Při zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů notářem nevzniká poplatková povinnost, notáři proto nevzniká povinnost poplatek vybrat a odvést.

Číslo jednací: 9 Cmo 47/2022- 24 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci [údaje o účastníkovi] manželky [údaje o účastníkovi], o poplatku za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený notářem, k odvolání [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notáře se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. listopadu 2021 č. j. SF 2949 RD7/KSHK, Fj 67715/2021/KSHK-9 takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. listopadu 2021 č. j. SF 2949 RD7/KSHK, Fj 67715/2021/KSHK-9 se mění tak, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notáři se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], se neukládá povinnost uhradit částku ve výši 3 240 Kč na účet Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové coby soud prvního stupně rozhodl vyšším soudním úředníkem v záhlaví označeným usnesením tak, že uložil notáři [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále též jen„ notář“) povinnost zaplatit částku 3 240 Kč na označený účet Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě 3 dnů od doručení usnesení. V odůvodnění uvedl, že dne [datum] byl proveden notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] přímý zápis svěřenského fondu označeným jako Svěřenský fond ve prospěch manželky do evidence svěřenských fondů. Uvedl, že poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem činí za první zápis osoby do veřejného rejstříku s výjimkou akciové společnosti nebo spolku 2 700 Kč a odkázal na položku 39 odst. 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále též jen „z.s.p.“) a dále, že plátce poplatku je povinen odvést poplatek správci poplatku do 15 dnů po provedení zápisu a odkázal na § 7a odst. 4 z.s.p. Sankční zvýšení nezaplaceného poplatku o 20% odůvodnil ustanovením § 9 odst. 11 z.s.p. Dále citoval § 16a z.s.p. a § 1 písm. c) z.s.p. Uzavřel, že v sazebníku, konkrétně v položce 39 explicitně za zápis svěřenského fondu není uvedena žádná sazba, ale osvobození v zákoně stanoveno není, proto přistoupil„ stejně či obdobně“ jako k osobám zapisovaným do veřejného rejstříku. 2. Usnesení soudu prvního stupně obsahovalo poučení, že proti němu není odvolání přípustné s tím, že lze proti němu podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. 3. Usnesení soudu prvního stupně bylo notáři doručeno dne [datum]. 4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal notář námitky. 5. O námitkách notáře rozhodl soud prvního stupně samosoudkyní JUDr. Olgou Kovářovou usnesením ze dne 21. prosince 2021 č. j. SF 2930 RD11/KSHK, Fj 67715/2021/KSHK-14 tak, že usnesení vyšší soudní úřednice potvrdil. 6. Proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. listopadu 2021 č. j. SF 2949 RD7/KSHK, Fj 67715/2021/KSHK-9 podal notář odvolání ze dne [datum], jež bylo téhož dne doručeno soudu prvního stupně. Předně namítl, že odvolání je přípustné s tím, že soud prvního stupně poskytl nesprávné poučení o opravných prostředcích. Jeho stěžejní odvolací argumentace spočívala v následujících odvolacích námitkách: 1) Soud nesprávně za použití analogie podřadil zápis svěřenského fondu pod položku 39 odst. 1 písm. b) sazebníku z.s.p., ačkoliv svěřenský fond není v žádném případě osobou a ani zákonem o soudních poplatcích není za osobu považován - viz § 11 odst. 1 písm. k) z.s.p. 2) Poplatek za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů notářem není zákonem o soudních poplatcích stanoven, a nelze jej tak vybrat. 3) Použití analogie u zákona o soudních poplatcích vyloučil Ústavní soud - viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3283/18. 4) Pokud by bylo použití analogie přípustné, bylo by namístě analogicky aplikovat § 11 odst. 1 písm. m) z.s.p. 5) Dle předchozí rozhodovací praxe rejstříkových soudů ve věcech soudního poplatku za zápis skutečného majitele (kde byla situace v zásadě stejná, jen v obráceném gardu) není v souladu se zásadou spravedlivého a rozumného výběru daní a poplatků, aby se za stejný úkon provedený jedním subjektem poplatek platil a za úkon provedený jiným subjektem neplatil poplatek vůbec žádný a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 Cmo 127/2019 a Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 150/2019. 6) Jednotícím principem soudních poplatků za zápis soudem a za zápis notářem je, že poplatek za zápis notářem je vždy nižší, nikoli vyšší než za zápis soudem. Hlavním důvodem zavedení institutu přímým zápisem notáře je snaha odbřemenit rejstříkové soudy. Tomu odpovídá snížená sazba soudního poplatku za zápis notářem, která má účastníky motivovat, aby zápis soudem volili jen ve výjimečných případech. 7. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně. 8. Soud prvního stupně v předkládací zprávě uvedl, že odvolání není přípustné podle § 9 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb. 9. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je včasné, přípustné a důvodné. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že notář podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o uložení poplatkové povinnosti vydaného vyšším soudním úředníkem, jež obsahovalo poučení o nepřípustnosti odvolání proti tomuto usnesení, tak se předně odvolací soud musel zabývat tím, zda odvolání bylo proti předmětnému usnesení přípustné a zda bylo podáno také včas. 11. Dle § 204 odst. 2 o. s. ř. „Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.“ 12. Dle § 201 o. s. ř. „Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.“ 13. Dle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. „Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení“ 14. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. zákona o vyšších soudních úřednících „Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.“ 15. Dle § 10 odst. 2 z.s.p. „Soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.“ 16. Z ustanovení § 10 odst. 2 z.s.p. vyplývá, že zákon rozlišuje mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výzvou k zaplacení soudního poplatku nedochází ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci. Samotná výzva k zaplacení soudního poplatku je činěna ve formě usnesení, kterým se upravuje vedení řízení, a proto proti této výzvě není odvolání přípustné - viz § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V případě, že soudní poplatek, k jehož zaplacení byl poplatník vyzván, zaplacen není, je zachována obrana poplatníka tím, že existence poplatkové povinnosti (správnost stanovení poplatkové povinnosti) je posuzována a přezkoumávána v rámci usnesení o zastavení řízení, je-li proti tomuto usnesení podáno odvolání. Naproti tomu rozhodnutím soudu o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek vzniká poplatková povinnost, nejedná se o usnesení o vedení řízení a je proti němu přípustné odvolání, přičemž na základě vykonatelného rozhodnutí o uložení poplatkové povinnosti lze soudní poplatek vymáhat. 17. Posledně uvedený závěr se mutatis mutandis uplatní i vůči notáři (coby plátci soudního poplatku, jenž je povinen vybrat soudní poplatek - ovšem jen za předpokladu vzniku poplatkové povinnosti poplatníka, a zároveň jej odvést správci poplatku -viz § 7a z.s.p.), jemuž je uložena soudním rozhodnutím povinnost uhradit soudní poplatek. 18. K obdobným (výše uvedeným) závěrům jako odvolací soud ostatně dospěl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 30 Cdo 870/2019, v němž uvedl následující:„ Zákon o soudních poplatcích v § 10 odst. 2 rozlišuje mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek. Výzva k zaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. 1, 2 zákona o soudních poplatcích) má povahu deklaratorního rozhodnutí, kterým nedochází ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci (srov. bod 3. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st 35/13). Následkem nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené výzvou je - za předpokladu řádného poučení poplatníka podle § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích - zastavení řízení; právní mocí usnesení o zastavení řízení poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích). Proti tomu rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek vydává soud například v případech uvedených v § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, a to spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (§ 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích). Na základě vykonatelného rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek pak lze soudní poplatek na poplatníku vymáhat. Rozlišování mezi výzvou k zaplacení soudního poplatku a rozhodnutím o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek má svůj význam i při aplikaci § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, neboť zrušit nebo změnit je nutno toliko nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek, nikoliv nesprávnou výzvu k zaplacení soudního poplatku. Rovněž podle komentářové literatury je třeba porovnáním § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích a § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích dospět k závěru, že nesprávnou výzvu k zaplacení poplatku (byť byla učiněna rozhodnutím ve formě usnesení) není třeba rušit a rozhoduje se pouze o vrácení soudního poplatku zaplaceného na základě takové (nesprávné) výzvy, zatímco nesprávné rozhodnutí ukládající povinnost zaplatit poplatek je třeba postupem podle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zrušit nebo změnit. (WALTR, Robert. § 12 (Nesprávné rozhodnutí o poplatku). In: WALTR, Robert. Zákon o soudních poplatcích 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 