V poměrech akciové společnosti s monistickým systémem vnitřní struktury dopadá na členy správní rady (vyjma předsedy správní rady v případě, že je současně statutárním ředitelem /§ 463 odst. 3 z. o. k./) zákaz upravený v § 448 odst. 7 ve spojení s § 456 odst. 2 z. o. k., takže je vyloučeno, aby člen správní rady byl současně prokuristou společnosti. Udělení prokury statutárnímu řediteli brání nepřípustnost souběhu prokury a funkce statutárního orgánu společnosti.

14 Cmo 312/2015 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Olgy Římalové a Mgr. Kateřiny Horákové v právní věci navrhovatelky P.s., a. s., se sídlem Praha, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1 - Nové Město, o zápis změn do obchodního rejstříku, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, č. j. B 20037/RD49/MSPH, Fj 367388/2014, ve znění opravných usnesení ze dne 15. 9. 2016, č. j. B 20037/RD59/MSPH, Fj 367388/2014 a ze dne 15. 9. 2016, č. j. B 20037/RD73/MSPH, Fj 367388/2014/MSPH, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e ve výroku II. p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se v obchodním rejstříku, oddílu B, vložce 20037, vymazává člen správní rady společnosti P. s., a. s. (dále též jen „společnost“) P. A., který se nově zapisuje jako předseda správní rady se dnem vzniku funkce předsedy 28. 11. 2014, a současně se zapisuje počet členů správní rady - 4 - a předmět podnikání - zámečnictví, nástrojářství a opravy ostatních dopravních prostředků a pracovních strojů [výrok I.]. Dále soud prvního stupně zamítl návrh v části zápisu prokuristů společnosti P. A. a Ing. Z. A. [výrok II.] V odůvodnění usnesení soud prvního stupně ve vztahu k zamítavému výroku II. vyšel z úpravy prokury v § 450 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z úpravy správní rady a její působnosti v § 457 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ a dovodil nepřípustnost kumulace prokury a funkce člena správní rady (v případě P. A. jejího předsedy). Ke střetu zájmů dochází již při samotném udílení prokury, neboť při absenci úpravy ve stanovách je prokura udělována správní radou v rámci tzv. zbytkových kompetencí podle § 460 odst. 2 z. o. k. V průběhu běžného chodu společnosti má člen správní rady kontrolovat činnost statutárního orgánu, který má ovšem řídící a kontrolní pravomoci i vůči prokuristovi. Navíc předseda správní rady podle § 462 odst. 2 z. o. k. zastupuje společnost před soudy a jinými orgány v řízení proti statutárnímu řediteli. Rovněž pro třetí osoby by bylo obtížné rozlišit, kdy člen (předseda) správní rady jedná v rámci této funkce či jako prokurista společnosti. Souběh prokury a členství (předsednictví) ve správní radě je proto nepřípustný a návrhu v této části vyhovět nelze. Proti výroku II. usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v této části změnil tak, že návrhu na zápis prokuristů společnosti P. A. a Ing. Z. A. vyhoví, případně aby usnesení soud prvního stupně v této části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci. Podle odvolatele nelze na akciové společnosti s monistickým systémem - kdy zákon umožňuje, aby statutárním ředitelem společnosti a členem (předsedou) správní rady byla stejná osoba - aplikovat „absolutně“ právní úpravu v § 446 a násl. z. o. k. vztahující se k dozorčí radě společnosti, zejména pak zákaz uvedený v § 448 odst. 7 z. o. k.; je totiž třeba zohlednit „věcné odchylky“. Mezi jednotlivými orgány akciové společnosti s dualistickým systémem a monistickým systémem není přímá obdoba. U akciových společností s monistickým systémem nelze uvažovat o střetu kompetencí, jemuž má § 448 odst. 7 z. o. k. v poměrech společností s dualistickým systémem zabránit. Nelze tedy uvažovat ani o střetu kompetencí člena (předsedy) správní rady a prokuristy v jedné osobě. Dále odvolatel namítá, že o udělení prokury rozhodla hlasováním 4 členná správní rada, takže není pravdou, že by si člen správní rady udělil prokuru sám, jak argumentuje soud prvního stupně. V dané věci je též lichý argument soudu prvního stupně, že předseda správní rady podle § 462 odst. 2 z. o. k. zastupuje společnost před soudy a jinými orgány v řízení proti statutárnímu řediteli. Předsedovi správní rady v takovém zastupování společnosti nic nebrání, a v případném řízení vedenému proti prokuristovi by společnost zastupoval jiný správní radou určený člen. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výkladem vnitřní struktury akciových společností s monistickým či dualistickým systémem se zabýval Nejvyšší soud ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 1. 2015, Cpjn 204/2015, uveřejněném pod číslem 31/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupném též na www.nsoud.cz. Ve tomto stanovisku Nejvyšší soud vychází z toho, že „zákon o obchodních korporacích dává akciovým společnostem možnost volby mezi dvěma systémy vnitřní struktury – systémem dualistickým, ve kterém se povinně zřizuje dozorčí rada a představenstvo, a systémem monistickým, v němž se povinně zřizuje správní rada a statutární ředitel (§ 396 z. o. k.).