Ust. § 6 odst. 1 ZŘS se použije též ve vztahu k řízením podléhajícím zákonu o zvláštních řízeních soudních, jež lze zahájit jen na návrh (výlučně návrhovým), není-li v nich okruh účastníků vymezen speciálně ve smyslu § 6 odst. 2 ZŘS. Účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je kromě navrhovatele toliko společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala. Účastníkem takového řízení není z pozice osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, společník společnosti s ručením omezeným, o jejíž valnou hromadu se jedná. Vedlejší účastenství v řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je nepřípustné.

7 Cmo 247/2016 - 161 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci navrhovatelky: Ing. H. P., nar. 3.3.1964, bytem P., zast. JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem Vaníčkova 1070/29, 400 01 Ústí nad Labem, za účasti: 1. GAT Advisory, s.r.o., se sídlem Školská 695/38, 110 00 Praha 1, identifikační číslo osoby 24745642, zast. opatrovníkem JUDr. Klárou Mottlovou, advokátkou, se sídlem Freyova 82/27, Vysočany, 190 00 Praha 9, 2. L. T., nar. 15.10.1978, bytem H., zast. Mgr. Robertem Plickou, advokátem, se sídlem Národní 58/32, Praha 1, PSČ: 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady 1. účastnice ze dne 5.7.2013, k odvolání 2. účastnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2016, č.j. 74 Cm 16/2014-146, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že účast L. T., … v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 74 Cm 16/2014 se ukončuje (výrok I.), vedlejší účastenství L. T., … v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 74 Cm 16/2014 se nepřipouští (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. 74 Cm 16/2014 - 126 ze dne 26.5.2015 rozhodl zdejší soud o přibrání Ing. L. T. do řízení jako účastníka. V odůvodnění usnesení odkázal na ust. § 7 odst. 1 z.ř.s. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, které bylo Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím odmítnuto. V písemném vyhotovení rozhodnutí upozornil odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2012 sp. zn. 29 Cdo 1982/2011, kde dovolací soud dospěl k závěru, že „účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je kromě navrhovatele pouze společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala. Dalším osobám, jejichž práva nebo povinnosti mohou být v řízení dotčeny, zakládá obchodní zákoník v ustanovení § 131 odst. 1 aktivní legitimaci k podání návrhu“. Dále Vrchní soud v Praze poukázal na usnesení ze dne 13.11.2015 č.j. 7 Cmo 359/2015-145, kde Vrchní soud v Praze vyslovil, že uvedený závěr ohledně účastenství v řízení je plně aplikovatelný i po změně právní úpravy od 1.1.2014. Soud prvního stupně vycházel z citovaných rozhodnutí soudů vyšších stupňů, a vzhledem k tomu, že o právech a povinnostech Ing. L. T. se v řízení nejedná, ukončil její účast, jak je uvedeno ve výroku I. usnesení. Dále se zabýval vstupem Ing. L. T. do řízení jako vedlejšího účastníka. Soud prvního stupně výslovně uvedl, že: „Protože navrhovatelka v odvolání proti rozhodnutí zdejšího soudu č.j. 74 Cm 16/2014 - 126 ze dne 26.5.2015 se vyjádřila i k možnosti vedlejšího účastenství, a to tak, že toto považuje za vyloučené, posoudil zdejší soud tuto část odvolání jako podání obsahující návrh na rozhodnutí soudu o přípustnosti vedlejšího účastenství.“ a též uvedl, že řízení o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právních osob, není řízením sporným, což samo o sobě vylučuje možnost vedlejšího účastenství. Dále soud uvedl, že předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství je právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu a pokračoval, že o právní zájem jde tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení osoby, která vstupuje do řízení jako vedlejší účastník. Ing. L. T. odvozuje právní zájem z toho, že dosud není postaveno najisto, zda byla napadenou valnou hromadou platně odvolána z funkce jednatelky společnosti, tedy zda je oprávněna jednat v zastoupení účastníka řízení nebo zda takové oprávnění má pouze navrhovatelka. Právní zájem zde nemůže být dán, neboť