Kupující poté, co notifikuje vadu a zvolí slevu z ceny jako své právo z vadného plnění (§ 2106 o.z.), může toto své právo fakticky realizovat tím, že zadrží část kupní ceny přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu.

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D. a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o zaplacení 9 722 617,30 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2023, č. j. 79 Cm 186/2021-53, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 114 998,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Napadeným, rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 9 722 617,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 7. 2021 do zaplacení (I. výrok) a nahradit mu náklady řízení ve výši 862 557,30 Kč (II. výrok). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal doplatku ceny akcií [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] Praha 9 (dále jen „[anonymizováno]“ nebo též „Společnost“), které na žalovanou převedl smlouvou ze dne 21. 12. 2017. Vznik žalobcovy pohledávky žalovaná nezpochybnila ani co do výše, ani co do důvodu. Její úhradě se však přesto bránila tvrdíc, že vůči ní jednostranně započetla svou pohledávku z titulu slevy z ceny akcií vycházející z ujednání článků 6.3, 8. 1 a 8.2 obsažených v téže smlouvě. Výše slevy odpovídá účetní ztrátě [anonymizováno] vzniklé v souvislosti s vrácením části dotace ve výši 372 157,60 EUR poskytnuté pro projekt [anonymizováno], která byla způsobena mimořádnými kroky žalobce nad rámec běžného chodu podnikání, totiž tím, že žalobce chybně vedl uvedený projekt, za který jako člen představenstva, resp. zaměstnanec [anonymizováno] odpovídal. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění vycházejícího vesměs z nesporných tvrzení účastníků (podepřených též v řízení provedenými důkazy) o tom, že účastníci uzavřeli dne 21. 12. 2017 smlouvu o převodu akcií, kterou žalobce jako prodávající na žalovanou jako kupující převedl 350 kusů zaknihovaných kmenových akcií na jméno, každé o jmenovité hodnotě 10 000 Kč emitovaných [anonymizováno], představujících ke dni podpisu smlouvy 25 % podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala žalobci zaplatit kupní cenu tvořenou zálohou a doplatkem, zálohu ve sjednané výši zaplatila před podpisem smlouvy, na doplatku zaplatila pouze část, dosud nezaplatila částku 9 722 617,30 Kč. K převodu akcií došlo dne 2. 1. 2018, žalovaná akcie téhož dne obdržela a mohla tak vykonávat akcionářská práva s nimi spojená. Žalobce byl předsedou představenstva [anonymizováno] od 22. 4. 2011 do 31. 7. 2018, od 1. 1. 2018 byl jejím zaměstnancem jako manažer odboru rozvoj, a to na základě pracovní smlouvy z 28. 12. 2017 uzavřené na dobu neurčitou. [anonymizováno] dne 13. 8. 2020 vrátila dotaci ve výši 372 157,60 € představující rozdíl mezi vykázanými a skutečnými náklady zjištěnými auditem provedeným v r. 2020 v souladu s grantovou dohodou č. 380529 pro program [anonymizováno]. 4. Jak soud prvního stupně dále zjistil ze smlouvy o prodeji akcií, zavázal se prodávající, že„ ode dne uzavření této Smlouvy bez předchozího písemného souhlasu kupujícího nebude činit ani nepřipustí žádné jednání směřující ke změně základního kapitálu Společnosti, změně formy nebo druhu Akcií nebo změně Akcií na akcie listinné, ani ke změně nebo oddělení jakýchkoliv práv spojených s Akciemi a nebude činit žádné mimořádné kroky nad rámec běžného chodu podnikání, které by měly dopad do účetnictví Společnosti“ (čl. 6). Dále bylo dohodnuto, že „Jakákoliv nepravdivost a/nebo