“ […] „Byť zákonodárce (poněkud nešťastně) přiřknul i monistickému systému vnitřní struktury dva obligatorně zřizované volené orgány, nelze pomíjet, že stěžejním orgánem správy akciové společnosti je v tomto systému správní rada (srov. zejména § 460 odst. 2 z. o. k.); statutárnímu řediteli přísluší pouze zákonem vypočtená působnost, tj. zastupovat společnost jako člen (unipersonálního) statutárního orgánu (§ 463 odst. 1 z. o. k.), a vykonávat běžné obchodní vedení (§ 463 odst. 4 z. o. k.). Jakkoliv členové správní rady nejsou členy statutárního orgánu (tím je toliko statutární ředitel), a proto nemohou být pouze z titulu členství ve správní radě „statutárními“ zástupci společnosti [nejde-li o evropskou společnost podle nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) a podle zákona o evropské společnosti], správní rada může výrazně ovlivňovat obchodní vedení společnosti (§ 460 odst. 1 z. o. k.) a přísluší jí i veškerá působnost, jíž zákon nesvěřuje valné hromadě či statutárnímu řediteli (§ 460 odst. 2, § 463 z. o. k.).“ […] „Jediný člen správní rady může (měl by) být zapsán v obchodním rejstříku jako předseda správní rady, a to i bez formálního rozhodnutí o volbě předsedy podle § 461 odst. 1 věty první z. o. k. Je-li správní rada dle stanov akciové společnosti unipersonální, může být statutárním ředitelem i jediný člen správní rady. Jakkoliv lze z teoretického pohledu proti takové kumulaci funkcí namítat, že zcela stírá kontrolní funkci správní rady, zákon o obchodních korporacích (na rozdíl od např. zákona o bankách) s takovou možností počítá a připouští ji. Ve vztahu ke třetím osobám bude ze zápisu v obchodním rejstříku zjevné, že v akciové společnosti se statutárním ředitelem, který je současně předsedou jednočlenné správní rady, je kontrolní funkce správní rady potlačena.“ V projednávané věci má společnost statutárního ředitele M. H., který není členem správní rady, jak se podává z platného výpisu z obchodního rejstříku společnosti. Nenastala tedy situace popisovaná Nejvyšším soudem v závěru shora uvedené citace, kdy statutárním ředitelem je předseda jednočlenné správní rady, a kdy je v důsledku takto nastavené vnitřní struktury společnosti kontrolní funkce správní rady potlačena. V poměrech řešené společnosti má správní rada - a to všichni její členové - zachovanou kontrolní funkci dle § 460 odst. 1 z. o. k., tedy dohlíží na řádný výkon obchodního vedení společnosti, jehož základní zaměření určuje. S ohledem na tyto okolnosti se v projednávané věci ve vztahu k řešené prokuře uplatní dle § 456 odst. 2 z. o. k. zákaz upravený v § 448 odst. 7 z. o. k., podle něhož člen dozorčí rady nesmí být současně členem představenstva nebo jinou osobou oprávněnou podle zápisu v obchodním rejstříku jednat za společnost; o oprávnění prokuristy jednat za společnost a o povinném zápisu prokury do obchodního rejstříku není pochyb (viz § 450 a násl. o. z., § 25 odst. 1 písm. i/ zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících). Z tohoto důvodu je předložené udělení prokury členům správní rady P. A. a Ing. Z. A. (podepsané dne 28. 11. 2014 statutárním ředitelem M. H., schválené správní radou téhož dne), neplatné pro rozpor se zákonem, a to podle § 580 odst. 1 o. z., když smysl a účel zákona - spočívající v zajištění řádného výkonu kontrolní funkce správní rady - dovození neplatnosti zmíněného právního jednání vyžaduje. Soud je povinen k této neplatnosti bez dalšího přihlédnout (§ 588 věta první o. z.). Pro úplnost, aby odvolací soud předešel ukvapenému závěru, že prokuristou tedy může být statutární ředitel, který je předsedou jednočlenné správní rady (a v důsledku této skutečnosti došlo ke zmíněnému potlačení kontrolní funkce správní rady), případně který je předsedou vícečlenné správní rady (když v takovém případě kontrolní funkci správní rady vykonávají jen ostatní členové správní rady), odvolací soud dodává, že takovému udělení prokury by bránila nepřípustnost souběhu prokury a funkce statutárního orgánu společnosti. K tomu odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěr vyslovený a odůvodněný Nejvyšším soudem např. v rozsudku ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 1262/2006, podle něhož „Má-li člen představenstva určité odborné znalosti, schopnosti či dovednosti, lze z požadavku náležité péče (§ 194 odst. 5 obch. zák., ve znění účinném do 31. prosince 2000) dovodit, že je povinen je při výkonu funkce – v rámci svých možností – využívat.“ Tento závěr se podle mínění odvolacího soudu s ohledem na přetrvávající požadavek jednání s péčí řádného hospodáře (viz např. § 159 o. z., § 49, § 51 až 53, § 62, § 65, § 68, § 81 a § 255 z. o. k.) prosadí též v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. S ohledem na výše popsané důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Vzhledem k tomu, že společnost je jediným účastníkem řízení, nepřichází z povahy věci v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze. V Praze dne 6. dubna 2017 Mgr. Ing. David B o k r předseda senátu