zůstatkem. Statutární orgán potud jedná navenek, v rozsahu likvidace, výlučně jen v případě dle § 68 odst. 5 obch. zák. – jen plní-li povinnosti související s likvidací, tedy nemá-li obchodní společnost likvidátora. Lze tak uzavřít, že likvidátor likvidované obchodní společnosti za ni jedná ve všech civilních soudních řízeních, která v době, kdy je společnost v likvidaci, probíhají, včetně řízení dle § 183 a § 131 obch. zák., tedy i řízení o neplatnost usnesení valné hromady akciové společnosti. V předmětném řízení tak odvolací soud, poté, co situaci zhodnotil a dospěl k uvedenému závěru, jednal se dalším účastníkem – likvidovanou akciovou společností jednající výlučně likvidátorem společnosti resp. jím zmocněným advokátem. Uvedený výklad odvolacího soudu koresponduje s judikaturou, viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 700/2007 (dostupné na stránkách NS www.nsoud.cz), podle nějž „…místo osoba uvedených v ustanovení § 21 odst.1 o.s.ř. jednají dle ustanovení § 21 odst. 2 o.s.ř. za právnickou osobu ty fyzické osoby, o nichž to stanoví zákon. Jedním z případů, kdy zvláštní zákon zakládá oprávnění jednat za právnickou osobu, je vstup právnické osoby do likvidace, kdy na likvidátora jeho jmenováním přechází v rámci ust. § 72 odst.1 obch. zák. působnost statutárního orgánu jménem společnosti; likvidátor přitom není statutárním orgánem společnosti, činí však jménem společnosti úkony směřující k likvidaci společnosti….“. Ve věci samé se odvolací soud ve své podstatě ztotožnil s usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2010 č.j. 32 Cm 5/2004 – 160. V něm soud poukázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.10.2003 č.j. 5 Cm 210/2003 – 10 o nařízení předběžného opatření, které bylo vykonatelné dnem 19.11.2003 a bylo tak vykonatelné i v době svolání (dne 7.4.2004) předmětné - napadené náhradní valné hromady. Tímto usnesením byla členům představenstva a dozorčí rady (C., H., Č., M., P., K., S., S.) uložena povinnost zdržet se veškerých jednání a úkonů, které by jim jinak jako orgánům společnosti příslušely. Odvolacím soudem bylo toto usnesení zrušeno až dne 20.4.2004, právní moci rozhodnutí nabylo až dne 18.5.2004. Dále se podstatným jeví též usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12.3.2004 č.j. 5 Cm 210/2003 – 124 (125) o nařízení předběžného opatření, které bylo vykonatelné i ke dni 2.4.2004 (vyjma části týkající se RNDr. K.) a bylo tak vykonatelné i v době svolání předmětné mimořádné valné hromady. Tímto usnesením byla členům představenstva a dozorčí rady (C., H., Č., M., P., K., S., S.) uložena povinnost zdržet se veškerých jednání a úkonů směřujících ke konání mimořádné valné hromady svolané na den 2.4.2004. Odvolacím soudem bylo toto usnesení zrušeno až dne 24.6.2004. Lze tak souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že v době svolání předmětné náhradní valné hromady (dne 7.4.2004), náhradní za mimořádnou valnou hromadu svolanou na 2.4.2004 (svolanou v rozporu s vykonatelným předběžným opatřením soudu), jednaly osoby svolavší valnou hromadu v rozporu s vykonatelnými rozhodnutími soudu. Následné zrušení těchto rozhodnutí v rámci odvolacího řízení na zakázanost takového jednání nemá vliv. „Právní úkon, který byl učiněn tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatný, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření“ viz. § 76f o.s.ř. ve znění od 1.1.2007 – 21.12.2013 (znění účinné od 1.1.2014 nahrazuje výraz „právní úkon“ výrazem „právní jednání“. Tato zásada je sice v zákoně výslovně uvedena až v době, kdy odvolací soud ve věci rozhoduje, nicméně vyjadřuje to, co bylo doposud dovozováno teorií i soudní praxí, tedy závaznost rozhodnutí soudu – nařízeného předběžného opatření a potažmo tak i neplatnost právních jednání učiněných v rozporu s nařízeným předběžným opatřením. I když soudní praxe reprezentovaná Nejvyšším soudem dovozovala, že usnesení valné hromady není právním úkonem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu 1 Odon 88/97, SJ 8/98, č. 65/98, též usnesení NZ 29 Odo 548/2001), a to na rozdíl od právní teorie, i podle soudní judikatury „i na usnesení valné hromady je nutné analogicky aplikovat usnesení upravující výklad a platnost právních úkonů“ viz. usnesení NS 29 Cdo 3646/2008. Lze tak dovozovat, že i v době konání předmětné valné hromady platilo, že právní skutečnosti činěné tím, pro nějž je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, nebyla učiněna v souladu se zákonem, byla tak učiněna v rozporu se zákonem, pročež jde-li o usnesení valné hromady coby právní skutečnost siu generis (dle právní teorie právní úkon), je takové usnesení pro rozpor se zákonem neplatné. Uvedený závěr je dán i samotnou logikou a účelem předběžných opatření (dle § 76 o.s.ř.), neboť jaký význam by mělo předběžné opatření, pakliže by mohlo být ingorováno bez toho, aby právní jednání resp. právní úkony či jimi na roveň postavené právní skutečnosti sui generis, jež by na základě takovéto ingorance vznikly, nebyly postiženy rozporem se zákonem a tudíž neplatností, byť v případě usnesení valné hromady povahy relativní neplatnosti – musí být namítnuta (viz. § 131 a § 183 obch. zák.). Podle § 171 odst. 2 o.s.