61.). Z uvedeného je zřejmé, že nesprávnou výzvu k zaplacení soudního poplatku není třeba rušit nebo měnit, a to ani k případnému návrhu poplatníka. V případě zaplacení soudního poplatku na základě takové (nesprávné) výzvy nebrání skutečnost, že výzva nebyla zrušena či změněna, vrácení zaplaceného soudního poplatku. V případě, že soudní poplatek, k jehož zaplacení byl poplatník vyzván, zaplacen nebude, pak je existence poplatkové povinnosti (nutně) znovu a definitivně posuzována v rámci usnesení o zastavení řízení, přičemž proti tomuto usnesení lze brojit opravnými prostředky. Výzva k zaplacení soudního poplatku tak má charakter usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (srov. opětovně bod 3. stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl ÚS-st 35/13), a proto proti této výzvě (byť vydané formou usnesení) není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Soudu prvního stupně sice nic nebrání rozhodnout o žádosti poplatníka na zrušení výzvy k zaplacení soudního poplatku, vydá-li však takové rozhodnutí, jde opětovně o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení a proti němuž není odvolání přípustné, jelikož jeho smysl je toliko informovat účastníka o vyřízení (zamítnutí) jeho námitky (srov. přiměřeně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3853/2017). Svým závěrem není soud prvního stupně vázán, neboť v případě nezaplacení soudního poplatku musí být otázka existence poplatkové povinnosti nutně znovu nastolena a přezkoumána v rámci usnesení, jímž bude řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích“ 19. Výše uvedené pro posuzovaný případ tedy znamená, že v záhlaví uvedené usnesení, jímž soud prvního stupně uložil notáři povinnost zaplatit soudní poplatek, není usnesením o vedení řízení. To je ostatně vyloučeno již jen z logiky věci, neboť usnesení není vydáváno v rámci řízení, jelikož notář zápis již provedl a žádné řízení zde neběží. Proto je proti předmětnému usnesení odvolání přípustné - zákon podání odvolání proti tomuto usnesení totiž nevylučuje (§ 201 o. s. ř.). V důsledku nesprávného poučení o tom, že odvolání není proti předmětnému usnesení přípustné, ačkoliv přípustné bylo, založil tento nesprávný postup soudu oprávnění podat odvolání v prodloužené lhůtě 3 měsíců od doručení předmětného usnesení (§ 204 odst. 2 o. s. ř.), k čemuž v daném případě došlo. Odvolací soud tedy shrnuje, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně označenému v záhlaví tohoto rozhodnutí bylo přípustné, v důsledku nesprávného poučení bylo i včasné. A bylo i důvodné, jak vysvětleno níže. 20. Dle § 11 odst. 1 písm. m) z.s.p. v rozhodném znění (tedy k 2. 9. 2021) „Od poplatku se osvobozují řízení ve věcech zápisu svěřenského fondu do veřejného rejstříku nebo jeho změny,“ 21. Dle § 16a z.s.p. „Pro účely tohoto zákona se za veřejný rejstřík považuje i evidence svěřenských fondů.“ 22. Dle § 7a odst. 1 z.s.p. „Poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem vybírá a odvádí plátce poplatku, kterým je notář, který zápis provádí.“ Dle § 7a odst. 2 z.s.p. „Plátce poplatku je povinen poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem od poplatníka vybrat, a to do 10 dnů po podání žádosti u notáře osobou oprávněnou k jejímu podání.“ Dle § 7a odst. 4 z.s.p. „Plátce poplatku je povinen odvést poplatek správci poplatku do 15 dnů po provedení zápisu.“ 23. Dle § 9 odst. 10 z.s.p. „Není-li poplatníkem poplatek za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem plátci poplatku zaplacen a plátce poplatku v důsledku toho tento poplatek nevybere, plátce poplatku tento zápis neprovede.“ Dle § 9 odst. 10 z.s.p. „Je-li plátce poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem v prodlení déle než 4 pracovní dny následující po dni splatnosti podle § 7a odst. 4, uloží mu správce poplatku zaplatit nezaplacenou část poplatku rozhodnutím a v něm stanoví zvýšení poplatku, a to ve výši 20 % nezaplacené části poplatku; toto zvýšení je příslušenstvím poplatku sledujícím jeho osud.“ 24. Dle § 5 z.s.p. „…Sazby poplatků jsou uvedeny v sazebníku.“ Dle položky 39 bodu 1. písm. b) sazebníku „za první zápis osoby do veřejného rejstříku, s výjimkou akciové společnosti nebo spolku“ činí soudní poplatek 2 700 Kč. 25. Ustanovení o osvobození soudních řízení ve věcech „zápisu svěřenského fondu do veřejného rejstříku nebo jeho změny,“, nyní zařazeném v § 11 odst. 1 pod písmenem m) z.s.p. bylo vloženo do prvního odstavce § 11 z.s.p. na základě zákona č. 460/2016 Sb. (původně pod písm. o/), jímž došlo mj. ke změně zákona o soudních poplatcích. Dále bylo touto novelou vloženo do § 11 odst. 1 písm. l) za slovo „osoby“ slova „nebo svěřenského fondu“. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 460/2016 Sb. (část druhá, čl. III., k bodu 2 a 3 (§ 11 odst. 1 písm. l/ a o/) „Navrhuje se osvobození od soudního poplatku v případě zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, změny zápisu nebo výmazu svěřenského fondu. Záměrem je nezvyšovat dále náklady, které jsou spojeny se zřízením a fungováním svěřenského fondu.“ 26. Z výše uvedeného vyplývá, že výklad příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích, který učinil soud prvního stupně, na základě něhož dovodil povinnost notáře odvést správci poplatku soudní poplatek ve výši 2 700 Kč za jím provedený zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, neodpovídá zjevnému úmyslu zákonodárce vyjádřenému v samotném textu novelizovaného zákona o soudních poplatcích. Jinak řečeno takový výklad nemá náležitou, resp. žádnou zákonnou oporu, a to z následujících důvodů. Předně z výše citované novely zákona o soudních poplatcích, na základě níž bylo vloženo za slovo „osoby“ slova „nebo svěřenského fondu“, jednoznačně vyplývá, že pod slovo osoba nelze subsumovat svěřenský fond, resp. že za osobu zákon nepovažuje svěřenský fond. Tento závěr navíc vyplývá z ustanovení § 1448 o.z. ve spojení s § 118 a násl. o.z., z něhož je zřejmé, že zákon nepovažuje svěřenský fond za osobu, resp. za právnickou osobu mající právní subjektivitu, resp. právní osobnost. Proto nelze stanovit poplatkovou povinnost za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený notářem dle položky 39 bodu 1. písm. b) sazebníku, neboť v ní je stanoven soudní poplatek ve výši 2 700 Kč „za první zápis osoby do veřejného rejstříku, s výjimkou akciové společnosti nebo spolku“. Přitom však svěřenský fond není osobou, resp. právnickou osobou. Shrnuto, zákon o soudních poplatcích neobsahuje žádné ustanovení, jež by stanovovalo soudní poplatek za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený notářem. Proto je provedení takového zápisu notářem nezpoplatněno. Zákonodárce žádnou takovou povinnost nevyjádřil. Tento úmysl zákonodárce ostatně nelze dovozovat ani z důvodové zprávy, kde naopak zákonodárce zcela jednoznačně vyjádřil, proč se osvobození od soudního poplatku v případě zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, … navrhuje, když záměrem je nezvyšovat dále náklady, které jsou spojeny se zřízením a fungováním svěřenského fondu. Bylo by totiž s přihlédnutím k výkladové konstrukci tzv. racionálního zákonodárce v příkrém rozporu s touto jeho vůlí, kdyby v případě zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedeného notářem byla stanovena poplatková povinnost a v případě zápisu provedeného soudem by poplatková povinnost stanovena nebyla. Dovozování takové povinnosti soudem prvního stupně, a to rozšiřujícím výkladem poplatkového zákona bez zákonného podkladu je v rozporu s principem legality výkonu státní moci podle čl. 2 odst. 2 Listiny (zákaz svévole) a je v právním státu zcela nepřípustné a vyloučené. 27. Za situace, kdy není na základě žádného ustanovení zákona o soudních poplatcích stanovena poplatková povinnost v případě zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedeného notářem - jak dovozeno výše, nelze dovodit poplatkovou povinnost ani z toho, resp. jen z toho - a to za pomoci argumentu a contrario, že zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený notářem není uveden ve výslovném výčtu zápisů provedených notářem, jež se od poplatku osvobozují (§ 11 odst. 8 z.s.p.). 28. Navíc výklad řešené otázky soudu prvního stupně jde proti zákonodárcem stanovenému nastavení poměru ohledně výše poplatků stanovených za zápis provedený soudem, kdy tento poplatek je vždy vyšší, oproti poplatku stanovenému za zápis provedený notářem, kdy tento je naopak vždy nižší, a to i výrazně. Tato konstrukce má podpořit snahu o odbřemenění rejstříkových soudů. Např. návrh na zahájení řízení před soudem ohledně prvního zápisu akciové společnosti do obchodního rejstříku je zpoplatněn částkou 12 000 Kč - viz položka 11 bod 1. písm. a) sazebníku oproti poplatku stanoveného za první zápis akciové společnosti do obchodního rejstříku provedeného notářem, jež činí dle položky 39 bodu 1. písm. a) sazebníku 8 000 Kč, ohledně změny či doplnění zápisu je výše poplatku za zápis provedený notářem dokonce jen poloviční (1 000 Kč oproti 2 000 Kč). Výklad učiněný soudem prvního stupně by bez jakéhokoliv věcného důvodu tuto konstrukci zcela obracel, a znamenal by, že zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů provedený soudem by byl od poplatku osvobozen zcela a naopak zápis provedený notářem by osvobozen nebyl vůbec. Shrnuto, odvolací soud neshledal žádný důvod, na základě kterého by dovodil, že notáři vznikla povinnost vybrat a odvést poplatek ve výši 2 700 Kč za zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů, jak dovodil soud prvního stupně (navíc sankčně zvýšený za soudem prvního stupně shledané prodlení). 29. Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 27. dubna 2022 JUDr. Josef Holejšovský Ph.D. předseda senátu