Práva a povinnosti zakladatele nadačního fondu (§ 394 odst. 1 o. z.) nelze smlouvou o převodu práv a povinností převést.

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Janouškové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci navrhovatele: N., IČO XY, sídlem P., zastoupen advokátem Mgr. Matějem Harantou, sídlem Klimentská 1246/1, 110 00 Praha 1 – Nové Město o zápis změn do nadačního rejstříku, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu Praze ze dne 12. září 2019, č. j. N 819/RD107/MSPH, Fj 314212/2019/MSPH, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatele na zápis změny ze dne 5. září 2019, pod Fj 314212/2019/MSPH, jímž se navrhovatel domáhal výmazu jednoho ze zakladatelů N., IČO XY (dále jen „nadační fond“) pana F. F. a zápisu nového zakladatele společnosti c. z důvodu převodu práv a povinností na nabyvatele c. 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že dohoda o převodu práv a povinností na společnosti c. je datována dne 22. června 2017, přičemž tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku až dne 20. června 2019, k tomuto dni vznikla J. F., jenž smlouvu za společnost podepisoval, funkce předsedy představenstva. Odkazem na § 394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dodal, že jakákoli změna v osobách zakladatelů nadačního fondu není možná, neboť zakladatelem může být pouze osoba, jenž nadační fond založila. 3. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu v celém rozsahu vyhoví. Za správný nepovažuje názor soudu prvního stupně, že předmětná smlouva byla uzavřena dne 22. června 2017 (jak je v jejím písemném vyhotovení omylem uvedeno), s ohledem na datum úředního ověření podpisů, je zřejmé, že k jejímu uzavření došlo až dne 30. srpna 2019. Za nesprávný rovněž považuje závěr, že okruh zakladatelů nadačního fondu nelze měnit. Současný občanský zákoník ponechává zcela na vůli stran určení obsahu smlouvy (závazků), soudu předkládané právní jednání (smlouva o převodu práv a povinností) se nepříčí dobrým mravům ani zákonu (jenž pro takové zákazy užívá slovní spojení „zakazuje se“, „je neplatné“, či k ujednání se „nepřihlíží“). O žádný z těchto případů se nejedná, je pak zřejmé, že uzavření dohody o převodu práv a povinností zakladatele nadačního fondu zákon nezakazuje, změny v osobách zakladatelů tak jsou možné; dodal, že Městský soud v Praze běžně takové změny zapisuje (odkázal na již vydaná rozhodnutí). 4. Po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Nastolenou otázkou je, zda lze smlouvou o převodu práva a povinností převést práva a povinnosti zakladatele nadačního fondu. 6. Nadační fond je koncepčně pojat jako právnická osoba soukromého práva, jíž zákon přiznává právní osobnost (jedná se o specifickou formu soukromoprávní fundace), je existenčně závislý na vůli svého zakladatele projevené v zakladatelském právním jednání. 7. Zakladatel nadačního fondu je nadán tzv. nadační svobodou, tedy vůlí svobodně nadační fond zřídit. K vytvoření nadačního fondu dochází v důsledku projevu vůle zakladatele (zakladatelů), jež má zásadní a jedinečný význam, zakladatel jím realizuje své subjektivní právo disponovat se svým vlastnictvím. 8. Je-li zakladatelů nadačních fondů více - jak je tomu v poměrech projednávané věci - vyjadřuje zakládací listina koncensus ohledně jejího obsahu. Zakladatel nadačního fondu je oprávněn měnit zakládací listinu nadačního fondu v rozsahu a způsobem, který si pro sebe v zakládací listině výslovně vyhradil, a to za (analogicky aplikovaných) podmínek stanovených pro změnu nadačních listin nadací (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 3225/2016, rozhodnutí bylo schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek na poradě občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. listopadu 2018, publikováno ve sbírce pod č. 54/2019, jež je veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). 9. Změna zakládací listiny nadačního fondu tedy přípustná je a to v rozsahu (a způsobem) vyhrazeném zakladatelem (zakladateli) v zakládací listině. Zakladatelské jednání zakladatele (jako takové) je však konzumované samotným vytvořením nadačního fondu. Pozice zakladatele je pevně spjata se zakladatelem, jedná se o osobní právo zakladatele (shodně v právní teorii Ronovská, K. K postavení zakladatelů nadací a nadačních fondů po rekodifikaci soukromého práva. Právní rozhledy, 2015, č. 22, s. 767 – 771); jednou ze stěžejních zásad nadační svobody zakladatele je zásada jedinečnosti a nepřevoditelnosti jeho pozice na právního nástupce, jak správně uzavřel soud prvního stupně. 10. S ohledem na datum vzniku navrhovatele (20. prosince 2010) je vhodné dodat, že na danou věc není možno aplikovat ani přechodné ustanovení § 3049 odst. 2 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Je tomu tak proto, že smyslem a účelem citovaného ustanovení bylo vytvoření srovnatelných podmínek pro nadační fondy vzniklé před 1. lednem 2014 tím, že zakladatelům byla dána možnost do 1. ledna 2016 přizpůsobit zakladatelské právní jednání nové právní úpravě; řečeným však ani v uvedené lhůtě nebyla dána možnost revidovat obsah zakladatelského právního jednání v celém rozsahu, či převést práva a povinnosti zakladatele. 11. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). 12. Navrhovatel je jediným účastníkem řízení, a proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze. Praha 20. ledna 2020 JUDr. Michaela Janoušková, v.r. předsedkyně senátu