neúplnost a/nebo nepřesnost a/nebo zavádějící povaha kteréhokoliv prohlášení a/nebo záruky žalobce uvedených v čl. 6 a/nebo čl. 6 Smlouvy považována za vadu akcií převáděných dle Smlouvy“ (čl. 8). Podle článku 8.2. Smlouvy náleží v případě každé jednotlivé vady akcií převáděných dle Smlouvy žalované sleva z kupní ceny, která bude určena v souladu s následujícími pravidly - jestliže vada akcií představuje: (i) jakýkoliv pokles hodnoty majetku nebo ušlý zisk [anonymizováno] a/nebo žalované v porovnání se stavem, jaký by zde byl, kdyby akcie příslušnou vadu akcií neměly, výše slevy za vady bude odpovídat výši takového poklesu hodnoty a ušlého zisku; nebo (ii) jakékoliv zvýšení závazků [právnická osoba] nebo žalované v porovnání se stavem, jaký by zde byl, kdyby akcie příslušnou vadu akcií neměly, výše slevy za vady bude odpovídat výši takového zvýšení závazků; nebo (iii) jakoukoliv ztrátu nebo poškození [právnická osoba] nebo žalované jiné než uvedené v bodě (i) nebo (i) výše, sleva za vady bude odpovídat rozdílu mezi (a) částkou kupní ceny a (b) hodnotou akcií, které by akcie k okamžiku vypořádání dosahovaly nebýt porušení příslušného prohlášení a/nebo záruky a/nebo závazku žalobce (částka uvedená pod písm. (a) mínus částka uvedená pod písm. (b)), nedohodnou-li se smluvní strany písemně jinak.“ 5. Podle zjištění soudu prvního stupně žalobce vyzval žalovanou k úhradě doplatku dopisem z 19. 4. 2021, a to do 1. 7. 2021. Dopisem ze dne 12. 5. 2021 žalovaná s odkazem na povinnost vrátit část dotace ve výši 372 157,83 € v souvislostí s realizací projektu [anonymizováno], ve kterém žalobce figuroval na pozici „director“, uplatnila slevu na akcie. Žalobce v navazujícím dopise zápočet odmítl, pohledávku žalovaného označil za fiktivní. Následná korespondence mezi stranami vyústila v dokument nazvaný„ Prohlášení o započtení“ ze dne 29. 6. 2021, ve kterém se uvádí pohledávka žalované za žalobcem ve výši 9 722 617,30 Kč z titulu porušení závazku žalobce stanoveném v odst. 6.3. bod (iii) smlouvy, které spočívalo v chybném vedení projektu [anonymizováno], (jehož se společnost účastnila v rámci programu pro výzkum a inovace Horizont 2020) v jehož důsledku vznikla žalované povinnost vrátit částku [číslo] € (9 722 617,30 Kč), což představuje snížení hodnoty akcií (Vadu Akcií ve smyslu odst. 8.1. Smlouvy) opravňující žalovanou požadovat slevu za vady ve smyslu odst. 8.2. Smlouvy. V reakci na „zápočet“ byla sepsána předžalobní upomínka na zaplacení zbytku ceny za převod akcií, ve které žalobce zopakoval, že údajnou pohledávku za žalobcem odmítá. 6. Na základě takto zjištěných skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu § [číslo] ve spojení s § 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). smlouvu o koupi akcií. Pohledávku, kterou se žalovaný bránil uhrazení (jinak nesporného) doplatku kupní ceny, označil soud prvního stupně za nejistou a neurčitou, tudíž nezapočitatelnou ve smyslu § 1987 odst. 1 a 2 o. z. Nejde o pohledávku z téže smlouvy, protože se netýká vztahu mezi akcionáři [anonymizováno], ale vztahu [anonymizováno] a žalobce jako jejího statutárního orgánu, a prokázání její existence je závislé na vyřešení celé řady dílčích otázek vztahujících se mj. k žalobcově odpovědnosti za projekt [anonymizováno], doby vzniku neuznaných nákladů, osoby, která je odsouhlasila, atd. Žalobci tak přiznal nárok na zaplacení doplatku kupní ceny akcií, včetně jeho příslušenství podle § 1968 a § 1970 o. z. požadovaného ve formě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti doplatku. