Soud likvidátorem soudem zrušené právnické osoby v prvé řadě jmenuje osobu vhodnou, kteroužto je osoba, která kromě toho, že splňuje předpoklady výkonu funkce člena statutárního orgánu příslušné právnické osoby a se svým jmenováním do funkce likvidátora souhlasí, má i informace o rušené právnické osobě nebo je dostatečně zběhlá ve výkonu funkce likvidátora či má k výkonu této funkce dostatečně znalostí a schopností. Soud může jmenovat likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců jen nelze-li likvidátorem jmenovat jinou osobu - dle § 191 odst. 1 až 3 ObčZ, tedy ani vhodnou souhlasící osobou a ani člena statutárního orgánu likvidované právnické osoby.

7 Cmo 425/2015 - 28 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského a soudkyň JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Lenky Grollové ve věci navrhovatele: Městské státní zastupitelství v Praze, se sídlem nám. 14. října 2188/9, Praha 5 – Smíchov, identifikační číslo osoby 000 26 000, za účasti: za účasti: 1) SEMICO TECHNOLOGY spol.s r.o. v likvidaci, se sídlem Lišany, Za rybníkem 332, PSČ 270 52, identifikační číslo 006 64 201, 2) J. P., bytem R., 3) H. P., bytem R., o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2015 č.j. 83 Cm 41/2015-4, t a k t o : I. Odvolání proti usnesení soudu prvního stupně do výroku III. se odmítá. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že likvidátorem společnosti SEMICO TECHNOLOGY spol.s r.o., se sídlem Lišany, Za rybníkem 332, PSČ 270 52, identifikační číslo osoby 006 64 201, s e j m e n u j e J. P., bytem R. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o zrušení a nařízení likvidace předmětné obchodní společnosti (výrok I,); likvidátorem společnosti jmenoval společnost Hlista & Pril, v.o.s. (výrok II.); uložil předmětné obchodní společnosti povinnost zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, a to ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení (výrok III.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). V odůvodnění soud uvedl, že dne 03.08.2015 byl podán návrh na zrušení společnosti SEMICO TECHNOLOGY spol.s r.o. s likvidací z důvodu, že společnost od 21.05.2015 nemá v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání. Z rejstříkového spisu společnosti vyplývá, že dnem 11.05.2015 pozbyla společnost oprávnění k předmětu podnikání, do dne rozhodnutí soudu prvního stupně nebyl podán návrh na zápis nového předmětu do obchodního rejstříku. Dále soud uvedl, že výzvou ze dne 21.05.2015 č.j. Fj. 139200/2015 vyzval společnost k odstranění důvodů vedoucích ke zrušení společnosti, ale na výzvu soudu nikdo nereagoval. Soud považoval návrh za důvodný a vzhledem k nezjednání nápravy společnost zrušil a nařídil její likvidaci (s odkazem na ustanovení § 93 písm. a) z.o.k.). Výrok o jmenování likvidátora soud odůvodnil toliko tím, že „Stávající statutární orgán společnosti je nekontaktní, soud proto vybral likvidátora ze seznamu insolvenčních správců, jak uvedeno ve výroku II. usnesení“, a odkázal na ustanovení § 191 odst. 1 a § 189 odst. 1 a 2 o.z. Poplatkový výrok odůvodnil tím, že řízení o zrušení společnosti s likvidací je řízením návrhovým a podléhá poplatkové povinnosti podle položky 4 bod 1 písm. c) sazebníku zákona o soudních poplatcích a činí 2.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že navrhovatel je podle ust. § 11 odst. 2 písm. a) tohoto zákona od poplatkové povinnosti osvobozen a byl v řízení úspěšný, přechází poplatková povinnost podle ust. § 2 odst. 3 tohoto zákona na společnost, která je povinna ji splnit a poplatek zaplatit v kolcích nebo na účet zdejšího soudu. Náhradově nákladový výrok odůvodnil tím, že se jedná o nesporné návrhové řízení, jehož náklady nese každý účastník ze svého (§ 23 zák. č. 292/2013 Sb.). Proti usnesení soudu prvního stupně, a to do jeho výroků II. a III., podal J. P. včasné odvolání. Odvolání proti výroku II. odůvodnil tím, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro jmenování likvidátora – insolvenčního správce. Namítl, že je jediným členem statutárního orgánu společnosti a má zájem být jmenován likvidátorem společnosti. Soud prvního stupně zvolil nesprávný postup (jmenoval – li insolvenčního správce), který lze užít teprve tehdy, nelze – li jmenovat likvidátorem člena statutárního orgánu. Brojil proti tomu, že ho soud ohledně jmenování likvidátorem společnosti nijak nekontaktoval, ani o možnosti jmenování nijak nevyrozuměl. Odvolatel nesouhlasí s tím, že by byl „nekontaktní“. Není mu ani zřejmé, z čeho nekontaktnost vyvozuje. Dále uvedl, že samotná společnost již k likvidaci směřuje, první kroky učinil její jednatel dle pokynu pracovníků finančního úřadu. Zdůraznil, že vyplacení odměny likvidátorů jmenovaných soudem – insolvenčních správců, je pro společnost neúnosné, neboť ta nemá finanční prostředky. Odvolání proti výroku III. odůvodnil majetkovými poměry společnosti. K odvolání se vyjádřil též navrhovatel, který uvedl, že má-li odvolatel zájem a schopnost likvidaci realizovat, měl by podle § 187 a násl. o.z. mít přednost před likvidátorem jmenovaným soudem ze seznamu insolvenčních správců. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soud prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně do výroku III. bylo podáno osobou, jež k tomu nebyla oprávněna. Předmětné řízení je řízení, které je upraveno zákonem. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.), viz § 2 písm. e/ ve spojení s § 85 písm. a/ z.ř.s.), a proto se ohledně účastenství aplikuje ustanovení § 6 z.ř.s. Podle § 6 odst.1 z.ř.s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, dle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka označuje. V daném případě jde sice o řízení o zrušení obchodní korporace dle § 93 z.o.k., tedy o tzv. nesporné řízení, na něž se v prvé řadě použije z.ř.s., avšak zároveň o řízení, jež nelze zahájit bez návrhu. o zrušení obchodní korporace dle § 93 z.o.k. je tedy řízením statusovým, řízením o některých otázkách právnických osob, řízením podléhajícím zákonu o zvláštních řízeních soudních, leč řízením, které lze zahájit výlučně k návrhu. Přitom však ust. § 6 odst.1 z.ř.s., obecně vymezující okruh účastníků řízení tzv. nesporných řízení, na něž dopadá zákon o zvláštních řízeních soudních, hovoří o tom, že „v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu je účastníkem navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno“. Ustanovení z.ř.s. a ani jiného právního předpisu zároveň neupravují okruh účastníků řízení o zrušení obchodní korporace dle § 93 z.o.k., speciálně tak, aby na ně bylo možné vztáhnout určení okruhu účastníků tzv. druhou definicí v ust. § 6 odst.2 z.ř.s. Uplatnění subsidiarity o.s.ř. ve smyslu § 1 odst. 2 z.ř.s. je přitom nemožné, protože o.s.ř. vymezuje okruh účastníků výlučně v řízeních sporných. Tím řízení o zrušení obchodní korporace dle § 93 z.o.k., z výše uvedených důvodů (především jeho zařazení mezi statusové věci týkající se právnických osob) není. Nezbývá tedy, než za pomocí rozšiřujícího a účelového výkladu dovodit, že ust. § 6 odst.1 z.ř.s. se použije též ve vztahu k řízením podléhajícím z.ř.s., jež lze zahájit jen na návrh (výlučně návrhovým), není-li v nich okruh účastníků vymezen speciálně ve smyslu § 6 odst.2 z.ř.s.. Výše uvedené, promítnuto do posuzované věci znamená, že účastníkem předmětného řízení o zrušení obchodní korporace a nařízení její likvidace je ve smyslu citovaného ustanovení navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (kdo může být ve svém právním postavení rozhodnutím soudu dotčen). Není pochybností o tom, že účastníkem řízení o zrušení společnosti je vždy zrušovaná společnost a také společníci zrušované společnosti s ručením omezeným. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04. Uvedený závěr však neplatí v případě uložení poplatkové povinnosti společnosti. Napadeným výrokem je uložena poplatková povinnost osobě odlišné od odvolatele, neboť poplatková povinnost je uložena společnosti, nikoli odvolateli. Zásadní je, že J. P. podal předmětné odvolání jako fyzická osoba, neučinil tak za společnost. Fyzická osoba jsoucí společníkem zrušované společnosti je subjektivně legitimována k podání odvolání jen proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o zrušení společnosti a nařízení její likvidace, nikoliv však k podání odvolání proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o uložení poplatkové povinnosti výlučně společnosti, neboť poplatková povinnost uložená společnosti se jej přímo netýká. J. P. coby fyzická osoba (jsoucí společníkem a jednatelem) a nejednající za společnost, tedy nebyl účastníkem řízení ohledně rozhodnutí, které se týká uložení povinnosti výlučně jen společnosti, proto nemůže napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu, ohledně něhož účastníkem řízení nebyl. Proto není J. P. ani účastníkem řízení odvolacího v tomto rozsahu a není tak ani subjektivně legitimován k podání odvolání proti výroku III. Z uvedených důvodů odvolací soud odvolání Josefa Peterky proti usnesení soudu prvního stupně do výroku III. odmítl dle § 218 písm. b) o.s.ř. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud dále přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ve zbývajícím napadeném rozsahu – výroku II. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 191 odst.1 o.z. „právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189 o.z., jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. Podle § 191 odst.2 o.z. „na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora“ a podle třetího odstavce ust. § 191 o.z. „nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu; takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit; může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával“. Podle § 191 odst.4 o.z. „ nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců“. Systematika jmenování likvidátora právnické osobě, včetně obchodní korporace, jíž je i společnost s ručením omezeným, zrušené rozhodnutím soudu, je následující. Primárně soud jmenuje likvidátorem vhodnou osobu, jež udělí se svým jmenováním souhlas resp. jež se svým jmenováním do funkce likvidátora souhlasí. Ze zákona nevyplývá, že by takováto osoba musela být v nějakém vztahu k likvidované společnosti či mít nějaké speciální postavení. Ve smyslu § 189 odst.1 o.z. každopádně musí být způsobilá být členem statutárního orgánu rušené právnické osoby. Z logického i praktického hlediska je samozřejmě namístě dát přednost souhlasivší osobě, jež vztah k likvidované právnické osobě má, má o ní dostatečné informace dané tímto vztahem (například člen statutárního orgánu obchodní společnosti případně člen jiného voleného orgánu, člen samotné právnické osoby viz. např. společník společnosti s ručením omezeným apod.). Soud tedy likvidátorem soudem zrušené právnické osoby v prvé řadě jmenuje osobu vhodnou, kteroužto je osoba, která kromě toho, že splňuje předpoklady výkonu funkce člena statutárního orgánu příslušné právnické osoby a se svým jmenováním do funkce likvidátora souhlasí, má i informace o rušené právnické osobě nebo je dostatečně zběhlá ve výkonu funkce likvidátora či má-li k výkonu této funkce dostatečné znalosti a schopnosti. V druhé řadě, není-li takovéto vhodné osoby, soud jmenuje likvidátorem člena statutárního orgánu rušené právnické osoby. U toho nemusí být souhlas se jmenováním do funkce likvidátora dán, tedy lze jej jmenovat i bez jeho souhlasu. Splnění podmínek výkonu funkce likvidátora ve smyslu § 189 odst.1 a § 152 odst.2 o.z. a pro obchodní korporace též § 46 odst.1 z.o.k. je dáno již jen postavením příslušné osoby coby člena statutárního orgánu. Vyloučen ze jmenování likvidátorem je toliko člen statutárního orgánu, na němž nelze výkon funkce likvidátora spravedlivě požadovat (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 Cmo 366/2011 publikované v časopise Obchodněprávní revue č. 6/2012 nebo sp.zn. 7 Cmo 82/2004 publikované v časopise Soudní rozhledy 5/2005). Teprve v případě nemožnosti jmenovat likvidátora ani z jedné z výše uvedených skupin osob, tedy v případě, že neexistuje ani vhodná osoba souhlasící s výkonem funkce likvidátora ani člen statutárního orgánu jmenovatelný soudem podle § 191 odst.3 o.z., teprve tehdy může soud přistoupit ke jmenování likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Soud může jmenovat likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců jen nelze-li likvidátorem jmenovat jinou osobu - dle § 191 odst.1 až 3 o.z., tedy ani vhodnou souhlasící osobu a ani člena statutárního orgánu likvidované právnické osoby. Pro jmenování likvidátora ze všech tří skupin platí, že jím nemůže být jmenována osoba v konfliktu zájmů, tedy ve smyslu § 437 odst.1 o.z. že likvidátorem, na nějž přechází podstatná část jednatelských resp. zástupčích oprávnění statutárního orgánu příslušné právnické osoby, nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy likvidované právnické osoby. V daném případě z výpisu z obchodního rejstříku zrušené obchodní společnosti SEMICO TECHNOLOGY spol.s r.o. v likvidaci , se sídlem Lišany, Za rybníkem 332, PSČ 270 52, identifikační číslo 006 64 201, zapsané v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze, oddílu C,vložce číslo 708, vyplývá, že zrušovaná resp. zrušená obchodní společnost má ke dni rozhodnutí odvolacího soudu obsazen statutární orgán (měla jej obsazen týmž jednatelem i v době rozhodování soudu prvního stupně). Jejím jednatelem je J. P., tedy sám odvolatel. Ke jmenování likvidátora - člena statutárního orgánu není zapotřebí jeho souhlasu, přičemž v daném případě je dokonce souhlas dán, když vyplývá z podaného odvolání. Odvolatel výslovně vyjevil svůj zájem o výkon funkce likvidátora. Navrhovatel ve svém vyjádření souhlasí s tím, aby funkci likvidátora vykonával odvolatel (jednatel předmětné společnosti). Není tedy důvodu, aby likvidátorem společnosti nebyl v daném případě jmenován její jednatel J. P. V daném případě nebyly splněny zákonné předpoklady pro jmenování likvidátora ze seznamu insolvenčních správců a naopak byly splněny předpoklady pro jmenování likvidátora z řad členů statutárního orgánu – jednatele. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení ohledně jmenování likvidátora, tedy ve výroku II., podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že likvidátorem společnosti jmenoval jejího jednatele J. P. Náhradově nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 23 z.v.r. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. V Praze dne 20. dubna 2017 JUDr. Josef H o l e j š o v s k ý předseda senátu