ř. „nebyla-li v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení, není-li stanoveno jinak, vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno“. Usnesení o nařízení předběžného opatření je vykonatelné jakmile bylo doručeno tomu, komu s ukládá povinnost, což platí pro předběžné opatření nařízené dle § 76 o.s.ř. ve znění v rozhodné době (rozhodnou dobou je doba nařízení výše jmenovaných předběžných opatření). To tedy znamená, že jestliže bylo shora jmenovaným osobám předběžnými opatřeními nařízeno zdržet se jednání a úkonů směřujících ke svolání předmětných valných hromad, pak v rámci vykonatelného usnesení – předběžného opatření byla dána povinnost jmenovaných osob chovat se dle rozhodnutí soudu resp. těmito rozhodnutími se od jejich vydání až do jejich zrušení odvolacím soudem řídit. Na tom nic nemění ani následné zrušení předběžných opatření, neboť až tímto zrušením došlo k zániku účinků s nimi spojených. Jinak řečeno, právní jednání resp. právní úkony a další jednání předmětných osob jsoucí v rozhodné době v rozporu se závaznými předběžnými opatřeními nebyla v souladu se zákonem, pročež tak samotné svolání a konání předmětné valné hromady vzešlé z takovýchto protizákonných jednání nemohou býti platnými. Podle § 131 odst. 3 obch. zák. stanoví důvody, pro které soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady, přestože shledal, že došlo k porušení právních předpisů nebo stanov a tedy shledal návrh důvodným. Omezení oprávnění domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti formulovala již novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 142/1996 Sb. účinná od 1. července 1996 v § 183 odst. 2 obch. zák. S účinností od 1. ledna 2001 jsou pak upraveny případy, kdy je povinností soudu zamítnout návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, ačkoliv je usnesení v rozporu s právními předpisy nebo stanovami, v ustanovení § 131 odst. 3 obch. zák. Soud v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady tedy nejprve musí učinit závěr, zda posuzovaným usnesením valné hromady byl či nebyl porušen právní předpis nebo stanovy, a v kladném případě pak dále posuzuje, zda není dán některý z taxativně stanovených důvodů, pro který nesmí vyslovit neplatnost napadeného usnesení valné hromady. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že skutečnost, že bylo jednáno svolavateli náhradní valné hromady v rozporu s vykonatelnými soudními rozhodnutími nelze považovat za jen nepodstatné porušení právních předpisů. Odvolací soud však nesouhlasí s jeho závěry, že by ve smyslu ust. § 131 odst. 3 písm. b) by postupem podle ust. § 131 odst. 1 došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami a že tak má být právní jistota v tomto případě akcentována před případnou nápravou porušení práva. K tomuto zásahu by dojít nemohlo, neboť nebylo ani tvrzeno, ani nijak prokázáno, že by usnesení valné hromady ad 1. – 5. měla zásadní vliv vůči třetím osobám, když toto je vyloučeno již jen ze samotné jejich podstaty. Prvními třemi body byla procedurální rozhodování, ta se třetích osob vůbec netýkají. Bodem 4 bylo schválení stanov, pročež stanovy jsou vnitřním předpisem akciové společnosti závazným jen pro akcionáře a pro členy orgánů společnosti, nemají vliv na třetí osoby. Bodem 5 bylo zrušení rozhodnutí náhradní valné hromady konané dne 13.12.2002 ohledně schválení účetní roční závěrky a návrhu finančního vypořádání hospodářského zisku, což je rovněž výlučně vnitřní věcí předmětné akciové společnosti, stejně tak jako rozhodnutí pod bodem 7. Vnitřní věcí společnosti je též schválení usnesení valné hromady k vytvoření trustu (bod 8), zprávy likvidátora o finanční situaci ve společnosti (bod 9.) a procedurální závěr – bod 12 v rámci zápisu z valné hromady Otázkou by tak mohl být toliko rozhodnutí pod body 6. – rozhodnutí o zrušení rozhodnutí náhradní valné hromady konané dne 16.12.2002, pokud jím byla provedena volba členů představenstva společnosti, pod bodem 10. – odvolání členů představenstva společnosti a pod bodem 11. – volba členů představenstva společnosti. Ani tato rozhodnutí však nenaplňují důvod nemožnosti prohlášení rozhodnutí valné hromady za neplatné dle § 131 odst. 3 písm.b) obch. zák.. Osoby, jež byly odvolány či jmenovány do funkcí resp. jichž se rozhodnutí týkalo, nebyly na základě rozhodnutí valné hromady ani zapsány ani vymazány z obchodního rejstříku, pročež ohledně nich nedošlo k naplnění principu materiální ani formální publicity, tedy publicity jako takové. Třetí osoby tak nemohly jednat v důvěře v zápis v obchodním rejstříku (§ 29 obch. zák.), pročež tak nemohlo dojít k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami. Navíc pro statutární orgán platí, že prakticky veškerá jeho vnější působnost přešla okamžikem vstupu společnosti do likvidace na likvidátora. Členové dozorčí rady nemají vnější působnost, tím spíše pak v průběhu likvidace. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že při svolání dané valné hromady došlo k podstatnému porušení právních předpisů, kdy svolání bylo učiněno v rozporu s nařízeným a vykonatelným předběžným opatřením a že tu nejsou žádné důvody, za nichž nelze vyslovit neplatnost všech usnesení valné hromady dalšího účastníka konané dne 29. dubna 2004. Proto podle § 220 odst. 1 písm.a) o.s.