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalobci v plné výši. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítá, že rozsudek soudu prvního stupně je pro ni překvapivý. V průběhu řízení totiž vůbec nebyla řešena otázka neurčitosti či nejistoty její pohledávky, a tedy její započitatelnosti, soud prvního stupně se zabýval výlučně otázkou výkladu článku 6.3 smlouvy a tedy tím, zda žalované jako akcionáři mohl vzniknout nárok na slevu. Neměl-li soud prvního stupně započitatelnost pohledávky za prokázanou, měl žalovanou vyzvat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud prvního stupně rovněž nepochopil logiku ustanovení čl. 6 a 8.1 smlouvy. Účastníci totiž uzavírali smlouvu s vědomím, že žalobce bude nadále působit ve [právnická osoba] a podílet se podstatným způsobem na jejím vedení. Závazek nečinit žádné mimořádné kroky nad rámec běžného chodu podnikání, které by měly dopad do účetnictví [anonymizováno] obsažený v čl. 6 je formulován obecně a není časově omezený. Onoho mimořádného negativního jednání se žalobce mohl dopustit nejen jako člen statutárního orgánu, ale též jako zaměstnanec [anonymizováno]. Strany dohodly, že kupující má nárok na slevu z ceny v případě, že se prodávající dopustí určitého jednání, které bude mít za následek újmu ať již na straně kupujícího, tak na straně společnosti, jejíž akcie jsou předmětem převodu. Žalovaná tímto ujednáním chtěla ochránit hodnotu své investice do společnosti. Je přesvědčena, že prokázala, že žalobce učinil mimořádné kroky nad rámec běžného chodu podnikání, totiž zásadně pochybil jako „director“ při vedení a realizaci projektu [anonymizováno], při němž byly nadhodnoceny vykázané přímé náklady, jak prokázal audit provedený v r. 2020, to mělo za následek vrácení dotace a tato skutečnost měla dopad do účetnictví [anonymizováno]. Nastaly tedy okolnosti, které smlouva pro vznik nároku na slevu z ceny akcií předpokládala. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit a žalobu zamítnout. 8. Žalobce považuje rozsudek soudu prvního stupně, včetně procesního postupu soudu prvního stupně za správný, a navrhuje ho potvrdit. Je přesvědčen o tom, že smlouva pokrývá převod akcií a s ním spojenou odpovědnost žalobce, nikoli jakékoli jiné nároky plynoucí ze spolupráce se třetím subjektem (emitentem), který stranou smlouvy není. K účinnosti prodeje došlo spárováním a vypořádáním příkazů k převodu a nákupu akcií a řádným zápisem akcií na majetkový účet žalované. Ve smlouvě byl okamžik účinnosti prodeje označen jako „okamžik vypořádání“ v čl. 5 smlouvy. Tento okamžik nastal 2. 1. 2018, žalobce tím splnil své povinnosti ze smlouvy (jeho smluvní povinnosti splněním zanikly) a vznikl mu nárok na úhradu kupní ceny. Současně pozbyl oprávnění nakládat s akciemi, jako bývalý akcionář již nemohl ovlivnit jejich hodnotu. Rozhodně nepřevzal žádný časově neomezený závazek. Závazky vztahující se k akciím se podle smlouvy mohly týkat pouze období od uzavření smlouvy dne 21. 12. 2017 do okamžiku vypořádání dne 2. 1. 2018, takto to také žalobce při uzavření smlouvy vnímal. Namítá dále, že žalovaná v průběhu řízení ani netvrdila, že by v tomto období žalobce provedl aktivní jednání ve [právnická osoba], které by představovalo „mimořádné kroky nad rámec běžného chodu podnikání“. Připomíná v té souvislosti, že projekt [anonymizováno] trval od r. 2016 do r. 2019, a že žalovaná vůbec ony „mimořádné kroky“ ani nespecifikovala, nevysvětlila, co je zdrojem výkladu daného pojmu. Smlouvu přitom sama koncipovala. Žalobce vnímal toto ujednání tak, že se týká kroků, které jsou mimo „standardní byznys“, jimiž by žalobce zcela vybočil ze svých kompetencí. Projekt [anonymizováno] byl součástí běžného podnikání [anonymizováno], v jeho průběhu se vykazovala práce, která byla odvedena a akceptována. Projekt neměl „direktora“, byl manažersky řízen jedním z projektových manažerů, jímž však žalobce nebyl, projekt tedy přímo neřídil. Paušální tvrzení o „zásadním pochybení při vedení a realizaci projektu“ nestačí. Pohledávka žalované má spoustu neznámých, je neurčitá a nejistá, proto žalobce opakovaně namítl neplatnost jednostranného zápočtu. 9. Odvolací soud věc projednal podle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o převodu akcií, prohlášením žalované o započtení z 29. 6. 2021, žalobcovým dopisem z 24. 8. 2021 a doplnil dokazování částí výroční zprávy [anonymizováno] za roky 2018 a 2019 popisující podstatu projektu [anonymizováno] Odvolací soud tak doplnil soudem prvního stupně (jinak správně) zjištěný skutkový stav o dílčí zjištění vztahující se k obsahu smlouvy účastníky uzavřené, k některým detailům jejich korespondence týkající se slevy z ceny akcií a k povaze projektu [anonymizováno] (viz dále). 10. Po takto zopakovaném a doplněném dokazování (§ 213 odst. 2 a 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že má dostatek skutkových podkladů pro rozhodnutí o věci, neboť rozsudek soudu prvního stupně považuje ve výroku za věcně správný, byť z poněkud jiných než v něm uvedených důvodů. Dal totiž za pravdu žalované v tom, že vzhledem k její procesní obraně je namístě zabývat se ujednáním o „vadách akcií“ obsaženém ve smlouvě účastníky uzavřené. 11. Smlouva o prodeji akcií, kterou se žalobce zavázal prodat žalovanému akcie a převést vlastnické právo k nim a žalovaný se zavázal akcie od prodávajícího nabýt a zaplatit dohodnutou kupní cenu (viz čl. 3 smlouvy), je podle svého obsahu kupní smlouvou ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Strany do této smlouvy zahrnuly ujednání o vadách akcií a nároku na slevu z ceny v případě výskytu ve smlouvě popsaných vad, včetně způsobu určení výše takové slevy. Taková ujednání zákon nevylučuje. Při zachování principu smluvní volnosti je možné dohodou ve smyslu § 2095 o. z. upravit podmínky, za nichž je plnění, které je předmětem kupní smlouvy, považováno za vadné. Není vyloučena ani dohoda o nárocích z takto vymezeného vadného plnění, a to včetně způsobu určení výše slevy. Právo na slevu z ceny přitom není třeba uplatnit formou započtení ve smyslu § 1982 a násl. o. z. (a řešit s tím spojený problém započitatelnosti pohledávky podle § 1987 o. z.), ale způsobem, který předpokládá § 2106 a násl. o. z., totiž včasnou notifikací vad a uplatněním slevy (tj. volbou práva z vadného plnění). 12. Občanský zákoník výslovně neupravuje konkrétní postup kupujícího vůči prodávajícímu, pokud kupující z práv plynoucích z vadného plnění (§ 2106 odst. 1 o. z.) zvolil pouze slevu z ceny jako svůj originární nárok. Zákon upravuje postup kupujícího výslovně pouze v případě nároku odvozeného od nesplněného požadavku na odstranění vad v § 2108 o. z. Dává kupujícímu možnost, aby do odstranění vad neplatil část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu. Odvolací soud však, vycházeje z logiky právní úpravy, podle níž se sleva váže k již dohodnuté ceně a umožňuje ji za zákonem stanovených podmínek redukovat, vycházeje rovněž z dosavadní (a v praxi zažité) právní úpravy § 439 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, který dával kupujícímu možnost o slevu snížit kupní cenu placenou prodávajícímu, považuje za správný extenzivní výklad citovaného ustanovení § 2108 o. z., umožňující zadržet část ceny i v případě, že takový postup nesouvisí výlučně se snahou přimět prodávajícího ke splnění sekundární povinnosti (odstranění vady). 