není-li vyslovena neplatnost valné hromady, je nutno na ni pohlížet jako na platnou a v souzené věci tedy na Ing. L. T. tak, že z funkce jednatelky byla odvolána. Uzavřel, že v tomto řízení tedy o jejích právech a povinnostech jednáno nebude a odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1604/08 ze dne 27.8.2008, který vyslovil, že „v řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady takovou osobou není ani člen statutárního orgánu společnosti“, přičemž tento závěr je plně aplikovatelný i v souzené věci, a proto vedlejší účastenství Ing. L. T. v tomto řízení nepřipustil. Proti usnesení soud prvního stupně podala účastnice 2) včasné odvolání. V odvolání dovozovala z ustanovení § 91 z.ř.s. dostatečný zvláštní zájem hodný právní ochrany na tom, aby byla postavena na jisto „otázka platnosti usnesení z pozice společnice“ a z toho plynoucí závěr, že by s ní mělo být v řízení jednáno jako s účastníkem. Dále upoznila na to, že jde o odlišnou situaci od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2012, sp.zn. 29 Cdo 1982/2011, ve kterém šlo o jmenování jednatele, který se právě z titulu svého (nového) jednatelství mohl (za společnost) účastnit, tedy nebyl na svých procesních právech dotčen. Jelikož předmětem napadených usnesení valné hromady je mimo jiné i rozhodnutí o odstoupení účastnice z funkce jednatelky, jedná se jednoznačně o jejích právech a povinnostech, stejně jako v případě rozhodnutí o schválení účetní závěrky za rok 2012 a způsobu rozdělení zisku, je - li účastnice společnicí. Pakliže byla odvolatelka jako účastnice přibrána do řízení dle § 7 odst.1 z.ř.s. a odvolání není proti tomu přípustné, pak není možné, aby soud rozhodl bez změny skutkových okolností o ukončení její účasti v řízení. Dále uvedla, že zásadní otázkou pro posouzení přípustnosti vedlejšího účastenství je otázka právního zájmu na výsledku, která je však již z logiky věci samozřejmě dána. Uvedla, že účastnice minimálně o vedlejší účastenství usiluje „a podnět v tomto směru z hlediska právní jistoty oznamuje vstup do probíhajícího řízení.“ Má za to, že tímto úkonem je vedlejší účastenství dáno ze zákona, přičemž by bylo potřeba až dalšího návrhu ze strany jiného účastníka, mělo - li by být o přípustnosti vedlejšího účastenství vůbec rozhodováno. Dále uvedla, že o přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh a ten podán nebyl. Navrhla, aby odvolací soud zrušil výrok I. a II. a aby nadále platilo, že účast Ing. T. v řízení trvá. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že ohledně výroku I. není odvolání důvodné a ohledně výroku II. je důvodné. Podle právní úpravy účinné do 31.12.2013 dospěla k závěru, že „účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady či rozhodnutí společníků mimo valnou hromadu (rozhodnutí per rollam) je toliko navrhovatel a samotná společnost s ručením omezeným, o jejíž rozhodnutí se jedná“ právní teorie a praxe. Možno srovnat např. argumentaci na straně 344, 345 in Holejšovský, J. Valné hromady společnosti s ručením omezeným. Praha: C.H.Beck, 2011, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012 sp.zn. 29 Cdo 1982/2011. Ten uvedl, že „V řízení o vyslovení (určení) neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je jednáno především o právech a povinnostech společnosti, jejíž valná hromada napadené rozhodnutí přijala. Dalším osobám, jejichž práva nebo povinnosti mohou být v řízení dotčeny, zakládá obchodní zákoník v ustanovení § 131 odst. 1 aktivní legitimaci k podání návrhu. …; účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným totiž kromě navrhovatele je (tj. pasivně věcně legitimována je) pouze společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala.“ Otázkou je, zda jsou uvedené právní závěry aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1.1.2014, když nová právní úprava je obsažena ve zcela nových právních předpisech, byť obsahově a věcně obdobných původní úpravě. Podle § 191 odst.1 z.o.k. „každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí“. Podle § 259 o.z. „právo dovolat se neplatnosti rozhodnutí zaniká do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od přijetí rozhodnutí“. Podle § 6 z.