ř. změnil usnesení soudu prvního stupně a tuto neplatnost vyslovil. Podle čl.II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., jímž byl s účinností od 1.1.2014 novelizován občanský soudní řád, se pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. S ohledem na ustanovení § 775 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, odvolací soud posuzoval danou věc podle zákona č. 513/1991 Sb, obchodní zákoník. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, když podle úspěšnosti ve věci jejich náhrada náleží úspěšným navrhovatelům. S ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013 sp.zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb., jímž byla s účinností od 7.5.2013 zrušena jako neústavní vyhláška. č. 484/2000 Sb. a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30.4.2013 k onomu nálezu, uveřejněném pod číslem 117/2013 Sb., při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř.; vychází se při stanovení odměny za řízení podle § 151 odst. 2 o.s.ř. z vyhl. č. 177/1996 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2013 sp.zn. 31 Cdo 3043/2010). Navrhovateli ad a) náleží za řízení před soudem prvního stupně včetně „prvního“ odvolacího řízení náhrada nákladů představovaná odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 1.000,- Kč, celkem 2.000,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.8.2006) + 2x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 150,- Kč, 2x úkony právní služby po 2.100,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012), celkem 4.200,- Kč, 2x 300,- Kč paušální náhrada hotových výdajů, celkem 6.950,- Kč. Dále zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 1.000,- Kč. Za odvolací řízení za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč, celkem 4.200,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012) + 2x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600,- Kč, 2x úkony právní služby po 3.100,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2013), celkem 4.200,- Kč, 2x 300,- Kč paušální náhrada hotových výdajů, celkem 6.950,- Kč. Dále zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč. Celkem činí částka za náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, včetně DPH, 25.445,- Kč. Navrhovateli ad b) náleží za řízení před soudem prvního stupně včetně „prvního“ odvolacího řízení a za řízení před odvolacím soudem na náhradu nákladů celkem částka 3.000,- Kč, představovaná zaplacenými soudními poplatky z návrhu (1.000,- Kč) a za odvolání (2.000,- Kč). Navrhovateli ad c) náleží za řízení před soudem prvního stupně včetně „prvního“ odvolacího řízení náhrada nákladů řízení představovaná odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 1.000,- Kč, celkem 3.000,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.8.2006) + 3x paušální náhrada hotových výdajů po 75,- Kč, celkem ve výši 225,- Kč; za 4 úkony právní služby po 2.100,- Kč /jednání soudu dne 10.5.2010, závěrečný návrh z 24.5.2010, jednání u odvolacího soudu a jednání u soudu prvního stupně/, celkem 8.400,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012) + 4 x 300,- Kč paušální náhrada hotových výdajů. Celkem částka 9.600,- Kč. DPH částka 2.016, celkem s DPH 11.616,- Kč Dále zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 1.000,- Kč. Za odvolací řízení za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč, (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012) + 2x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč, 2x úkony právní služby po 3.100,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2013) + 2x 300,- Kč paušální náhrada hotových výdajů, celkem 11.500,- Kč. DPH částka 2.415,- Kč, celkem s DPH částka 13.955,- Kč. Dále zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2.000,- Kč. Celkem činí částka náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů 28.571,- Kč. Navrhovatelce ad d) náleží za řízení před soudem prvního stupně včetně „prvního“ odvolacího řízení náhrada nákladů řízení představovaná odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby po 2.100,- Kč /převzetí zastoupení, jednání soudu dne 10.5.2010, závěrečný návrh z 24.5.2010, jednání u odvolacího soudu a jednání u soudu prvního stupně/, celkem 10.500,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012) + 5 x 300,- Kč paušální náhrada hotových výdajů. Celkem částka 12.000,- Kč. S DPH částka 14.520,- Kč Dále zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 1.000,- Kč. Za odvolací řízení za 1 úkon právní služby po 2.100,- Kč, (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2012) + 1x paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč, 2x úkony právní služby po 3.100,- Kč (dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.1.2013) + 2x 300,- Kč paušální náhrada hotových výdajů, celkem 9.200,- Kč. S DPH částka 11.132,- Kč. Dále zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2.000,- Kč. Celkem činí částka náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů 28.652,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 25. dubna 2014 JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý předseda senátu