13. Odvolací soud je tedy toho názoru, že kupující poté, co notifikuje vadu a zvolí slevu z ceny jako své právo z vadného plnění (§ 2106 o. z.), může toto své právo fakticky realizovat tím, že zadrží část kupní ceny přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu (obdobně srovnej Tichý, L., Pipková P. J., Balarin, J.: Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014 str. 111-113). 14. Spornému článku 6.3 bodu (iii) smlouvy, jehož porušení žalovaná tvrdí a které má být důvodem vzniku práva na slevu z ceny akcií podle čl. 8, však každá ze stran přikládá poněkud jiný význam. Odvolací soud tudíž dospěl k závěru, že je namístě postupem odpovídajícím § 555 a násl. o. z. obsah jejich sporného právního jednání vyložit, aby mohl přijmout závěr, zda žalované jí uplatněné právo na slevu z ceny akcií vzniklo, či nikoli. 15. Odvolací soud sdílí zjištění soudu prvního stupně o obsahu smlouvy tak, jak jsou uvedena v bodě 4 shora, a vychází z nich. Dále ze smlouvy zjistil, že v článku 5.1 smlouvy byl definován tzv. „okamžik vypořádání“ jako okamžik, v němž dojde k účinnosti prodeje, totiž ke spárování a vypořádání příkazů k převodu a nákupu akcií daných smluvními stranami Centrálnímu depozitáři cenných papírů a k řádnému zápisu akcií na majetkový účet kupujícího. S tímtéž pojmem pracuje smlouva v čl. 8 bodě (iii) upravující způsob stanovení slevy z ceny akcií v případě „jakékoli ztráty nebo poškození Společnosti nebo kupujícího“, a to tak, že sleva bude odpovídat rozdílu mezi kupní cenou a hodnotou, které by akcie k okamžiku vypořádání dosahovaly, nebýt porušení příslušného prohlášení či záruky. 16. Prohlášení a záruky kupujícího obsahovala smlouva v článku 6; v článku 6.2 označeném Prohlášení prodávajícího ve vztahu k akciím, žalobce jako prodávající deklaroval mj., že je (spolu se svou manželkou) vlastníkem akcií představujících 25% podíl na základním kapitálu [anonymizováno], akcie byly řádně vydány, platně existují a jsou s nimi spojena veškerá práva patřící k nim podle zákona i stanov [anonymizováno], nejsou zatíženy právy třetích osob. Prohlásil rovněž, že se nedopustil ani v budoucnu nedopustí žádného jednání, které by vedlo k neplatnosti převodu akcií podle této smlouvy, nebo jednání, které by tento převod ohrozilo nebo zpochybnilo. Článek 6.3 nadepsaný Závazky prodávajícího ve vztahu k akciím kromě sporného ujednání pod bodem (iii) o„ mimořádných krocích“ obsahuje též závazky, podle nichž prodávající„ ode dne uzavření této smlouvy bez předchozího písemného souhlasu kupujícího“ (i) nepřevede vlastnické právo k akciím na třetí osobu, (ii) nezatíží akcie zástavním či jiným právem ve prospěch třetí osoby, (iv) od akcií neoddělí žádné právo, které k nim patří, a (v ) nebude činit jednání, které by vedlo k neplatnosti převodu, nebo by převod ohrozilo či zpochybnilo. Na tomto místě je vhodné zopakovat, že sporným bodem (iii) článku 6.3 žalobce jako prodávající převzal závazek, že ode dne uzavření smlouvy bez předchozího souhlasu kupujícího:„ nebude činit ani nepřipustí žádné jednání směřující ke změně základního kapitálu Společnosti, změně formy nebo druhu akcií nebo změně akcií na akcie listinné, ani ke změně nebo oddělení jakýchkoliv práv spojených s akciemi a nebude činit žádné mimořádné kroky nad rámec běžného chodu podnikání, které by měly dopad do účetnictví Společnosti“. 