O námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nelze rozhodnout formou rozsudku pro zmeškání.

5Cmo 322/2016-88 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Kovaříka a soudkyň JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D., a JUDr. Jany Sedlářové ve věci žalobkyně Československé obchodní banky, a.s., IČ 00001350, Radlická 333/150, Praha 5, zastoupené JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti žalovanému F. Š., bytem P., o 1,137.345,19 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2.5.2016 č.j. 41 Cm 94/2015-52 t a k t o : Napadený rozsudek soudu prvého stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení 1,137.345,19 Kč s úrokem 6% od 6.10.2015 do zaplacení a s odměnou 3.791,- Kč. Uvedla, že je remitentem a majitelem směnky vlastní vystavené v Plzni dne 13.5.2014 na žalovanou jistinu s doložkou bez protestu. Směnka je splatná 5.10.2015 u žalobkyně v jejím sídle. Výstavcem je společnost Acertis, s.r.o., žalovaný je na směnce podepsán jako rukojmí. Směnka nebyla při předložení zaplacena a nestalo se tak ani na následnou výzvu. Soud prvého stupně žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 18.1.2016 č.j. 41 Cm 94/2015-10. Žalovaný podal proti němu včas námitky, kde předně namítal místní nepříslušnost soudu prvého stupně. Dále popřel pravost svého podpisu na směnce. Konečně namítal neplatnost směnky pro formální nedostatky. O námitce místní nepříslušnosti rozhodl soud prvého stupně usnesením ze dne 24.2.2016 tak, že ji zamítl. Toto usnesení je pravomocné. Napadeným rozsudkem, který vydal jako rozsudek pro zmeškání, ponechal soud prvého stupně směnečný platební rozkaz v platnosti. Přiznal také žalobkyni náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že pro vydání rozsudku pro zmeškání byly dány všechny podmínky a žalobkyně navrhla, aby soud touto formou rozhodl. Proto soud vyšel ze skutečností, které byly uvedeny v žalobě. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Předně vytýká soudu, že nebyl o následcích nedostavení se k jednání řádně poučen. Dále uvádí, že z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že vydání rozsudku pro zmeškání není namístě v případech, kdy se žalovaný v řízení aktivně brání, což je tento případ. Trvá také na námitce, že rozhodoval místně nepříslušný soud. Odvolací soud předně konstatuje, že otázka místní příslušnosti soudu prvého stupně je pravomocně rozhodnuta usnesení ze dne 24.2.2016 a tedy se k ní nelze vracet ani v tomto odvolacím řízení. Soud prvého stupně je definitivně soudem místně příslušným. Podstata rozsudku pro zmeškání spočívá podle § 153b odst. 1 o.s.ř. v tom, že, jsou-li splněny všechny stanovené podmínky, soud rozhodne o žalobě na základě skutečností, které žalobce v žalobě uvedl. To samozřejmě obecně nevylučuje ani rozhodnout touto formou o nárocích na zaplacení směnečného dluhu, je-li základem rozhodnutí soudu právě jen žaloba. To předpokládá ovšem, že bude rozhodováno v běžném nalézacím řízení. Je-li rozhodováno formou směnečného platebního rozkazu, potom jediným rozhodnutím o žalobou uplatněném nároku ze směnky je právě směnečný platební rozkaz. Jiné rozhodnutí, kterým by se rozhodovalo o takovém směnečném nároku, již v daném řízení nelze vydat. Podá-li žalovaná strana námitky, nemění to nic, oproti ostatním rozkazním řízením, na skutečnosti, že směnečný platební rozkaz zůstává i tak nadále rozhodnutím o žalobou uplatněném nároku ze směnky, námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší. Tedy již z tohoto důvodu nelze vydat rozsudek pro zmeškání v případě, kdy bylo před tím rozhodnuto směnečným platebním rozkazem. Žalovanou stranou podané námitky přesouvají příslušné řízení do další fáze, do námitkového řízení. V tomto námitkovém řízení již není předmětem samotný žalobou uplatněný nárok, stále platí, že již o něm bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, jen nepravomocně. Předmětem námitkového řízení je v námitkách uplatněná obrana žalované strany. Odtud také pramení požadavek § 175 odst. 1 o.s.ř., aby žalovaná strana své námitky odůvodnila, to znamená, aby označila skutky, jež hodlá na svou obranu nadále používat. Potom to nejsou skutky označené v rámci vylíčení rozhodných skutečností v žalobě, co je předmětem námitkového řízení, nýbrž předmětem námitkového řízení jsou skutky označené žalovanou stranou v odůvodněných námitkách. Tyto skutky jsou posuzovány a z jejich důvodnosti nebo nedůvodnosti pak se odvíjí rozhodnutí v námitkovém řízení. Jsou to tedy v prvé řadě tvrzení žalované strany, jež se v námitkovém řízení na prvém místě posuzují a dokazováním verifikují. Strana žalující může, ale nemusí v námitkovém řízení vyvíjet aktivitu. Také pánem námitkového řízení je žalovaná strana, když ta může vždy zpětvzetím námitek námitkové řízení ukončit. Rozsudek, kterým se končí námitkové řízení proto také, jak je z § 175 odst. 4 o.s.ř. zcela zřejmé, není rozsudkem o žalobou uplatněném nároku, žádný meritorní nárok se jím ani nepřiznává a ani se jím nezamítá. Je výsledkem posouzení námitek, nikoliv žaloby. Shledá-li soud tyto námitky důvodnými, směnečný platební rozkaz, zruší, aniž jej nahrazuje jiným meritorním rozhodnutím, nebo v případě námitek, jež se neukáží důvodnými, ponechá směnečný platební rozkaz, který i tak zůstává výlučným rozhodnutí ve věci samé, v platnosti. Také směnečný platební rozkaz bude, co se merita týká, jediným exekučním titulem. Z rozsudků vydaných podle § 175 odst. 4 o.s.ř. mohou být vykonatelné jen výroky týkající se tak či onak otázek spojených s náklady řízení a jejich náhradou. To je druhý důvod, proč v námitkovém řízení nelze formu rozsudku pro zmeškání použít – nerozhoduje se o žalobou uplatněném nároku. Proto v tomto případě nebyly podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o.s.ř. Soud prvého stupně své rozhodnutí postavil, i když mylně, na skutečnostech tvrzených v žalobě. Je však nutno podotknout, že bylo by již nepřípustně širokou analogií, kdyby i rozhodnutí o námitkami uplatněných skutcích bylo založeno na kontumaci, tedy, kdyby soud při neúčasti žalobce považoval námitková tvrzení žalované strany za prokázaná bez dalšího, stejně jako by při neúčasti žalovaného považoval jeho námitky automaticky za nedůvodné. Lze si jen představit, že nedostavivší se účastník se tím vzdá dobrodiní být poučen o mezerách v tvrzeních a důkazních návrzích s důsledky na výsledek řízení a o neúplné apelaci, ale nic více. Tedy námitky lze projednat za podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř rovněž bez účasti jedné nebo druhé strany sporu, ale nikoliv na základě kontumace. Napadený rozsudek soudu prvého stupně bylo proto nutno podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu, když k námitkám žalovaného nebylo provedeno vůbec žádné dokazování (§ 213 odst. 4 o.s.ř.) Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Praze dne 12. září 2016 JUDr. Zdeněk Kovařík, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Ester Martincová