Na výpověď společníka veřejné obchodní společnosti podle § 113 odst. 1 písm. a) z.o.k. dopadá § 6 z.o.k., je tedy pro ni povinná písemná forma s úředně pověřeným podpisem.

14 Cmo 339/2019 USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Janouškové a soudců JUDr. Olgy Římalové a Mgr. Ing. Davida Bokra ve věci navrhovatelky: P., IČO XY, sídlem P. zastoupena advokátem Mgr. Davidem Satke, sídlem Na Příkopě 1047/17, Staré Město, 110 00 Praha 1 o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, k odvolání společnosti P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2019, č. j. A 72386/RD12/MSPH, Fj 305285/2019/MSPH takto: Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že se z příslušného obchodního rejstříku společnosti P. (dále jen „navrhovatelka“ či „společnost“) vymazává statutární orgán – společník N. K., bytem Z., se dnem zániku funkce 28. července 2019 (výrok I.), návrh v části týkající výmazu společnice N. K. zamítl (výrok II.). 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 6 odst. 1, § 59 odst. 5, § 113 odst. 1 písm. a) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) / dále jen „z. o. k.“/ tím, že funkce členky statutárního orgánu společnosti zanikla paní N. K. (s ohledem na obsah společenské smlouvy) ke dni 28. července 2019 na podkladě odstoupení z funkce, avšak vzhledem k tomu, že podpis společnice paní N. K. na výpovědi nebyl úředně ověřen, považoval výpověď za neplatné právní jednání, nebylo tak možno provést výmaz společnice z obchodního rejstříku. 3. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud odvoláním napadený výrok změnil tak, že návrhu v celém rozsahu vyhoví. Argumentuje tím, že účelem podané výpovědi společníka bylo vystoupit ze společnosti (ukončit účast společníka ve společnosti), v daném případě s odkazem na doslovené znění § 6 odst. 1 z. o. k., užívající pojem „podpisy“, se pro výpověď společníka požadavek na ověření jeho podpisu nevztahuje, výpověď je platným právním jednáním. Namítá, že se soud prvního stupně měl zabývat otázkou, zda výpovědí společníka lze vystoupit z veřejné obchodní společnosti. 4. Po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Předestřenou otázkou je, zda podpis na výpovědi společníka veřejné obchodní společnosti musí být ve formě úředně ověřeného podpisu či nikoli, či nikoli. 6. Podle § 6 odst. 1 z. o. k. právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporace vyžadují písemnou formu s úředně ověřenými podpisy, jinak jsou neplatná; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 7. Smyslem a účelem citovaného ustanovení je zvýšená průkaznost jednání týkající se existence korporace samotné, zákonodárce proto odlišil právní jednání týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku korporace, od těch ostatních (týkajících se např. jen společníků samotných). 8. Z § 113 odst. 1 písm. a) z. o. k. se plyne, že výpověď společníka veřejné obchodní společnosti je jednostranným právním jednáním (společníka) mající za následek zrušení společnosti a její vstup do likvidace (statutárnímu orgánu současně vzniká povinnost jmenovat likvidátora, nedohodnou-li se společníci na trvání společnosti podle § 113 odst. 2 z. o. k., což se ze spisu nepodává). 9. Je tak zřejmé, že výpověď společníka veřejné obchodní společnosti je právním jednáním týkající se existence společnosti, dopadá tedy na něj § 6 odst. 1 z. o. k.; výpověď pak vyžaduje písemnou formu s úředně ověřeným podpisem. Ostatně tak tomu bylo i v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“), konkrétně v jeho § 63, jenž rovněž pro výpověď společníka veřejné obchodní společnosti vyžadoval písemnou formu s úředně ověřeným podpisem (viz Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 252 s.); zřejmá návaznost současné úpravy na § 63 obch. zák. se podává z důvodové zprávy k § 6 z. o. k. 10. Nebyl-li v poměrech projednávané věci podpis na výpovědi společnice veřejné obchodní společnosti úředně ověřen, pak porušení povinné formy má za následek absolutní neplatnost (§ 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) tohoto právního jednání [Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 18 s.], k níž má soud povinnost přihlédnout i bez návrhu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 27 Cdo 3919/2014, rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. března 2015, publikováno ve sbírce pod č. 43/2015, jež je veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). 11. Námitku odvolatelky týkající se jazykového výkladu § 6 z. o. k. odvolací soud nepovažuje za přiléhavou. Gramatický výklad představuje toliko prvotní přiblížení se textu právní normy, stranou nemůže zůstat otázka smyslu a účelu příslušné právní normy (k problematice vztahu gramatického a teleologického výkladu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. května 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2018, sp. zn. 29 Cdo 5943/2016). Má-li výpověď společníka veřejné obchodní společnosti za následek zrušení společnosti, jde o právní jednání týkající se existence samotné korporace, pak je zřejmé, že smyslem a účelem § 6 z. o. k. je zvýšená prokazatelnost právě právních jednání (právního jednání) týkají se existence korporace (viz důvodová zpráva k tomuto ustanovení), a je zde vyžadována písemná forma s úředním ověřením podpisu (podpisů). Shodný závěr byl přijímán při výkladu § 63 obch. zák., jenž rovněž užíval plurál slova „podpis“ (viz opět Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 252 s.). K problematice úředního ověření podpisu dle § 6 z. o. k. na jednostranném právním jednání srov. rovněž již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 27 Cdo 3919/2014 (zabývající se otázkou úředního ověření podpisu zmocnitele na plné moci k založení obchodní korporace). 12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud odvoláním napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Výrok I. odvoláním napaden nebyl, odvolací soud tak jeho správnost nepřezkoumával. 13. Navrhovatelka je jediným účastníkem řízení, a proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.; dovolání se podává do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze. Praha 19. listopadu 2019 JUDr. Michaela Janoušková, v.r. předsedkyně senátu