17. Ujednání obsažené ve sporném čl. 6 bodu (iii) smlouvy chápal žalobce jako ujednání časově omezené, jímž se jen do doby splnění svých povinností ze smlouvy, tj. do „okamžiku vypořádání“ dne 2. 1. 2018 zavázal nečinit žádné kroky, jimiž by (jako člen představenstva, resp. zaměstnanec [anonymizováno]) zcela vybočil ze svých kompetencí (a mohl tím ovlivnit podobu akcií, práva s nimi spojená, nebo nepřímo též cenu akcií). Podle žalované bylo toto ujednání naopak časově neomezené, fakticky však mohlo být (jak uvedl její zástupce při jednání odvolacího soudu) účinné po dobu žalobcova působení u [anonymizováno]. Za mimořádný krok nad rámec běžného chodu podnikání mající dopad do účetnictví [anonymizováno] žalovaná označila ve svých podáních i v prohlášení o započtení z 29. 6. 2021 (viz obsah příslušné listiny)„ chybné vedení projektu [anonymizováno], jehož se Společnost účastnila v rámci programu pro výzkum a inovace Horizon 2020, mající za následek vznik povinnosti na straně Společnosti vrátit částku ve výši (prozatím) 372 157,83 EUR“ s tím, že„ vratka…představuje snížení hodnoty akcií (vadu akcií ve smyslu odst. 8.1 smlouvy) opravňující ČEZ ESCO požadovat slevu za vady ve smyslu odst. 8.2 smlouvy“. 18. Účastníky učiněné právní jednání směřující k převodu akcií (§ 545 o. z.) je třeba posuzovat podle jeho obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.) a vyložit ho, je-li o jeho výklad spor, podle druhé straně známého úmyslu jednajícího, nebo, nelze-li ho zjistit, podle významu, jaký by konkrétnímu projevu vůle přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (§ 556 odst. 1 o. z.) Při výkladu projevu vůle je třeba přihlédnout k okolnostem, za nichž bylo právní jednání učiněno, i k následnému chování stran (§ 556 odst. 2 o. z.). Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první (§ 557 o. z.). 19. Nebylo sporu o tom, že text smlouvu o prodeji akcií formulovala žalovaná. Akcie je věcí movitou. Pro posouzení, zda kupujícímu náleží práva z vadného plnění (§ 2106, § 2107 o. z.), je obvyklá – a zákonu odpovídající – úvaha, zda movitá věc měla stranami dohodnuté nebo obvyklé vlastnosti (§ 2095, § 2099 o. z.); věc je totiž vadná, pokud dohodnuté či obvyklé vlastnosti nemá. Právo kupujícího z vadného plnění zakládá zásadně vada existující ke dni přechodu nebezpečí škody na věci (§ 2100 věta první o. z.), nebo vada vzniklá později, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti (§ 2100 věta druhá o. z.), míněno porušením povinnosti při plnění povinnosti kupujícího z kupní smlouvy, nikoli později (jako příklad se uvádí např. dodání chybného návodu k obsluze stroje, v důsledku čehož se při předání bezvadný stroj při nesprávném použití poškodí, apod.). 20. Pojem odpovědnosti za vady movité věci je tudíž obecně dáván do souvislosti s okamžikem plnění ze strany prodávajícího. Takto vnímán také žalobcem byl, a to zcela oprávněně, mimo jiné proto, že byl ve smlouvě systematicky zařazen mezi jiná prohlášení (čl. 6) a závazky (čl. 6), které žalobce mohl porušit výlučně jen jako akcionář, tj. do okamžiku, než splnil své závazky z kupní smlouvy a než smlouva nabyla účinnosti, přičemž též výše slevy z ceny byla v čl. 8 bod (iii) vztažena k okamžiku vypořádání definovanému v čl. 5 smlouvy. Ujednání obsažené v čl. 6 bodu (iii) nelze vnímat ani jako jakousi „záruku za jakost“ akcií (za jednu z okolností, která může ovlivnit cenu akcií), a to mimo jiné proto, že by to musel být žalobce jako prodávající, kdo by se (jednostranně) zavázal, navíc po dobu časově omezenou (viz § 2113 o. z.) záruku za jakost poskytnout. Takový projev vůle však ze sporného právního jednání dovodit rozhodně nelze (žalovaná ho ani netvrdí, trvá na existenci závazku časově neomezeného). Sporné ujednání je třeba navíc vyložit v žalobcův prospěch, neboť on jeho text netvořil. 