ř.s. „v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno; účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje“. Primárně je tak třeba zodpovědět otázku, jaký je okruh účastníků v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným. Jde sice o řízení tzv. nesporné, na něž se v prvé řadě použije zákon č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních sporných, když jde o řízení podle § 2 písm.e) z.ř.s. – o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu, o řízení v němž ve smyslu § 3 odst.2 písm.a) z.ř.s. rozhodují v prvém stupni krajské soudy, o řízení statusové dle § 85 písm.a) z.ř.s., avšak zároveň o řízení, jež nelze zahájit bez návrhu. Řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je tedy řízením statusovým, řízením o některých otázkách právnických osob, řízením podléhajícím zákonu o zvláštních řízeních soudních, leč řízením, které lze zahájit výlučně k návrhu. Přitom však ust. § 6 odst.1 z.ř.s., obecně vymezující okruh účastníků řízení tzv. nesporných, řízení na něž dopadá zákon o zvláštních řízeních soudních, hovoří o tom, že „v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu je účastníkem navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno“. Ustanovení z.ř.s. a ani jiného právního předpisu zároveň neupravují okruh účastníků řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným speciálně, tak, aby na ně bylo možné vztáhnout určení okruhu účastníků tzv. druhou definicí v ust. § 6 odst.2 z.ř.s. Uplatnění subsidiarity o.s.ř. ve smyslu § 1 odst. 2 z.ř.s. je přitom nemožné, protože o.s.ř. vymezuje okruh účastníků výlučně v řízeních sporných. Tím řízení o určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným z výše uvedených důvodů (především jeho zařazení mezi statusové věci týkající se právnických osob) není. Nezbývá tedy, než za pomocí rozšiřujícího a účelového výkladu dovodit, že ust. § 6 odst.1 z.ř.s. se použije též ve vztahu k řízením podléhajícím z.ř.s., jež lze zahájit jen na návrh (výlučně návrhovým), není-li v nich okruh účastníků vymezen speciálně ve smyslu § 6 odst.2 z.ř.s.. Ke stejnému závěru dochází Petr Lavický v publikaci : Lavický a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha : Wolters Kluwer, a.s. , 2015 s.31, když podle něj „…toto znění zákona však nelze chápat doslovně, neboť existují řízení, která lze zahájit jenom na návrh, a účastenství v nich není výslovně vymezeno; nedopadala by na ně definice účastenství ani podle prvého ani podle druhého odstavce“, míněno ust. § 6 z.ř.s. Dále pak „…na první a druhou definici účastníků nesporného řízení proto nelze nahlížet tak, že první se uplatní v řízeních, která lze zahájit i bez návrhu, zatímco druhá v řízeních návrhových; jejich vztah je ve skutečnosti poměrem obecného a zvláštního; za speciální je nutno vždy považovat výslovnou zákonnou úpravu okruhu účastníků; stanoví-li zákon okruh účastníků explicitně, má toto vymezení, odpovídající § 6 odst.2 z.ř.s., coby lex specialis vždy přednost před obecnou definicí; tato první definice, obsažená v § 6 odst.1 z.ř.s., se může uplatnit jenom tehdy, chybí-li výslovná úprava; to platí jak pro řízení, která lze zahájit i bez návrhu, tak i pro řízení striktně návrhová“. Ohledně výroku I., jímž soud prvního stupně ukončil účast L. T. v předmětném řízení, odvolací soud uvádí následující. Podle právní úpravy účinné od 1.1.2014, jež dopadá na daný případ, neboť návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti GAT Advisory, s.r.o. konané dne 5.7.2013, byl podán dne 29. ledna 2014, tedy již za účinnosti „nové“ právní úpravy /z.o.k., z.ř.s., o.z./ je okruh aktivně věcně legitimovaných osob k podání návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným jednoznačně určen. Podle § 191 odst.1 z.o.k. „každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích ust. § 191 z.o.k dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady….“. Osobami, které jsou tak přímo ze zákona aktivně věcně legitimovány k podání návrhu na prohlášení – určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným soudem, je taxativně vymezen, přičemž takovýmito osobami jsou ze zákona i společníci společnosti s ručením omezeným, o jejíž valnou hromadu resp. usnesení valné hromady se jedná. Jinak řečeno, je na vůli každého společníka společnosti s ručením omezeným, zda podá či nepodá návrh na určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti soudem. Ust. § 191 z.o.k. ve spojení s ust. § 259 o.z. stanoví k podání příslušného návrhu na určení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným subjektivní a objektivní prekluzivní lhůtu. Tedy po marném uplynutí těchto lhůt právo podat příslušný návrh k soudu zaniká. Zákon tedy, z důvodu právní jistoty jak samotné společnosti, tak jejích členů a členů jejích volených orgánů, jakož i třetích osob vstupujících se společností v právní jednání, umožňuje napadat platnost návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným toliko přesně vymezenému okruhu osob a toliko v přesně daných prekluzivních lhůtách. Právo takto učinit je dáno aktivně věcně legitimovaným osobám a je toliko na nich, zda jej využijí či nikoli. Zákonná ochrana jejich práv je tak zajištěna tímto právem, pročež není třeba ji zajišťovat ještě i jinak, tedy ani tak, že by tyto osoby byly ze zákona účastníky řízení zahájeného k návrhu někoho jiného, než jich samotných. Vymezení zákonem kogentně, taxativně stanoveného okruhu aktivně věcně legitimovaných osob samo o sobě znamená, že tyto osoby nejsou z pozice „osob, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno“ (viz. § 6 odst.1 z.ř.s.), dalšími účastníky řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, jsou jimi toliko z pozice navrhovatelů, podají-li návrh k soudu. Jinak řečeno, tím, že zákon dává právo určitým osobám (aktivně věcně legitimovaným viz. § 191 odst.1 z.o.k.) domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, jsou tyto osoby těmito účastníky toliko a jen v případě, že tohoto práva využijí a příslušný návrh k soudu podají. Pak jsou účastníky z pozice navrhovatele (§ 6 odst.1 z.s.ř.). Z pozice osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno, je účastníkem řízení vždy dotčená společnost s ručením omezeným, ohledně jejíž valné hromady je požadováno vyslovení neplatnosti soudem. Lze tedy shrnout, že účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je kromě navrhovatele toliko společnost, jejíž valná hromada napadené usnesení přijala. Účastníkem takového řízení není společník společnosti s ručením omezeným, o jejíž valnou hromadu se jedná, jen sám návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nepodal, z pozice osoby, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Ochrana práv takovéhoto společníka je vedle výše pojednaného postavení aktivně věcně legitimované osoby k podání příslušného návrhu též i procesní úprava obsažená v ust. § 91 z.ř.s. Podle něj „jestliže má být řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby zastaveno proto, že navrhovatel vzal návrh zpět, nebo pro jinou překážku, kterou lze vstupem dalšího navrhovatele do řízení a jeho jednáním odstranit, a je-li zvláštní zájem členů právnické osoby, kteří návrh nepodali, hodný právní ochrany, soud řízení nezastaví; v takovém případě soud vydá a vyvěsí na úřední desce soudu rozhodnutí, v němž uvede a) jaké věci se řízení o neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby týká, b) z jakého důvodu má být řízení zastaveno a jak lze překážku odstranit, a c) poučení, že řízení bude zastaveno, pokud k podanému návrhu do 3 měsíců od vyvěšení rozhodnutí nepřistoupí další navrhovatel a neodstraní v této lhůtě překážku odůvodňující zastavení řízení“. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně ohledně napadeného výroku I. potvrdil jako věcně správné. Ohledně výroku II., jímž soud prvního stupně rozhodl, že nepřipouští vedlejší účastenství L. T., odvolací soud uvádí následující ustanovení zákona a z nich vyplývající závěry. Podle § 2 písm. e) z.ř.s. „tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu“. Dle § 85 písm. a) z.ř.s. „řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti“. V daném případě bylo řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady předmětné společnosti ze dne 5.7.2013 zahájeno dne 29.1.2014 k návrhu Ing. H. P. a jedná se tzv. nesporné řízení, týkající se statusové věci právnické osoby upravené zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Jak bylo výše rozvedeno, okruh účastníků v nesporných řízeních řídících se zákonem o zvláštních řízeních soudních je určen jednak první definicí (§ 6 odst.1 z.