21. Synonymem pojmu „mimořádné“ užitého v článku 6.3 bodu (iii) jsou výrazy jako výjimečné, neobvyklé, nevšední. Tento pojem zjevně musely strany vnímat shodně, jinak by ho nespojily s výrazem „kroky nad rámec běžného chodu podnikání“. Odvolací soud je v souladu se žalobcem toho názoru, že krok, který jde nad rámec běžného chodu podnikání, je ze své podstaty mimořádný. Jde o exces, vybočení z pravomocí toho, kdo takový krok činí. Žalovanou tvrzené manažerské selhání, tj. „chybné vedení projektu [anonymizováno]“, za takový mimořádný krok považovat nelze. Projekt [anonymizováno], jak se podává z obsahu výročních zpráv skupiny ČEZ, pouze „povýšil“ na evropskou úroveň (zjevně cestou evropských dotací) již dříve [příjmení] vyvíjený systém související s energetickou úsporností budov. Vedení takového projektu bylo tedy zcela běžným výkonem práce v rámci (nikoli nad rámec) běžného chodu podnikání společnosti. Případné, ostatně blíže nespecifikované „nedostatky ve vedení“, které tvrdí žalovaná, mající za následek chyby podřízených ve vykazovaní nákladů na provedené práce, ničím výjimečné nejsou a bývají obvyklou součástí běžného chodu podnikání. 22. Odvolací soud tedy vzhledem k předmětu smlouvy, jímž byl převod akcií, vzhledem k systematickému zařazení článku 6.3 bodu (iii) smlouvy mezi závazky, jejichž porušení strany považovaly za„ vadu akcií“, s přihlédnutím k tomu, jak je pojem vady movité věci obecně vnímán, dospěl k závěru, že v uvedeném článku vyjádřenému projevu vůle je třeba přisoudit význam, který mu fakticky přisoudil žalobce v pozici toho, jemuž byl projev vůle určen, tj. vůle zavázat se, že od uzavření smlouvy do přechodu vlastnictví k akciím na žalovanou nebude činit žádná jednání, jimiž by zcela mimo meze svých pravomocí učinil kroky, které by neměly bezprostřední souvislost s předmětem podnikání [anonymizováno] (a tím ovlivnil hodnotu jejích akcií). Takové kroky žalovaná ani netvrdí. 23. Podmínky smlouvou předpokládané, které by založily vznik práva žalované na slevu z ceny akcií v důsledku existence skutečností, které strany označily za „vady akcií“, splněny nejsou, žalovaná tak nemá právo na slevu z ceny akcií, kterou vůči žalobci uplatnila. Rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žalobci přiznána částka odpovídající doplatku ceny akcií v nesporné výši, nebylo-li sporu ani o tom, že žalobce své povinnosti plynoucí z kupní smlouvy splnil, je věcně správný, jako takový ho odvolací soud podle § 219 o. s. ř., včetně výroku o nákladech řízení, potvrdil. 24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měl úspěch žalobce, náklady mu vznikly za zastoupení advokátem a odpovídají výši odměny advokáta určené z tarifní hodnoty sporu za každý úkon právní služby, s připočtením paušální náhrady (§ 6 odst. 1, § 7 odst. 6, § 8 odst. 1 § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Zástupce žalobce se vyjádřil k podanému odvolání a zúčastnil se jednání před odvolacím soudem, učinil tedy dva úkony právní služby, za něž mu náleží odměna 2x po 47 220 Kč, dále paušální náhrada 2x po 300 Kč, daň z přidané hodnoty 95 040 Kč, celkem 114 998,40 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236 a násl. o. s. ř. k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Praha 19. července 2023 JUDr. Michal Krenk Ph.D. předseda senátu