ř.s., dopadající jak výše argumentováno též i na řízení jež lze zahájit výlučně k návrhu, dále pak druhou definicí viz. § 6 odst.2 z.ř.s. Druhá definice pak vyžaduje ještě i speciální úpravu účastenství pro určitý konkrétní typ nesporného řízení. Toto účastenství je jediné, které je v rámci z.ř.s. výslovně upraveno. Vedlejší účastenství není v z.ř.s. upraveno vůbec. Otázkou tedy je, zda je v nesporných řízeních na něž se uplatní z.ř.s. přípustné resp. zda je přípustné v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným. Podle § 1 odst.2 z.s.ř. je možná subsidiarita o.s.ř., jen pokud z.ř.s. neobsahuje speciální resp. svou vlastní právní úpravu. Úpravu účastenství z.ř.s. obsahuje, když vymezuje účastníky řízení, tedy hlavní účastníky. Tím, že neupravuje vedlejší účastenství a přitom účastenství jako takové v z.ř.s. upraveno je, obsahuje tak právní úpravu účastenství de facto nepřipouštějící vedlejší účastenství, což je systematický výklad zákona. Závěr o nemožnosti vedlejšího účastenství v nesporných řízeních resp. v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je dán i výkladem teleologickým a doslovným. Podle § 93 odst.1 o.s.ř. „jako vedlejší může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku“. Tato výslovná právní úprava, ve spojení se speciální právní úpravou účastenství jako takového v ust. § 6 a 7 z.ř.s. znamená, že se ustanovení o.s.ř. o účastenství použijí jen na řízení, kde vystupuje žalobce a žalovaný, tedy na řízení tzv. sporná. Z hlediska účelu institutu vedlejšího účastenství je toto nemožné pro tzv. nesporná řízení, když účelem institutu vedlejšího účastníka je právní zájem a potažmo tak i pomoc jedné ze stran řízení, tedy pomoc žalobci či žalovanému. V nesporných řízeních však ze své povahy nestojí účastníci řízení proti sobě, nemůže tak být řeči o zájmu vedlejšího účastníka na vítězství jedné ze stran sporu. To platí i pro řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, když sice jde o řízení výlučně návrhové, jež má jisté znaky sporu, nicméně zákonem je jednoznačně řazeno do tzv. statusových věcí právnických osob, řazeno mezi řízení tzv. nesporná. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že v řízení o neplatnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je vedlejší účastenství vyloučeno. Výše uvedené – promítnuto do posuzované věci znamená, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky, aby soud prvního stupně rozhodoval o připuštění či nepřipuštění vedlejšího účastenství (jak rozvedeno výše). Vzhledem ke znění ustanovení § 93 odst.2, věta první o.s.ř. a v něm uvedený postup aplikující se pouze ve sporném řízení vůbec v daném nesporném typu řízení nepřipadal v úvahu (tj. aby odvolatelka vstupovala do řízení z vlastní iniciativy), protože toto ustanovení se na daný typ řízení vůbec nepoužije. O návrhu osoby domáhající se rozhodnutí o jejím vedlejším účastenství by byl soud prvního stupně sice oprávněn (a i povinen) rozhodnout, avšak to jen za předpokladu, pakliže by zde byl podán takový návrh. Takový návrh však podán v daném případě nebyl. Soud prvního stupně rozhodoval na základě „návrhu“ - obsaženém dle jeho názoru v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 26.5.2015 č.j. 74 Cm 16/2014 – 126, avšak dle názoru odvolacího suodu žádný takový návrh dle obsahu podání v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 26.5.2015 č.j. 74 Cm 16/2014 – 126 obsažen nebyl, jak uvedl mylně soud prvního stupně a o němž rozhodoval. Rozhodoval – li soud prvního stupně o návrhu (na č.l. 130 a násl. soudního spisu), který však neexistoval, tak je zřejmé, že vůbec nebyly dány podmínky pro rozhodování o neexistujícím návrhu. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku II. zrušil podle § 219a odst.1 písm. a) o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. V Praze dne 1. března 2017 JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Edita Fialová